Analýza: Krnáčová šla do boje, který nemohla a nemůže vyhrát

Adrianě Krnáčové se do čela pražské radnice nechtělo. Původně se viděla v barvách ANO v Senátu, kde by se cítila jistá v kramflecích. Nakonec ji personální nouze nového hnutí donutila přijmout kandidaturu na pražskou primátorku. Podle svých blízkých ale tušila, že primátorský řetěz nebude nosit dlouho. V analýze přinášíme hlavní důvody, proč nemohla uspět.

Jako první a nakonec i zásadní překážka pro její kariéru primátorky se ukázala být velmi záhy Radmila Kleslová. Narozdíl od Krnáčové měla pražskou politiku nejen načtenou, ale hlavně zažitou: vzešla z “kmotrovské” Prahy 10, znala všechny zákulisní hráče a už z doby svého působení v ČSSD s nimi uzavřela řadu spojenectví.

Obě dámy si podle spolupracovníků primátorky nesedly lidsky. A panovala mezi nimi i rivalita o pozici v očích Andreje Babiše. A tam Krnáčová nikdy nemohla zvítězit, Kleslová pro miliardáře pracovala dlouhé roky a jejich vztah prověřily desítky Babišových transakcí, s nimiž mu pomáhala. Po několika interních soubojích pak Krnáčová letos zjara zcela vyklidila Kleslové pozice, nechala ji ovládnout personální nominace do městských firem i zákulisně řídit přípravu strategického tendru na svoz odpadu ve městě.

“Boj s Kleslovou vzdala, ví, že ho u Babiše nemůže vyhrát,” citoval již v dubnu deník Neovlivní.cz člena vedení města, který je o zákulisí pražské politiky detailně informovaný.

Jenže Adriana Krnáčová proti sobě neměla jen Radmilu Kleslovou. Vyjma dvou věrných – Patrika Nachera a Elišky Kaplicky – nenašla spojence ani v pražské buňce ANO. Doplatila na to, že stejně jako mnoho dalších lídrů z kandidátek Babišova hnutí byla dosazena shora. Nebyla s lidmi na kandidátce srostlá a počáteční nedůvěru pražských zastupitelů za ANO nedokázala nikdy zlomit.

Veřejně se to projevilo ve chvíli, kdy se ji opozice pokusila sesadit kvůli jejímu zásahu do výběru právníků města pro spor o Škodův palác. Ve chvílích, kdy ji opoziční zastupitelé před zapnutými kamerami a diktafony online grilovali, nenašel se v řadách ANO nikdo, kdo by “svoji” primátorku hájil.

Podobné to bylo i na neveřejných jednáních: když už útoky na Krnáčovu přerůstaly únosnou mez, byl to většinou sociální demokrat Karel Březina, kdo klidnil vášně a primátorce podal pomocnou ruku.

Adriana Krnáčová ale rozhodně není pouhou obětí. Nepřátele si nadělala i díky své vcelku komplikované povaze, přičemž veřejně známé “sprosťáctví” patřilo k jejím nejmenším problémům. Krnáčová si do politiky přinášela už z neziskového sektoru, kde dřív působila a získala zde nálepku bojovnice s korupcí, pověst osoby, s níž je složitá komunikace.

Někteří tomu říkali výslovně arogance, jiní mluvili o neschopnosti dohody a kompromisu. Mimochodem – “špatná komunikace” je nyní oficiálním důvodem, proč vedení pražského ANO vyslovilo své vlastní primátorce nedůvěru.

Každopádně Adriana Krnáčová volila v běžném provozu stejnou taktiku jako velký šéf AB. Nebudu nikomu nic vysvětlovat, s nikým se o ničem nebudu radit, a bude to tak, jak řeknu.

Naposledy to bylo vidět právě na tahanicích o pražské předpisy, kdy bez varování odebrala agendu radnímu Matěji Stropnickému. Následně pak v kuchyňce, kam chodí pražští radní podle nové praxe jednat mimo dosah mikrofonů a beze svědků, vytáhla návrh “svůj”, který sociální demokraté a ANO protlačili radou. Kuchyňková scénka následně odstartovala Krnáčové pád.

Stejně “silově” jako proti Trojkoalici ovšem primátorka postupovala podle svědků i při řešení problémů Prahy; například při vyjednáváních o tunelu Blanka.

V kostce řečeno: Adriana Krnáčová narazila na to, že držet se hesla Prostě to uděláme! prostě nestačí.

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít