Esej Jiřího Hoška: Brbláním proti hard brexitu

 

„Hele, jak se vám tam žije po brexitu,“ slýchávám nezřídka od svého českého okolí, včetně lidí, kteří mají velmi dobrý přehled o dění kolem nás. Nesměle namítnu, že brexit, tedy odchod Spojeného království z Evropské unie, ještě nenastal a že zatím máme za sebou pouhé referendum o tomto kroku. Britská veřejnost ale ohledně unijního odcházení taky slušně tápe. Hlavně od příznivců brexitu člověk často slyší, že se obavy z odchodu z EU nenaplnily a že se ostrovní ekonomice daří velmi dobře.

Tímhle eurodiletantstvím byla prošpikovaná už kampaň před loňským plebiscitem. Značné mezery měly oba tábory. Brexiters dokázali velmi přesvědčivě zformulovat, jakou realitu si nepřejí, co chtějí opustit. Představy o tom, jak by tedy Británie mimo Unii měla fungovat, měli velmi mlhavé, ba místy scestné. Remainers zase nedokázali pořádně voličům „prodat“, v čem vlastně tkví výhody britského členství.

Na jaře 2017 je britská vláda konečně jakž takž připravená pustit se do složitých jednání s evropskými partnery, o kterých si zjevně jen ona sama myslí, že se během 24 měsíců dá všechno stihnout. Premiérka Theresa Mayová má jednu obrovskou výhodu. Organizovaná prounijní opozice, nebo abych byl přesnější, opozice vůči myšlence tvrdé odluky s Evropskou unií (tzv. hard brexitu), vlastně neexistuje. Opozice Jejího Veličenstva, jak zní hrdý titul partičky kolem šéfa Labour Party Jeremyho Corbyna, pořádně netuší, jak by její unijní politika měla vypadat. Liberální demokraté jsou sice jasně „vyčábřenou“ prounijní silou, ale s 9 poslanci Dolní sněmovny z celkových 650 toho moc nevytrhnou. Se Skotskou národní stranou (SNP) je sice nutné počítat, ale skotští nacionalisté zase nemají celobritskou působnost.

Na unijní odcházení tak bude kriticky dohlížet několik sdělovacích prostředků, pár think-tanků, a hlavně pak prounijní britská veřejnost. Ta se už posunula z fáze odmítání samotného výsledku referenda (což nebylo moc kompatibilní s britským smyslem pro fair play a úctou k demokratické soutěži) k odmítání tzv. tvrdé varianty brexitu. Tenhle tábor posměšně nazývaný „remoaners“ ‒ z anglického remain ₌ zůstat (v EU) a moan ₌ brblat, stěžovat si ‒ upozorňuje celkem oprávněně na skutečnost, že britští voliči 23. června 2016 podpořili brexit, a nikoli „hard brexit“. Soudě alespoň podle velikosti posledního pochodu pro Evropu v centru Londýna, tábor remoaners neochabuje. Při síle ho drží nejen nejistota ohledně garancí pro unijní občany ve Spojeném království, za kterou se hodně Britů hluboce stydí, ale právě taky diletantství londýnského kabinetu. Při pohledu na bílou knihu brexitu nebo text velkého unijního projevu Theresy Mayové se zdá, jako by současná vláda chtěla mít chleba namazaný po obou stranách.

Je to přesně jako v kresleném vtipu, kde premiérka Mayová volá satelitní televizi Sky s tím, že chce vypovědět smlouvu, ale současně chce i nadále sledovat všechny dostupné kanály. V tom se ve sluchátku ozve tutání, protože operátor evidentně zavěsil…

Evropští partneři sice britské vládě nezavěsí, ale je bláhové se domnívat, že si post-brexitová Británie bude smět ponechat většinu benefitů unijního členství a současně stát mimo EU. Navíc se Londýn tváří, jako by se ho netýkal závěrečný účet za nedodržené závazky, který se odhaduje na 50 až 60 miliard liber. I když evropští vyjednavači nebudou chtít Spojené království potrestat, po čemž někteří evropští politici volali, nebude vůbec jednoduché dospět ke kompromisu. Britská vláda doufá, že i když země odejde z vnitřního trhu, podaří se jí vyjednat „zvláštní zacházení“ pro ostrovní automobilový nebo farmaceutický průmysl. Zda na to budou evropští partneři, nebo bychom spíš měli říct bývalí evropští partneři, slyšet, je ale ve hvězdách…

Do textu prováděcího zákona o aktivaci článku Lisabonské smlouvy se nedostala pojistka o tom, jakou roli bude mít britský parlament při schvalování dohod s Evropskou unií. Paní Mayová sice slíbila zákonodárcům předložit text ke schválení, ale bez možnosti, aby se londýnská vláda v případě odmítnutí vrátila k jednacímu stolu.

Pořád se mluví o variantě, že „rozvodová“ smlouva s EU a budoucí dohoda o volném obchodu bude příliš probritská. Co když se ale ukáže, že britští vyjednavači v mnoha otázkách ustoupí, a výsledný kompromis bude pro brexiters veskrze nepřijatelný? Možná nakonec brexiters v ulicích britských měst rozšíří řady „brblalů“ a vyjdou protestovat proti vládě také. I když to bude z úplně jiného důvodu…

Jiří Hošek
Autor je zpravodajem Českého rozhlasu ve Spojeném království

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someone



Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít