Hlavní hrozby dneška: Asertivní Rusko a islámský terorismus, říká Petr Pavel

Je prvním zástupcem zemí bývalé Varšavské smlouvy, který nastoupil do nejvyšší vojenské funkce Severoatlantické aliance. V situaci, kdy se Evropa potýká s přílivem uprchlíků a Rusko vstoupilo do syrského konfliktu, předsedá český generál vojenskému výboru NATO. Petr Pavel říká, že pamětníci v Alianci dnes s jistou dávkou nostalgie vzpomínají na doby Studené války, kdy bylo jasné, kdo je vlastně protivník.

Když se generála Petra Pavla zeptáte, jak vypadá jeho denní agenda, nejčastější obrat, které použije, je “hledání konsensu”. Což v dnešních dnech rozhodně není jednoduché.

“Máte dvacet osm států kolem stolu s vlastními zájmy, přístupy a omezeními. A dost často nejde jenom o těch dvacet osm členů Aliance, ale jde také o přibližně stejný počet dalších partnerů, se kterými spolupracujeme. Především v operacích, v Kosovu, v Afghánistánu, nebo v námořních operacích. Konsensu je třeba dosáhnout i s partnery v jiných formátech spolupráce, například zemí Středomořského dialogu. Mnohokrát jde skutečně o hledání společných východisek a závěrů za cenu určitých kompromisů,” připouští během profilového rozhovoru pro DeadLineMedia, vydavatele deníku Neovlivní.cz, jehož první část vám nyní předkládáme. Petr Pavel v něm hovoří o chování Putinova Ruska, hybridní válce i uprchlících.

Druhý díl, o jeho minulosti, spekulacích kolem prezidentské kandidatury a osobních hodnotách, publikujeme již brzy.

NEO: Dá se říct, že poslední dobou, v souvislosti s děním na Ukrajině a v Sýrii, je nacházení konsensu těžší?

Pamětníci v Alianci s jistou dávkou nostalgie vzpomínají na doby bipolárního světa, protože tehdy bylo všechno z pohledu procedurálního posuzování mnohem jednodušší. Bylo jasné, kdo je protivník, bylo jasné, kdo je na naší straně, a také bylo jasné, co se má dělat, protože strategický koncept Aliance se tak často neměnil. V dnešní době, kdy hrozby a rizika jsou velice proměnlivá, kdy vývoj je velice dynamický, a zájmy jednotlivých aktérů krizí jsou často v protikladu, je nacházení společných stanovisek samozřejmě složitější.

Hybridní válka? Nic nového

NEO: Varšavský pakt dnes už neexistuje, zanikl spolu se Sovětským svazem – což byla podle prezidenta Putina největší geopolitická katastrofa 20. století. Rusko dnes usiluje o návrat do pozice světové velmoci, a činí tak používáním nejen vojenských prostředků. Viděli jsme anexi Krymu, válku na východě Ukrajiny, vidíme bombardování Asadových odpůrců v Sýrii. Ale především vede hybridní válku proti Západu, proti našemu způsobu života. Je NATO připraveno odpovídajícím způsobem této hybridní válce čelit?

Musíme vzít v úvahu to, že Rusko má skutečně významné vojenské schopnosti, a to jak konvenční, tak i jaderné. A tyto své schopnosti v posledních letech, a poměrně často v rozporu s uznávanými mezinárodními pravidly, používá jako primární nástroj své zahraniční politiky. Tedy ne jako podpůrný nástroj, ale jako ten hlavní, klíčový. A kombinace těchto schopností, úmyslů, ale také nedostatku respektu k mezinárodním normám vyžaduje na straně Aliance ostražitost a připravenost efektivně čelit případným akcím, které by Rusko v rozporu s našimi bezpečnostními zájmy mohlo podniknout.

Hybridní válka, o které dnes často hovoříme a kterou Rusko uplatnilo při anexi Krymu a později na východní Ukrajině, není nic nového. Dá se říct, že to jsou staré prvky používané při vedení válek od nepaměti, pouze dovedené Ruskem na vyšší úroveň z hlediska míry integrace jednotlivých elementů, jako je informační válka, kybernetická válka, používání národnostních menšin, dále ovlivňování vývoje prostřednictvím činnosti tajných služeb a jednotek speciálních sil – ať už označených, nebo neoznačených – včetně použití konvenčních sil v kombinaci s hrozbou použití jaderných zbraní. Integrace všech těchto prostředků se dnes označuje jako hybridní válka.

Aliance vývoj této koncepce a jejího použití v praxi detailně analyzovala a připravila celý soubor opatření, jak čelit hrozbám v různých oblastech, o kterých jsem hovořil. Část těch opatření byla již deklarována na Summitu ve Walesu a je postupně naplňována, další část je připravovaná na Vrcholnou schůzku ve Varšavě v červenci příštího roku.

NEO: Jedna z důležitých součástí hybridní války je právě ta informační válka. Rusko investuje obrovské finanční prostředky do různých televizních a zpravodajských zdrojů jako RT, Sputnik – a to nejen v Česku, nejen v Evropě, ale i v USA. Vypadá to, že Západ tento vliv ruské propagandy podceňuje a nemá nic, co by adekvátně tomuto tlaku postavil. Je tomu tak?

V posledních letech Rusko skutečně velice dovedně využívá propagandu jako jeden z důležitých nástrojů. Samotné ruské zdroje říkají, že rozsah a efektivita ruské propagandy se výrazně posunuly oproti té sovětské. Že se v moderní době mnohem více orientuje na polopravdy a spíše než na zvýrazňování kvalit vlastního systému na poukazování nedostatků systémů ostatních. Zaměřuje se na relativizaci všech pojmů tak, aby lidé v podstatě nenacházeli žádnou jistotu a byli uvedeni do stavu, kdy si řeknou, ‘tak čemu mám vlastně věřit?’

V tomto prostředí nejistoty a nedůvěry se propagandě daří nejlépe. My můžeme buď reagovat stejnými nástroji a postupy, což ale není v souladu s našimi hodnotami. Takže na takovou propagandu musíme odpovídat jiným způsobem. A to fakty, věrohodnými, včasnými a konzistentními informacemi.

To ovšem, vzhledem ke stupni utajení, není úplně vždy možné, protože jednotlivé státy informace ke zveřejněni často neuvolní. Je mnohem jednodušší přinést rychle na svět sérii polopravd, než přinést důkazy, které jsou ověřené a uvolněné aliančními partnery k distribuci. Ale strategická komunikace – jak se tomu dnes v souhrnu říká – na straně Aliance je jedním z klíčovým témat a věnuje se jí velké úsilí a hodně času, abychom byli schopni dodávat jak včasné, tak zároveň věrohodné informace.

NEO: Vy máte k dispozici zprávy zpravodajských služeb o rozsahu ruských aktivit v Evropě. Jaké skutečné nebezpečí vychází z tzv. páté kolony Ruska u nás v České republice?

Myslím si, že označení pátá kolona Ruska v České republice je možná až zbytečně silné. Pokud jde o samotné ovlivňování zájmových skupin obyvatelstva v jednotlivých zemích, tak to je stará věc, kterou dělají všechny státy, které mají nějaké regionální nebo globální zájmy, a dělají to od nepaměti.

V podstatě se dá říct, že záleží vždycky jenom na konkrétním státu, jaký tomu poskytne prostor. A ten prostor je dán na jedné straně opatřeními bezpečnostními, která přijmeme, aby se u nás propaganda, případně aktivity některých jedinců nebo skupin nemohly příliš rozvinout. Na druhé straně je to také o tom, jak my sami budeme formulovat naše zprávy pro občany, jestli budou dostatečně atraktivní, věrohodné, včasné tak, aby si lidé mohli udělat názor sami a nemuseli podléhat názorům jiných.

Myslím, že jedním z takových příkladů by mohl být nedávný průjezd amerických Dragounů přes naše území, kdy zpočátku vznikla velmi negativní vlna, která následně, po poskytnutí dostatečných informací, byla vystřídána velice pozitivní vlnou. Takže nakonec si každý mohl udělat obrázek sám, o čem to vlastně bylo.

O Zemanovi i dvacet let staré naivitě

NEO: Významný prezidentův poradce s částečně utajovanou minulostí v Rusku má zřejmě na Miloše Zemana nemalý vliv. Jak se na to díváte?

Já nechci, ani nemůžu hodnotit vliv lidi, kteří se pohybují kolem prezidenta. O prezidentu Zemanovi je známo, že zastává vstřícnější postoje k Rusku, ale to nemusí nutně znamenat nic negativního. Naopak si myslím, že na demokracii je pěkné to, že podporuje pluralitu názorů a zároveň zajišťuje maximálně otevřený přístup k hledání řešení. Takže jestli někdo zastává vstřícnější stanoviska, někdo zase negativní, tak z toho nakonec může vzniknout ta zlatá střední cesta.

NEO: Jak je možné, že NATO bylo tak naivní a po pádu Sovětského svazu si myslelo, že by se z dlouhodobého hlediska mohlo Rusko stát jeho partnerem, partnerem západní Evropy? Dnes je zřejmé, že to byla utopie a už tehdy lidé, kteří Rusko znají, před tímto přístupem varovali.

V tomto případě poukážu na určitou aroganci retrospektivního pohledu, kdy vycházíme ze současné úrovně znalostí a poznání a promítáme ji do situace, která tady byla před dvaceti lety. Když se na tu dobu podíváme zpátky, je zřejmé, že téměř všichni žili v jisté euforii z konce Studené války, z atmosféry partnerství, spolupráce, uvolnění napětí. Rusko se v té době chovalo výrazně jinak, než je tomu dnes. Ekonomicky, vojensky, ale ani politicky nebylo určitě natolik asertivní jako v posledních letech. A vůle k určitým kompromisům, vůle k jednání, která se promítla i do řady uzavřených dohod, byla mnohem větší. Z tohoto pohledu bylo Rusko úplně jiné.

Když se podíváme, jaké byly tehdy varianty možného vývoje, uvidíme buď možnost nechat Rusko izolované, ponížené a rozkolísané převratnými změnami a tvářit se, že se nás jeho problémy nijak netýkají, což by asi nebylo správné, nebo ho zapojit do určité formy spolupráce v rámci partnerství. A ta alternativa komunikovat, spolupracovat byla určitě lepší než izolace. Myslím, že z tohoto pohledu je asi pochopitelnější, že byla snaha spolupracovat, byť se nám to dnes možná jeví jako naivní a zvláštní.

NEO: Jak vnímáte vývoj Maďarska a Polska, dnešních členů NATO ale zároveň bývalých zemích Varšavského paktu, které se pomalu ale jistě posouvají směrem k jisté formě autoritativního režimu? Nehrozí něco takového i u nás?

V Maďarsku i v Polsku proběhly demokratické volby a lidé většinově vyjádřili svoji vůli a zvolili si takové vlády, jaké uznali za vhodné. Je samozřejmé, že v době zvýšených bezpečnostních rizik, v době zvýšené nejistoty mají možná lidé tendenci volit politiky a strany, které jim nabízejí jednodušší, přímočařejší a krátkodobější řešení. Nakonec to není případ jenom Polska a Maďarska, viděli jsme teď příklad Francie, kde v prvním kole poměrně přesvědčivě vyhrála Národní fronta – a nakonec zapracovalo něco, co bychom mohli nazvat demokratické pojistky, kdy se proti tomuto hrozícímu nebezpečí sjednotili voliči jinak soupeřících stran.

Myslím si, že jde především o existenci těchto bezpečnostních demokratických pojistek, o aktivním přístupu občanů tak, aby si tyto pojistky nenechali vzít a uplatňovali svá práva, aby nedošlo k tomu, že vláda, která vypadá jako akčnější, lépe odpovídající potřebám obyvatel, se nakonec nezačala chovat autoritativně.

Uprchlíci? Důležité je nestrašit lidi

NEO: Jak skutečně vážný je problém migrace? Jak tuto situaci řešit? Jaký odhadujete, že bude mít vývoj?

Tak, jako u všech ostatních problémů, je potřeba dívat se i na migraci s jistou dávkou střízlivosti a s nohama na zemi. Migrace sama o sobě problémem není, protože kdyby migrace nebyla, tak možná i my dnes ještě běháme někde po ruských pláních a patříme do úplně jiného impéria.

Problém je, když nastane migrace masová, nekontrolovaná v době, kdy už existují státní útvary s přesně vymezenými hranicemi a kdy tady víceméně už není žádný volný prostor k rozdělování. Za takové situace potom nastává ten problém, kterému čelíme dnes. A není třeba si zastírat, že současná migrační krize je vyvolaná jak válečnými konflikty na Blízkém východě, tak i nestabilitou států v severní Africe. Je vyvolaná ale i trochu uměle tím, že Evropa signalizovala vůli přijmout uprchlíky, a tím víceméně podpořila snahu mnoha lidí, kteří si chtěli zlepšit svoji ekonomickou, sociální situaci k tomu, aby se zvedli ze svých zemí a pokusili se o štěstí někde jinde.

Pokud taková migrace není doprovázena jasnými opatřeními, jako je kontrola vnějších hranic a jejich zabezpečení, jako je organizovaný příjem takového počtu uprchlíků, jako je jasné rozdělení na uprchlíky válečné a na ekonomické migranty, jako je jasná registrace z hlediska bezpečnostního, ale i zdravotního nebo kvalifikačního, pak samozřejmě nastává ten problém, který máme. Ale opět říkám, že je potřeba se na to dívat střízlivě, nacházet konkrétní opatření a nestrašit lidi.

NEO: Na internetu se objevují spekulace, že by mezi uprchlíky mohly být stovky až tisíce radikálních muslimských bojovníků. Je možné, že by tak velké množství potencionálních islámských bojovníků mohlo uniknout pozornosti zpravodajských služeb západních států?

V každé takové informaci je určitě kousek pravdy. Je možné, že s tím velkým počtem uprchlíků a zvlášť s tím nedostatkem kontrol a registrace mohlo dojít i k tomu, že někteří bojovníci se do Evropy dostat mohli. Rozhodně si myslím, že počet stovek, případně tisíců potenciálních islámských bojovníků je nadnesený a že asi není důvod vnímat to jako bezprostřední bezpečnostní hrozbu. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že nebezpečí islámského extremismu, terorismu nehrozí pouze od bojovníků, kteří přijdou s vlnou migrace. Útočníci v Paříži byli všichni francouzští nebo belgičtí občané. Je to třeba vidět tak, že tady nemáme co do činění pouze s fyzickými osobami pocházejícími z konkrétního státu nebo území, ale s ideologií. A ta ideologie může inspirovat občany, kteří už dlouho, po několik generací žijí v našich zemích. To se samozřejmě potom nedá přičíst na vrub migrace. Je samozřejmě nutné, aby bezpečnostní složky věnovaly pozornost i uprchlíkům, ale není to jediný a zásadní zdroj ohrožení.

NEO: Pentagon i Bundeswehr si nechaly vypracovat studie o dopadu klimatických změn na bezpečnostní situaci jak v USA, tak v Německu. V těchto studiích se mimo jiné mluví i o přílivu migrantů ze zemí, ve kterých dojde ke katastrofálním klimatickým změnám. Počítá s takovým vývojem i česká armáda? Má NATO něco vypracovaného v tomto směru?

Za českou armádu už nemohu mluvit, to byste se musel zeptat náčelníka generálního štábu. Ale pokud jde o NATO, tak Aliance zpracovává řadu vlastních dlouhodobých studií a zároveň přejímá i studie jednotlivých aliančních partnerů a sleduje studie zpracovávané v různých think-tancích. Takže dlouhodobě se tyto trendy sledují, ale konkrétně migrace a klimatické změny nejsou témata, která by aktuálně ležela na stole politické, ani vojenské části Aliance.

NEO: Aktuální témata jsou Ukrajina a Sýrie?

Nedá se říct, že by tady bylo pouze jedno nebo dvě témata. Těch aktuálních je mnohem více. Když to vezmu z hlediska hlavních hrozeb, tak je to na východě asertivní Rusko a jeho chování, kdy se nedá apriori vyloučit, že by mohlo být vůči Alianci nebo některému z jejích členů nepřátelské. Vyplývá to z dosavadních zkušeností na Ukrajině a před tím v Gruzii.

Na jihu je tématem především islámský terorismus a extremismus. NATO se stále ještě angažuje v Afghánistánu, Kosovu a probíhá operace ve Středomoří.

Hlavním smyslem existence Aliance však zůstává kolektivní obrana a její zajištění i v novém bezpečnostním prostředí. Adaptace na nové podmínky je proto tím nejaktuálnějším tématem.