Slovensko, propaganda, VZDOR

Hledání ‘užitečných idiotů’. V čem je Slovensko jiné, než Česko

Příliv ruské propagandy na Slovensku se – podobně jako v Česku – dramaticky zvýšil s vyhrocením událostí na Ukrajině. Zprávy nakloněné Putinovskému vidění světa dokonale zaplnily díru na trhu: hlad skupiny čtenářů po konspiračních teoriích. Kolik takových čtenářů je? A dokážou na ně cílit slovenští politici? Je někdo ze současné politické reprezentace otevřeně prokremelský?

Když v roce 2014 sociologové Slovenské akademie věd pátrali po odpovědi, do jaké míry jsou Slováci ochotni věřit konspiračním teoriím, zakomponovali do průzkumu i jednoduchou otázku: Rusko, Západ nebo střed? Ukázalo se, že se většina respondentů (60 procent) přiklání ke třetí možnosti – aby se země snažila o vyváženou pozici mezi Ruskem a Západem. Příklon na východ podpořilo jen deset procent dotázaných.

Odborníci si aktuální čísla porovnali se staršími statistikami. Vyšlo jim, že se procento podporovatelů východní politiky za posledních 13 let v podstatě nezměnilo, zůstalo při deseti procentech.

A ještě jednu zprávu šetření přineslo: Ochlazení vztahu Slováků k Západu. Od roku 2001 klesla podpora o 20 procent. “Počet rusofilů na Slovensku nenarůstá, ale podpora orientace na Západ klesá,” zhodnotil tehdy výsledky sociolog Robert Klobucký.

Rok od publikování studie mnoho nových dat není, i tak ovšem Klobucký na otázku, zda svou roli při formování veřejného mínění mají i weby s prokremelským obsahem, odpovídá: Mají. “Zatím je tento vliv omezený. Pokud by se však v naší společnosti, případně v Evropské unii, vyskytla nějaká větší krize, pak může být propaganda úspěšnější,” domnívá se.

Proč nyní podle všech měřítek tak úspěšná není?

O užitečných idiotech – v politice

Politický analytik Institutu pro veřejné otázky Grigorij Mesežnikov, který sám bývá na webech či funpage stránkách s podezřelým obsahem terčem kritiky, se domnívá, že proruské báchorky na Slováky jednoduše nefungují. Dokládá to podle něj fakt, že dosud nevyformovaly opravdovou politickou sílu.

Mohlo by vás zajímat: 

Vasily Smirnov / Shutterstock.com
» Databáze proruského obsahu od A do Z
» Zeman a Klaus. Putinovi lidé, to se na západě ví
» Hlavní hrozby dneška: Asertivní Rusko a islámský terorismus, říká Petr Pavel
» Do nitra ruské propagandy: Jsou rychlí, Ukrajinu nahradila Sýrie
» Jak funguje ruská propaganda v Česku? Zapleveluje zprávami a vytváří chaos
» Žebříček Čechů, kteří slouží Putinovi: První pětice
» Žebříček Čechů, kteří slouží Putinovi: Druhá pětice

“V Maďarsku je to už jiné. Jobbik je otevřeně proruský, nemá však podíl na moci. Na Slovensku je ztělesněním proruských názorů Kotlebova strana, neztotožňoval bych ji ale se ‚společenským požadavkem‘, pokud jde o weby, o nichž mluvíme,” říká Mesežnikov. (Marian Kotleba je slovenský nacionalista, župan Banskobystrického kraje, který se hlásí k odkazu Slovenského štátu, upozornil na sebe i výroky o cikánských parazitech, pozn. red.)

Weby publikující propagandistické texty zůstávají podle Mesežnikova mimo mainstream, a prozatím marginální jsou i lidé, kteří se s nimi spojují. “Samozřejmě – nepodceňoval bych jejich vliv na určité skupiny lidí, kteří jsou ochotni tyto narativy šířit dál, diskutovat o nich,” připomíná.

Jde především o čtenáře, kteří podléhají nejrůznějším konspiračním teoriím. Je o tom přesvědčen Juraj Smatana, středoškolský učitel a krajský poslanec, který na Slovensku sestavil seznam propagandistických webů. (Rozhovor s Jurajem Smatanou jsme publikovali zde »)

Podle Smatany existovala na mediálním trhu díra, kterou manipulované informace zaplnily. “Tyto informace vyhovují obrazu světa, jaký má pár procent obyvatel. Nebezpečné je, že tato díra funguje, aniž by se nějaký Putin musel snažit,” domnívá se.

Tvůrci podobných webů s cinknutým obsahem podle něj ani nemusí za svou práci pobírat peníze. A pokud ano, nepátrají po tom, odkud peníze jsou a zda je podporuje pouze “běžný dárce”, který jim měsíčně pošle třeba dvacet euro, anebo za ním stojí někdo další. “Ve druhé skupině tvůrců webů jsou pak ti, kteří si už svým projektem na provoz samostatně vydělají. Mají například příjmy z reklamy, z vyšší čtenosti,” říká Smatana.

Kolik Slováků zprávy na tomto typu webů konzumuje?

“Nedokážu to nyní kvantifikovat. To bychom museli udělat průzkum, který by zjišťoval, odkud lidé čerpali informace například, pokud šlo o konflikt na Ukrajině,” říká analytik Meseženikov. “Zřejmě bychom zjistili, že k těmto webům inklinují spíše voliči strany Mariana Kotleby, Slovenské národní strany, částečně i Směru-SD. V Směru dnes najdete politiky, kteří opakují různé mýty a bludy, které proruská propaganda šíří. Například poslanec Ľuboš Blaha nebo Juraj Blanár (předseda Žilinského samosprávného kraje, pozn. red.), který vypráví o tom, že ukrajinská armáda vraždí vlastní obyvatelstvo, což je neslýchané.”

Podobná jména by – coby přisluhovače Kremlu – jmenoval i Ján Benčík, pro kterého se stopování propagandistických článků stalo v zásadě koníčkem.

Hobby: Zjišťuje, kdo je kdo

Benčík je běžný důchodce z maloměsta a svůj volný čas tráví sepisováním blogů, ve kterých rozkrývá, kdo je kdo v “alternativních médiích”. Nově píše také o tom, kdo ze Slováků odchází bojovat na východ Ukrajiny.

Z kampaně slovenské strany VZDOR. Repro: tvnoviny.sk

Z kampaně slovenské strany VZDOR. Repro: tvnoviny.sk

“Co z toho mám? Že na mě plivou ve vysílání internetového rádia Svobodný vysílač (rádio mimo jiné dává prostor konspiračním tématům, pozn. red.), výhrůžky soudem, několik výhružných a vulgárních zpráv a pravidelné zesměšňování,” řekne, když se ho ptám, jak se dnes žije člověku, který se rozhodně poukazovat na obsah typický pro manipulativně či neprofesionálně vedené weby.

Benčík se narodil v roce 1948 – jak sám říká, je to rok, kdy “spadla klec na kanárka”. “Zažil jsem rok 1968, bylo mi tehdy 20 let a poznamenalo to můj život, stejně jako životy jiných, pro které měly události před příchodem okupačních armád vůni svobody,” vzpomíná. I proto s nadějí z tribun náměstí vítal události Listopadu 1989. Před pár lety však, jak říká, pocítil znepokojení. V debatách se začal objevovat už zapomenutý slovník. “Jako by se plíživě vracelo něco odporného. A – vzhledem k 41 letům prožitých v totalitě – i důvěrně známého. Považoval jsem za povinnost v rámci mých možností se vůči tomu vymezit,” vysvětluje své motivy, proč se do blogů pustil.

KSS – marginální komunistická strana na Slovensku;
VZDOR – krajně levicová strana známá hlavně díky billboardům namířeným proti NATO či USA. Počet těchto billboardů na Slovensku se z kraje roku významně zvýšil; VZDOR odmítá říci, kde vzal na poměrně drahou kampaň peníze.
Obě strany těží z nostalgie po starých časech – těch před rokem 1989.

Když se ho zeptáte, kdo ze slovenských politiků směřuje na Východ, vyjmenuje nacionalisty, neonacisty, komunisty. “Navzdory vyhlášenému antagonismu krajní pravice a krajní levice si tato dvě křídla u nás více než dobře rozumí. Zraky ke Kremlu upírá stejně hnědý banskobystrický župan, jako červený předseda KSS, VZDOR – strana práce či Fronta levicové mládeže,” říká.

Zároveň odmítá, že by na Slovensku chyběla politická síla, která by tyto myšlenky prosazovala. Bloger připomíná, že v blížících se parlamentních volbách kandidují strany, byť zatím okrajové a prakticky neznámé, které se proruskou orientací netají. “Třešničkou na dortu je strana Odvaha – velká národní a proruská koalice.”

Přeháníme, tvrdí analytik

Jiný pohled na téma pak nabízí Balázs Jarábik, zahraničněpolitický analytik slovenského Central European Policy Institute a současně výzkumník washingtonského Carnegie Endowment. “Vliv Ruska ve východní a ve střední Evropě se nedá vůbec srovnávat,” říká, když spolu diskutujeme o vlivu ruské propagandy na Slovensku.

Na rozdíl od kolegů, kteří téma veřejně komentují a Rusy obvykle nešetří, je jeho tón mírnější. Řeči o ruské propagandě na Slovensku považuje za přehnané. “Sdílíme s Rusy snad společný jazykový, kulturní, náboženský či mediální prostor?” ptá se. “Východ ano, my ne. Ve východní Evropě prvky takzvané soft power najdete, na Slovensku jen těžko.”

Argumentace vlivu podle něj neobstojí ani v hospodářství a ekonomice. Jedinou ruskou banku na Slovensku – Sberbank – odkupuje finanční skupina Penta. Lukoil se postupně z trhu Visegrádské čtyřky stahuje. “Češi – myslím, že to byla Masarykova univerzita -, nedávno vydali zajímavou studii o tom, jak se chová Gazprom ve střední Evropě. Závěry? Chovají se ekonomicky a hlavně komerčně. A jaké jsou naše představy o Gazpromu? Že šíří ruský státní putinovský vliv,” komentuje Jarábik.

Z kampaně slovenské strany VZDOR. Foto: Vzdor.org

Z kampaně slovenské strany VZDOR. Foto: Vzdor.org

Východní Evropa je pro analytika CEPI profesionální i srdeční tématem. Patnáct let se v tomto prostoru podílí na demokratizačních projektech, od roku 1998 pravidelně cestuje na Ukrajinu. Na východě si založil rodinu – jeho manželka je z Běloruska, žijí v Litvě.

Ruské televize sleduje denně, je v pravidelném kontaktu jak se západními, tak východními novináři – včetně těch ruských. “Jistě, prokremelsky orientovaná propaganda existuje. Nezávislost skutečně nepatří mezi silné stránky ruské žurnalistiky. Ve slovenských reáliích se však se však jen veze na tom, co tu již existuje – na růstu nedůvěry v elity a pokles důvěry mezi lidmi. Propaganda jen dobře využívá vnitřních problémů zemí EU. Naše následná – někdy přímo hysterická – reakce jí prospívá, protože o ní mluvíme víc, než by byla schopna nás sama zasáhnout,” domnívá se Jarábik. “Upřímně, kdo dnes na Slovensku sleduje a cituje ruská média? Je tu pár webů, které čerpají informace z ruských stránek, ale jsou marginální.”

Jarábikovi dělá více starostí něco jiného: Skutečným rizikem, které pozoruje v posledních letech, je ztráta schopnosti otevřeně, pluralitně a kultivovaně diskutovat. “Děláme chybu, kdy každý, kdo má menšinový nebo jiný názor, je automaticky nějak onálepkován. Dehonestujeme tím naše – stále křehké – demokratické standardy.”

Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha

osf

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someone


Harkotová Stanislava

Slovenská novinářka, spolupracovnice Neovlivní.cz. Od roku 2008 do prosince 2015 pracovala v redakci Aktuálne.sk, kde se věnovala především sociálním tématům, otázkám chudoby i lidských práv. Nyní píše na volné noze a pracuje v neziskovém sektoru. Je držitelkou několika novinářských cen.


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít