Hrušínský: Když se potlačuje demokracie, začíná to nevinně

Jana Hrušínského asi není třeba dlouze představovat. Příslušník herecké dynastie sahající do poloviny 19. století provozuje už patnáct let vlastní divadelní společnost. Domovskému Divadlu Na Jezerce se daří, představení jsou vyprodaná, inscenace a herci sbírají ceny. Přestože by měl mít všechny důvody k radosti, principál má viditelně obavy. Ty se netýkají jeho podnikatelských a hereckých aktivit. Jan Hrušínský je zklamán z politického vývoje, z rozdělené společnosti, kterou cloumá nenávist a která mu v lecčems začíná připomínat normalizaci 70. let minulého století.

Rozhovor to měl být v zásadě optimistický: o tom, co nás Čechy baví, čemu se smějeme a nad čím se dojímáme. O umění. Jenže – Jan Hrušínský je osobností, která citlivě vnímá dění kolem sebe. A tak do našeho povídání až příliš často zazněl vzdech či trpký smích. Herec a principál Divadla Na Jezerce je rozčarován ohrožením svobody a demokracie, které národ získal teprve před osmadvaceti lety, i sprostotou, která zaznívá z Pražského hradu.

Neo: U vchodu divadla jsem si všiml plakátu na inscenaci Už je tady zas!, což je adaptace velmi úspěšného německého románu, který byl i zfilmován. Netušil jsem, že existuje i česká divadelní adaptace.

S tím nápadem za mnou přišel režisér Matěj Balcar. Román Timura Vermese jsem znal; je to sci-fi o tom, jak se v současné době probudí v Berlíně na trávníku Adolf Hitler a je konfrontován se současným světem. A především je současný svět konfrontován s ním. Hitler velmi rychle zjistí, jaká je situace nejen v Německu, ale i v Evropě, a začne nabízet razantní a jednoduchá řešení. A všichni víme, kam takové nabídky vedou. Lidé na něj slyší, začnou ho plácat po ramenou a říkat mu: Vás bychom tady potřebovali, vy byste ten svinčík dal do pořádku. Špatně se mi to říká, ale absurdně nám hraje do karet politická situace, kterou tady teď žijeme a jejímiž účastníky a vlastně téměř zajatci se nechtěně stáváme.

Každopádně – Matěj Balcar román zdramatizoval, od Timura Vermese jsme dostali povolení. A o představení je opravdu mimořádný zájem. Lidé v hledišti reagují velmi spontánně a je z nich cítit, že si tu inscenaci přisvojují a zasazují ji do mantinelů toho, co se dnes odehrává. Nacházejí v ní určitou paralelu k tomu, co sami právě prožívají.

Zvláštní je, že diváci začínají poslední dobou reagovat úplně jinak, než jsme byli posledních 27 let zvyklí. Začínají se smát na místech, kde cítí nějakou narážku, která tak ani třeba není od nás myšlená. Chovají se tak, jak se chovali před rokem 89, v době, kdy všude kolem nás byly ostnaté dráty a nesměli jsme za ně. Teď někteří lidé znovu volají po tom, aby tam ty ostnaté dráty znovu byly, což je pro mě absolutně nepochopitelné. Ale jak vidím, je to nepochopitelné i pro většinu lidí, kteří chodí do divadel.

Už je tady zas! volně navazuje na naši předchozí inscenaci, kterou byla kanadská hra Marka Leirena-Younga Shylock, hra namířená proti antisemitismu, což s Hitlerem docela souvisí. Zalíbilo se mi i z tohoto úhlu pohledu nasadit právě tyhle dvě inscenace za sebou. Přestože Shylock je drama, respektive monodrama, tak se u obou inscenací režisérům Balašovi a Balcarovi a hercům podařilo do představení dostat přesnou dávku humoru. Lidi se na obě představení vyloženě těší a chodí s velkým zájmem.

Milan Kňažko za skvělý herecký výkon v Shylockovi, který je skutečně obdivuhodný, dostal letos Cenu Thálie. Dokonce, což je paradox, v mnoha recenzích je dáván českým hercům za příklad, jak na jevišti zacházet s českým jazykem. Podobně paradoxní situace nastává, když jedeme se Shylockem na Slovensko. České divadlo na Slovensko přiveze slovenského herce, který mluví k slovenskému publiku česky (směje se), což pravidelně končí potleskem vestoje.

 Neo: Vy nemáte zábrany vyjadřovat se k politickému dění.

To jsem zdědil po tátovi, a vím, že z toho měl vždycky jen problémy.

Neo: Nemáte obavy, že by to mohlo divadlo nějakým způsobem ohrozit?

Mám. Ale myslím, že divadlo bude víc ohroženo, když budeme mlčet. Ve chvíli, kdy se znovu začneme bát a fakticky přestane existovat svoboda vyjadřování, tak divadlo ztratí smysl. Začnou se zase dělat věci plné politických narážek a jinotajů a v hledišti bude sedět nějaký cenzor nebo udavač, který bude hlásit na obecní úřad, že divadlo je pro firmu, totiž pro stát, nebezpečné, a doporučí je zavřít.

Neo: Kdo by to před těmi 28 lety řekl.

No, možná ještě před rokem, dvěma. I když leccos tomu naznačovalo, i když zvolna a nenápadně. Jako vždycky když se potlačuje demokracie, tak to vypadá ze začátku nevinně a většina lidí si toho ani nevšimne.

Celý rozhovor s Janem Hrušínským přinášíme v zimním dvojčísle tištěného magazínu Neovlivní.cz.