Přítel premiérů Jansta: Lídry s vizí v politice nevidím

Právník, lobbista, sociální demokrat, přítel několika premiérů a prezidentů. Miroslav Jansta je posledním velkým zákulisním hráčem české politiky.

Poslední roky ale většinu svého vlivu napřel do sportu, stal se předsedou České unie sportu a v žebříčku Neovlivní.cz získal první pozici v TOP 10 českého sportu.

“Vliv, který jsem si vybudoval, mám jednoznačně díky sportu,” říká Miroslav Jansta v prvním dílu rozhovoru pro Neovlivní.cz, v němž mluví o moci, hodnotách a zákulisí české politiky.

NEO: Co si představujete pod slovem vliv? Co je pro vás měřítko vlivu?

Vliv nemá být primárně pro vlastní uspokojení. Samozřejmě, že všichni chceme mít vliv, abychom dosáhli úspěchu ve své profesi.

Ale měřítko vlivu by mělo být to, co dokážu prosadit. Bez pořádného nastudování, bez znalostí, bez zkušeností se nedá vliv uplatnit. A bez sociálního vnímání, jak tu věc prosadit, taky ne. Takže můžu mít kontakty, znalosti, ale když s nimi neumím zacházet, to, co jsem si předsevzal, neprosadím. V demokratické společnosti je to vždycky složitější, v diktátorském režimu všichni vědí, komu sloužit. Ale v demokracii musíte zkoumat spoustu vlivů, což je správně. Střetáváme se ve svých názorech, a když přesvědčím okolí, pak teprve mám vliv.

NEO: Koho byste označil za osobnost, která má vliv a používá ho „dobrým směrem“, například posunuje společnost někam kupředu?

V současné době? V politice nikoho moc nevidím. Jsou to lidé vesměs bez vzdělání, bez zkušeností, neví, co s tím státem. Jestli se tedy bavíme o státu.

NEO: Ta množina není uzavřená jen na politiku…

V podnikatelské sféře máme spoustu lidí, kteří se prosazují.

NEO: Kdo vás napadne? 

Třeba na seznamu sta nejbohatších je 80 procent těch, kteří společnosti i firmu někam posunují. Pracují na tom intenzivně, protože to je pro ně hodnota. Z pohledu celé společnosti je to složitější. Společnost tu byla zadržená komunistickou elitou, ti schopní nemohli nahoru a teprve v 90. letech se vzedmula vlna schopných lidí. Většinou startovali v Občanském fóru a mysleli to se zemí správně. Tehdy se vybudovaly základy demokracie. Bohužel to pak bylo poznamenané rozdělením Československa.

NEO: Podle vás tady teď takoví lidé nejsou?

Teď panuje jakási bezradnost. Jsou tu takoví ti bruselští hošíci, kteří si myslí, že nás Brusel spasí, a přitom naši společnost vytvářejí na dávkách a dalších sociálních věcech. V těch devadesátých letech – ať si lidé myslí, co si myslí – museli ti, co chtěli uspět, prokázat schopnosti něco tvořit a budovat. Jasně, že tu byli lidé, kteří se jen snažili přiživit a rozkrást státní majetek, co se tu privatizoval, ale vedle nich byli lidé, kteří měli náboj, kteří chtěli něco dokázat. To jsou většinou ti, co jsou dnes nejbohatší. A v té politice: řeknete mi osobnost formátu Václava Klause? Ať si o něm každý myslí své, ale on vybudoval základy kapitalismu a základy demokratické společnosti. Protože demokratická společnost v našem podání je postavená na různorodosti ekonomického vlastnictví, kdy jednotlivé skupiny spolu bojují a tím vytvářejí stabilitu.

NEO: Znáte se roky s lídrem ANO Andrejem Babišem, je ve vašich očích tím, kdo společnost torpéduje správným směrem?

On říká, že chce společnost posunout. Ale to jsou zatím jen slova, mě budou zajímat činy. Má k tomu prostor, dostal se k moci, ale třeba legislativní věci se nedají změnit za rok. Jeho výsledky můžeme vidět tak za dva roky, možná od roku 2016. Teď si musíme počkat, co udělá. A až příští rok se budeme bavit, jestli něco pozitivního dokázal. K tomu mě napadá: Bohuslav Sobotka je profilově spíš elitní státní úředník, než politik-lídr. Ale ukazuje se, že v té současné změti politiků je nadprůměrný díky zkušeností, kterou má…

NEO: No, vždyť si to taky vyseděl…

Vyseděl, má bohaté zkušenosti, ale zvládá to…

NEO: Ale stačí to vysezení k tomu, o čem se tu bavíme?

To je právě ta tragédie, proto jsem se zarazil, když jste se ptala, kdo posunuje společnost. Já si myslím, že to nestačí. Lídři musí mít vizi. Není to jen o tom, že teď jsme probruselští, teď jsme v NATO, teď tady všichni křičí, že Rusové jsou špatní. Nikdy jsem nebyl proruský, ale rozčiluje mě, jak se tu teď buduje rusofobie, úplně nesmyslně. Putin se zveličuje, přitom Rusko je slabé.

A politici se nezabývají tím, jaké hodnoty máme vlastně hájit. Vždycky jsem byl jednoznačně pro to, abychom byli v NATO. V roce 1991, když jsem byl ve Federálním shromáždění, prosazoval jsem, aby k nám byly z Německa přemístěné některé americké posádky. A to proto, abychom byli stabilizovaní v euroatlantickém světě, do kterého jsme vždycky patřili. Když se někdo historicky zamyslí, co bylo před 2. světovou válkou, tak jediné Československo bylo široko daleko demokratickou zemí.

NEO: Proč o těch hodnotách politické elity nemluví?

Myslím, že je tu taková krize z toho, že lidé, kteří by měli hnát společnosti kupředu, v minulosti většinou emigrovali. Posledních sto let bylo pro naši podnikatelskou i intelektuální elitu nejtragičtějších, protože byla buď popravena, vyvražděna nebo emigrovala. A Češi se venku většinou asimilovali. Navíc my vůbec s naší emigrací nepracujeme. Třeba ve sportu je to obrovská hodnota: všude na světě existují sokolské organizace, ale které vlády je sem za těch posledních pětadvacet let pozvaly? Přitom ti lidé se k Česku hlásí, byť česky neumí, cvičí v Sokole a jsou hrdí, že pocházejí z Československa, což byla díky první republice značka.

NEO: Pomohlo vám při budování vašeho vlivu, že jste hrával basket a roky se pohybujete ve sportovním prostředí?

Jednoznačně. Vliv, který jsem si vybudoval, mám díky sportu. Nikdy jsem nebyl v tom elitním týmu superhvězda, ale byl jsem součástí týmu. To je strašně podstatné a platí to všude, nejen ve sportu. Uvědomíte si díky tomu určitou hierarchii, víte, že musíte víc trénovat, když se někam chcete dostat. Když uděláte průser a jste vyřazený, lépe to nesete, protože víte, proč jste vyřazený.

Bavíme se o sportu, ale na jeho úpadku je vidět úpadek celé společnosti. Jak napsal už Tyrš: Kde je ochablá politická kultura, tam se nedaří tělocviku. Vezměte si současná média, vždyť teď už vůbec nevíme, co které médium reprezentuje. Když jsem dřív otevřel MFD, věděl jsem, že to jsou nějaké liberální noviny. Právo byly levicové noviny, lidovky intelektuální, ale teď se všechno stírá.

A to všechno strašlivě působí na lidi, kde si mají vytvářet hodnoty? Pak přijdou populisti a nabídnou jednoduché řešení, které je většinou o prosazení sebe samotného, o ovládnutí moci, toku peněz a ten člověk už nemá chuť demokracii provozovat. A mimochodem, hlavním hlídačem demokracie je dnes Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který hlídá, aby nevznikly monopoly. Jak vznikají monopoly moci a majetku, zanikají demokracie. To je nebezpečí, kterému právě sport pomáhá čelit, protože vychovává lidi k tomu, aby bojovali proti těmto monopolům.

NEO: Ale vždyť právě ve sportu jsme tu měli dlouholetý monopol ředitele Sazky Hušáka. A i ti sportovci, kteří jsou podle vás ideální na to, aby takovým věcem čelili, tak v tomto případě podlehli…

Ale kteří sportovci proti němu stáli? Budu vám je jmenovat jednoho po druhém, a dojdeme k tomu, že si všechny koupil nebo zastrašil. A navíc si koupil i politiky, hostil je, létali spolu v letadlech.

NEO: Chtěla jsem tím říct, že ani sport není všespasitelný, protože na případu Hušáka vidíme, že si tu oblast zcela podrobil.

Protože to zanedbali politici. Po roce 1989 zaniklo ČSTV, jako bývalé ministerstvo sportu, vznikl z toho nějaký spolek, který sice měl úžasný majetek, ale nové ministerstvo nevzniklo. Sport je přiřazený ke školství, tam je na to patnáct lidí a je to jenom agentura, která rozděluje nějaké peníze. Chybí systém, metodika. Proto to mohl Hušák ovládnout, stačilo si koupit představitele jednotlivých sportů, sokola, olympioniků. A oni ze sebe raději udělali slouhy, než by s ním šli do střetu. Báli se o funkci a o peníze.

NEO: Tak to ale funguje v celé většinové společnosti.

Ano, ale proto si myslím, že sport je potřeba podporovat. Je to jediný prostor, kde se dá férově bojovat, protože jsou tam jasná pravidla.

Druhá část rozhovoru již brzy