Bureš: Soudce nežije pod poklopem

Předseda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš nevidí na své účasti na večírku advokátní kanceláře Pavla Němce nic divného. Naopak: je přesvědčen, že soudce by měl chodit s advokáty do společnosti a nebát se stýkat s lidmi, jejichž kriminální či civilní případy mohou skončit u jeho soudu.

“Podstatné není, koho soudce potkává na večírcích (to zajímalo STB a jiná podobná seskupení v policejních režimech), ale zda si jako soudce uchová svou integritu. To se pozná z jeho rozhodnutí. Jak kdesi napsal Karel Čapek, soudce nesmí žít pod poklopem na sýr,” říká v rozhovoru pro deník Neovlivní.cz Bureš.

NEO: Není přece jen nerozumné ve vašem postavení chodit na večírek advokáta, který je proslulý svým zákulisním vlivem na justici?

Pavla Němce znám od roku 1998. Tehdy jsem připravoval pro ministra Motejla velkou novelizaci občanského soudního řádu a Otakar Motejl mne s ním seznámil coby s poslancem, kterému jde o věc, nikoliv o destrukci; to se potvrdilo. Později jsme spolu zasedli i v jedné vládě. Nejen s Pavlem Němcem, ale i s jinými kolegy z vlád ( zasedal jsem ve dvou) se občas potkávám, zejména při slavnostních příležitostech. Považuji to minimálně za slušnost. Mimochodem je to bohulibá tradice ve Francii, kde nepřijmout takové pozvání se považuje za hrubou neslušnost. Proto jsem ocenil i schůzky, na které ministryně Kovářová zvala všechny bývalé ministry spravedlnosti.  Pozvánka Pavla Němce na Novoroční večírek patří k takové příležitosti.

NEO: Na večírku byli někteří známí lidé, jejichž případy mohou skončit u Vrchního soudu v Praze. Setkal jste se někým z nich?

Na takových večírcích bývá spousta lidí. Většiny si ani nevšimnete. Tak jako na jiných podobných akcích jsem potkal především advokáty. Řada z nich se samozřejmě může účastnit a také účastní různých řízení u Vrchního soudu v Praze. Pravidelně a často téměř 20 let přednáším a vedu různé diskusní semináře pro soudce, advokáty, banky a podobně v oboru práva procesního, insolvenčního, zástavního či exekučního. Prakticky všichni účastníci těchto setkání byli, jsou anebo pravděpodobně budou přímými účastníky či zástupci při jednání u Vrchního soudu v Praze. Takových věcí rozhodují soudci Vrchního soudu v Praze ročně tisíce. Já sám se však jako soudce a předseda senátu podílím pouze na několika desítkách z nich a jsou to jen věci insolvenční.

Připravenost české justice na vstup do EU hodnotil při své misi na přelomu roku 2000 a 2001 též soudce Londýnského obchodního soudu sir Coleman. Tehdy v roce 2001 jsem s ním jednal na ministerstvu spravedlnosti ještě jako předseda Vrchního soudu v Praze. Mimo jiné našim soudcům vytýkal uzavřenost a nechápal, že bezprostředně po soudních jednáních nechodí s advokáty na oběd a nediskutují s nimi, aby pochopili, jak oni a jejich klienti vnímají soudní rozhodnutí.

NEO: Pavel Němec je i několik let po odchodu z ministerstva spravedlnosti jedním z nejvlivnějších lidí v justici. Souhlasíte?

Jaký vliv máte na mysli? Na výběr soudců, předsedů soudů, na rozhodování jednotlivých soudců? To zřejmě ne. Jediný reálný vliv v justici, který znám, je odborný. Nechám-li stranou vliv těch, kteří dokáží přesvědčit prezidenta republiky o osobě nejvhodnějšího kandidáta na post předsedy Nejvyššího soudu, pak vliv mají ti, kteří dokáží pro své názory svou odbornou autoritou získat soudce. To je běh na dlouhou trať a přesvědčí jen ten, kdo si dlouhodobě udržuje vysokou odbornou autoritu a neusne na vavřínech. Lidé stojící mimo justici takový vliv nemají s výjimkou několika mimořádně respektovaných teoretiků, kteří nabízejí soudcům potřebné teoretické zázemí.