Karel Březina: Vládnutí v Praze se mi zamlouvá

Znáte někoho, kdo by se vyznával z radosti, kterou mu poskytuje psaní stranických programových textů? Karel Březina říká, že to dělá rád. Stejně tak ho baví vládnout v Praze, kde má možnost realizovat své plány z dětství spojené s dopravou.

Z Prahy by chtěl vybudovat sportovní metropoli. “Myslím si, že nám chybí některá sportovní infrastruktura, nemáme ani národní fotbalový stadion a takové věci, které do infrastruktury velkoměsta a hlavního města České republiky určitě patří,” říká Karel Březina v druhé části rozhovoru pro DeadLineMedia, vydavatele deníku Neovlivní.cz.

V té první části mluví nejmladší ministr polistopadové historie, který za svou vládní kariéru vděčí Miloši Zemanovi, o technologii moci, soubojích politických es či pohnutkách, které jej coby mladíka přivedly do politiky. Karel Březina se umístil na prvním místě v žebříčku TOP 10 vlivu v Praze, který sestavil deník Neovlivní.cz

karelbrezina

DLM: Podle znalců pražských poměrů jste společně s kolegyní Radmilou Kleslovou z ANO faktičtí vládci pražské radnice. Vnímáte to také tak?
Když se podívám na období po volbách v roce 2014, musím říci, že se mi vládnutí v Praze velmi zamlouvá. A to z jednoho prostého důvodu: je to opravdu týmová práce. Není tu nikdo, kdo by prosazoval pouze své zájmy. A to přesto, že vládnoucí koalice má většinu pouhého jednoho hlasu a přesto, že to tam občas nějakým způsobem zaskřípe. Dnes už v Praze možná nemáme žádnou osobnost, která by radnici – jak se říká – válcovala nebo prosazovala pouze svoje názory. Tato koalice je mi sympatická svou různorodost, je to velmi rozdílné společenství lidí. Výsledky práce a fungování zastupitelstva přitom ukazují, že když si věci vyříkáváme, když hledáme a najdeme kompromisy, tak to může fungovat i s většinou jednoho hlasu, která je samozřejmě velmi křehká.

DLM: Na základě výsledků minulých voleb jste usiloval o místo v Radě hlavního města Prahy. Nepodařilo se to vzhledem k vašemu odsouzení za podvod v pražském dopravním podniku, kde jste jako předseda dozorčí rady podle soudu neoprávněně pobíral odměny. V tuto chvíli ještě nebylo rozhodnuto o vašem dovolání k nejvyššímu soudu.

Dovolání běží. Uvidíme, jak to dopadne.

DLM: Jedna věc je v této souvislosti stránka zákonná, druhá věc je stránka morální. Jak vaši kauzu hodnotíte z tohoto hlediska?

Opravdu si nejsem vědom jakéhokoliv pochybení z mé strany. Když ten problém měl nastat, obrátil jsem se na renomovanou právní kancelář, ta mi dala nějaké právní stanovisko, já jsem se podle něho choval. Já a mnoho mých kolegů, s kterými jsem o tom hovořil, tam prostě žádný úmysl, který mi soud přisuzuje, nevidíme, byť rozhodnutí soudu respektuji. Na druhé straně je také potřeba říci, že to vlastně byl trošku souboj mezi soudem první instance a soudem odvolacím, kde soud první instance mě dokonce pětkrát osvobodil. To se málokdy stává a je vidět, že na to není jednotný názor celé soudní soustavy. Proto jsem využil institutu dovolání, a když ani to nedopadne, budu pokračovat dál, půjdu třeba až k ústavnímu soudu.
Nicméně v okamžiku, kdy to takovým způsobem dopadlo, tak jsem považoval za svoji povinnost neaspirovat na místo v radě a nedostávat tím kolegy v koalici do situace, do které by se asi dostávat nechtěli, a do které bych se nechtěl dostávat ani já.

DLM: Jak se vám spolupracuje s primátorkou Adrianou Krnáčovou?

Seznámili jsme se až tady během té politické práce, před tím jsme se neznali. A musím říct, že spolupráce se všemi, nejen s paní primátorkou, je fakt velmi dobrá. Snažíme se hledat nová témata pro hlavní město Prahu. Ale zásadní je teď dokončit některé rozdělané věci, aby si Praha oddychla a mohla se věnovat i něčemu jinému než tunelu Blanka nebo metru A.

DLM: Jaká je vaše vize Prahy? Jak by měla vypadat dejme tomu za patnáct let, v roce 2030?

Praha by se měla stávat čím dál tím významnější metropolí v Evropě, kam budou jezdit turisté nejenom na jednu noc, ale budou tady zůstávat mnohem déle. Město, které bude kulturní metropolí, kde budou významná divadla, významné další scény. Do budoucna to může být i sportovní metropole. Myslím si, že nám chybí některá sportovní infrastruktura, nemáme ani národní fotbalový stadion a takové věci, které do infrastruktury velkoměsta a hlavního města České republiky určitě patří.

Praha by měla být metropole, kde velmi dobře funguje veřejná doprava, což tak je už dnes, veřejnou dopravou se určitě můžeme chlubit, a taky se chlubíme. Město, kde se lidem bude dobře bydlet, ale kde budou mít také šanci užít si svůj volný čas. Nejsem zastáncem další masivní výstavby v Praze. Taky si myslím, že bychom měli chránit zelené plochy, které jsou naštěstí velmi slušně zastoupeny, máme chráněná krajinná území, kam si rádi chodíme odpočinout.  Praha má být město, které bude chránit jedinečnou pražskou památkovou rezervaci, mimo jiné i omezením dopravy v této zóně v budoucnosti. Jsem zastáncem tohoto systému. Až dobudujeme okružní komunikace, tak se musíme jednoznačně pokusit centrum maximálně chránit.

DLM: Zmínil jste městskou hromadnou dopravu. Co podle mého názoru v Praze nefunguje, je propojení Prahy s jejím okolím. V Německu to bývá prostřednictvím železnice, tzv. „S-Bahn“, v Rakousku „Schnellbahn“, které tvoří součást městské hromadné dopravy.

Vy myslíte, že to nefunguje? Já mám pocit, že ty S-kové linky, které jezdí na pomezí Středočeského kraje a Prahy, fungují velmi dobře. Důkazem je, že když pojedete ráno nebo večer, tak ty linky jsou naprosto vytížené.

DLM: Ty linky jezdí, to je pravda. Ale někdy není jednoduché dostat se na ta nádraží, člověk musí vědět, kdy, co a kam jede. Chybí mi takový ten uživatelský komfort.

Souhlasím, v tom jsou třeba Německo nebo Rakousku určitě dál. Shodou okolností budeme mít brzy jednání výboru dopravy hlavního města Prahy, kde jsem členem, společně se Středočeským výborem dopravy, a hlavní téma je železniční doprava ze všech pohledů. Projednávat se bude integrace železniční dopravy, máme tam téma nákupu nových vagónů pro integrovanou dopravu, máme tam téma nádraží – to je velmi silné téma, protože ne každé nádraží vypadá jako dnes pražské hlavní nádraží. Dnes už vypadá jako moderní nádraží, ale vzpomeňme si, jak vypadalo ještě před pár lety. Je to ale věc státu a Prahy. Protože všechno je v majetku státu a investovat do toho musí stát.

Naštěstí tato vláda velmi významně vnímá oblast železniční dopravy v Praze a jedna ze společných priorit Prahy, Středních Čech a vlády České republiky je modernizace propojení Kladno – Praha, chcete-li Praha – Kladno, s odbočkou na ruzyňské letiště Václava Havla. Je to jedna z investic, která je zásadního charakteru, protože Kladno je dnes největší dodavatel pracovní síly pro pražský region ze Středních Čech. To je všem jasné. My toto propojení mít musíme a já si myslím, že si Praha zaslouží i moderní propojení centra hlavního města s letištěm. To tady určitě chybí a to autobusy nikdy nebudou schopny nahradit.

DLM: Co já nepochopím, jak je možné, že když se otevřela zastávka Veleslavín, že se nepočítalo s eskalátory směrem k letišti. Lidé musí svá zavazadla vynášet po schodech – tedy pokud jim nepomůžou letištěm placení portýři.

Víte, to je trošku dezinformace. Já to vysvětlím, protože tu historii znám. Problém nádraží Veleslavín je v tom, že Praha investuje metro a stát investuje železnici. V dnešní době tam mělo být jasné propojení mezi metrem a železnicí. Železnice tam chybí, metro tam je. Tudíž já ten problém svým způsobem chápu, snažíme se to nějakým způsobem vyřešit.

Ale je pravda, že stát za Prahou trošku klopýtá v investicích, které v různých memorandech slíbil. Není to jenom oblast metro versus železniční spojení. Je to například vnitřní městský okruh, jehož součástí je tunel Blanka, a okruh kolem Prahy. Existuje historické memorandum, které říká, když to zjednoduším, že se bude stavět stejnou rychlostí. To znamená, že tam, kde my doděláme kus městského okruhu, stát dodělá kus pražského okruhu. Jaká je situace vidíme. Městský okruh už máme skoro hotový, po Blance už chybí poslední úsek, a z Pražského okruhu je hotová zhruba necelá polovina. Praha toto těžko nahradí. Praha nemůže investovat Pražský okruh a dálniční síť.

DLM: Mne zaráží, že se postaví stanice metra a nemyslí se na výstupy z něj. Tam přece eskalátory musí být – nejen pro cestující na letiště, ale i pro matky s kočárkem, vozíčkáře.

Tam výstup existuje. Je tam i výtah bezbariérový. Dnes se můžou stavět pouze bezbariérové stanice. Na začátku projektu stála úvaha, že se z metra vyjede eskalátory a rovnou se půjde dál k vlaku. Kdežto dnes musejí lidé ven a pak na autobus. Myslím si, že ta kauza je vůči Praze trochu nespravedlivá. My jsme to mysleli dobře.

DLM: Byl jste v dozorčí radě dopravního podniku, jste členem výboru dopravy. Kdy jste objevil svou lásku k dopravě?

To se postupně vyvíjelo. Doprava v Praze patří s bezpečností a životním prostředím mezi tři nejzásadnější témata, jakýkoliv průzkum veřejného mínění označí práv tyto ty tři věci. Doprava je největší část rozpočtu hl. města Prahy. Třicet procent rozpočtu Prahy jde do oblasti dopravy, a nemám na mysli jen dopravní podnik, ale i infrastrukturní investice i cyklodopravu. Je to jedno z nejzásadnějších témat Prahy. I když mám vystudovanou vysokou školu ekonomickou, žádnou dopravní fakultu, tak doprava byla pro mě vždy něčím, co mne zajímalo a čím jsem se zabýval. Vždy, když skončí volby, zasedne poslanecký nebo zastupitelský klub a jeho členové si nějakým způsobem rozdělí to, čemu se kdo bude věnovat. A pro mě bylo asi zásadní, že v roce 2006 padla volba, že budu pro sociální demokracii dělat dopravu. Ale musím říct, že kolega Petr Dolínek, jako náměstek pro dopravu, je v té oblasti taky velmi erudovaný.

DLM: Nehrál v tom třeba roli nějaký zážitek z dětství, nebo láska k vláčkům?

Já si pamatuji, že jsem měl doma jak vláčky, tak autodráhu. Jestli to je vztah k dopravě nevím (smích). Ale určitě mě to bavilo. S rodiči jsem jezdíval na chatu, nejezdil jsem s nimi autem, ale většinou jsem za nimi dojížděl vlakem. Byť ta jedna cesta trvalo tři a půl hodiny. Ale vlak jsem vždycky považoval za prostředek, který je zajímavý a důležitý. Takže určitě nějaká láska k vlakům tam byla a i k té městské hromadné dopravě. Člověk třeba v mládí sledoval, jak se postupně otevírá metro.

DLM: V politice jste dlouho. Dokážete si představit, že z ní odejdete?

Minulý režim byl asi nakloněný celoživotnímu zaměstnání, kdy člověk po škole někam nastoupil a většinou tam vydržel strašně dlouho. Dnešní doba je spíše nakloněna střídání pozic. Takže já si to určitě dovedu představit, dovedu si to možná představit čím dál tím víc. Taky jsem určitou část života nebyl aktivně v politice. Když jsem skončil v roce 2002 ve vládě, tak až právě do toho roku 2006 jsem čtyři roky neměl žádné zásadní postavení v politice. A když děláte řadového zastupitele, tak vás to neživí. Vedle toho musíte mít své civilní zaměstnání.

DLM: Kde se vidíte za pět, deset let? Budete primátorem

(smích) Ježíš, tak to já vůbec nevím. Ne, ne. Myslím, že už jsem v pražské politice dlouho, že to je spíš na přemýšlení, zda se nevěnovat něčemu jinému. Pokud zůstanu v politice, tak bych samozřejmě byl rád, kdybych věci ještě nějakým způsobem mohl ovlivňovat. Tady se oklikou vracíme k tématu rozhovoru, tedy vlivu. Strašně rád píšu programové texty, jsem spoluautorem programu sociální demokracie pro pražské volby. To jsou věci, které bych klidně dělal i v situaci, že bych třeba nekandidoval, rád bych s takovými věcmi pomáhal.
Co se týče osobního života, strašně jsem si to uvědomil, že nic není důležitějšího než zdraví, když nedávno navždy odešel kolega z vlády, kolega z mladých sociálních demokratů. A fungující společenské vztahy – ať je to rodina, ať je to vztah s dětmi, ať je to vztah s rodiči. To jsou důležité hodnoty.

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít