Lithiové šílenství. Za kulisy kauzy, která rezonovala ve volbách

Tvrdit komukoli ještě letos v létě, že se tématem voleb stane virtuální těžba lithia, ťukal by si na čelo. Ale stalo se. Z příběhu nerostného pokladu na Cínovci se hnutí ANO podařilo udělat klíčovou předvolební aféru proti konkurenční ČSSD. A odvrátit jí pozornost od kauz vlastního předsedy. Sociální demokraté, kteří ve volbách utrpěli krutou porážku, sami připustili, že jim hádka o lithium ubrala odhadem tři procenta voličů. Jaký příběh se ve skutečnosti na pozadí politické přestřelky odehrává?

V pozdním odpoledni všedního říjnového dne je na Cínovci poblíž hranic téměř mrtvo. V pár restauracích večeří za příjemně nízké ceny turisté ze sousedního Německa a opodál posedávají ve svých krámcích vietnamští obchodníci se svými sádrovými trpaslíky a oblečením. „Bojíte se, že se tu bude těžit lithium?“ zkouším se jednoho z nich ptát. Po dvou minutách vysvětlování to všichni vzdáme, slovo lithium ani těžba neznají, ani neslyšeli.

Průzkumný vrt na Cínovci. Foto: Jana Klímová

O kus dál, poblíž bílého rodinného domku na dohled od budoucích těžních věží, si se psem a dětmi užívá pozdní odpoledne Josef Žampach. Že se mu za domem začne těžit lithium, mu nijak nevadí. Problém má ale s tím, kdo by to měl dělat. „Máme tady chytré lidi, báňský úřad, nástroje, máme tady státní Diamo, které má zkušenosti s těžbou. Tak by to mělo zůstat tady. Nechápu, proč by to měla dělat nějaká australská firma,“ vypráví.

Jeho reakce přesně vystihuje, kolem čeho se vlastně celý problém s těžbou lithia točí. Nikdo nepochybuje o tom, že by se tento nerost s velkou budoucností těžit měl. Na Cínovci, kde se ještě začátkem 90. let dobýval cín, jsou na to lidé navíc zvyklí. Tématem se poslední dva týdny před říjnovými parlamentními volbami však stali právě „Australané“, respektive australská firma European Metal Holdings. Ta už od roku 2010 prostřednictvím své české dcery Geomet dělá na Cínovci průzkum celého rudného ložiska a letos získala na další pokračování souhlasná stanoviska od ministerstva průmyslu i životního prostředí. Na případnou budoucí těžbu lithia má tak exkluzivní nárok do roku 2025.

Rozbuškou se před volbami stalo memorandum. Druhého října ho v Ústí nad Labem, za účasti vedení kraje a tripartity, podepsal šéf australského EMH Keith Coughlan spolu s ministrem průmyslu Jiřím Havlíčkem (ČSSD). V dokumentu se obě strany ujistily, že platí dohody o ochraně investic mezi Českem a Austrálií, a EMH v něm slíbilo, že chce nejen těžit, ale lithium bude u nás i zpracovávat. Zavázalo se také ke spolupráci se státem. „Jsme připraveni společně definovat možné synergie v oblastech těžby, zpracování a využití lithia, včetně možného zapojení českého státu jako kapitálového účastníka projektu,“ komentoval tehdy podpis memoranda Coughlan.

Jenže podle šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, ale i komunistů a SPD, šlo o vysoce nevýhodný dokument. Kvůli zmínce o ochraně investic se údajně může stát základem pro budoucí mezinárodní arbitráž. Babiš o něm mluvil jako o krádeži sociálních demokratů za bílého dne či o dalším tunelování státu ze strany ČSSD à la zpackaná privatizace OKD. Lídr SPD Tomio Okamura označil memorandum za skandál století a KSČM k tomu přidala rozbor, že EMH je firma s utajenými vlastníky napojenými skrytě na struktury odpovědné za pád OKD.

Zjitřená atmosféra a rozehrání populistické a nacionální struny – „české lithium do českých rukou“ – tak daly na chvíli zapomenout jiným tématům v předvolební kampani, jako bylo třeba obvinění Babiše z dotačního podvodu v kauze Čapí hnízdo. Po volbách sice vášně kolem lithia silně opadly, vítěz voleb hnutí ANO ale stále trvá na tom, aby ještě stávající vláda memorandum s EMH vypověděla. Premiér Bohuslav Sobotka tak slíbil, že si k tomu obstará právní stanovisko. To by mělo ukázat, zda je vůbec společné memorandum možné zrušit, či od něj jednostranně odstoupit. EMH se totiž dobrovolně k ničemu takovému nechystá. „Je to vyjádření naší vůle ke spolupráci se státem, které stále platí,“ řekl novinářům už po volbách Keith Coughlan.

Cínovecké počítání

Důvodem, proč je lithium pro stát takovým bohatstvím, je jednoznačně momentální boom elektromobilů. Jako klíčová látka používaná v bateriích se po něm očekává rostoucí poptávka, a ložisko na Cínovci tak slibuje slušný výdělek. Cínovecká ruda obsahující lithium má podle posledních průzkumů rozsah 656 milionů tun. Jde tak o čtvrté největší zásoby na světě. Podle propočtů samotné firmy by se teoretická hodnota suroviny tedy dala při současných cenách odhadnout na 1,5 bilionu korun.

Nádraží v Dubí, kudy by se mohla ruda s lithiem dovážet k dalšímu zpracování. Foto: Jana Klímová

„Tady to máme pod nohama. V tomto místě je lithium asi 150 metrů pod námi,“ ukazuje technik Geometu Pavel Lička. Stojíme na místě, kde je vysekaný úzký pás stromů. Právě tady se dělal jeden z průzkumných vrtů, a jak Lička popisuje, pokud se začne těžit, na povrchu toho nebude vidět o mnoho víc než teď. Na místo přibyde kovová těžní věž. Ruda by se pak měla dopravovat po blízké železnici ke zpracování, takže veškeré dopady na životní prostředí i zásahy do krajiny a života lidí v okolí by měly být minimální. Celý byznys tak vypadá vážně jako sen.

Jenže jak to bývá, realita je poněkud jiná. Propočty firmy ukazují, že z 656 milionů tun rudy se dá hlubinným způsobem vytěžit maximálně necelých 40 milionů tun, a to za dobu zhruba dvou desítek let. Z rudy se pak lithium musí dostat pomocí chemického procesu a zpracovat z něj meziprodukt nazývaný karbonát lithia. „V jiné formě se lithium dál prodávat nedá,“ upozorňuje Lička. Hodnota tohoto karbonátu se tak podle odhadů společnosti může pohybovat kolem sta miliard korun.

K tomu, aby těžba a zpracování rudy vůbec mohly začít, je potřeba ještě započítat náklady na investice. Jen samotný průzkum stál doposud 350 milionů korun, dalších zhruba 10 miliard by mělo stát otevření těžby a postavení závodu na zpracování. Firma tak podle předběžné studie zpracované Vysokou školou báňskou počítá s poměrně konzervativním ziskem kolem 12 miliard korun za období jednadvaceti let.

Budoucnost má jméno baterie

Studie také ukázala, že pro stát by bylo nejvýhodnější, aby hlavně podpořil vznik továren na výrobu samotných baterií. Pokud by se totiž veškeré lithium z Cínovce uplatnilo v bateriích vyrobených v Česku, stát by podle propočtu vysoké školy mohl získat na daních z celého řetězce až 35 miliard korun ročně, tedy celkem 700 miliard za dobu dvou desítek let. Zisk v tomto článku řetězce by tak měl být větší, než je u samotné těžby suroviny.

Technik Geometu Pavel Lička. Foto: Jana Klímová

Že jsou právě baterie zajímavý byznys, napovídá i aktuální počet projektů na výrobu baterií v Česku a v okolních zemích. Je jich celkem sedm. U nás je nejznámější firma HE3DA založená českým vynálezcem Janem Procházkou. Stavbu továrny na lithiové baterie, které jsou podle vynálezce výkonnější a bezpečnější než jejich konkurence, zahájila poblíž Havířova v druhé polovině října. Právě s Australany chce HE3DA spolupracovat. „Společnost v červnu jednala s EMH, že bychom velkou část lithia využili k výrobě našich unikátních baterií,“ potvrzuje mluvčí HE3DA Jiří Chvojka. Na Pardubicku zároveň už začala výroba baterií firmy A123 a spekuluje se o možné výstavbě továrny amerického průkopníka elektromobilů, firmy Tesla. I tyto společnosti by tak o nákup lithiového karbonátu mohly mít zájem.

Zájmy státu

Politici však zatím trvají na tom, že by na Cínovci měla těžit státní firma. Nejčastěji se zmiňuje Diamo, které kdysi těžilo na severu Čech uran. Poslední desítky let se ale věnuje hlavně udržování starých dolů a čištění půdy po těžbě. Počítá se také s tím, že by se mělo vedle státního Priska, které koupilo zkrachovalé OKD, zapojit do těžby i útlumu zavíraných dolů na Karvinsku.

Mimochodem, právě Diamo v minulých letech, jak píše ve své výroční zprávě, rozhodlo o tom, že lokalita na Cínovci je mu k ničemu. Konkrétně šlo o společnost Cínovecká deponie, která vlastní výsypky po původní těžbě cínu obsahující tehdy nezajímavé lithium. Diamo v roce 2008, kdy se o lithiu jako možné strategické surovině již začalo mluvit, firmu jako nepotřebnou prodalo do soukromých rukou a nedávno skončila u společnosti RSJ finančníka Karla Janečka. Lithium tak bude z povrchových písků na stejném místě jako EMH „těžit“ i tato společnost. Jedná se ale řádově o menší množství než v případě hlubinného dobývání.

Pro úplnost je také třeba zmínit, že australská firma nabízela spolupráci na Cínovci i polostátnímu ČEZ. Ten ji ale odmítl. „Letos jsme se zabývali nabídkou této podnikatelské činnosti, ale došli jsme k závěru, že bychom neměli být aktivní v těžbě lithia. Nemáme s tím žádnou zkušenost. V Severočeských dolech máme povrchovou těžbu, nikoliv hlubinnou. Uzavřeli jsme to s tím, že to není náš byznys, který bychom měli rozvíjet,“ říká mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.

Psali jsme
» Analýza: Lithium jako dezinformace v předvolebním klání
» Přehledně: Kdo všechno z politiků se podepsal na kauze lithium

Kardinální otázka nyní je, jak v současném pokročilém stadiu průzkumu a povolení chce stát australskou firmu z Cínovce vyšachovat. I kdyby zrušil memorandum, nic to nemění na platné legislativě. Vzhledem k tomu, že už EMH má všechny potřebné licence pro průzkum, nyní mu stačí dokončit studii proveditelnosti a předložit ministerstvu životního prostředí ke schválení tzv. studii EIA. Pak může požádat Český báňský úřad o vymezení dobývacího území a začít těžit.

Nic z toho jí úřady přitom nemohou odepřít jen proto, že jde o společnost se zahraničními majiteli. „S důvěrou v právní řád České republiky předpokládáme, že se nadále bude postupovat v rámci aktuálně platných pravidel, tedy podle horního zákona a zákona o geologických činnostech,“ upozorňuje šéf Geometu, ovládaného EMH, Richard Pavlík. Současné horní právo podle něj také předpokládá, že surovina se po vytěžení a uhrazení všech zákonných poplatků stává majetkem těžaře, který s ní může volně nakládat. „Právě v memorandu jsme se nad rámec zákonů zavázali, že se surovina bude zpracovávat v Česku a že pomůžeme vytvořit komplexní zpracovatelský řetězec,“ dodává Pavlík.

Strašák Bakala

Předem tedy lze vyloučit možnost, že by se australská firma dobrovolně těžby na Cínovci vzdala. Keith Coughlan navíc potvrdil, že je to v současné době jediná aktivita firmy. Právě kvůli průzkumu a budoucí těžbě lithia na Cínovci vznikla.

K projektu se Coughlan a další manažeři dostali díky tomu, že je oslovili původní zakladatelé Geometu, což byli čtyři čeští geodeti. Jeden z nich, Pavel Reichl, žil dlouhodobě v zahraničí a využil právě své kontakty v Austrálii, když firma začala na pokračování průzkumu ložiska v roce 2011 shánět investory. Coughlan se financováním těžebních projektů podle svých slov zabývá tři desítky let. Předtím působil ve společnosti, která těžila železnou rudu v západní Africe. EMH založil s dalšími třemi lidmi, vydali akcie a prodali je na burzách v Austrálii a Velké Británii.

Coughlan odmítá předvolební spekulace, že by většina akcií firmy měla skryté vlastníky mimo burzy. Konkrétně na známém offshoru Britské Panenské ostrovy. Společnost tam sice podle něj byla formálně založena, nikdy tam ale nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost. Holding, který emitoval akcie, je podle Coughlana australský a podléhá také britskému regulátorovi. „Jsme registrovaní v Austrálii, veškerá daňová přiznání podáváme australskému finančnímu úřadu, řídíme se australským obchodním právem,“ zdůraznil.

Společnost má nyní 680 jednotlivých akcionářů. Největší podíl, zhruba 27 %, jsou drobní akcionáři zastupovaní správcovskou společností, dalších 20 procent má britská investiční firma Cadence Minerals. Celkem 12 procent akcií a opcí patří čtyřem jednatelům holdingu. Jedním z nich je i šéf Geometu Richard Pavlík.

Jeho jméno a také jméno zmíněné firmy Cadence přitáhly pozornost k černouhelným dolům OKD. Pavlík byl totiž dlouholetým technickým ředitelem OKD, a to až do loňského roku. Tedy v době, kdy firmu ovládala NWR s podílem finančníka Zdeňka Bakaly a přivedla ji až do insolvence. Firma Cadence pak držela malý podíl ve fondech, jejichž další akcionář měl nainvestováno do dluhopisů NWR. I když je to tedy k propojení s OKD dost daleko, přesto to politiky, hlavně z KSČM i z ANO, rozlítilo.

„Je náhoda, že do firmy Geomet poté, co ji odkoupili Australané, nastoupil jako jednatel dlouholetý manažer Bakalovy NWR? Jde o podařený kšeft s osvědčenými obchodními partnery, který se opakuje, nebo nás chcete přesvědčit, že je to náhoda?“ ptal se například na stránkách stranického tisku šéf komunistů Vojtěch Filip. Podobně pak spojil Pavlíka, Bakalu a lithium i Andrej Babiš. Sám Pavlík k tomu ale říká: „S panem Bakalou jsem za celou dobu svého působení v OKD ani jednou osobně nemluvil.“

I Coughlan odmítl, že by NWR nebo Bakala měli s akcionáři společnosti cokoliv společného. Firma si podle něj už vyžádala detailní informace o všech akcionářích a poskytne je i českým úřadům. Jakýkoliv podíl na lithiu popřel i Bakala. „Ve firmě EMH nemá žádný podíl, ani přímo, nebo nepřímo, a není v ní ani žádným jiným způsobem angažován,“ řekl jeho mluvčí Vladimír Bystrov. Bakala žije ve Švýcarsku a osobně do Česka podle dostupných informací ani nejezdí. Svůj byznys v tuzemsku tak spíš utlumuje. Kvůli ztrátám OKD navíc čelí žalobě managementu společnosti, který po něm a NWR chce vrátit údajně neoprávněně vyplacených 24 miliard korun. Že by tak měl apetit na další investice v Česku, se nedá moc očekávat.

Jak to s těžbou lithia nakonec dopadne, se bude muset rozhodnout relativně brzy. EMH nabízí, že by se státem mohla založit třeba společný podnik. Spory nechce protahovat jednak kvůli svým akcionářům, a tedy i ceně akcií, jednak kvůli okolní konkurenci. Česko má sice velké ložisko lithia, ale zdaleka není jediné. V Srbsku otevírá povrchový důl na lithium světový kolos Rio Tinto, těžit se má také hned za hranicemi Cínovce v Německu a také v Rakousku. S rozvojem výroby baterií a jejich recyklací se navíc v budoucnu očekává postupný pokles cen lithia, a tedy i zhoršení ekonomiky pozdější těžby.

 

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someone


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít