© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Ministerstvo průmyslu a obchodu tvrdí, že na 95 procent Česká republika v příštích dvaceti letech postaví dva nové jaderné reaktory. A proto je třeba vynaložit 32 miliard na přípravu projektů spojených s výstavbou. byť finální rozhodnutí padne až v roce 2025.
Oficiální stanovisko Mládkova úřadu zní: “Důvodem je dálka povolovacích procesů, které trvají okolo 10 let. Podle současných analýz budeme nezbytně potřebovat nový výkon okolo roku 2035, respektive spíše výkon nahrazující utlumené zdroje a bez něj by chybějící rozsah elektřiny nebylo možné v potřebném rozsahu ani dovézt z okolních zemí s ohledem na fyzikální limity sítí a to i přes zvýšení kapacit sítí, které podle současných výhledů připravujeme.
Pokud tedy v současné době nezačneme s přípravnými procesy, nebudeme mít v roce 2025 o čem rozhodovat, protože bychom již nestihli do roku 2035 celý cyklus povolování i výstavby. Ta by měla trvat přibližně dalších 5 až 7 let.
Z dnešního pohledu je vysoce pravděpodobné, že rozhodnutí v roce 2025 bude kladné, protože je to po všech stránkách nejlepší varianta. Nicméně může se stát, že bude objevena dosud neznámá nová technologie získávání energie: Nemyslíme tím ty projekty, které jsou nyní ve stádiu vývoje – o těch máme informace i odhady, kdy a jak budou dostupné.
Může se stát, že geopolitická stabilita dosáhne takového stupně, kdy nebude hrozit riziko válek v klíčových oblastech světa a budeme se moci absolutně spolehnout na zemní plyn, potom klidně i s padesátiprocentním podílem na energetickém mixu. Je to nepravděpodobné, ale stoprocentně to vyloučit nelze. V takovém případě by mohlo dojít k přehodnocení dalšího vývoje s tím, že by se třeba jeden či oba dva bloky nestavěly.
Pokud bychom ale přípravu nezahájili, nové zdroje se neobjevily a geopolitická situace by nezaručovala stabilitu, což je zřejmě pravděpodobnější varianta, pak bychom v roce 2025 již neměli jinou možnost než orientovat se na zemní plyn. A to v rozsahu, který by i se zahrnutím nových přepravovacích tras představoval pro naší zemi nepřiměřené riziko jak bezpečnostní, tak i závislosti na cenách této komodity, která může silně kolísat ve vazbě na geopolitické faktory. Náklady na přípravné práce tedy lze chápat s pravděpodobností 95 % jako součást budoucích nákladů výstavby, s 5 % vahou pak jako náklady na udržení strategické volby o našem dlouhodobém energetickém osudu.”