Mluvčí, která neexistuje: Jak se zrodil příběh “femme fatale” politického zákulisí

V zákulisí nejvyšší politiky se pohybuje sedmnáct let. Jejích služeb využívali ministři i vládní partaje. Přesto její jméno probleskovalo médii jen sporadicky. Teprve inkognito práce pro sociálnědemokratického hejtmana Michala Haška z ní udělalo veřejně známou postavu. Kdo je tedy Jana Mrencová? A v čem spočívá její kouzlo, které ji roky udržuje v blízkosti nejmocnějších lidí v zemi?

Kariéra regionální lobbistky odstartovala v Mariánských Lázních v roce 1993, kdy spolu se svým životním partnerem Milošem Skácelem poprvé zorganizovala soutěž Missis. Soutěžily v ní maminky s dětmi a výtěžek finálového večera putoval na diecézní charitu. Soutěž si i v dalších letech udržovala lokální charakter, zlom nastal až v roce 1999. Tehdy už pár měsíců vládl kabinet Miloše Zemana a sám premiér spolu s manželkou zavítal na finálový večer soutěže Missis.

Jak to neznámá Jana Mrencová z Mariánských Lázní dokázala? Ukázalo se – jako později ještě několikrát – že na to šla přes ženu. K Ivaně Zemanové se dostala přes charitu, které se premiérova žena věnovala. Mrencová ji tehdy podle pamětníků přesvědčila, že účastí na finálovém večeru přispěje dobré věci.

“To samé pak zopakovala i se Šárkou Grossovou. I s tou se seznámila přes charitu. Ve skutečnosti si tím jen otevřela dveře do politiky,” popisuje začátky spojení Mrencové s politikou jeden z dlouholetých členů ČSSD.

Do struktur ČSSD se ale dostala přes někoho jiného, byť to byla opět žena. A to pravá ruka Zemanova ministra financí Ivo Svobody, faktická šéfka resortu Barbora Snopková. (Oba byli později odsouzeni za tunelování továrny Liberta.)

Se Snopkovou si padly do noty. A společnost Producentské centrum Profil, již s partnerem Skácelem založila, se proto podle zjištění Neovlivní.cz podílela mimo jiné před vítěznými volbami v roce 1998 na předvolební kampani Svobodovy středočeské ČSSD. A hned po volbách se také Skácel stal placeným mediálním poradcem Iva Svobody na financích.

Za vším hledej ženu

Když se Svoboda ukázal po svém zatčení jako neperspektivní, Jana Mrencová vsadila na přelomu tisíciletí na korunního prince ČSSD Stanislava Grosse. Tehdejší ministr vnitra a jeho žena Šárky byli pravidelnými hosty jejích missích soutěží. “Šárka na ni tehdy nedala dopustit, Mrencová ji seznámila s tehdejším plzeňským biskupem Františkem Radkovským. Tehdy vedl diecézi, na kterou chodil výtěžek ze soutěže Missis a Šárka se s ním velmi spřátelila,” vzpomíná další pamětník z řad středočeské ČSSD.

Přátelství se Šárkou a dřívější vztahy s Ivanou Zemanovou a Barborou Snopkovou hodnotí znalci prostředí jako klíčové. Bez nich by Jana Mrencová a její Producentské centrum na zakázky spojené – více či méně – s ČSSD dosáhla jen stěží.

“Bylo to vždycky tak, že se řeklo, že je potřeba Mrencové pomoct, že si to přeje nejdřív Miloš, pak Standa a jejich ženy. A víc se o tom nediskutovalo a ani se nezkoumalo, jestli to tak je,” dodává již citovaný pamětník.

Své kontakty s politiky dokázala Jana Mrencová záhy přetavit v solidní byznys. S účastní známých tváří na soutěžích Missis – a dalších akcích, jako bylo třeba Chopinovské nocturno -, přibývalo firem, které je byly ochotny sponzorovat. A Mrencové se také dařilo dostát svému slibu a protlačit informace a fotografie z akcí do spřátelených médií. Jejímu producentskému centru se začalo dařit, podle výročních zpráv firmy se v těch nejlepších časech zisky firmy počítaly v milionech.

Nikdo už ale neřešil, že politici za soukromé píár ve spřízněných médiích platí veřejnými penězi – jako se to nyní stalo hejtmanovi Haškovi.

Michal Hašek, na jehož případ upozornila Mf Dnes, v tom ale není sám. A případ Jany Mrencové není jen o sociální demokracii.

Veřejnými penězi platila i ODS

Stejně se choval kupříkladu někdejší ústecký hejtman za ODS Jiří Šulc (dnes rovněž souzený za podezření z finančních machinací). Z fondu hejtmana Šulc podle dokumentů, které má Neovlivní.cz k dispozici, poslal v roce 2008 Producentskému centru Profil dvě stě tisíc korun na akci Missis. Osobně pak na ni zavítal a fotky se následně objevily v médiích.

To je jedna z mála věcí, kterou Mrencové přiznávají i její kritici: dokáže dostát svému slibu a dostat klienta do médií. O metodách už ale můžeme jen spekulovat. Jedno z vysvětlení nabídl soud, který Mrencovou letos v dubnu zatím nepravomocně uznal vinnou z pokusu o uplácení novinářů.

Rozsudek nad Mrencovou ovšem nebude jediným důvodem, proč se lobbistka při své práci maskuje pseudonymy jako v případě Michala Haška. Jana Mrencová totiž ani v samotných stranách nemá nejlepší pověst, často na její adresu padají slova jako neseriozní, vulgární a předražená.

V ČSSD před ní podle informací Neovlivní.cz kdysi veřejně varoval Oldřich Lichtenberg, který měl na starost jednu z předvolebních kampaní. Spolupráci s ní odmítal i Richard Dolejš, vlivný člen středočeských sociálních demokratů. A nadšený z ní nebyl ani Vít Bárta, lídr kdysi vládních Věcí veřejných, jejíž ministry Radka Johna a Karolínu Peake se Mrencová rovněž pokoušel zapojit do svého “missího byznysu”.

K tomuto příběhu:

» První video s Janou Mrencovou. Mluvčí, která neexistuje

» Bývalá mluvčí od Haška potvrdila existenci mluvčí, která neexistuje

» Co má hejtman Hašek? Mluvčí, která neexistuje

Stejné dozvuky měla i její práce pro komunisty, ke kterým ji přivedl přímo jejich lídr Vojtěch Filip. Stranická opozice se proti Mrencové podle zjištění Neovlivní.cz opakovaně bouřila, její výstupy kritici – jako například nedávno zesnulý Miloslav Ransdorf – hodnotili jako nekvalitní a zbytečné.

Strana dokonce přijala usnesení, kterým měla spolupráce KSČM s její agenturou skončit, ale podle serveru Aktuálně.cz se jen skryla za další vymyšlené jméno.

A ještě něco politiky, pro které lobbistka pracovala, spojuje – navenek si vesměs nechávají pochybnosti o Mrencové pro sebe. Výjimkou byl Jiří Paroubek, který v roce 2005 zdědil po Grossovi premiérský post a s ním i Mrencovou. Záhy se ale ve zlém rozešli a Paroubek na ni na svém blogu nenechal nit suchou.

A postěžovala si i náměstkyně plzeňského hejtmana Zdeňka Lišková (KSČM). “Ta paní je sprostá, vulgární, v podstatě to, co by měla plnit, požaduje, aby to dělala jiná organizace, a to se mi nelíbí. Třeba si naúčtovala, že má něco roznést a nic nebylo. Konkrétně jsem to mohla hodnotit, když byly minulé senátní volby, Tachov a Cheb, tam se tedy vyskytovala. Zjistili jsme, že v tom samém obvodu zastupovala klidně další kandidáty, tak si dovedete představit, jaká je to morálka,” citovaly Liškovou Parlamentní listy.

Pořídit s Janou Mrencovou klasický žurnalistický rozhovor v podstatě není možné. Buď se po telefonu vydává za někoho jiného – jako se to stalo například novináři Jiřímu Kubíkovi – nebo rozhovor rovnou odmítne, jako pro redaktory Neovlivní.cz.

A když se ji podaří polapit nečekaně v kanceláři, jak to minulý týden předvedli » kolegové z připravované redakce Seznam.cz, Jana Mrencová se vytáčí a zjevně odmítá mluvit k věci.