Nejedlý: Nemyslím si, že by země byla připravena na koalici s komunisty

Rozhovory v podstatě neposkytuje. Ten poslední je rok a půl starý. Martin Nejedlý, jeden z nejbližších spolupracovníků Miloše Zemana, se zkrátka pohledům veřejnosti vyhýbá. Přitom je klíčovou postavou Zemanova tažení za znovuzvolení prezidentem. Andrej Babiš o něm veřejně říká, že „dělá byznys na prezidentovu hlavu“. A dobré pověsti se nikdy netěšil ani v týmu končícího premiéra Bohuslava Sobotky. Martin Nejedlý z toho ale těžkou hlavu nemá: Ať mi to řeknou od očí. V rozhovoru pro Neovlivní.cz mluví nejen o své pověsti, ale také o tom, zda by Miloš Zeman jmenoval vládu s komunisty. Proč měl prezident Sobotkovi uštědřit pohlavek. Jak je na tom Miloš Zeman zdravotně. Odemykáme kompletní rozhovor, který jsme publikovali ještě před volbami v tištěném magazínu Neovlivní.cz.

Neo: V jaké kondici je pan prezident?

Martin Nejedlý, poradce prezidenta. Foto: Sabina Slonková, Neovlivní.cz

Po prázdninovém třítýdenním odpočinku v Lánech je ve velmi dobré kondici. To není můj názor, opírám se pouze o fakta. Absolvoval komplexní vyšetření. A nebylo to vyšetření, o kterém se vyprávějí vtipy, jak přijde pacient k lékaři, otevře pusu a ten řekne, že je všechno v pořádku. Sice je známo, že pan prezident nerad chodí k lékaři, i třeba takový odběr krve je pro něj poněkud problematický, ale bylo mu odebráno krve dost na to, aby mohly být všechny testy provedeny. Nechci hovořit o detailech, ale musím říct, že bych chtěl být v takové kondici jako pan prezident. Jen pro příklad: krevní tlak 120 na 80 bez medikace, to je něco, co mu můžu závidět. Všechny ukazatele byly takové, že nás to zbavilo obav či strachu, že je zapotřebí něco řešit. Zůstává jediné téma – neuropatie –, ale každý průměrně vzdělaný člověk ví, že léčba neuropatie není možná.

Neo: Jak si tedy mám vysvětlit, že prezident minimálně navenek vypadá jinak než před půl rokem? Jistě, nikdo nemládneme, ale pan prezident zkrátka na první pohled nevypadá dobře. Proto se neustále ptáme, v jaké je kondici.

Ale to je strašně jednoduché. Pojďme se na to podívat přes časovou přímku. Když začnu od konce, tak koncem srpna se pan prezident po delší době objevil na veřejnosti v rámci návštěvy sportovců a promiňte mi, neviděl jsem jediný komentář, jak dobře vypadá. Byl odpočatý, pohublý, protože začal velmi dobře a pravidelně jíst. Měl čas sám pro sebe, na procházky, plavání, rotoped a najednou je jiný člověk. Ano, když se posuneme dozadu a podíváme se, co absolvoval v tom druhém kvartálu letošního roku – cesty do Číny, Vietnamu, Kazachstánu, návštěvy v krajích, jeho aktivity na Hradě – musím říct, že tento program opravdu mohl, a také se to stalo, nechat na panu prezidentovi stopy.

Neo: Znamená to tedy, že zvolníte? Vaši kritici vám vyčítají, že prezidenta ženete strašným tempem.

Kritici… víte, to jsou medy. Řeknu vám účelový dotaz z minulého týdne: pan prezident ještě pobýval v Lánech a volal novinář, zda je pravdou, že pan prezident byl hospitalizován v nemocnici a že má vážný problém. Já jsem mu odpověděl, že pan prezident hospitalizován nebyl a příští den začíná normální program včetně natáčení v televizi Barrandov. Asi deset minut po tom telefonátu jsem byl konfrontován jedním z ministrů, který se mě ptal, co se děje s prezidentem, a znovu ten dotaz, který mi položil ten novinář. Takže znovu říkám, že ne, a zavolal jsem tomu redaktorovi nazpět, což normálně skoro nedělám. A říkám mu, že jsem slyšel, že jeho maminka má rakovinu. Zda mi to může potvrdit nebo vyvrátit. Pobyt v Rusku ve mně mimo jiné zanechal přísloví, které zní ve smyslu: Nesuďme zdraví ostatních. Když se o ně budeme starat, ta kletba dopadne na naše blízké.

Zkrátka je to uměle vytvořená bublina. Já říkám jednu věc: Ano, pan prezident absolvoval program, který na něm zanechal něco, z čeho můžeme usuzovat, že pan prezident byl unavený.

Miloš Zeman na snímku ze sklonku srpna 2017. Repro: Twitter Jiřího Ovčáčka

Neo: Rozumím, že vás to rozčiluje…

Nerozčiluje.

Neo: … popuzuje

Nepopuzuje. Mě znepokojuje, kolik drzosti, nelidskosti je v novinářích, že jedno jediné téma, které se hrálo, je zdraví pana prezidenta. Já si to překládám tak, že nic jiného na něj není.  Takže když se rozeběhne diskuse, zda prezident bude kandidovat, je tu na stole okamžitě téma, jak dát voličům najevo, že prezident už nemá být zvolen. A to téma je, že se začne zpochybňovat jeho zdraví. Řekl bych, že to je amorální.

Neo: To je váš pohled, ale proti tomu stojí ten druhý. Miloš Zeman chce být znovu prezidentem a lidé mají právo znát pravdu o zdravotním stavu člověka, kterého si chtějí na dalších pět let vybrat jako hlavu státu. Je to tak divné, že se ptáme, zda je prezident v takové kondici, aby zvládl další pětiletku?

Jak můžeme v rámci osudu garantovat, co zvládneme třeba i jen další den? Můžu jen vycházet z lékařských zpráv a vyšetření pana prezidenta.

A k té kritice, že Nejedlý a Mynář prezidenta příliš ženou, k tomu vám něco řeknu. Chtěl bych někdy jednoho z těch mudrců vidět, jak se postaví před Miloše Zemana a řekne, že mu ruší program. Jednou jsem si dovolil škrtnout mu jeden den návštěvy kraje, protože se vracel z Ukrajiny a necítil se dobře. Musím vám říct, že to byl za celou dobu, co se známe, jediný hlučný rozhovor. A vlastně to nebyl rozhovor, ale monolog. Takže takovému člověku, který by přišel za Milošem Zemanem a řekl mu, že má zkrátit návštěvu v Číně nebo nejet do Vietnamu nebo nedej bůh nenavštívit kraj, bych přál hodně štěstí. Ale ano, do budoucna je velmi důležité velmi pečlivě zvažovat prezidentův program.

Neo: Takže jestli vás dobře chápu, není to tak, že by Miloš Zeman pochyboval o tom, zda to zvládne, a zvažoval, jestli to nevzdat?

Miloš Zeman svá rozhodnutí dělá se vší odpovědností. Kdyby měl pocit, že se nemůže stát prezidentem, že by to byl podraz na voliče, rozhodně by neudělal to rozhodnutí, ve kterém oznámil, že chce znovu kandidovat.

Zemanová chtěla být frontman

Neo: Poněkud překvapivě jste do čela volebního týmu vybrali Ivanu Zemanovou. Jak to vzniklo?

Dočetl jsem se v Neovlivní.cz, že to vzniklo po dohodě s panem prezidentem a já byl ten, kdo šel za Ivanou Zemanovou a jen jí to oznámil. Bylo to jinak. Ten příběh začal tak, že jsme se při nějaké příležitosti bavili, co nás čeká v roce 2017, a já jsem začal mluvit o tom, že jako první krok je třeba nasbírat 50 tisíc podpisů. A při té příležitosti jsem se jí zeptal, jestli by se na tom nechtěla podílet. Jako žena, která de facto brání toho muže a rodinu a dokáže vytvořit něco, co ji bude bavit. A tenhle dotaz jsem vznesl, jak ona se na to dívá. A ona mi na to řekla, že na tento rozhovor strašně dlouho čekala a že mě chtěla sama oslovit. Překvapila mě, protože já ji nechtěl vystavit do pozice, že si tam stoupne jako frontman. Ale ona řekla, že by byla ráda, kdyby se to mohlo vytvářet s její tváří.

Ivana Zemanová se zapojila do kampaně za znovuzvolení svého muže. Repro: Twitter Jiřího Ovčáčka

Takže Ivana to přijala s radostí a nadšením a požádala mě, abych se zeptal prezidenta, co na to říká, a pak s ním o tom promluví sama. Ona si stoupla do čela, a to není prosím kampaň. To je jenom sbírání podpisů, aby mohl kandidovat.

Neo: Ohledně té kampaně-nekampaně si to řekněme upřímně: Miloš Zeman nemusí dělat klasickou kampaň, protože mu ji zajišťuje výkon jeho funkce. V tomto má oproti ostatním kandidátům nespornou výhodu. On je v médiích díky své funkci automaticky, ti ostatní si prostor musí vybojovat. Měl to předchozí prezident, i jeho předchůdce, bylo to tak vždycky.

Nebavme se jen o prezidentech, Karel Schwarzenberg také využíval svého úřadu.

Neo: Ano, ale neříkejme, že žádná kampaň není, když to kampaň je. Říkáte, že žena brání svého muže. Ale Ivana Zemanová působí velmi introvertním dojmem, který podtrhuje i to, že novináři se jí nemohou na těch tiskových konferencích, které svolává, na cokoli zeptat. Tudíž nutně to působí tak, že Ivana Zemanová plní roli maskota. Můžete mi vysvětlit ten rozpor, že s radostí přijme tuto pozici, ačkoli musí vědět, že na ni budou padat dotazy?

Je snadné někomu rychle ušít kabát. Ten, který mu jakoby nesluší. A znám to ze své vlastní zkušenosti. Rozumím vašim argumentům. Daly by se pochopit, kdyby to byla účelová záležitost, aby se všechno schovalo za face Ivany Zemanové a vám to nedalo možnost útočit.

Neo: Ano, v tomto smyslu přiznávám, že to je chytrý tah.

Teď říkáte chytrý, ale publikováno to bylo jako účelovost.

Neo: To se ale přece nevylučuje.

Já zase říkám, že tyto myšlenky u nás vůbec nebyly. Ivana Zemanová měla zkrátka hned na začátku jednu prosbu, že velmi ráda navenek odkomunikuje celý ten proces při debatách s občany. Ale z počátku se chtěla vyhnout křížovému výslechu, který by ji bezpochyby čekal. Jsem přesvědčen, že všechny dotazy by byly o všem jiném než o tom, kde byla a s kým mluvila a jak se to celé vyvíjí. My jsme v první fázi toto její přání naplnili a uvidíme, co bude dál. Teď byl vyhlášen termín voleb, trochu nás překvapilo, že pan předseda Senátu to udělal takto brzy, asi k tomu měl nějaké důvody…

Neo: Jaké důvody?

Hlavním důvodem bude, že zákon říká, že do pěti dnů od oficiálního vyhlášení musí být otevřen transparentní účet. A už vidím, že se otevírá diskuse na všech frontách, co je a co není kampaň. Někteří protikandidáti si své účty už otevřeli, ačkoli k tomu nebyl důvod, a já jsem neviděl ani jeden příspěvek, že by někdo posuzoval jejich jednotlivé přispěvatele do volebních pokladen. Jsem přesvědčen, že od toho dne, kdy budeme muset podle zákona otevřít tento účet pro Miloše Zemana, tak každý z jeho přispěvatelů bude podroben lustraci, kdo to je, proč to je a co se za tím skrývá.

Neo: To se pletete, sponzorům jednotlivých kandidátů jsme se věnovali už během léta v samostatném článku.

To jsem velmi rád. Ale to hlavní je, že se otevřela diskuse o tom, co je v případě pana prezidenta návštěva kraje. Je to naplnění funkce, kterou měl v inauguračním slibu? Nebo už je to kampaň?

Neo: Pokud se ptáte na můj názor, tak podle mě je to obojí.

Já to nevím, jestli to je obojí. Kdo to bude posuzovat? Ať tedy zákon pro příští volbu jasně stanoví, že kandidovat nemůže stávající prezident, a je to vyřešené. Teď to tak ale není. A musíme stále řešit, jestli když Miloš Zeman jede do kraje, to je kampaň nebo ne.

Neo: Ale ono nejde jen o cesty do regionů. Prezident má oproti dalším kandidátům výhodu ještě třeba svého pravidelného pořadu na TV Barrandov, kde může každý týden prezentovat své názory. To byla také náhoda?

Pokud vím, tak televize Barrandov je privátní subjekt.

Neo: Ano, a vlastní ho váš přítel Jaromír Soukup.

Natáčení na Barrandově. Repro: Twitter Jiřího Ovčáčka

Není tajemstvím, že pan Soukup je mým přítelem. Dokonce víc než přítelem. Je to otec dětí, které má s mojí sestřenicí. A já si velmi vážím toho, že je to má rodina a krev. Ale to pole je přece volné. Máme privátní televize, rádia, noviny. Pořad s prezidentem běží už dlouho, nevznikl účelově kvůli volbám.

Neo: Ale vznikl letos, kdy se rozjela kampaň.

Rozhodně nebyl plán to využívat ke kampani. Přemýšleli jsme, co ještě v rámci jeho funkce a komunikace navenek zlepšit. Měli jsme tu hovory z Lán, probíhá natáčení s Bleskem, máme tu Frekvenci 1, jenom to nebylo tak četné. Návrh pana Soukupa byl, aby to byl měsíčník s možností tu frekvenci zkrátit. Pan prezident velmi rychle zareagoval, že by mu vůbec nevadil týdeník.

A poslední věta: pokud existuje nějaký právní podklad, jak tomu zamezit, ať nám ho někdo přinese. A vysvětlí panu Soukupovi, že to je proti tomu zákonu. Protikandidáti přece mohou jít na Novu, na Primu, jsou to soukromé společnosti, nikdo jim v tom nebrání.

Neo: Ano, jsou soukromé a mohou si dělat pořady, jaké chtějí. Jen chci říct, že prostě s ohledem na pořad v televizi a cesty do krajů nevyznívá věrohodně, když Miloš Zeman tvrdí, že nedělá žádnou kampaň. Říkejme tomu, jak chceme. Ale prostě jsou to kroky, které panu prezidentovi v předvolebním klání pomáhají.

Před pár minutami jste v souvislosti se zapojením Ivany Zemanové řekla, že to je chytré. Tak to berte tak, že kolem pana prezidenta jsou lidé, kteří přišli s tím, že by bylo dobré, kdyby mohl komentovat situaci častěji, že bychom udělali něco pravidelného, aby mohl komentovat jakoukoli situaci aktuálně.

O vztahu k Babišovi a Sobotkovi

Neo: Obraťme list. Věří Miloš Zeman Andreji Babišovi?

Jsem přesvědčen, že Miloš Zeman věří jen sám sobě. Dokázal, že je připravený na jakýkoli dialog, je přesvědčen, že jen dialogem se dá dělat politika. Takže to není o Andreji Babišovi, je to o tom, že Miloš Zeman věří jen sobě.

Neo: Jinak: Myslí si, že Andrej Babiš by byl dobrým premiérem?

Myslím si, že Miloš Zeman nehodnotí, kdo by byl do budoucna dobrým nebo špatným premiérem. Může hodnotit to, co bylo. Věštění z koule je pro Miloše Zemana netypické. Miloš Zeman bude vycházet z toho, co rozhodnou voliči.

Neo: Ptám se proto, že pan prezident Andreji Babišovi několikrát vyjádřil podporu, když se ocitl pod tlakem. Jako třeba v případě Čapího hnízda. S Andrejem Babišem jsou ale spojené i jiné případy, které ukazují, že při budování svého byznysového impéria za sebou nechal zničené životy. To prezidentovi nevadí?

Mnohokrát jsem četl vaše texty o Andreji Babišovi. Pan prezident jasně říká: pokud soud nerozhodne, že Andrej Babiš je vinen, berme to tak, že to je něco, co je spekulace médií. Zažil jsem to sám na sobě. Bylo proti mně spuštěno mnoho akcí v rámci nějakých dotazů a on říkal: dobře, pokud ale to, co se tvrdí, není prokázáno, beru to zatím jen jako informaci.

Neo: Ne vždycky to, co je nemorální, je zároveň trestné.

Já tu nejsem od toho, abych soudil morálku ostatních. Soudím jen sám sebe.

Neo: To říkáte i přesto, že nemáte s Andrejem Babišem právě vřelé vztahy. Co jste si udělali?

My nemáme špatné nebo dobré vztahy. My nemáme žádné vztahy.

Neo: Ale on o vás a panu Mynářovi veřejně říká, že stavíte svůj byznys na blízkosti s prezidentem. A vlastně ho prodáváte.

Já bych to bral, kdyby mi to řekl do očí. Dokud to od něj neuslyším, tak to beru jako spekulaci. Když to udělá, přejde to do nějakého dialogu, ale zatím se to nikdy nestalo. I když k tomu byla příležitost.

Neo: Proč ty vztahy jsou takové, jaké je popisujete? Nějak si nedovedu představit vzhledem k vaší blízkosti s prezidentem, že by pro něj nebylo výhodnější se s vámi domluvit.

My jsme se dohodli s Milošem Zemanem, a byl to můj návrh, aby si komunikaci na takovéto úrovni řešil jenom on sám. Tím pádem mám mnoho jiných povinností, ale komunikace s panem Babišem k nim nepatří.

Neo: Vy jste ale přece byl jakýmsi mediátorem ve chvíli, kdy premiér chtěl odvolat Andreje Babiše a Miloš Zeman to blokoval.

Já jsem prezidentovi pouze řekl, co si myslím. A to se netýkalo pana Babiše, ale pana Sobotky. Řekl jsem, že nerozumím jedné věci: proč premiér této země v takto vážné věci nekomunikuje s prezidentem. Pokud chtěl Bohuslav Sobotka odvolat Andreje Babiše, ten den se s panem prezidentem viděl a neřekl mu ani slovo. A odpoledne oznámil demisi. Chtěl bych jen pochopit, proč si nenašel chvíli, aby to prezidentovi sdělil.

Neo: Tak třeba proto, že pan prezident dal najevo, že nechce Andreje Babiše z vlády odvolat.

Ale premiér nepřišel s tím, že odvolává AB, ale že podává demisi. Za další tři dny změnil názor asi čtyřikrát, jestli se nepletu.

Neo: Jistě, ale premiér byl poněkud v pasti a s ohledem na vztahy s prezidentem nejsou ty veletoče zase tak překvapivé.

Pan Sobotka měl možnosti, aby ty vztahy byly dobré. Byla tu nastavena nějaká komunikace, kdy dva pánové končili rozhovor, a viděl jsem dvě tváře, které si řekly asi úplně všechno. Myslím, že premiér během té vládní krize nebyl v pasti Miloše Zemana. Stejně jako vícekrát v minulosti byl v pasti sociální demokracie. Rozhodující přece bylo, že jeho strana se v tu chvíli v preferencích pohybovala někde kolem čtrnácti procent a mělo to klesající tendenci.

Neo: Proč spolu nedokážou mluvit?

Pokud někdo mluví o nějaké zlopamětnosti a pomstychtivosti Miloše Zemana, tak se strašně mýlí. Tady byl ten zásadní problém vládní krize. Jistě, mohu mít k některým prezidentovým krokům nějaké výhrady. Ten pokyn hůlkou nebyl správný. To jsem i panu prezidentovi říkal. Ale kdybych byl tehdy v jeho roli, s odstupem času si říkám, že to pokynutí hůlkou bylo asi minimum, co pan prezident mohl udělat.

Neo: Jako že měl premiéra tou hůlkou seřezat?

Seřezat, nebo neseřezat. To je, oč tu běží. Repro: Neo

Slovo seřezat bych neřekl. Ale v rámci otcovského přístupu to na pohlavek bylo.

Neo: Na mě Sobotka působil spíš jako člověk zahnaný do kouta, který se chce – sice pozdě – zbavit nechtěného člena své vlády a ví, že mu to prezident bude hatit. A zoufalí lidé dělají zoufalé věci.

Ale to si vysvětlujete špatně. Jsem přesvědčen, že kdyby pan Sobotka atakoval v preferencích hnutí ANO nebo by ten rozdíl byly jen jednotky procent, byl by v jiné kondici. Myslím, že ho spíše do rohu zahnalo to, kam pod jeho vedením ČSSD padá.

Neo: Co pan prezident říkal, když jste mu vytknul tu hůlku?

Některé hovory nechte jen nám. Ale obecně jsem řekl to, že důstojnost a role prezidenta by měly být, řekněme, konstantní. Na druhou stranu jsem velmi rád, že se ukazuje, že pan prezident má emoce. Kdo je nemá, nežije.

Neo: Když mluvíte o té důstojnosti prezidentského úřadu, vybavím si devadesátá léta, kdy by bylo zcela nemyslitelné, aby mluvčí Hradu slovně atakoval jiného státního úředníka a jejich přestřelky nabraly brutálně urážlivých rozměrů. Je to nějaká taktika, nebo jste s prominutím pustili pana Ovčáčka záměrně ze řetězu, aby na sebe poutal pozornost? Vysvětlete mi to, prosím.

Ona je to asi profesionální deformace. Jirka Ovčáček byl před nástupem na Hrad novinářem.

Neo: Ale už jím není, je státní úředník.

Řeknu to jednoduše: pan Ovčáček brání pana prezidenta. Způsob neumím hodnotit a nechci.

Neo: A líbí se vám přístup pana Ovčáčka?

Co se mi líbí a nelíbí…

Neo: Sám jste mluvil o vážnosti úřadu.

Někdy na to mám odlišný názor. Ale tým pana prezidenta je kompaktní celek. A já rozhodně nebudu ten, kdo bude někoho, s kým momentálně třeba nemusím souhlasit, veřejně pranýřovat.

Neo: Uzavřeme debatu o možném Andreji Babišovi premiérem. Mluvili jste s prezidentem o tom, zda by se měl stát předsedou vlády?

Je na občanech republiky, jak se rozhodnou. O tom, kdo by měl a neměl být premiérem, přece nerozhoduje prezident ani zákulisní hráči. Je tady něco, co ukazuje, že národ Andreje Babiše bere a chce, aby jej vedl. Vše směřuje k tomu, že tu bude další vláda nějaké koalice. Věřím tomu, že Andrej Babiš bude hledat koaliční partnery, a je naděje, aby tato země nebyla řízena jedním mužem. Pan prezident by si přál vládu dvou stran – ANO a ČSSD.

Neo: Ale to sice mohou být dvě strany, ale místo ČSSD může s ANO vládnout KSČM?

Promiňte, ale nemyslím si, že by v naší zemi měla nastat situace, že budeme mít vládu, kde budou sedět komunisté.

Neo: Proč? Protože prezident takovou vládu nejmenuje?

Nemůžu mluvit za něj, ale nemyslím si, že by naše země byla připravena a mohla vzniknout koalice, v níž by byli komunisté.

Neo: Ještě k tomu účtu bez hostinského. Zaznamenal jste už spekulace, že by se Milan Chovanec dohodl s Andrejem Babišem a po volbách udělají vládu spolu?

Zaznamenal jsem jednu věc. Loni vzniklo velké pnutí mezi Milanem Chovancem a Andrejem Babišem. Vygradovalo to policejní reformou, kdy jsem nechápal, proč ministr financí jde tak vehementně do diskuse s ministrem vnitra. Došlo k tomu, že pan prezident oba aktéry pozval a chtěl, aby spolu jako silní zástupci politické scény mluvili. Ta dohoda dokonce byla o tom, že se budou potkávat častěji. O té spekulaci, kterou zmiňujete, nevím. Ale jsou to dvě výrazné osobnosti politiky, a pokud to výsledky umožní, tak znovu opakuji: pan prezident řekl, že by varianta vlády ANO s ČSSD byla i jeho přáním.

Neo: Ptám se proto, že Milan Chovanec patří mezi další lidi, kteří jsou vám blízcí. Mluvili jste o tom?

Nemluvili. ČSSD se teď hlavně musí snažit, aby dosáhla ve volbách výsledku, který by jí zaručil nějaký koaliční potenciál.

O Mynářově dopise

Neo: Během prázdnin se prezidentská kancelář díky angažmá kancléře Vratislava Mynáře zamotala do kauzy výstavby hydroelektrárny v Kyrgyzstánu. Mynář vahou svého úřadu zaštítil důvěryhodnost firmy Liglass Trading u tamních úřadů. Víte, čí jsou peníze, které stojí za firmou Liglass Trading?

K tématu
 » Přiznání Hradu v kauze Liglass: Žádný dokument od MPO nemáme
» Mynář: Nechal jsem si tu firmu prověřit. MPO: Nic jsme mu nedali
» Mynář k intervenci v miliardové zakázce: Prostě mě oslovili
» Dokument: Dopis Zemanova kancléře do Kyrgyzstánu
» Chci vyjádřit podporu. Jak prezidentův kancléř lobboval za soukromou firmu

Nevím. Můžu mít dotaz já na vás? Kolik tahle kauza stála daňového poplatníka?

Neo: Ale my se nebavíme o penězích, ale pověsti České republiky. Bavíme se o té větvi příběhu, v níž prezidentův kancléř za nevyjasněných okolností vystavil dobrozdání firmě, která uváděla na firemních stránkách vymyšlené reference, nikdy takový projekt nedělala a nechce říct, kdo jej bude financovat.

Ale pověst České republiky nebyla ničím pošramocena. Pokud by firma Liglass Trading nesplnila své závazky, byl by to reputační problém, ale není jediný důvod si to teď myslet. (Rozhovor vznikl ještě před tím, než Kyrgyzstán vypověděl smlouvu s firmou Liglass Trading, pozn Neo.) Proč se nesoustředíte se stejnou vehemencí na jiný zahraniční projekt, který stál nás všechny tři miliardy?

Neo: Mluvíte o nedokončené výstavbě elektrárny Poljarnaja, za kterou Česká republika poskytla záruky. Ale i tento případ jsme popsali. Popisujeme zkrátka ty případy, o kterých víme. A snažíme se vypátrat ty, o kterých ještě nevíme, abychom je popsali.

Dobře, můj pohled: ocitli jsme se v situaci, kdy to při vší úctě ke kancléři Mynářovi vypadá, že kancléř Mynář řídí Kyrgyzstán.

Neo: Mynářův dopis měl přece velkou váhu ve chvíli, kdy kyrgyzští diplomaté před spoluprací s firmou Liglass Trading varovali. V tu chvíli mohla firma vytáhnout kancléřův dopis a zaštítit se jím.

Rozumím, proč kladete tento dotaz. Ale říkám: kdyby to bylo tak, že tento Hrad řídí jakoukoli republiku, tak bychom celou záležitost museli brát tak, že jsme mocenské centrum celého světa. Od kyrgyzského prezidenta jsem opakovaně v Astaně při bilaterálním jednání slyšel, že všechny soutěže probíhají otevřeně. Že se snaží, aby byly zcela transparentní právě proto, aby nikdy nemohly být napadnuty. To, že tam je nějaká opozice, která celý ten proces zpochybňuje, je jasné. To je tak všude. Ale ta firma musela splnit podmínky, někdo ji vybral, kdo si to musel obhájit z ekonomického i bezpečnostního hlediska. A my Češi, ačkoli nás to nestojí ani korunu – není tam EGAP ani exportní banka –, řešíme, v jakém kreditu by se ocitla Česká republika, kdyby náhodou Liglass nesplnil své sliby.

Neo: To se pletete. My přece neřešíme, koho si vybrala kyrgyzská administrativa a jak. Řešíme, proč prezidentův kancléř napsal dopis, aniž k tomu měl písemné podklady, a vystavil dobrozdání o důvěryhodnosti firmy, o které nic nevěděl.

Bylo to tak, že kancléř prezidenta byl v nějaké době osloven nějakým státním úředníkem, abychom navštívili Kyrgyzstán. Kancléř odpověděl: ano, ale my nemůžeme z pana prezidenta dělat někoho, kdo jen tak jezdí na návštěvy, pan prezident vždy lpí na tom, aby to bylo spojeno s ekonomickou spoluprací mezi zeměmi, máte něco takového nebo ne? Ejhle, během krátké doby se objevuje, že česká firma je v Kyrgyzstánu ve výběrovém řízení, kde bychom mohli říct, že by získala podporu. Co je na tom špatně.

Neo: No, tak třeba to, že…

Promiňte, můžu mít…

Neo: Já vám to jenom dopovím, co jsem zjistila ohledně toho kancléřova doporučení. Není žádný písemný záznam na Hradě, že by mu MPO tu firmu skutečně doporučilo. Kancléř podle mých informací zašel před rokem na MPO za náměstkem Vladimírem Bärtlem, domluvili se, že ten vystaví dopis pro Liglass, a z něj pak čerpal kancléř při psaní dopisu. Nevěděl to ani ministr, nebyla o tom žádná porada na MPO, žádný záznam, jak je obvyklé.

Vy v tom prostředí přece žijete jako já. Když teď firma Liglass splní všechny podmínky, předloží financování a všechno zdárně klapne, bude bouchat šampaňské a všichni budou stát ve frontě a říkat: my jsme to také doporučovali. Když se teď do Vráti střílí ostrýma, všichni jsou zalezlí a nikdo se k Liglassu nehlásí.

Neo: Ale vždyť to podle mých informací nevěděl ani Mládek coby tehdejší ministr průmyslu.

Já nechci spekulovat o panu Mládkovi. Opakuji, zatím z termínů, které se Liglass zavázal splnit, nevyplývá žádná situace, kdy by kyrgyzská strana křičela mayday.

Neo: Kdy jste se o snaze Liglass Trading získat v Kyrgyzstánu zakázku dozvěděl?

V průběhu nějaké diskuse při přípravě našich cest do zahraničí. A jsem dodnes rád. Pana Mynáře jsem nikam neposílal, stejně jako on nikam neposílá mě. Čímž nechci říct, že to byla nějaká jeho sólo akce. To má přece v popisu práce, takových žádostí o podporu nejsou jednotky, je jich víc. Podepisoval jich více, je to standardní postup.

Neo: Jaké byly ty další žádosti, které kancléř podobným způsobem zúřadoval?

Nemohu mluvit za kancelář prezidenta, nejsem její součástí. Nejsem pracovníkem kanceláře prezidenta. Mohu jen vyloučit účelovost jeho jednání.

Neo: Ale když říkáte, že tohle nebyla jediná žádost, tak o těch ostatních asi víte, ne?

Byly to jednotky, není to jediný dopis v rámci podpory exportního průmyslu a bylo to dobře. Promiňte mi, ale nechci teď říkat konkrétní jména, nepřísluší mi to.

O vlastním byznyse

Martin Nejedlý (51)

• Rodák z Kunovic je hlavním poradcem prezidenta Miloše Zemana.
• A zároveň jedním z jeho nejbližších lidí na Hradě. I díky tomu skončil v interním měření vlivu redakce Neovlivní.cz v první pětce nejmocnějších zákulisních hráčů republiky.
• S prezidentem se účastní většiny klíčových setkání se zahraničními státníky a řeší hlavní otázky. Když se Miloš Zeman sešel v Kremlu s Vladimirem Putinem, seděl u toho Nejedlý. Když se v Rusku řešily nedobytné státní pohledávky, byl u toho Nejedlý. Když prezident letěl do Číny, Nejedlý mu byl po boku.
• Martin Nejedlý také vyjednával obrysy Rusnokovy vlády a byl důležitou postavou Zemanovy cesty na Hrad – mimo jiné měl na starosti finance.
• Disponuje obří sítí kontaktů. Za jeho přátele či spřízněné osoby lze označit úřadujícího šéfa ČSSD, ministra vnitra Milana Chovance, přítele premiéra Radka Pokorného, exministra Jaroslava Tvrdíka z čínské CEFC, právníka Miroslava Janstu, vydavatele Parlamentních listů Michala Voráčka, mediálního magnáta Jaroslava Soukupa, uhlobarona Jana Dienstla a další.
• Od listopadu 2010 je místopředsedou Strany práv občanů, dříve SPOZ (Zemanovci).
• Je bývalým profi volejbalistou, v roce 1990 se stal mistrem Československa v dresu Zbrojovky Brno, hrál i v Německu. Znalost jazyků a kontakty mu umožnily rozjet svůj byznys, v 90. letech mimo jiné obchodoval s automobily mezi Německem a Ruskem.
• V Rusku několik let žil, posléze spolu s ruským kolosem založil českou pobočku Lukoilu – Lukoil Aviation Czech, byl jejím jednatelem. Už za Topolánkovy vlády se mu dařilo dodávat palivo pro státní aerolinky. Po výměně vládní garnitury ovšem postavení české pobočky Lukoilu v Česku upadalo, zčásti i proto, že Nejedlý si nepadl do noty s Andrejem Babišem. Stát dokonce vyvolal soudní spor o skoro 30 milionů, který prezidentův poradce prohrál. Lukoil se z českého trhu nakonec rozhodl stáhnout a Lukoil Aviation Czech skončila v likvidaci.

Neo: Nakolik stojí váš současný byznys na přátelství s prezidentem? Marek Dalík se mi přiznal, že si skrze něj lidé chtěli otevírat dveře k premiérovi Topolánkovi. Jak moc často si u vás otevírají lidé dveře k prezidentovi prostřednictvím peněz pro vás a vaše firmy?

Slyšel jsem mnoho takových věcí, které se týkaly mé osoby, ještě když Miloš Zeman ani nebyl na Hradě. Že jsem měl v rámci nějakého shánění hlasů pro vládu Mirka Topolánka získat zakázku na plnění letadel leteckým palivem atd. atd. Vždycky se říká, že když začneš vysvětlovat, už si prohrál.

Neo: Třeba k tomu palivu Dalík říkal, že se ty dodávky kerosinu braly jako revanš za to, že jste s bývalým Zemanovým šéfporadcem Miroslavem Šloufem pomohli získat poslanecké hlasy pro podporu Topolánkovy vlády v roce 2007.

Za prvé nevím, v čem bych jim mohl já pomoci. A kdyby to byl revanš, tak to byl ten nejlepší revanš, za který by měli dostat vyznamenání. V daný okamžik se otevřely na letišti dveře pro další providery, do té doby tam byla pro plnění exkluzivita pro firmu Shell. Letiště Praha nic nekupovalo, letiště nám dalo možnost vedle OMV a Agipu vytvářet tam nějakou činnost. A ejhle, OMV tam najednou nic nevytočila, protože jejich cena byla ve srovnání s námi drahá. Ročně jsme odváděli letišti poplatky v řádech desítek milionů korun, které šly do státní kasy.

Neo: No, ale škodní jste na tom nebyli.

Ale jestli někdo tvrdí, že za tím byl politický lobbing, tak my ho nepotřebovali. A žádné hlasy jsem pro Topolánkovu vládu nesháněl. Jasně, s panem Pohankou (exposlanec ČSSD, který umožnil v roce 2007 vznik Topolánkova kabinetu, pozn. red.) se znám, mluvím s ním osobně i dnes. Ale to je vše.

Neo: Proč to tedy Marek Dalík prezentuje tak, že jste pomáhali…

Nezlobte se, ale nechci hodnotit to, co říkal Marek Dalík. Je mi ho jako člověka líto.

Neo: V jakém smyslu?

Je pozoruhodné, že za to, že někde někdo něco řekl, má jít do vězení. Nechci to do detailu rozvíjet, už to přineslo neštěstí několika lidem. Ale je to věc, která mi připadá zvláštní. Jako kdyby se člověku vytvořila image a za ni někdo pyká.

Neo: Jako že byl odsouzený za svoji špatnou pověst?

Já si myslím, že ta pověst byla daleko větší argument než skutková podstata kauzy Marka Dalíka.

Neo: Víte, on zmiňoval i vás, že jste byl na začátku obchodu s pandury, kvůli kterému skončil ve vězení…

Byl jsem ten, kdo znal Miro Výboha a kdo ty dva seznámil (zbrojař Výboh, přítel slovenského premiéra Roberta Fica, byl u schůzek s Mirkem Topolánkem a Markem Dalíkem ohledně nákupu transportérů Pandur, pozn. red.). A v rámci toho vznikla příležitost toho obchodu. Kdybych měl mluvit o tom, kolik lidí jsem seznámil a oni pak vytvářeli nějaké aktivity, tak věřím tomu, že bychom tu seděli hodně dlouho.

Neo: On vám má za zlé, že jste neřekl u soudu pravdu.

Co bych měl říkat, když jsem u žádné schůzky nebyl.

Neo: Kontaktoval jste ho po tom rozsudku?

Nekontaktoval. Myslím, že není důvod.

Neo: Říkáte, že jste dal dohromady za svůj život spoustu lidí. Inkasujete provize za to, že dáváte dohromady ty správné lidi?

Můj byznys není nic, co by byla nějaká refakturační adresa. Považuji za důležité mít za sebou nějaký komín, něco prodávat, něco vyrábět. Vybudování Lukoilu na českém území byl také rozhodně zajímavý příběh, i když se nakonec koncern rozhodl svůj příběh uzavřít. Vytvořili jsme také divizi, která buduje výdejové jednotky na čerpacích stanicích. A nevím, jak by mi k tomu mohl pomoci pan prezident.

Neo: Takže ta výdejová místa na benzinkách jsou podstatnou částí vašeho byznysu?

Dnes je to jedna z podstatných částí z času, který věnuji byznysu. Dál pokračujeme v rámci něčeho, co je komoditní obchod. Díky tomu, že se v tom pohybuji už pětadvacet let, znám spoustu lidí a nemám u nich zavřené dveře.

Neo: Prozradíte mi, co přesně se skrývá za vaším komoditním obchodem? Z veřejně dostupných zdrojů to vyčíst nelze.

Nechme to prosím v té rovině, jak jsou nastaveny v obchodních smlouvách, kde jsou závazky mlčenlivosti.

Neo: Proč to prostě neřeknete?

Je to transparentní, ale dál to nechci rozpitvávat.

Neo: Když se vás zeptám, kolik jste si v uplynulých deseti letech vydělal, co mi na to odpovíte?

Nechci na to odpovídat.

Neo: Zamluvili jsme to: máte tedy provize za to, že zprostředkujete kontakty?

Neberu provize za zprostředkování kontaktů, že bych byl ten, kdo fakturuje někomu za zprostředkování činností souvisejících s panem prezidentem. Takové provize neberu.

Neo: A mimo činnosti související s prezidentem?

Ne. Ale už se motáme v kruhu.

Neo: Nechcete říct, co přesně děláte, tak se zkouším dobrat k cíli různými způsoby.

Znovu, přidaná hodnota Martina Nejedlého není v tom, že bych díky kontaktům a účasti v expertním týmu pana prezidenta vytvářel provizní smlouvy a faktury. Komoditní obchod je o tom, že se dva lidé domlouvají, že jeden prodává A a B a mají na to tradera. Ten je součástí obchodu a získává za to provizi.

Neo: A v jakém objemu?

Promiňte, nechci o tom mluvit. Podávám daňové přiznání…

Neo: A kolik jste loni odvedl na daních?

Nechte mi tuto záležitost jako moji intimní. Žiji ve standardu, kde není nic, co bych si v životě nemohl dovolit.

Neo: Takže Andrej Babiš se plete, když říká, že prodáváte prezidenta?

Ať mi to Andrej Babiš řekne do očí. A pak mi ale musí říct důkaz, kde je ten výnos a jak to prodávám. Zatím mi to do očí neřekl.

Neo: Jeden člověk, co s vámi mluvil, mi říkal, že jste jeden čas přemýšlel, že se z okolí prezidenta stáhnete. Je to tak?

(dlouhá pomlka) Někdy v životě člověka napadne, že není důležité, kdy přichází, ale kdy odchází.

Neo: Ano, třeba zmiňovaný Dalík říkal, že ten okamžik propásl. A taky si jde na pět let sednout do vězení…

Děkuji, velmi jste mě uklidnila. Myšlenka na odchod se občas objevila. Pan prezident je bezúhonný a jediné, co na něj mají, je to zdraví. Ale aby tady nebyl o dvacet, třicet let víc než všichni ti, kteří jeho zdraví řeší. Ale v rámci útoků na prezidenta si říkám, že jsem ten, kdo je terčem.

Vždycky se dá nějaká věc nebo událost vzít do ruky různým pohledem. A to je i můj případ. Takže jsem přemýšlel, jestli náhodou nejsem pro pana prezidenta ne přínosem, ale přítěží. Není to o tom, že bych byl hráč a chtěl utíkat z boje. Ale taková myšlenka mě napadla.

Neo: A proč jste tedy neodešel?

Víte proč? Uvědomil jsem si, že by mě Miloš Zeman asi nikdy nepochopil. A já bych neměl argumenty, protože kdybych je měl, musel bych vědět, že na mě něco praskne. A dal bych se de facto na útěk. A do zvěře, která utíká, se střílí mnohem snadněji než do té, která bojuje. A říká, jen si to zkuste.

 

 

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someone


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít