© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Optikou titulků v českých médiích se téměř zdá, že nikdy nebylo nic tak děsuplného, jako začínající olympijské hry v Riu: * Sportovci jsou v šoku, čeká je měsíc ve špíně a bakteriích. * Brazilci sklízí kritiku za špínu v moři. * Pár metrů od vesnice pro sportovce tečou výkaly. * Rio de Problemo. * Odpovídá to ale realitě? Odpovědi nabízí v tradičním rozhovoru o médiích David Koubek, zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu. Do Ria jej rozhlas vyslal už v roce 2014; jako jediný český novinář měl tedy možnost Brazílii dokonale poznat.
Dohonit pár hodin před začátkem olympijských her zpravodaje Českého rozhlasu pro Jižní Ameriku Davida Koubka nebylo zrovna snadné. Nakonec jsme rozhovor na dálku pořídili přes facebookový messenger během jeho cesty na chudinské předměstí Ria, kam cestoval za dalším z řady unikátních svědectví, na která – v českém jazyce – asi jinde než na vlnách ČRo narazit nemůžete.
David Koubek na cestě za reportáží. Rozhovory někdy vznikají za velmi neortodoxních podmínek. Foto: David Koubek, Český rozhlas
“Jsem na reportáži v Nova Iguaçú. Je to chudá oblast, kam se asi nikdo z návštěvníků olympiády nedostane. Chci si s místními povídat o olympijské pochodni, hrách, co jim to může přinést,” psal mi zavěšen na jedné ruce a stoje na jedné noze v přeplněném vlaku ověšený těžkou technikou. A za chvíli: “Zrovna mi neznámá slečna, které se povedlo sednout si, nabídla, že si vezme na klín můj batoh. Tak jí říkám, že je těžký. Prý nevadí, přece to nebudeš držet v ruce, odvětila. O obětavosti a ochotě Brazilců nikdo nepíše. Často se ptám – proč?”
Právě o tom, co se v Česku v souvislosti s Brazílii nezmiňuje a co je naopak v titulcích vypichováno, je následující rozhovor. Autorka jej ponechává v důvěrném tónu tykání; s Davidem Koubkem se zná jedenáct let, nějakou dobu společně pracovali v jedné redakci.
Neo: Pověz, je situace na prahu olympiády vážně tak chaotická a podmínky tak špatné, jak se v Česku píše?
Nesleduji úplně detailně, co se píše v České republice, ale o Brazílii si vždy čtu i v českých médiích. Často je to zbytečné strašení. Nemůžete čekat, že bude v Brazílii šlapat všechno na jedničku.
Bezpečnost samozřejmě také není nejlepší. Ale nelze přeci srovnávat Rio s Londýnem, či s jinými vyspělými zeměmi. Naopak bych řekl, že na zemi, která má svých starostí dost, vše funguje až překvapivě dobře.
Mimochodem, olympijské hry navštíví 500 tisíc turistů. Na karneval jich ale přijíždí přes milion. Takže i s menšími bezpečnostními opatřeními se zvládá každoročně větší nápor lidí!
Neo: “Hnus, špína i lidské mrtvoly. Radši vůbec neotvírejte pusu, varují plavce před zátokou v Riu” – tak zní titulek, který vyšel třeba na sport.cz. V článku se popisuje, jak novináři z New York Times zachytili na fotografiích kromě odpadků a kejdy také lidské mrtvoly, co plavou v Guanabara Bay. Vážně?
Tak to můžeme rozebrat. Plavci nebudou plavat v zátoce Guanabara, ale na pláži Copacabana. To ale sportovní redaktoři vědět musí. Varování bylo pro jachtaře a windsurfing a zátoka je skutečně špinavá. Byly možnosti závody přesunout. Záliv je špinavý, to je pravda, sám jsem chodil v jednom místě po odpadcích plovoucích po vodě, zapíchl si hřebík do nohy, ale nic se mi nestalo. Někteří sportovci si při tréninku stěžovali, jiní ne.
Fotka z Nova Iguaçú. Autor: David Koubek, ČRo
Kejda tam je určitě. V Riu se čistí zhruba polovina odpadní vody. Zbylá polovina teče do zálivu a do moře. Kus lidského těla se objevil, ano, v desetimilionovém městě s několika tisíci vražd ročně se nelze divit.
Citát o neotevírání pusy a očí je pravdivý. Udělala bys to ve Vltavě v Praze?
Neo: Jenže do Vltavy mě nikdo jaksi nenutí. Kdežto sportovci, pokud se chtějí her zúčastnit, na tu vodu budou muset. A neotevírat pusu během špičkového sportovního výkonu, to mi přijde skoro nemožné.
Osobně mi přijde ne příliš čistá ani pláž Copacabana. Ale strach mám spíš z vln. Nemocný z vody jsem byl jednou. Dostal jsem po koupání ve studeném moři zánět dutin.
Ano, v zálivu Guanabara i na Copacabaně naměřili třeba obrovské hodnoty virů, které organizátoři neměří. Obecně řečeno, sportovci tu zkrátka zažijí, jaké jsou podmínky v této části světa.
Neo: Čili osobně si myslíš, že je to humbuk způsobený tím, že je zvykem chovat špičkové sportovce jako v bavlnce a pohoršení je hlavně nad tím, že v Brazílii je to – kulantně řečeno – jiné?
Ano, určitě ano. Zkrátka profesionální sport má jiné podmínky než běžní lidé. Tady celý svět může okusit trochu toho “Jihu”.
Druhý důvod je výběr článků. Že jsou všechna sportoviště hotová a voda čistá, z toho titulek nikdo neuplete. Nepíše se ani o tom, že je olympiáda levnější než v Londýně. A že poplatníky vyjde lépe, o tom také ne.
Snazší je psát o problémech. Ty jsou. I novináři sami tu mají problémy s nefunkčním internetem, ucpanými záchody a nejezdícími autobusy. Ano. Zcela bez ironie s nimi soucítím a držím všem palce, ať se to spraví.
David Koubek |
 |
| • Vystudoval Fakultu mezinárodních vztahů VŠE v Praze, poté studoval na vysoké škole Fundação Getúlio Vargas v brazilském São Paulu. |
| • S novinařinou začínal ve Studentském listu na VŠE, byl u startu online deníku Aktuálně.cz, kde se začal specializovat na zahraničí, krátce působil také v České televizi jako redaktor a editor. Většinou profesního života ale strávil s mikrofonem v ruce jako člen zahraniční redakce Českého rozhlasu. |
| • Od 1. března 2014 je zpravodajem ČRo v Brazílii a Jižní Americe. |
Neo: Pokud jde o zprávy typu: italská výprava najímá vlastní zedníky, elektrikáře a instalatéry, protože není spokojená s kvalitou ubytování v olympijské vesnici – je to znovu příběh “chceme komfort, na který jsme zvyklí”, nebo jsou skutečně zásadní potíže s ubytováním?
V olympijské vesnici jsem osobně nebyl, takže si netroufnu stoprocentně říci, jak moc jsou závažné. Slyšel jsem ale od lidí, řekněme sportovních funkcionářů, že ty problémy jsou opravdu velmi nepříjemné pro někoho, kdo má brzy podat špičkový fyzický výkon. Ucpané záchody pravděpodobně byly, což je opravdu něco, na co bychom ani v Brazílii neměli narazit.
Neo: Měl jsi možnost sledovat, jak Brazilci OH chystají. Byla to věc, kterou země žila, bylo to téma třeba večer do hospody?
Ne. Brazílie nějak zvlášť neřešila, jak je co hotovo. Někdy ani sami organizátoři. Ona dokonce i brazilská média řeší do velké míry až to, co se o Brazílii píše v zahraničí. Jaksi bez toho, aby dělala svou práci a psala o tom pořádně sama. Takže se kritika toho, co bude po olympijských hrách bolet místní, objevuje spíš v zahraničním tisku.
Neo: Teď úplně přesně nerozumím, co myslíš tím “bolet”?
Slíbený vyčištěný záliv, který nevyčistili. Bezpečnostní situace, která je díky manévrům armády a federálních sil teď dobrá, ale po hrách se pravděpodobně vrátí do normálu – tedy do špatného stavu. Korupce, která předražuje zakázky. Kriticky podfinancované školství a zdravotnictví. To řeší novináři mimo Brazílii, ale místní žurnalisté tak úplně ne. Jsou takto zvyklí.
Neo: K té ceně olympiády: v Česku se psalo, např. v Týdnu, že Rio aspiruje na historicky třetí nejdražší olympiádu v historii – první je Soči 2014 (stála 1,24 bilionu Kč), druhý Pekingu 2008 (880 miliard Kč), Rio prý s jistotou vystřídá na třetím místě Athény 2004, které stály 300 miliard korun.
Netuším, co a jak počítají. Já to také složitě propočítával. A samotná organizace plus stavby jsou levnější než Londýn. Tak to vychází z relevantních čísel, která jsou v tuto chvíli na stole.
Jinak mám za to, že spousta nepřesných informací vychází z toho, že řada novinářů píšících o Brazílii tu nikdy nebyla. A většina nemůže sledovat místní zdroje, protože neumí jazyk. Opisují z toho, co napíšou Američané a Britové, a pak z toho vycházejí často nepřesné, i nepravdivé informace.
Brazílie je rozlohou dvakrát větší než Evropská unie, má přes 200 milionu obyvatel, spoustu příležitostí, ale nikdo si nedá práci o ní zjistit víc a více se jí věnovat.
Podobné to bylo s informacemi například o zika. O té se začalo informovat v Česku se zpožděním několika měsíců. Zbrkle a často neprofesionálně.
Neo: Virus zika – řada sportovců s poukazem na tento virus řekla, že do Ria nepojede. Optikou Brazílie, jsou tyto obavy na místě?
Mohou také chytit dengue, chikungunyu a chřipku h1n1.
Až budou jednou v Riu na karnevalu, vzpomněli by si ještě rádi na noci bez štípanců. Komáry přenášených onemocnění dle statistik vždy v zimě (teď) rapidně ubývá. Tři týdny se dají vydržet i s repelentem. Kdybych plánoval dítě, váhal bych. Ale na OH asi jel.
Pro Brazílii je to ale jinak velký problém. Státní zdravotnictví se těžko o děti s mikrocefalií postará. Většinou jde o chudé rodiny. A postižení na celý život.
Repelenty však v Riu nikdo z místních absolutně “neřeší”, já taky ne. A než se zeptáš: repelent páchne a navíc, teď je zima. Místo 30 komárů v létě mi teď v pokoji kolem hlavy lítá v noci tak jeden.
Neo: Říkal jsi, že se v Česku píše o zice zbrkle a neprofesionálně. Na co konkrétního jsi narážel?
Například se psalo, že zika způsobuje mikrocefalii daleko dříve, než to bylo prokázáno. Zároveň se uváděla čísla novorozenců s tímto postižením, která se nezakládala na pravdě. Psalo se například, že se tak to narodilo 4000 novorozenců, to byl ovšem přitom jenom počet dětí, u kterých se vůbec jen objevilo podezření na špatný vývoj hlavičky.
Přitom pouze stačilo pořádně si přečíst tiskovou zprávu nebo statistiky, nešlo o žádné vědecké nesrozumitelné podrobnosti.
Zdá se to jako podružná chyba, nějaký počet nemocných, ale když je chyba v detailech, jak pak může být pravdivý celek sestavený z těchto detailů?
Napsat o viru zika, že způsobuje mikrocefalii dřív, než je to vědci prokázáno, je podobné jako psát, že útok v Mnichově provedl islamistický imigrant ještě před tím, než policie dodá jakékoliv informace.
Neo: Několikrát jsi zmínil, že novináři píší o zemi, kterou neznají. Myslíš si ale, že v dnešní době, kdy se v novinách stále hledají úspory, lidé si hledají informace sami na internetu, je reálné, aby vícero redakcí našlo peníze a člověka do Ria poslalo?
Bylo by to jedině dobře, kdyby se k tomu někdo odhodlal, ale občas si myslím, že už je příliš pozdě. Myslím si, že když lidem stačí informace ze sociálních sítí, které jsou často velmi nepřesné, a někdy i záměrně, spokojí se i s “reportážemi” psanými od stolu naprosto nezkušenými novináři. Se články, ve kterých je těch nepřesností ještě relativně málo.
Stále ještě doufám, že každý novinář píšící o zahraničí se chce do toho zahraničí sám podívat, ale jenom z ekonomických důvodů nemůže.
Nemyslím si, že je to chyba těch mladých nezkušených novinářů. Spíše bych se díval na ty, kteří se z novinářských začátků postupně stali šéfy. A teď se spokojí i s horším obsahem, než jaký sami psali, protože to zkrátka okolností jinak nedovolují.
Na novinářské zásady, které správný novinář ctí a všichni známe, by nikdo nikdy neměl rezignovat. A pokud ano, pokud třeba musí, nebo už dál nemůže, tak jít třeba do PR. Což se může stát i mně 🙂