(Ne)známí čeští mecenáši: Libor Winkler

Náš titulek není zcela přesný. Tváře mnohých z těch, kteří dnes patří mezi největší české filantropy, nejsou neznámé, občas prokmitnou zpravodajstvím. Většinou však kvůli úspěšnému byznysu, který dělají. Nedosahují na peníze, jimiž disponují lidé jako Petr Kellner, Andrej Babiš, Zdeněk Bakala či bývalý mocný šéf ČEZu Martin Roman  – i ti část svého jmění posílají na bohulibé účely. Lidé, o kterých je řeč, však z částek, které dokázali vydělat vlastními nápady a pílí, posílají nezanedbatelnou část do projektů, které považují za důležité. A osobně se v nich angažují.

Libor Winkler

Narozen v září 1960, původní profesí zemědělský inženýr, který se jako vědecký pracovník zabýval pohybem vody v přírodě.

Jeho doménou se však záhy stal svět velkých peněz, burzy, akcie; je odborníkem na kapitálové trhy a algoritmické obchodování. V současné době je předsedou představenstva společnosti RSJ, která je licencovaným obchodníkem s cennými papíry se sídlem v Praze. Do širšího podvědomí společnost pronikla díky veřejným aktivitám zakladatele RSJ Karla Janečka.

Že chce penězi, které umí vydělat, pomoci jiným, je pro něj čímsi, co má uvnitř v sobě zabudované. “Nevím, zda v sobě každý máme nějaký altruismus, nebo něco takového. Já jsem prostě tak nastavený, neměl bych dobrý pocit z nerovnosti. Jsou to maličkosti, ale nedokázal bych si někde na rautu nabrat plný talíř, sníst třetinu a zbytek vyhodit,” řekl nedávno v rozhovoru pro Neovlivní.cz (naleznete ho zde »). “Nejsem boháč od kolébky. Naše firma začala investovat a něco vydělávat v roce 2008, 2009, 2010. To znamená, že mám relativně větší obnos peněz nějakých pět, šest, sedm roků. To není dvacet let. Předtím jsem žil v nájmu v paneláku na Barrandově, první svoje bydlení jsem si pořídil před devíti lety ještě na hypotéku. A i když jsem nebyl boháč, zapojoval jsem se v oblasti kultury, kupoval jsem lístky, začali jsme dávat na charitu.”

Ze svých soukromých zdrojů Libor Winkler dlouhodobě podporuje vědu; v roce 2013 se stal mecenášem Nadačního fondu Neuron na podporu vědy, který je rovněž spjatý s Karlem Janečkem.

“Bez peněz se věda dělat nedá. Já jsem jako vědec pracoval a de facto jsem vědu ukončil z finančních důvodů a vrhl jsem se do byznysu. Tím pádem cítím povinnost podporovat mladé české vědce. Dnes je v české kotlině módou podporovat hlavně fotbal a různé tyto sportovní aktivity. Ale já si myslím, že hlavní je umění a věda. Pokud chceme uspět nejen jako Česko, ale jako Evropa ve světové konkurenci, je věda základem.”

Rozhovor s Liborem Winklerem

1. díl: “Největší politický zločin byla opoziční smlouva” »

2. díl: “U všeho stále hledáme viníky. I ve světě byznysu” »

Stará o rozvoj kultury a umění. Jen namátkou – je společníkem ve společnosti Metronome Production, která stála mimo jiné za veleúspěšným červnovým hudebním festivalem METRONOME. Do Prahy přivezla (mezi jinými jmény) i legendárního Iggyho Popa. Dále je akcionářem galerie DOX; sám říká, že mu dělá obrovskou radost, když vidí, že může podpořit galerii, kam chodí lidé a mají z toho pozitivní emoce. Je členem správní rady obecně prospěšné společnosti Památník Šoa.

V neposlední řadě je donátorem nezávislých médií, včetně deníku Neovlivní.cz; aktuálně se podílí na vzniku fondu na podporu svobodných médií.

Spolu s Karlem Janečkem sedí ještě v další společnosti – je členem dozorčí rady Nadačního fondu proti korupci.

Libor Winkler je ženatý, má tři děti. Volný čas rád tráví na kole a v horách. A u dobrého vína. Spoluvlastní vinařství Dobrá vinice, vinné bary Vinograf a pražskou restauraci Field.

Takto odpověděl na dvě anketní otázky deníku Neovlivní.cz:

Neo: Podle čeho se rozhodujete, jaké projekty podpoříte?

Sleduji tři faktory: Musí mi být blízké zaměření projektu. Musí stát za ním lidé se zkušenostmi a konkrétními výsledky v dané oblasti. A celý projekt musí stát na reálných finančních základech.

Neo: Kdybyste mohl v Česku změnit jednu věc – v podstatě lusknutím prstů – která by to byla?

Aby si lidé silněji uvědomili, že mají velké štěstí, že žijí v demokracii a nebrali to jako nějakou samozřejmost. A že je potřeba o ni neustále pečovat, jinak velice rychle zahyne.