© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
V novinách to tvrzení působí stejně nezvratně jako to, že Miloš Zeman v boji o Hrad nenajde soupeře: Po podzimních volbách usedne do křesla předsedy vlády Andrej Babiš. Berte to jako fakt. Detailní rozbor situace však na cestě miliardáře do Strakovy akademie ukazuje nejméně pět slepých uliček. Stačí, aby narazil na jedinou z nich. Nemusí přitom hned jít o spiknutí “všichni proti ANO”, které Babiš okusil při projednávání zákona o střetu zájmů. Ohrožuje ho křehká struktura vlastní partaje i kauzy, které jen čekají, aby je proti miliardářovi někdo vytáhl.
Psal se rok 2008, když v senátních volbách do druhého kola postoupilo dvacet kandidátů nejvlivnější vládní strany. A – většinou prohráli. Senátory se stali jen tři z nich. “Je to obrovská prohra, ale není to katastrofa,” uklidňovali tehdy lídři členskou základnu.
O čem sní Andrej Babiš? Netají se tím. Momentka ze sněmu jeho hnutí. Foto: anobudelip.cz
Devět let starý příběh se opakoval loni v říjnu, když do druhého kola senátních voleb postoupilo čtrnáct kandidátů nejvlivnější vládní strany. A opět – většinou prohráli, senátory se stali rovněž jen tři z nich. Namísto ODS šlo tentokrát o ANO 2011, jenže veřejnost v této bilanci prohru neobjevila. “Vysmátý Babiš hodnotí triumf ANO: Vypadá to dobře,” stálo v titulku nejsledovanější české televize. Co se změnilo, že se stejný volební výsledek hodnotí úplně opačně?
Média vnímají Babiše jako vítěze, od podzimních voleb mají chvály předsedy ANO vzestupný trend. STEM a AISA publikovaly hned na přelomu října a listopadu průzkum, kde získalo ANO přes 30 procent. “Babiš dál posiluje,” konstatovalo například Právo. Počátkem roku už přední komentátoři – Alexandr Mitrofanov v Právu nebo Erik Tabery v Respektu – považují vicepremiéra za jedinou alternativu pro místo premiéra po parlamentních volbách 2017.
Přitom existuje nejméně pět důvodů, proč se miliardář premiérem nestane. Stačí, když se naplní jeden z nich.
Důvod č. 1
Vysokým preferencím se nedá věřit
Babišova obliba stojí na tom, že pomocí permanentní kampaně dokáže svůj výklad skutečnosti vnutit veřejné debatě jako takové.
Stále se vyplácí nákup mediální skupiny Mafra. Prodej deníku Mladá fronta Dnes sice neustále klesá, stále však určuje agendu veřejné diskuse už tím, že vedle menšího Práva jako jediný nabízí ucelené zpravodajství, tedy přehled toho, co se stalo. Tuto roli přebírá v posledních letech internetový iDnes a tím pozici Mafry ještě posiluje. Obraz Babiše jako nedělního dítěte, kterému vše vychází, potom bez jakékoli reflexe přebírají ostatní.
Právě proto není úplně jisté, že triumfální cesta světem médií k volebnímu úspěchu stačí.
Jediným důkazem rostoucí Babišovy obliby jsou průzkumy veřejného mínění, kterým se ovšem dá věřit také pouze podmíněně. Proč je opatrnost nezbytná, vysvětlil Daniel Prokop z agentury Median připomínkou, jak se dnes dělají průzkumy. Tazatelé obvykle dávají otevřenou otázku a lidé jako svou nejoblíbenější uvedou stranu, na kterou si zrovna vzpomenou. To samozřejmě pomáhá mediálně nejvíc frekventované osobě Andreje Babiše a jeho hnutí.
Stačí ovládnout vlivná média a ostřelovat konkurenci? Koláž: Neo
Před skutečnými volbami si ovšem lidé rozmýšlejí důkladněji, komu hodí hlas. Bylo to vidět loni na podzim. Před krajskými volbami i po nich uváděla většina agentur preference ANO na úrovni 30 procent, ve volbách se ovšem museli babišovci spokojit s 21 procenty a průzkumy posléze navázaly na třicetiprocentní předpovědi.
V lednu se probabišovsky laděná média snažila s touto skepsí vypořádat. Jejich argumentace vychází z toho, že zisk kolem dvaceti procent nakonec stačil, aby lidé z hnutí ANO sestavili koalici a získali primátorský post v Praze, Brně i Ostravě, později i hejtmanská místa ve středních Čechách a na severní či jižní Moravě. Ostatní strany na tom totiž byly s výsledky ještě hůře, navíc nedokázaly překonat tradiční dělicí čáry mezi stranami či osobní animozity. Proto se stávalo, že schopní a minulostí nezatížení vyjednavači od Babiše mohli jako jediní domluvit vůbec nějakou většinu. Stejně se budou ČSSD, ODS, Starostové, lidovci, komunisté či okamurovci předhánět, aby je ANO přibralo do party na nejvyšší úrovni.
Tato úvaha není samozřejmá, protože strany mají na nejvyšší úrovni mnohem více zábran. ČSSD nikdy do vlády nepozvala komunisty, i když to na krajské úrovni nebyl problém, stejně nebyla možná otevřená koalice občanských a sociálních demokratů.
Zákon o střetu zájmů ukázal, že se proti ANO dokážou domluvit všechny ostatní strany, po krajských volbách to ukázali vyjednavači levice a pravice v Plzeňském, Královéhradeckém, Pardubickém a Ústeckém kraji, kde zisk 20–25 procent nezajistil Babišově partaji místo hejtmana.
Ani v dalších třech krajích (Moravskoslezském, Olomouckém, Karlovarském) by hejtman z ANO nebyl, kdyby v zastupitelstvech neměly většinu či téměř většinu tři nesystémové strany – ANO, KSČM a Okamurova SPD. Ve velkých volbách do sněmovny je ale tak dobrý celkový výsledek Babiše, Filipa a Okamury sotva možný, pokud by samotné ANO nepřekročilo 30 procent.
Důvod č. 2
Babiš není český Trump
Nejlepším výsledkem ANO bylo dosud jednadvacet procent v krajských volbách, ve volbách do sněmovny však nasadí všechny své síly a přes třicet procent se dostane.
Ještě lepší Česko, než jste čekali. Foto: anobudelip.cz
Něco podobného loni dokázali i jiní nesystémoví politici (či populisté) jako Donald Trump ve Spojených státech či Norbert Hofer v Rakousku, Alternativě pro Německo (AfD) se to skoro povedlo ve východoněmeckých spolkových zemích a předloni také Marine Le Pen při francouzských regionálních volbách. Tito politici využívají rozšířené nespokojenosti se zavedenými stranami a mají také výhodu v tom, že lépe rozumějí lidem, které vývoj demokratického kapitalismu poškodil a mnohdy odsunul na okraj společnosti. Je známo, proč obyčejní lidé z venkova a chudých městských předměstí volili Trumpa, Hofera či AfD. Cítili se poškozeni globalizací, která přála nadnárodním koncernům, finančníkům a vzdělané městské elitě, zapomínala však na dělníky z tradičních odvětví, živnostníky a malé podnikatele. Trump mluvil jménem těchto „chudých bílých mužů“, když sliboval práci, nižší daně a zásah proti arogantní úřednické třídě.
Tato teorie v tuzemských podmínkách kulhá. Babiš “chudým bílým mužům” nerozumí. Může oslovit občany malých vesnic či panelákových čtvrtí na okrajích velkých měst a využít jejich nevraživosti vůči dosavadním mocným. Těžko však může tepat projevy globalizace, když se už stihl projevit jako její významný představitel. S pomocí státních i evropských dotací buduje nadnárodní zemědělsko-průmyslový komplex a jako ministr přitom zavaluje malé podnikatele každý rok novou byrokracií.
Hnutí ANO už absolvovalo řadu volebních kampaní, v žádné z nich však nedokázalo přitáhnout dosavadní nevoliče, což je klíčem úspěchu všech tzv. populistů od Trumpa přes Le Pen po německou AfD.
Když není důvod někoho volit, ani ten nejlepší marketing mu nedokáže zajistit přesvědčivé vítězství nezbytné k místu premiéra. Takové pravidlo dokážou překonat jen východní oligarchové, loni tento výkon předvedli Ramunas Karbauskis a Bidzina Ivanišvili. Na kampani nešetřili a opravdu stačila jen nespokojenost občanů se zavedenými stranami, aby ovládli parlamenty v Litvě, resp. v Gruzii. Jejich model se však v jednom podstatném rozměru liší od Babišova projektu. Tuzemský miliardář se změnil na politického lídra, který se přímo uchází o přízeň voličů, východní oligarchové se drží v pozadí, přitom občany manipulují a vládu řídí prostřednictvím dosazených politiků, které mohou v případě potřeby vyměnit. Scestný může být i předpoklad, že se zdejší elektorát dá řídit jako voliči na pomezí Evropy a Ruska.
Důvod č. 3
ANO se rozpadne
Česko má příliš “západní” instituce, aby je bylo možné ovládat z jednoho centra. Poznal to i Babiš, kterému nefunguje jeho centralizovaný model řízení strany.
Stabilní oporou je pro Babiše Jaroslav Faltýnek (vlevo). Oblíbený Petr Vokřál z Brna se do pražské politiky nehrne. Foto: anobudelip.cz
Podle stanov hnutí ANO může absolutně rozhodovat o personálních poměrech i u té nejmenší stranické organizace, úplně stejnou pravomoc má i čtrnáct regionálních bossů, které vybírá z těch nejvěrnějších. Potíž je v tom, že obdobně absolutní moc si osobují členové ANO na všech úrovních. Pokud si třeba šéf městské organizace v Ústí nad Labem nebo v Liberci postaví hlavu, může ho Babiš či krajský předseda vyloučit z hnutí. Když vzpurného ústeckého či libereckého šéfa podpoří těch několik členů městské organizace, pak Babiš zruší celou organizaci. To má konkrétně v obou zmíněných severočeských městech známé důsledky. Vyloučení městští šéfové ANO se nenechali zviklat, domluvili se s ostatními stranami v zastupitelstvu a vládnou městům dál bez stranické legitimace od Babiše.
Hnutí ANO slouží jako výtah k moci a penězům, po vystoupení ve vyšším patře však není důvod k vděčnosti ani poslušnosti. Personální konflikty rozmetaly kontrolu ANO nad většinou velkých měst, kde po volbách v roce 2014 získalo moc, a to i tam, kde se dosud vládne pod hlavičkou hnutí.
Třeba vládci českobudějovické radnice se tváří jako věrní příznivci hnutí, není však tajemstvím, že ani v nejmenším nerespektují autoritu krajské předsedkyně Radky Maxové. Babiš musel sám asistovat při jednání o krajské koalici, protože budějovická klika měla o její podobě jinou představu.
Do parlamentních voleb nemusí přežít vláda ANO v některém z pěti krajů, kde získala místo hejtmana.
Na republikové úrovni může jeho pozici ve vládě a tím i volební vyhlídky ohrozit syndrom Věcí veřejných. Všichni dosud pamatují, jak podnikatel Vít Bárta vytáhl na nejvyšší místa ve státní exekutivě skupinu mladých manažerů a intelektuálů. Když Bárta nedokázal čelit korupčním obviněním, jeho lidé ho věrně nenásledovali do opozičních lavic, ale setrvali v lukrativních funkcích, často s ulehčením, že se zbaví autoritářského a nevypočitatelného šéfa.
Úplný rozpad po vzoru Věcí veřejných se nezdá pravděpodobný. Přece jen už je před volbami a v nich úspěch kandidátů ANO závisí jen na marketingu a mediálním charizmatu jejich šéfa. Přesto může politizující miliardář spoléhat jen na velmi křehkou strukturu moci a jen na podmíněnou podporu nejbližších souputníků. Jaroslav Faltýnek a další poslanci i ministři spolurozhodují o miliardových zakázkách v zemědělství, dopravě, u armády a na životním prostředí, kde si sami vybudovali mocenskou základnu nezávislou na Babišovi, který je do politiky dostal. Pokud nějaký z hrozících skandálů Babiše sestřelí, tak budou mít sami o sobě cenu i pro své dosavadní protivníky a konkurenty. Stejně jako primátoři Ústí nebo Liberce nebudou mít důvod vázat se na člověka, který začne ohrožovat jejich vlastní mocenskou pozici. Babiš je slepice, o kterou ztratí souputníci okamžitě zájem, když přestane snášet zlatá vejce.
Důvod č. 4
Zásah z Bruselu
Andrej Babiš je muž mnoha střetů zájmů a některé z nich ho mohou dostihnout ještě do voleb.
Největším rizikem zůstává Čapí hnízdo. Po odhaleních minulého a předminulého roku už nikdo nepochybuje, že tehdy před devíti lety obešel dotační pravidla, aby získal padesát milionů korun na stavbu venkovského sídla. Letos bude jasno o důsledcích pro Babišovu kariéru. Případ dosud neodložila tuzemská policie, která zřejmě alibisticky vyčkává, až závažnost přestupku zhodnotí bruselské úřady. Opatrná je také ovšem protikorupční agentura OLAF, která je pod politickým tlakem a k zásahu proti ministrovi financí jedné z členských zemí teprve sbírá odvahu.
Farma Čapí hnízdo, Olbramovice. Babišův velký problém. Foto: Radim Beznoska, Neo
Významnější je šetření Evropského účetního dvora, který už konstatoval, že české úřady porušily přidělením dotace na Čapí hnízdo dotační předpisy, a vyžádal si od Evropské komise nějakou reakci. Těžko může být jiná než požadavek o vrácení peněz. Zkušenost s Čapím hnízdem zároveň motivuje Evropský účetní dvůr, aby prozkoumal dotace do dalších luxusních hotelů, kterých tuzemští boháči nastavěli po všech krajích desítky. To může pokutu pro Čechy řádově zvětšit a za viníka může být označen jediný člověk – Andrej Babiš.
Pokuta v řádu miliard může přijít i kvůli střetu zájmů v agrárním sektoru. Generální ředitelství pro zemědělství v Bruselu se pozastavilo nad tím, že Babišův pomocník Faltýnek zároveň zasedá v představenstvu Agrofertu, v hospodářském výboru sněmovny a donedávna ještě v dozorčí radě Státního zemědělského intervenčního fondu. Přitom fond pod dohledem výboru přiděluje investiční dotace zemědělcům. Nepřekvapí, že desetinu z nich dostal při výzvě vyhodnocené koncem roku 2015 Agrofert. Za pozornost stojí i fakt, že při rozdělování dotací koncem minulého roku, kdy už Faltýnek pod tlakem Bruselu místo ve fondu opustil, poklesla podpora investic Agrofertu na desetinu. Další konflikt zájmů bude prokázán, pokud ministerstvo průmyslu skutečně přidělí podporu v řádu stovek milionů chemickým provozům Agrofertu, jak o ně jménem Svazu chemického průmyslu požádal Petr Cingr z vedení Babišova holdingu. I to může vyvolat bruselskou restrikci dotací pro Českou republiku.
Babiš se musí potýkat s podezřením, že protiprávně optimalizoval své daňové povinnosti. Potíže mohou nastat, pokud se policie zaměří na veřejné zakázky od ministerstva financí. Pozoruhodný je především případ softwaru pro systém EET, hlavní projekt celé Sobotkovy vlády. Systém se sice postupně uvádí do provozu, neexistují však doklady o tom, kde a od koho byl ministerstvem financí zakoupen. Velmi pravděpodobně byl pořízen od firmy IBM v rámci nákupu jiného počítačového systému a nebude snadné vyvrátit podezření, že ministerstvo tímto způsobem obešlo zákon o veřejných zakázkách a porušilo související paragrafy trestního zákoníku. Případ s velkým potenciálem pro předvolební kampaň zatím čeká, kdo ho bude chtít proti Babišovi využít.
Důvod č. 5
Nastanou ekonomické potíže
Nejen hnutí ANO, ale všechny vládní strany prezentují ekonomické oživení posledních tří let jako doklad svých kompetencí. Babiš speciálně zdůrazňuje své schopnosti řídit rozpočet, který loni dosáhl více než šedesátimiliardového přebytku.
Před volbami jistě proběhne diskuse, do jaké míry se o mírnou konjunkturu posledních let zasloužila vládní politika a do jaké míry byla přirozeným důsledkem ekonomického cyklu, který měl stejný průběh v ostatních zemích Evropy. Její výsledek vládu ani ministra financí ohrozit nemůže, rizikem pro ministry, kteří se podle vlastního marketingu zasloužili o vzestup ekonomiky, může ovšem být hospodářský pokles těsně před volbami. Ekonomové nečekají v nejbližší době ani mělkou krizi, negativní údaje o HDP by proto byly velkým překvapením. Přesto svět, Evropa i Česká republika vstupují do nepokojných časů spojených s vyhlídkou na ochranářskou politiku Spojených států i Velké Británie, vzestup cen ropy, vyšší inflaci a speciálně z tuzemského pohledu s nepředvídatelnými výkyvy kurzu koruny. Schopnosti ministrů prověří krátkodobé návaly paniky vyvolané třeba pády bank či celními spory. Přebytek rozpočtu už nepůjde jako důkaz kompetence použít, marketingově se vyčerpal tiskovou konferencí 3. ledna.
Pro Babiše se skrývá hlavní nebezpečí v tom, že dosud nedokázal využít konjunkturu ve své kampani. Není divu, většina Čechů podle dostupných průzkumů dosud nezaznamenala zlepšení své finanční situace po krizovém období 2008–2013. Teď to může pro ANO i další vládní strany znamenat nepříjemnou komplikaci. Je známo, že Češi se obávají inflace víc než čehokoli jiného včetně kriminality nebo uprchlíků. Zdražování vyvolané růstem cen ropy a základních potravin i zavedením pokladen EET může pro ně být konečným argumentem, že lepší už to nebude. Při konjunktuře si mnozí pomohli, zvláště ti šikovnější a bohatší jako Babiš, prostý občan musí připustit, že krizové zhoršení pracovních podmínek už vydrží napořád. Není důvod volit hnutí, které heslo „Ano, bude líp“ nedokázalo splnit už v uplynulých čtyřech letech.
Loni v září rostly ceny spotřebního zboží meziročně o půl procenta, v prosinci překročila inflace dvouprocentní hranici. Přitom potraviny vyrostly o tři a půl procenta, ceny v hospodách o čtyři a půl procenta, ceny realit o sedm procent. Jaké to bude v březnu? Celkový růst o pět procent by byl vážnou komplikací pro vyhlídky vládních stran a nejvíc pro ministra, který se v hospodářském oboru prezentuje jako ten nejschopnější.
