Rok poté: Tři scénáře pro říjen 2018

Venku je deštivo a teploty kolem osmi stupňů, kalendář ukazuje 22. říjen 2018. Vstáváte, vaříte si kávu, po zběžném proskenování zpravodajských webů se neubráníte blbé náladě. Další politická krize, mluví se o předčasných volbách… Anebo – dozvídáte se, jaký další úřad se bojovník s byrokracií, premiér Andrej Babiš, chystá zrušit… Předkládáme vám malý výhled do blízké budoucnosti. Na základě aktuálních politických preferencí, předvolebních slibů a znalosti české politiky jsme sepsali tři možné scénáře vývoje, které ukazují, jaká může být česká realita rok po volbách, jejichž výsledky budeme znát již o tomto víkendu. Odemykáme text z říjnového magazínu Neovlivní.cz.

Jedno mají společné: Ti, kdo chtějí nyní na podzim uspět ve volbách napříč střední Evropou, slibují lidem změnu. Změnu nesnesitelných poměrů. Díky slovu „změna“ už přesvědčila Alternativa pro Německo třináct procent voličů a zaznamenala historický úspěch. S ještě větším efektem slibuje změnu před říjnovými volbami mladistvý šéf rakouských lidovců Sebastian Kurz. Podle průzkumů voliči uvěřili, že to myslí upřímně, i když je jedním z nejdéle sloužících ministrů stávající vlády velké koalice. Na slogan „dotáhneme změnu“ sází také Andrej Babiš, i když i jeho hnutí ANO strávilo ve vládě čtyři roky.

Babiš opravdu změnu přinese, jen není předem jasné, jaká to bude. Program ANO namísto jasných slibů víc naznačuje. V nepřehledných poměrech tuzemské politiky nejde ani dopředu říci, jak velkou získá podporu od voličů. Proto stále existují tři scénáře, co volby přinesou Česku a jak se do budoucích poměrů ona Babišova „změna“ promítne. Následující popisy ukazují v extrémní nadsázce, jak bude v České republice rok po volbách.

První scénář: Stát jako rodinná firma

Dvanáct měsíců po volbách to vypadá, že Češi opravdu žijí v jiném státě než před volbami. Menšinová vláda hnutí ANO rozhoduje razantně a efektivně. Rychlá výměna členů mediálních rad umlčela kritiky, v konstruktivním duchu hodnotí ministry pod Babišovým vedením i většina ostatních médií. Velké skandály se ostatně nekonají, protože státní zastupitelství pod dohledem staronového ministra spravedlnosti Roberta Pelikána zastavilo uměle vyvolané procesy proti Babišovi, vedle Čapího hnízda i kauzu korunových dluhopisů. Proti zastavení protestoval policejní prezident Tomáš Tuhý, po jeho výměně Robertem Šlachtou však nemají námitky ani policisté.

Nádech skandálu může mít vyšetřování exministra vnitra Milana Chovance, který však po kruté porážce ČSSD ve volbách nehraje důležitou politickou roli. Média z Babišova koncernu Mafra někdy přirovnávají jeho roli v krajském dotačním systému k pozici jiného bývalého hejtmana Davida Ratha. Tento výklad však ostatní dosud nepřevzali, Chovancův proces se spíše považuje za zkušební kámen, jak efektivní bude protikorupční speciál pod vedením státního zástupce Ivo Ištvana. Ištvanovy nové pravomoci při zkoumání finančních poměrů veřejně činných osob vzbuzují určité obavy, mohou tedy odstrašit od korupčního jednání, i když nebudou použity.

Vláda hnutí ANO obecně trvá na tom, že justiční orgány mají mít co největší prostor zvláště při stíhání zločinů bílých límečků. Například nezávislost soudů má zajistit po polském vzoru Soudcovská rada, jejíž členy vybere mezi zasloužilými právníky parlament. Dá se očekávat, že v Soudcovské radě nebudou zasedat příznivci starých pořádků, protože ANO je suverénem sněmovny.

Také při schvalování zákonů se ukazuje, že 85 poslanců ANO může prosadit cokoli, protože své hlasy ochotně nabízejí opoziční strany v čele s hnutím „Svoboda a přímá demokracie“, jehož šéf Tomio Okamura získal post předsedy sněmovny. Diskusi se však nebrání ani ostatní partaje s jedinou výjimkou TOP 09, u níž však posiluje křídlo požadující odvolání příliš neústupného předsedy Miroslava Kalouska. Zatím je problém se Senátem, který se Babiš chystá zrušit. To však vyžaduje změnu ústavy, které se senátoři dokážou úspěšně bránit i proti silné mediální kampani.

Babiš vystupuje jako bojovník s byrokracií, mimo jiné zrušil ministerstvo životního prostředí, dopravy a místního rozvoje. Čistky na ostatních ministerstvech zdůvodnil nesprávným postupem při zavádění služebního zákona, který načas pozastavil. Existují jen dvě výjimečné instituce, kde zaměstnanců naopak přibývá. Další kroky při zavádění EET a rozšíření praxe zajišťovacích příkazů bude nutné podpořit posílením stavů na finanční správě. Ochrana před mezinárodním terorismem vyžaduje několikrát zvětšit rozpočet tajných služeb a centralizovat je pod Úřadem vlády. Také proto získala budova na nábřeží Edvarda Beneše, dříve známá jako Strakova akademie, přezdívku Langley podle centrály CIA.

Za premiéra Babiše stát především posílil svou hospodářskou politiku. Zemědělství chrání před zahraniční konkurencí přísné hygienické kontroly, které mají zabránit dovozu nekvalitního masa, pokud není určeno jako surovina pro zpracování v tuzemských závodech. Dotace mají podpořit velké podniky v zemědělském i průmyslovém sektoru, které by jinak neobstály před cizí konkurencí. Na ochranu tuzemských zákazníků vznikne státní maloobchodní řetězec s cílem ovládnout nejméně 50 procent trhu.

Popularita Babiše i jeho hnutí ANO v průzkumech průběžně roste. Lidé podle výzkumníků oceňují jasný směr, kterým vláda dotáhne zemi k prosperitě, lepší nabídku práce i tvrdší režim pro podnikatele, kteří se obohacují na úkor běžných lidí. Dobré vysvědčení nové vlády zpochybňují jenom některá okrajová média nedoloženým tvrzením, že agentury jsou závislé na zakázkách státu a průzkumy vyrábějí na zakázku vlády. Babiš si udržel dobré jméno i v Bruselu. Evropští byrokraté tolerují jeho zásahy do státního systému či médií a přehlížejí i jeho intervence do ekonomiky vzhledem k tomu, že se na rozdíl od Poláků a Maďarů hlásí k myšlence jednotné Evropy, a dokonce přislíbil, že do roku 2050 přijme Česká republika euro.

K prvnímu výročí své vlády chystá Babiš překvapivý projev. Z dobře informovaných zdrojů prosáklo, že se nechá na premiérském místě nahradit ministrem obrany Martinem Stropnickým a vládu i svůj podnik Agrofert bude řídit ze zákulisí. Nechybějí ani spekulace o tom, že se chystá nahradit prezidenta Miloše Zemana, kterého prý zhoršený zdravotní stav donutí rezignovat.

Druhý scénář: Konec reformátora

Neuplynul ani rok od voleb a Českou republikou zmítá další politická krize. Tentokrát ji způsobil Václav Klaus mladší, který společně s celou konzervativní frakcí ODS oznámil, že jeho podpora nesourodé duhové koalice končí. Tím se pestrobarevná vláda slabého premiéra Lubomíra Zaorálka (ČSSD) dostala do takřka neřešitelné situace. Sociální demokraté, lidovci i Starostové chtějí pokračovat, ani TOP 09 nebude z obavy o osud demokracie vypovídat dohodu o toleranci. Pokud se ovšem z dvacetičlenného klubu ODS odtrhne osm vzbouřenců, bude možné udržet vládu jen v případě, že pomohou piráti. To však znamená přistoupit na podmínky, že odejdou nejméně tři ministři, kteří mají podle pirátů korupční minulost.

Za krizi může sám Zaorálek, kterého by někteří koaliční partneři rádi odvolali. Při nedávné návštěvě Bruselu přistoupil na snížení dotací pro velké zemědělské podniky a především se zavázal, že během svého volebního období přivede Českou republiku do evropského mechanismu směnných kurzů ERM-II, který je považován za předpokoj eurozóny. To nejde hodnotit jinak než jako těžkou strategickou chybu. Klaus mladší se stal tváří ODS, ve volbách získal nesrovnatelně nejvíc preferenčních hlasů, z obav před jeho protievropským aktivismem ho však sama strana neurčila pro ministerstvo školství, kam znovu zamířil stranický šéf Petr Fiala. Rozumnému politikovi tedy muselo být jasné, že Klaus exploduje, pokud dostane vhodnou záminku.

Omezení dotací velkým zemědělcům rozpálilo do běla také lidovce. Mladá fronta Dnes zveřejnila, že jejich emisaři v čele s miliardářem Luďkem Sekyrou už sondovali možnost alternativní koalice u hnutí ANO, které je přes odchod do opozice a útěk některých členů i nadále nejsilnějším klubem. Prý se však setkali s jasným odmítnutím šéfa poslaneckého klubu Richarda Brabce, který jim zcela pochopitelně vyčetl, že také poslanci KDU-ČSL podpořili vydání lídrů ANO Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka zmanipulovanému trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo.

Rok po volbách ovšem nebyl pokus lidovců odsouzen stejně tvrdě, jak by se dalo čekat ještě před pár měsíci, kdy byly příkopy mezi ANO a zavedenými stranami o hodně hlubší. Během hluboké krize, která nastala po volbách, trval prezident Miloš Zeman na tom, že vládu sestaví Andrej Babiš, jehož ANO bylo vítězem voleb. Názor nezměnil ani ve chvíli, kdy státní zástupce dokončil žalobu, podle níž se Babiš s Faltýnkem dopustili dotačního podvodu, a předal případ soudu. Změnu přinesl až březen 2018, kdy Zemana vystřídal nečekaný vítěz prezidentských voleb Jiří Drahoš. Pověřil sestavením vlády Zaorálka, který dal během měsíce dohromady pětičlennou koalici. Partnery k tomu sehnal i díky tlaku, který způsobilo rozpočtové provizorium. Přesluhující Sobotkova vláda ani posléze Babišův kabinet v demisi nesehnaly dostatečnou většinu pro schválení rozpočtu a peníze se rozdělovaly v provizoriu. V provizoriu však nebylo možné čerpat eurodotace, u kterých vážně hrozilo, že o ně Česká republika přijde. Většina pro rozpočet se stala základem koalice.

Už v létě se však ukázalo, že čtyřčlennou koalici s tichou podporou páté strany je těžké udržet. Nebyly spory o tom, že je třeba probudit stavbu dálnic a najít dost peněz pro donedávna tolik zanedbávanou armádu. Zrušení EET a elektronických receptů se stalo součástí kompromisu nad koaliční smlouvou. Jak však rozhodnout, jestli jsou lepší novomanželské půjčky, které si přeje ČSSD, anebo nižší daně pro rodiny s dětmi, což prosazují občanští demokraté a lidovci? Je možné žádat vyšší minimální mzdu a nesnížit přitom sociální a zdravotní odvody zaměstnavatelů? Konflikt ve vztahu k Evropě byl jenom nejvíce emotivní poslední kapkou, která duhovou koalici přivedla do prvního velkého maléru.

V této chvíli nevypadá mise lidoveckého sponzora Sekyry mezi sirotky z hnutí ANO jako vyloženě špatný nápad. Pokud se mezi nimi podaří přemluvit dvacet nebo třicet na spolupráci v koalici, nebude nutné dohadovat se s piráty a naopak bude možné jednu nebo dvě méně disciplinované strany z koalice uvolnit. Oficiální Brabcovo odmítnutí přece neříká nic o tom, jak se tváří všichni členové šedesátičlenného klubu ANO. Poslední rok to tak nevypadalo, ale Česko se možná dočká stabilní vlády, byť pod taktovkou jiného miliardáře, než se původně myslelo.

Třetí scénář: Táhneme svou káru dál

Vláda Milana Chovance má opravdu vážný problém. Došlo k němu později, než předpokládali opoziční politici, o to je však drsnější. Ministr financí Andrej Babiš se nechce spokojit s tím, že hraje ve vládě druhé housle a že mu přitom koaliční partneři ČSSD a KDU-ČSL ještě okopávají kotníky. Pokud okamžitě nedostane pod kontrolu další resorty, konkrétně ministerstvo vnitra, pak okamžitě vypoví koalici a najde jiné partnery, i když by šlo o jakkoli krkolomnou koalici. Babišově nespokojenosti se nediví ani komentátoři z těch médií, která nepatří pod koncern Mafra.

Chovanec si svými výkony při obnovení koalice ČSSD s hnutím ANO vysloužil svého času chválu od řady znalců tuzemské politiky. Málokdo to čekal, ale v povolebním patu se zákulisní dohoda mezi Chovancem a Babišem ukázala jako jediná možnost na sestavení stabilní vlády České republiky. Tím spíše, že dohodu na zámku v Lánech ochotně požehnal prezident Miloš Zeman. Dohoda byla prostá. ANO vyhrálo volby, a získá tedy nejvíc ministrů, kterých však bude o jednoho méně než ministrů ostatních koaličních partnerů. ANO přenechá ČSSD místo premiéra, pokud sociální demokraté podpoří imunitu pro Babiše a jeho zástupce Faltýnka v kauze Čapí hnízdo.

Nástup staronové vlády se nesl ve znamení superlativů. Rozpočet roku 2017 skončil opět přebytkem v řádu desítek miliard. Po Novém roce se bilance státní pokladny vyvíjela ještě lépe. Exportní bilance se zlepšovala, a co je podstatné, nejrychleji východním směrem do Ruska a Číny. Hlavně zásluhou velkých zemědělských koncernů byl zastaven propad produkce potravin a ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) vyhlásil ambiciózní plán potravinové soběstačnosti do roku 2025. Razantní vláda skoncovala s trapnými debatami, kolik uprchlíků musí přijmout jednotlivé státy Evropské unie. Protože bezpečnostní experti odhalili, že mnozí asijští migranti vybavení osobními papíry ze sousedních evropských zemí vstupují nekontrolovaně do České republiky, obnovili koaliční lídři kontrolu dokladů na hranicích. Debaty o obnovení dohledu na zelené hranici se považují za předčasné. Od dob vlády Josefa Tošovského nemělo Česko tak oblíbený kabinet. Dokonce sám Babiš zmírnil kritiku, kterou stíhal „tradiční strany“, a častěji opakoval myšlenku, že může dotáhnout změny s těmi politiky, se kterými je začal.

Bohužel idyla skončila na konci prázdnin, kdy policie požádala o nové vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání, tentokrát ve věci korunových dluhopisů. Premiér Chovanec se dosud zdráhá slíbit, že jeho strana znovu podpoří Babišovu imunitu. Dokonce svému koaličnímu partnerovi doporučil, ať vládu dočasně opustí a vrátí se až ve chvíli, kdy očistí své jméno. Šéf ANO reagoval s tím, že vládu neopustí, a namísto toho požadoval jako další podmínku vládní spolupráce kontrolu nad ministerstvem vnitra.

Koaliční krize přišla v nejméně vhodnou chvíli. Evropská unie reagovala na zavření českých hranic zastavením evropských dotací, včetně podpory dopravy a zemědělského sektoru. Neproplacením bruselských projektů hrozí českému rozpočtu opět hluboký deficit. Kolaps koalice je nečekaný a na první pohled nemá žádné řešení. Ani prezident nic nenabízí, proto opoziční strany začaly žádat předčasné volby.