S Janem Čižinským do tajů komunální politiky: Naschvály investorů, špína ulic i psí lejna

Byl to jeden z velkých příběhů obecních voleb na podzim 2014: Zavedené politiky v sedmém pražském obvodě porazilo zespoda vyrostlé sousedské hnutí. Uskupení Praha 7 sobě složené z lidí kolem aktivisty Jana Čižinského, kterým už došla trpělivost se špinavými ulicemi, hernami a drahým chodem radnice, porazilo ostatní partaje s náskokem více než třiceti procentních bodů. Dnes je Čižinský, středoškolský učitel latiny a dějepisu, rok starostou. A neměnil by.

Na první pohled je vidět, že Jana Čižinského práce komunálního politika baví. I když musí přiznat, že některé sliby, které dal, se mu neplní zrovna snadno. Zrovna ten o čistých ulicích.

“Něco se daří rychle, něco je pomalejší, ale vypadá to, že se ty největší sliby daří plnit. To znamená skoncování s neprůhlednými zakázkami, zajištění míst ve školkách a zlepšení čistoty chodníků. Teď rozjíždíme plán, aby chodníky byly ještě čistší. To nejdůležitější ale je, jakou si lidi Prahu 7 sami dělají. Žádné město nemá dost peněz, aby uklidilo ulice, když je lidem jedno, jak to na těch ulicích vypadá. Neexistuje město, které by ufinancovalo občany, kterým nezáleží na tom, jak to tam vypadá,” podotýká Čižinský během profilového rozhovoru pro DeadLineMedia, vydavatele deníku Neovlivní.cz.

Rozhovor se odehrál v pátek 20. listopadu a starosta měl napilno. Několikrát musel rozhovor přerušit. Ve stejný den totiž komise pro výběr sídla radnice vybírala novou budovu úřadu, kterou pak následující pondělí schválilo mimořádné zastupitelstvo městské části.

DLM: Máte za sebou první rok, ještě tři zbývají. Jaká je spolupráce uvnitř vaší koalice Praha 7 sobě a Strana zelených a jaká je spolupráce, je-li nějaká, s opozicí?

Spolupráce v koalici je velmi dobrá. Jsem za to vděčný, protože tady nezažíváme, že by si koaliční partneři dělali nějaké naschvály nebo něco podobného. Podobně je to i v rámci našeho hnutí Praha 7 sobě. Tam není žádný slabý moment. Dobře se nám podařilo sestavit kandidátku, máme lidi, kteří byli ochotni opustit své zaměstnání a pracovat pro městskou část. Když si vezmete složení naší rady, víceméně každý působí v oboru, který zná nebo je v tom oboru vystudován. I díky tomu jsme optimističtí, že se další projekty, o které usilujeme, podaří.

Co se týče spolupráce s opozicí, tak tam je třeba rozlišit na tu opozici, která ovládala radnici před námi. To znamená ODS a ČSSD. S těmito stranami spolupráce neexistuje. Je to celkem logické. Příští týden půjde první kauza k soudu, další věci jsme oznámili na policii. Nemyslím si, že se spolupráce bude lepšit. Koneckonců to byl slib veřejnosti, že s nimi do koalice nepůjdeme. Jsem ale ochoten spolupracovat s nimi na jakémkoliv dobrém nápadu. Pokud něco navrhnou, probereme to, prodiskutujeme to. Ale zatím ani ODS ani ČSSD nenavrhly na zastupitelstvu ani jeden bod. Druhá část opozice je ANO a TOP 09, a tady máme korektní vztahy.

DLM: Jaká kauza jde k soudu? A co se ještě chystá?

O žalobách, které ještě nejsou u soudu, mluvit nebudu. A ta čerstvá věc, to je až trapná záležitost. Byli tady lidé, kteří se nestyděli krást mobily. To je něco, co se dát vyšetřit rychle a poměrně rychle podat žalobu. Pracuje se ale i na kauzách, ve kterých jde o hodně peněz a které jsou složitější.

Volili nás, teď pracují přesčas

DLM: Jaké pro vás bylo sžití se s úřadem, s procedurálními záležitostmi a s úředníky na radnici?

Teď po roce ještě pořád máme energii a nechceme rezignovat, vysvětlovat, proč něco nejde, že to rozhoduje někdo jiný atd. Práce je skutečně hrozně moc. I lidi, kteří tady na radnici dlouhodobě pracují, mnohdy říkají, že tolik práce nikdy neměli. Spousta z nich nás volila a teď zůstávají v práci přesčas, za to je potřeba je ocenit. Jenže teď na to nemáme peníze. Doufám, že to půjde v příštím roce.

Co se týče lidí, kteří byli spojeni s kauzami, které jsme dali na policii, tak s nimi jsme se rozloučili – to proběhlo velmi rychle.

No a pokud jde o fungování úřadu, tak samozřejmě je co zlepšovat. Víme o tom, pracujeme na tom, ale trošku to souvisí i s budovou radnice. Vybudovat novou kulturu úřadu předpokládá i změnu prostor, ve kterých jsme. Bohužel nemáme vliv na výzdobu chodeb, na orientační systém atd. A to se nebavím o nějakých drahých změnách, o stavebních finančních investicích. Potýkáme se s tím, že člověk přijde a ocitne se v obrovské, depresivní kancelářské budově. Nám se odsud bude odcházet s lehkým srdcem, ať už to dopadne jakkoliv, budeme odcházet do budovy, která bude po úpravě svěží. Mělo by k přestěhování do nové radnice dojít do dvou let, byť lidé, kteří se v tom pohybují, říkají, že je to velmi ambiciózní. A pokud se někdo odvolá k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, tak to pak nelze odhadnout.

DLM: Je Praha 7 po roce vládnutí vaší koalice lepší místo k žití než před volbami? A v čem?

To není otázka na mě. Nechci se z toho vyvléknout, ale je to otázka na lidi. V rámci strategického plánu, který teď dáváme dohromady, jsme využili nabídky projektu e-názor, placeného z evropských a norských fondů, který udělal průzkum tohoto typu. Výsledky jsou na internetu, my nic netajíme. Myslím si, že z těch výsledků můžeme mít docela dobrý pocit. Praha 7 je transparentní místo k životu. A skončily předražené zakázky, což byl hlavní slib, který jsme dali.

DLM: Když se podíváme “do detailu” – na Praze 7 máte velký fotbalový stadion. Patří velký fotbalový stadion do centra města?

Je tady a byl tady. Tato otázka není na starostu, ani na primátora města. Pokud by tady byly majetkové poměry jako v Mnichově, kde město nebo stát pronajímá stadion soukromému fotbalovému klubu, tak by jistě bylo možné uvažovat o přesunu na periferii. Ale já se bojím, že tato otázka by mohla mířit i jiným směrem, třeba zda patří železnice do města? A pak bychom se dostali tam, kam se dostat nechceme. Sparta je tady a tady zůstává. Možná bych dodal, že mě mrzí, že se odstěhovala hokejová Sparta, protože ta sem taky patří. A Výstaviště se tím odchodem problematizuje. Mít hokejovou halu bez klubu je mnohem horší, než ji mít s klubem. Chybí tady ty zápasy a život s tím spojený. Pořád tam sice trénují, mládež se tam vychovává, ale zrovna to území tam ten stadion potřebovalo, a je škoda, že odešli.

DLM: Jaké jsou plány s Výstavištěm?

Plány rozvoje Výstaviště vznikly v minulém období na magistrátě, mají tam být tři zóny, jedna na odpočinek, jedna na výstavnictví a jedna na sport. Myslím si, že to bude v pořádku.

DLM: Takže nápad udělat z Výstaviště pražský “Prater” už není aktuální?

Musel bych zjistit, kam míří rozvojové projekty Praha. Vím, že Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy měl plán v zadní části něco takového udělat. Ale jak to teď vypadá, to nevím. My jako Praha 7 budeme vždy spíš chtít, aby ta část přilehlá k parku byla spíš parkem, a pokud by se někdy podařilo, aby stávající oplocení bylo rozebíratelné, tak by to byla obrovská možnost.

Bezdomovci, pejskaři a plný močový měchýř

DLM: Bezdomovci jsou na Praze 7 vnímáni jako velký problém. Pejskaři si stěžují, že jsou pokutováni za psí výkaly, kterých je tam ale prý méně než výkalů lidských. V nedávno opraveném parku v Tusarové ulici si není s dítětem kam sednout, protože ho okupují buď bezdomovci, nebo rodinné klany Romů. Pár metrů od radnice, v zatáčce sjezdu z magistrály směrem na Staré Město, mají bezdomovci tábor. Jak chcete otázku bezdomovců řešit?

Rozdělil bych to na dvě části. Je jasné, že není možné, aby lidé bez domova vysloveně bránili jiným v užívání města. Na druhé straně jsou lokality, ve kterých lidé bez domova vždycky budou. Pokud se to nezmění – což by vyžadovalo značné, a často zbytečné investice -, tak jsou ty lokality postavené tak, že ti lidé tam budou. Pokud v nějaké lokalitě lidé bez domova téměř nikomu nevadí, často tam je městská policie, znají se, vědí, co od sebe navzájem očekávat, tak v tom případě není rozumné se snažit ty lidi vytlačit, protože se tam stejně zase někdo nastěhuje. Často se tito lidé znají s obyvateli, navzájem se zdraví, a pokud s nimi nejsou potíže, tak není důvod k nějakým zásahům.

Jan Čižinský

• Jan Čižinský (37) je starostou městské části Praha 7.

• Ve volbách do zastupitelstev obcí v roce 2014 získalo jeho hnutí PRAHA 7 SOBĚ většinu a vládne v koalici se Stranou zelených.

• Zároveň je zastupitelem Hlavního města Prahy a členem KDU-ČSL.

• Před nástupem do funkce starosty pracoval jako učitel na Malostranském gymnáziu, vyučoval latinu a dějepis.

• Vystudoval historii a latinu na Filozofické fakultě a politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlově v Praze.

• V roce 2013 získal ocenění Bílá lilie udělované organizací Zaostřeno o.p.s. za mimořádný přínos při prosazování principu transparentnosti ve veřejné správě. Bylo mu uděleno za zorganizování referenda v Praze 7.

• Je ženatý a má tři dcery.

Přečtěte si také dotazník Jana Čižinského: Rodina je to jediné, co má trvalý smysl, říká ceněný starosta »

Bylo by velmi špatně, kdyby lidé v Praze na ulici umírali, toho bych se dožít nechtěl. Když ale někdo brání užívání města, užívání hřiště, je potřeba zavolat městskou policiii, ta to musí řešit, od toho ji máme. I v tomto ohledu dělá městská policie velkou práci, ale ideální situace nenastane nikdy.

My se budeme snažit, aby lidé bez domova měli možnost se umýt, převléct do čistého. Abychom se posunuli třeba někam k Vídni, kde na člověku není poznat, že žije na ulici. Potom, když se zvýší sebedůvěra těch lidí, tak se samozřejmě zlepší i jejich chování. A aby se toto podařilo, to je velký úkol pro celou společnost v Praze. Aby takový člověk neklesl tak, že už mu je jedno úplně všechno. Protože to je pak člověk, který nejvíc ovlivňuje ostatní. V jednotkách případů se nám to už daří. Máme terénní pracovníky, kteří s těmi lidmi pracují a z vývoje některých lidí máme radost. A teď budeme měnit systém úklidu. Právě tak, abychom těmto lidem dávali práci a aby se pak snažili zvednout se ze dna.

DLM: Ještě bych se vrátil k problémům se psími lejny na chodnících. Co Praha 7 v tomto udělala? Ve velkých evropských městech neexistuje nic takového jako blokové čištění, místo toho ulicemi pravidelně, i každý den, prochází čisticí čety a díky tomu je čistota ulic viditelně lepší. Půjdete tímto směrem?

Doufám, že to bude do roka. Ale zase je potřeba říct, že každá mince má dvě strany. Požádal jsem městskou policii, aby se zaměřila na lidi, kteří neuklízejí po svých psech. Výsledkem je často paradoxní situace, že sice v desítkách případů lidé dostanou pokutu, a další lidé se zlobí, že si strážníci zasedli na pejskaře. Není to tak.

Chceme, aby uklízeli ti, co jsou bezohlední. Jsem hluboce přesvědčený, že situace se musela od našeho nástupu zlepšit, i proto, že se psí výkaly uklízí sedm dní v týdnu. Dříve se uklízelo pět dní v týdnu. Ty přístroje jezdí skutečně každý den a uklízí. Pro radnici by bylo strašně dobrou zprávou, kdyby lidé měli dojem, že se to lepší, že lidé víc uklízí. To se zatím děje jenom částečně.

Budeme se snažit, aby se to dělo víc. Ale to předpokládá změnu –  že místo strojů budou uklízet lidé, že konkrétní lidé budou mít konkrétní rajón a že se budou navzájem znát. Doufám, že když bude člověk znát toho, co tam uklízí, tak se bude chovat méně bezohledně. Ale potom je třeba říct, že víc už dělat nejde. Já mám pocit, že v současné době víc než exkrementy řešíme zápach. A tam se domnívám, že to mají ve svých rukou jenom pejskaři. Asi by bylo potřeba, aby se sami snažili nosit třeba láhev vody.

DLM: Já se obávám, že ten zápach pochází spíš z lidské moči, ne ze psí. Především po zápasech Sparty najdete u vchodů do domů páchnoucí louže, které by nemohla spáchat ani ta největší doga.

No, je to obojí. My se budeme snažit vnést do ulic co nejvíce vody, i v tom systému bez strojů. A musíme se připravit na sucho. Proto v dalších dvou letech vysázíme čtyři sta stromů. Ale vždycky to bude především na lidech. Praha 7 je populární pro psy, což je v pořádku, myslím si, že tady je koncentrace psů na obyvatele největší. Rád bych vyzval pejskaře, aby přihlásili své pejsky k nám, protože jich je hlášeno velmi málo. Například jen sedmnáct majitelů má dva psy, což si myslím, že není číslo, které by odpovídalo realitě. Chtěl bych je vyzvat, aby své psy přihlásili, abychom měli i finance na řešení této problematiky, resp. abychom nemuseli finance brát z jiných kapitol.

DLM: Co si mají lidi myslet o tom, že se na Praze 7 bourají historické stavby, aby tam po nich zbyly jámy, do kterých se naváží suť a jen se z nich práší? Jedná se například o roh Tusarovy ulice a Komunardů nedaleko již zmíněného dětského hřiště.

To je konkrétní dotaz na konkrétní lokalitu. Tam je to velmi jednoduché. Soud zrušil nezákonnou úpravu územního plánu, kterou prosadilo předchozí vedení městské části. Měl tam vyrůst čtrnáctipatrový dům. Ten nebyl povolen a investor se mstí lidem, kteří se proti tomu bránili, tím, že tam zaváží skládku. A my jsme ty obyvatele podpořili, náš úřad má čisté svědomí, protože to řeší jiný stavební úřad, gesce byla převedena jinam, abychom nebyli zaujatí.

Investor pro svou mstu využil nařízení, aby zpevnil jámu, protože se začal hroutit chodník, a on tu jámu zasypal stavební sutí. Je komplikované s tím něco udělat, ani Praha 7, ani hlavní město nemá na žádnou páku. Je to legitimní otázka, ale dnes jsme dvacet pět let pozadu. Město se nemělo těchto pozemků zbavovat bez jasného plánu. Mělo je prodávat investorům až s územním stavebním rozhodnutím. Tak, jako to dělá Německo, které s tím má mnohem hlubší zkušenosti. My řešíme situaci, kdy víceméně všechny parcely jsou v soukromých rukou a už jenom zatahujeme za záchrannou brzdu. Což nutně vede k jevům, který jste zmínil.

O latině, školách a šerpách

DLM: Vy jste původní profesí učitel dějepisu a latiny. Povězte mi, k čemu je dnes dobrá latina?

Pokládal jsem ji vždycky za součást všeobecného vzdělání, studoval jsem latinu, historii a politologii. Vždycky jsem si myslel, že se budu živit spíš politologií. Ale jako učitel jsem se paradoxně hodně živil latinou. Když je zajímavě vykládaná, tak přitáhne děti. U nás na Malostranském gymnáziu byla jedním z nejvíce volených předmětů.

V praxi je velmi málo použitelná, vždycky říkám lidem, že se jim může zdát, že je dobrá pro medicínu. Samozřejmě, pro první ročník, pro zkoušku z latiny. Kdo absolvuje latinu na gymnáziu, má tu zkoušku zadarmo. Ale medicína se už bez latiny obejde, nejčastěji jí mohou používat právníci, pokud chtějí vypadat, že znají římské právo. Když ale nevědí, jak se co čte, nebo to špatně používají, tak zbytečně dávají kolegům najevo, že vůbec neví, co za těmi slovními obraty je. Právníci by měli alespoň základy latiny umět, aby ze sebe nedělali čas od času pitomce. V současné chvíli používám latinu nejvíc tak, že když se blíží doba maturitních plesů, tak se mnou široké okolí konzultuje latinské nápisy na šerpy.

Zmínil bych ještě jednu věc. Latina se dříve učila místo matematiky. Je to disciplína, která dobře kombinuje logické myšlení s jazykovými schopnostmi. A kdo to zvládne, tak si rozvine to, co ani moderní jazyky ani matematika nenabízí. Je to dost unikátní kombinace a myslím si, že se to vlastně na lidech dá poznat. Francouzi to řeší slohovými pracemi, které mají danou pevnou strukturu. Něco podobného je latinská věta.

DLM: Jak se díváte na české školství, především to střední? Nechybí náboženství, etika v základním vyučování jako povinný předmět, soudobé dějiny?

Dnes je obrovský rozdíl oproti gymnáziím před 15, 20 lety. Je velký převis dobrých učitelů, sehnat místo je čím dál těžší a moderní dějiny se v současné chvíli na spoustě škol učí přednostně. Já jsem taky učil dějepis, vždycky v posledním ročníku jsem rovnou začal důsledky první světové války, byť mi někdo ze studentů říkal, že skončili francouzskou revolucí. Tak jsme to prostě přeskočili, než bychom to probrali a pak doháněli 20. století. Pro mě je 20. a 21. století to nejdůležitější, takže jsem vždycky učil hlavně to. Myslím si, že naše školy udělaly obrovský skok dopředu.

S etikou a náboženstvím se dostaneme do té samé pasti, ve které možná občas bývá občanská výchova – nejvíc záleží na tom, kdo to učí. Plošně zavést předmět, který někde chybí a nemít k tomu dostatečně vychované učitele, to je podle mne lepší nechat to na dobrovolné bázi. Jsou možnosti, jak to řešit. Třeba na Malostranském gymnáziu bylo náboženství díky blízkosti Augustinianského kláštera nabízeno a kdo si ho vzal, tak mohl být spokojen.

Ještě bych řekl toto: být učitelem je krásné povolání a je i honorované. Z učitelského platu se dá žít, i když je to ve velkých městech těžké.

DLM: O vás je známo, že jste skautem. Jste ještě aktivní? A co si myslíte, že skauting dětem dává?

Ano, i když teď už tak aktivní nejsem. Kroj mám, naposledy jsem si ho oblékl 17. listopadu, protože tady na nábřeží kapitána Jaroše je pamětní deska skauta a odbojáře proti komunistům Vladivoje Tomka. Byl to posledního popravený člověk komunistickým režimem, 17. listopadu 1960 ho oběsili. A protože byl skautem, tak se u památní desky scházejí skauti a jako starosta jsem tam taky přišel. Deset let jsem vedl skauty v Břevnovském klášteře, oddíl Jeleni. To je oddíl, který má tradici z 30. let, ale jak byla přerušována činnost kláštera, tak stejně byl i ten oddíl přerušován.

Myslím si, že je to unikátní a svým způsobem úžasná součást výchovy a že na dětech je vidět, že nějakým oddílem prošly. Dokážou si spíš poradit ve složitých situacích a když je potřeba všestranný člověk, tak vedoucí skautu, nebo někdo, kdo prošel víc táborů, je přesně ta flexibilní osoba, která je schopná řešit s málem velké výzvy a současně je to obětavý člověk. Já bych to doporučil a budu se snažit, aby lidi taky chodili do nějakého takového podobného oddílu.

DLM: Jakou roli hraje ve tvém životě víra?

Velmi silnou. Skautský oddíl, který jsem vedl, byl věřící oddíl, měli jsme tam také nevěřící kluky, ale drtivá většina členů byla věřící a doufám, že to na tom oddíle bylo vidět. A doufám, že na mně a na naší rodině to je taky vidět. To je takový test, jestli to je na člověku vidět nebo není – tak doufám, že ano. Byť jsme taková trochu uřvaná rodina.