© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Výběr šéfů veřejnoprávních médií býval vždy doprovázen záplavou zpráv, která partaj tlačí jakého kandidáta, kdo u koho a za koho lobuje. Radní Českého rozhlasu mohou už dnes z pětice finalistů vybrat nového generálního ředitele – a tentokrát je ticho. “V podstatě se to celé odehrává v atmosféře ‘hlavně, ať na rozhlas nemá vliv Andrej Babiš’,” říká Filip Rožánek, šéfredaktor týdeníku Marketing & Media, který dění kolem volby detailně sleduje.
Ve velkém nahrávacím studiu S1 Českého rozhlasu by devět členů Rady mělo dnes vybrat, s jakým jménem budeme propříště spojovat titul “generální ředitel Českého rozhlasu”.
Pro pořádek: Do užšího výběru se dostali (v abecedním pořadí) Jakub Končelík, děkan Fakulty sociálních věd UK. Michael Kralert, manažer Deloitte. Tomáš Němeček, právník a bývalý novinář. Tomáš Skřivánek, mediální manažer z vydavatelství Mladá fronta uprchlého podnikatele Františka Savova. A René Zavoral, programový náměstek Českého rozhlasu.
Šéfredaktor M&M Filip Rožánek. Foto: Jiří Koťátko, Economia
“Když se podíváme na finálovou pětici, máme tam pragmatiky a teoretiky, takové až éterické bytosti s nadšenými plány, ale není tam výrazně politicky angažovaná osoba. Všechny politické kandidáty Rada vyřadila. A nemyslím si ani, že by tam probíhalo nějaké aktivní politické ovlivňování volby,” říká Filip Rožánek, který se na oblast médií dlouhodobě specializuje. Je šéfredaktorem týdeníku Marketing & Media, který vychází pod hlavičkou vydavatelství Economia.
Neo: Volba se odehraje v dozvucích aféry s hacknutými maily pro premiéra Sobotku, kterému měl – i o věcech kolem výběru kandidátů – psát šéf Rady ČRo Petr Šafařík. Pan Šafařík pravost mailů popřel, přesto: bude mít kauza na volbu nějaký vliv?
Bezprostředně to volbu neovlivní. Je dlouhodobě plánovaná a dosud proběhla procedurálně tak, jak se očekávalo, takže radní samotní nemají příliš důvodů ji zpochybnit. I kdybychom vzali v úvahu nějaké potenciální ovlivnění třeba ze strany předsedy Rady, tak je to jen jeden hlas z devíti. Rada jako kolektivní orgán podle mě nepřistoupí k tomu, že by volbu nějakým způsobem rušila, odkládala a podobně. Myslím si, že slyšení normálně proběhne, dojde na hlasování a tím pádem nejspíš i na volbu generálního ředitele. Pokud se k aféře bude Rada nějakým způsobem vyjadřovat, tak zřejmě samostatným usnesením, anebo se k tomu vrátí třeba na únorové schůzi. Pořád musíme brát v úvahu, že předseda Rady říká, že maily nejsou pravé. A na druhou stranu chybí vyjádření příjemce, tedy Bohuslava Sobotky.
Neo: Jistě, pan premiér opakuje, že věc vyšetřuje policie, takže nemůže nic komentovat.
Rada nemá mnoho možností, co s tím dělat. Předseda Rady jim řekl, že maily nejsou autentické a oni nemají možnosti, jak to dále zkoumat. Zůstává to v rovině, zda mu věří, nebo nevěří. Pokud by mu nevěřili, mohou teoreticky iniciovat jeho odvolání z funkce předsedy, nicméně i tak by zůstal řadovým členem rady. Podle mě to v tuto chvíli není moc pravděpodobné.
Neo: Vy sám jste zaregistroval nějaké politické tlaky? Já jsem si všimla jen výroků pana poslance Komárka, že se obává zpolitizování volby, ale ten byl jediný.
Když mluvíte zrovna o panu Komárkovi, tak během podzimu se spekulovalo, že se do volby generálního ředitele Českého rozhlasu pokusí nějakým způsobem promluvit hnutí ANO. Dovolte mi teď odbočit, protože musím zmínit jeden zásadní princip, kterým je prorostlá sněmovna. Politické strany utvořily, řekněme, koalici “všichni proti Babišovi”. Funguje to na principu, že Babiše považují kvůli vlastnictví médií za oligarchu, a tudíž mu nechtějí dovolit žádný vliv na veřejnoprávní média.
Když tuto paralelu přeneseme na volbu generálního ředitele ČRo, jsme svědky něčeho podobného. Už od podzimu je to celé v atmosféře “hlavně, ať nemá na rozhlas vliv Andrej Babiš“. Když chce někdo někoho “natřít”, tak o něm rozšíří drb, že zrovna on je Babišův člověk.
Politické souvislosti lze ilustrovat i na tom, jakým způsobem radní vybrali kandidáty. Do užšího výběru se nedostal nikdo, kdo by byl v otevřeném spojení s politickou stranou, či byl aktivní v určitém politickém směru. V tomhle ohledu můžeme zmínit třeba neúspěšného kandidáta Petra Žůrka, který je aktivním politikem hnutí Starostové a nezávislí. Byl tam také jako kandidát Jan Ruml, který je členem Strany zelených. Nebo tam byl člen TOP 09 Tomáš Böhm. Teoreticky tedy ve finálové pětici politické kandidáty nemáme. A ani si nemyslím, že by tam probíhalo nějaké aktivní politické ovlivňování volby.
Samozřejmě, že se politici nejspíš zajímají, jak volba probíhá. Nedělám si iluze, že radní Českého rozhlasu poctivě informují své spřízněné politické sekretariáty. Radní jsou sice oficiálně apolitičtí, ale stejně inklinují k nějakým směrům. Jsem přesvědčen, že sami dělají něco podobného, co měl – údajně – dělat pan Šafařík. Rozdíl mezi nimi a aférou Šafařík-Sobotka je v tuhle chvíli možná jenom v tom, že jim nehacknuli mail… Ale stejně si nemyslím, že by příjemci těchto zpráv volbu nějak aktivně ovlivňovali.
“Všichni vidí jenom zpravodajství”
Neo: Říkáte, že tam nejsou političtí kandidáti. Ale k horkým favoritům volby patří Tomáš Skřivánek, který své mediální podnikání začínal s Tomášem Prouzou, který je dnes státním tajemníkem a členem ČSSD, spekuluje se o jeho vazbách na lidi v sociální demokracii, to podle vás jaksi není “politický link”?
Slyšel jsem nejrůznější varianty, na koho mají nebo nemají jednotliví kandidáti politický link. O některých jsem slyšel, že mají blízko k Radkovi Pokornému, příteli premiéra Sobotky, o jiných jsem slyšel, že by zas vyhovovali jinému křídlu sociální demokracie. Anebo že jsou ve finálové pětce lidé, kteří mají blízko spíše k pravicové části politického spektra. Ale když to shrnu: Nemyslím si, že by třeba konkrétně Tomáš Skřivánek tam přicházel s tím, že má nějaké zadání z ČSSD.
Filip Rožánek |
| • Analytik a konzultant se specializací na digitální média, sociální sítě, mediální legislativu i média obecně. |
| • Šéfredaktorem týdeníku Marketing & Media je od léta 2015. Do Economie přišel z Českého rozhlasu, kde strávil osm let. |
| • Šest let vedl internetovou redakci ČRo, podílel se na nové podobě webového zpravodajství rozhlasu; inicioval reformu dětského vysílání; za projekt “přímý přenos z minulosti” Srpen 1968 na sociálních sítích získal několik novinářských cen. |
Tomáš Skřivánek reprezentuje v pětici finalistů pragmatické křídlo, nabízí manažerské vedení, ale jeho největší slabinou nejsou ani tak politické vazby, jako spíš to, že se ve svém projektu příliš soustředí na jednu dílčí věc – na zpravodajství. Možná bude překvapen, co všechno Český rozhlas ze zákona musí dělat, jak širokou škálu činností musí generální ředitel řešit.
To je mimochodem vada většiny projektů, které finalisté předložili – že mají příliš tunelové vidění, soustředí se na jednu jedinou věc, která je jim blízká, a tak trochu okecávají zbytek, o kterém si možná přečetli v zákoně o Českém rozhlase, že tohle všechno rozhlas ještě musí dělat. A protože o těchto činnostech mnoho nevědí, tak kolem nich jen opatrně našlapují.
Abych se vrátil k Tomáši Skřivánkovi: já vazby, na které jste se ptala, žádným způsobem zdokladované nemám – a beru je prostě jako drby, které kolují. Ale takové drby kolují o všech těch pěti kandidátech z užšího výběru.
Neo: Koho byste označil za favorita volby? Nebo: mezi kterými dvěma jmény se podle vás bude rozhodovat?
Myslím si, že při prvním hlasování nebude generální ředitel zvolen, takže bude následovat rozstřel ve druhém kole mezi dvěma, možná třemi kandidáty s největším počtem hlasů. Do této sestavy postoupí – čistě podle mého odhadu, nemám to podloženo zákulisními informacemi – René Zavoral a někdo zvenčí. Buď Tomáš Skřivánek, což vidím jako nejpravděpodobnější, nebo Tomáš Němeček. Šance děkana Fakulty sociálních věd UK Jakuba Končelíka a auditora Michaela Kralerta vidím jako nižší. Podle mě jsou tam spíš do počtu.
Neo: Když říkáte, že je to čistě váš odhad, hodnotíte tedy jejich šance na základě toho, jak dobré se vám zdají jejich projekty?
Ano. Kdybych já seděl v Radě a rozhodoval se na základě projektů, tak bych za zcela nejslabší projekt označil ten od Jakuba Končelíka, který se tam hlásí primárně proto, že jeho dětským snem bylo řídit rozhlas. Ale to je jako ambice generálního ředitele kulturní instituce s dvoumiliardovým rozpočtem a potřebou vize na příštích šest let prostě málo. Z mého pohledu je naprostý omyl, že se svým projektem postoupil až do finálové pětice.
Stejně tak si myslím, že není moc dobrý projekt Michaela Kralerta, který je až moc střižený ekonomickým směrem. Přičemž tento typ instituce nemůžete řídit jako jakoukoli jinou výrobní fabriku. A druhá věc: Pan Kralert na jednu stranu volá po efektivitě hospodaření, přitom sám navrhuje, že by se měly přejmenovat stanice rozhlasu na ČRo 1 až ČRo 5. Ale to je investice, která je multimilionová, a přitom jsou to naprosto neadekvátní a zbytečné výdaje. Rebrandingem a změnou vizuálního stylu prošel rozhlas teprve nedávno. Takže by šlo o změnu jenom proto, že si to pan Kralert přeje. A jestliže volá po auditech, ekonomické efektivitě a erudovaném finančním řízení a na druhou stranu hodlá vyhazovat peníze za další přejmenování stanic, protože to chce, tak to koncepčně příliš dohromady nedrží.
“Klidné vody rozhlasu palcové titulky nevyrobí”
Neo: Jste jedním z mála novinářů v Česku, který před volbou šéfa ČRo publikoval analýzu, co od ní můžeme čekat; hodnotil jste programy kandidátů, sledujete zákulisí. Proč tuzemská média nezajímá, jaké jsou vazby finalistů a spokojí se s oficiálními životopisy kandidátů? Pamatuji se, že ještě před deseti, patnácti lety se u každé volby šéfa veřejnoprávních médií – ať už rozhlasu, nebo televize – novináři předháněli, kdo zjistí, která strana za kým stojí, kdo koho tlačí. Nikoho to dnes nezajímá? Má to menší význam?
Domnívám se, že to není pro novináře zajímavé ze tří hlavních důvodů. Zaprvé, rozhlas vždycky stál ve stínu České televize. ČT byla ta, o kterou se vedly největší bitky, rozhlas zůstával na okraji zájmu. Rozhlas není rozkolísaný, je tam klid, je stabilní, není tam žádná “věc”, na které byste si mohla nahnat body. Ředitel dostane k dispozici roční dvoumiliardový rozpočet a stabilní instituci, která se těší vysoké důvěře veřejnosti – pokud si vybavuji, rozhlas vychází z průzkumů veřejného mínění jako nejdůvěryhodnější instituce po armádě či policii. Tím pádem máte instituci, kolem které nejsou vlny a není důvod se znepokojovat. Český rozhlas prostě neprochází takovými aférami či skandály, na které jsme zvyklí z televizního světa. Dokonce ani kriminální vyšetřování kauzy kolem rozhlasového zámečku v Přerově nad Labem nevyrobilo žádné palcové titulky na předních stranách. I to je důvod, proč celá volba prochází tak víceméně bez povšimnutí.
Druhý hlavní důvod: rádio jako mediatyp prostě není mediálně atraktivní. Celý Český rozhlas má podíl na trhu kolem 22 % a oslovuje primárně starší posluchače. V dnešním světě internetu a nových médií stojí trochu stranou, do titulků se dostane spíš to, že dvě hodiny nefunguje Twitter.
A třetí důvod – upřímně řečeno, spoustě lidí je volba ředitele naprosto cizí. Široká veřejnost si plete Radu Českého rozhlasu s vysílací radou, nemluvě o tom, že se málokdo vyzná v tom, kdo koho volí, na jak dlouho a jakou roli v tom má nebo nemá Poslanecká sněmovna. Je to příliš odtažité téma. Trošku větší zájem bude maximálně až o jméno generálního ředitele. Od toho se pak odvine pozornost vůči dalším událostem.
Neo: Vylíčil jste rozhlas jako klidné vody. Ale předchozí ředitel Duhan skončil za poměrně dramatických okolností, s výroky o tom, jak na něj tlačil Andrej Babiš. Předtím tam byl ředitelem Richard Medek, který odešel – tuším – po půl roce se zlatým padákem.
Pořád bych řekl, že to jsou klidné vody. Když si vezmete konec pana Duhana, šlo o příběh, kterým žije především mediální svět. Nevšiml jsem si, že by to mělo nějaký dramatický dopad na širokou veřejnost. Ona je to taky relativně nesrozumitelná právní kauza. Vezměte si, že důvodem rezignace Petera Duhana je spor o výklad jednoho ustanovení v zákoně o Českém rozhlase, což je pro širokou veřejnost totálně nepochopitelné téma. Berou to jako handrkování v rámci jednoho rádia. Navíc to není tak, že by se kvůli této aféře ocitl rozhlas v nějaké dramatické bouři, to prostě nemá rozměry televizní krize před patnácti lety, tohle je spor mezi dozorčím orgánem a generálním ředitelem, a jinak je tam klid. Jak se chcete rozčilovat nad institucí, ve které panuje klid? To vám téma neudělá.
Neo: Pokud zítra ředitele zvolí, tipnete si, jestli tam nový šéf vydrží po celé funkční období?
Třem posledním se to nepovedlo. Václav Kasík byl odvolán ve svém druhém funkčním období předtím, než jej dokončil. Richard Medek rezignoval sám a odešel se zlatým padákem. Peter Duhan rezignoval pod tlakem okolností. Není to ale jenom věc Rady Českého rozhlasu, resp. jejího vztahu k osobě generálního ředitele, ale popravdě řečeno výkon této funkce představuje i dost velký nápor na člověka, který ji bude zastávat. Marná sláva, ve chvíli, kdy na vás dolehne celá tíha a odpovědnost generálního ředitele Českého rozhlasu, může to s vámi docela zamávat. Takže já budu novému řediteli držet palce, aby vydržel celé funkční období a nesesypal se z toho.