Smlouva k Pandurům: půl miliardy pro firmu blízkou ČSSD

Společnost Grossova přítele Pavla Musely měla v éře sociálnědemokratických vlád uzavřený kontrakt na bezmála půlmiliardovou provizi za lobbing v kauze Pandur. Jde zhruba o stejnou částku, o kterou si měl říct podle soudu bývalý Topolánkův rádce Marek Dalík. Vyplývá to z dokumentace, kterou shromáždily rakouské úřady během vlastního vyšetřování. Dokumenty nyní Rakušané poslali české justici a získal je i deník Neovlivní.cz.

Je to jedno z nejlépe střežených tajemství, která provázejí podezřelé zbrojní zakázky posledních deseti let: kdo a kolik kasíroval za to, že čeští politici rozhodli o předimenzovaném nákupu dvou set transportérů Pandur. Smlouvy a doklady, které shromáždily rakouské úřady, nyní odkrývají část případu, která se dotýká sociální demokracie.

Podle dokumentace z Centrálního státního zastupitelství pro stíhání hospodářských trestních věcí a korupce ve Vídni uzavřel dodavatel transportérů – firma Steyer – smlouvu o lobbingu s českou společností Pamco. Ta patřila zbrojaři Pavlovi Muselovi, blízkému příteli tehdejšího premiéra Stanislava Grosse, jehož vláda o vypsání největšího tendru v historii české armády rozhodla.

“Při celkové hodnotě zakázky ve výši 650 milionů euro činí podíl na výsledku firmy Pamco 2,65 %, to znamená nárok podle smlouvy na cca 17,23 milionů euro,” stojí v jednom z dokumentů, které se výslovně odvolávají na podklady ke smlouvám předloženými zástupci firmy Steyer.

Muselovo Pamco tak mělo podle smlouvy nárok na provizi v přepočtu zhruba 430 milionů korun – plus podle další smlouvy z března roku 2006 ještě 3% z objemu offsetových programů. To v součtu prakticky odpovídá částce, o kterou si měl Marek Dalík podle nedávného rozsudku soudu říct manažerům Stayeru výměnou za to, že jim pomůže, aby kontrakt běžel i po změně politické situace v České republice, kdy vládu socialistů vystřídal kabinet Mirka Topolánka. Dalík byl odsouzen za to, že hladký průběh obchodu údajně podmiňoval částkou “třikrát šest milionů euro”. To je v přepočtu 450 milionů korun.

Ani rakouským vyšetřovatelům se ale nepodařilo rozplést, kolik peněz z domluvené půlmiliardy nakonec skončilo na účtu Muselovy firmy. Původní kontrakt na Pandury byl totiž zrušený a teprve později se uzavřela dohoda nová a v menším objemu.

Stejně tak rakouské dokumenty neřeší podezření, že část peněz určená na provize skončila v rukou politiků a v stranických pokladnách. Získat odpověď je totiž prakticky nemožné.

Pavel Musela byl na ČSSD napojen v podstatě výhradně přes Stanislava Grosse, který do podobných transakcí nikoho nepouštěl. Gross ale loni zemřel a Pavel Musela už taky nic nepoví, po dodnes nevyjasněném úrazu ztratil paměť.

Co poslali rakouští žalobci do Prahy

• jde o dokumenty z vyšetřování možné korupce, které kolem Pandurů rozjel i vídeňský úřad pro boj s finanční kriminalitou. Firma Steyer, dodavatel transportérů, měla původně rakouského majitele

• dokumenty si od Rakušanů vyžádali obhájci Marka Dalíka, na soud dorazily těsně před květnovým rozsudkem a jsou součástí spisu. Soud je ale nepoužil jako nadbytečné, během procesu tedy jejich obsah  vůbec nezazněl

• rakouská justice původně vyšetřovala ve své větvi případu Miroslava Výboha, zbrojaře, lobbistu a přítele slovenského premiéra Fica. Před půl rokem vyšetřování ukončila, důkazy, které by obstály u soudu, se nenašly.

• Výboh se účastnil schůzky, na které podle českého soudu zazněl Dalíkův požadavek na 3 krát 6 milionů euro

•Výboh současně podržel Dalíka a uvedl, že žádnou korupční žádost na schůzce nezaznamenal

Jeho dcera Karolína, která Pamco nyní vede, o tehdejších kontraktech nic netuší. “A nikdo jiný ze společnosti o tom s vámi mluvit nebude,” odmítla žádost Neovlivní.cz o rozhovor asistentka vedení Pamca.

Ani lidé, kteří se tehdy v blízkosti kontraktu pohybovali, nemají žádnou chuť cokoli vysvětlovat.

“Nezlobte se, ale o klientech nemluvíme. A nebudeme dělat výjimky,” reagoval na žádost o vysvětlení například Andrej Surňak. Kdysi radíval právě Grossovi a jeho firma se na lobbingu za pandury rovněž podílela. Současně ale byla také zapojena do předvolebních kampaní sociální demokracie.

Původní smlouvu na obrněné transportéry schválila ještě před svým odchodem vláda Jiřího Paroubka. Ani on do možné finanční injekce pro ČSSD přes Muselovo Pamco jasno nevnesl. “Nevím o té věci vůbec nic,” sdělil bývalý předseda vlády a ČSSD.

Příběh s půlmiliardovou provizí pro Muselovo Pamco otevírá nový pohled i na kauzu Topolánkova rádce Marka Dalíka. Toho soud odsoudil, ačkoli proti němu nebyl nezpochybnitelný důkaz a ani několik kol procesu nepřineslo odpověď, co Dalík údajnou žádostí o půl miliardy sledoval.

První soud tvrdil, že šlo o korupci. Odvolací pak dospěl k závěru, že šlo o pokus o podvod, protože Dalík neměl takové pravomoci a vliv, aby mohl zařídit pokračování tendru i po změně vlád.

Čtěte také: Čtyři roky pro Dalíka. Ani soudy si nejsou jisté, co se vlastně stalo »

Ve hře je tak otázka, zda v celém případu nešlo o převzetí lobbistické smlouvy s obří provizí. Po odchodu ČSSD ze Strakovy akademie totiž nebyl důvod, aby za pandury dál lobbovala Muselova firma napojená přes Grosse právě na socialisty.

Jestli to bude další strategie Dalíkovy obhajoby, zatím není jasné. Jeho obhájci pouze na dotaz Neovlivní.cz potvrdili, že výše citované dokumenty ohledně provizí pro Muselu do Prahy skutečně dorazily. Jestli je ale hodlají využít v dovolání a jak s nimi hodlají dál pracovat, už neuvedli.

“Nemám svolení klienta, abych o těchto věcech hovořil,” uvedl Dalíkův advokát Tomáš Gřivna. “Každopádně odvolací soud rozhodl, že pro vynesené spravedlivého rozsudku tyto zmiňované dokumenty nepotřebuje.”

Sám Marek Dalík trvá na tom, že se žádné nezákonné aktivity v kauze Pandury nedopustil. Nyní čeká na výzvu k nástupu do vězení, kde má strávit čtyři roky.