Rozhovor: Víc než útoků se bojíme, že nám uprchlíci sníží dávky

Česko čekají na podzim krajské volby a parlamentní strany už začaly voliče ostřelovat líbivými sliby. Máme tu slib levnějšího piva (ANO), lidovci se přidali s plenkami, další se snaží těžit z napjaté situace kolem přílivu uprchlíků. Srozumitelná témata, která mohou velkou část voličů zaujmout. Nový šéf Strany zelených Matěj Stropnický oproti tomu mluví o globalizaci a jejích důsledcích. Proč nemají být španělská rajčata levnější než česká, proč by si měl kupující připlatit. O širším zavedení mýtného a nutnosti decentralizovat zdroje energie, o podpoře obnovitelných zdrojů.

O tom všem jste si mohli přečíst v první části profilového rozhovoru (zde »), který Matěj Stropnický redakci Neovlivní.cz poskytl.

Ve druhé části hovoří o tom, jaké voliče se jeho strana snaží oslovit. Proč se v podstatě jako jediná partaj postavili na obranu běženců. A kdo může za to, že Češi tak špatně reagují na cizince.

Neo: Všechna zelená témata, která jste zmiňoval, jsou pro voliče poměrně obtížná. Na rozdíl od slibu ‘zlevním vám pivo’. Máte nějakou vábničku, jednoduché zelené téma?

Řeknu. Je to téma, které souvisí s věcí, která je podle nás do nebe volající. Způsob, jakým budou vypočítávány ceny elektřiny pro domácnosti. Dodneška to bylo tak, že máte nějaký jistič na nějaký výkon. Ten výkon může mít veliký rozsah, aby byl použitelný i pro intenzivní spotřebu, ale běžně ho využíváte jen z malé části. Máte ho proto, abyste mohl jednou za rok připojit cirkulárku a nařezat si dřevo. Dosud jste platili tolik, kolik jste spotřebovali. Což je úplně správně, protože to motivuje lidi šetřit.

Teď nám pan ministr průmyslu a obchodu navrhuje, že se vám účet bude počítat podle toho, jak máte velký jistič. Bez ohledu na to, kolik spotřebujete. Proč to navrhuje? Protože ceny elektřiny klesají. A klesá i spotřeba energie, domácnosti začaly skutečně šetřit. Některé proto, že mají omezené rodinné rozpočty, některé se chtějí chovat šetrně k životnímu prostředí. A to je problém pro ČEZ, a je to problém pro distribuční společnosti. Takže stát, který se chová jako špatný hospodář, v rozporu s programovým prohlášením vlády, které tvrdí, že bude podporovat úspory v oblasti nakládání s energiemi, přichází s návrhem, který znevýhodňuje všechny ty, kteří chtěli spořit. Kteří se naučili, že je dobré zhasnout, když odejdou z místnosti, vypínat televizi a počítač. Stát jim říká: nechte všechno puštěné, protože to je buřt, stejně za to zaplatíte. Jediný cíl takového návrhu je, aby spotřeba energie byla znovu velká.

Pro Zelené je myslím tohle téma pro volby jako stvořené, věřím, že jedině my můžeme být autentickými kritiky tohoto návrhu. Přišla s tím současná vláda, tedy ČSSD a ANO. Pravice to nikdy nebude umět, ani chtít kritizovat. Protože návrh pomáhá velkým firmám, a to jsou často jejich sponzoři i ideoví spojenci.

Neo: Věříte tomu, že takový návrh projde? Cílí na chataře-chalupáře, a to je velmi široká skupina voličů. Nemyslíte si spíš, že za pár týdnů přijdou s tím, že si udělali “expertní posudek” a “budou na tom dál pracovat”, ale v podstatě to umře?

Možná ten návrh nějak zmírní. Ale snížení spotřeby energie ohrožuje zájmy tak velkého byznysu, že to zřejmě myslí vážně. Kdyby to řekla jenom paní ředitelka ERÚ, tak si řeknu, že odvrací pozornost od svých ostatních kauz. Ale říká to i ministr vlády, tak to musíme brát vážně.

Hnutí pro zapadlé vlastence

Neo: Na jaké voliče vy teď cílíte?

Tímhle na všechny.

Neo: Dobře, ale pro koho chcete být stranou č. 1 ?

Vždycky jsem si myslel, že Zelení musí cílit nejen na voliče, kteří chtějí chránit přírodu, protože těch není dost a nikdy jich dost nebude, ale i na občany, kteří se cítí nějakým způsobem ohrožení. V Praze to může být developerskou výstavbou, že obec netransparentně privatizuje byty, že se jim zdraží veřejná doprava. Myslím si, že prokazujeme, že se takových lidí umíme kompetentně zastat.

A pak je tu skupina, pro které bych chtěl vytvořit Hnutí. Mluvím o autentickém hnutí, ne o lidech, kteří jdou slepě za nějakým majitelem, ředitelem, Babišem. Chtěl bych seskupit lidi, kteří dnes něco aktivně dělají ve veřejném zájmu, za své peníze, ve svém volném čase. Jdou a opravují třeba Boží muka na poli u své vesnice, opraví a znovuotevřou zavřené kino. Lokální patrioti, kteří vědí, co chtějí a vědí, jak to dělat. To je hnutí. Takových lidí přitom po republice vůbec není málo. Někteří jsou sdružení v iniciativách typu Pro!Ústí v Ústí nebo Změna pro Liberecký kraj v Liberci nebo Žít Brno v Brně, ale je tu taky spousta nepojmenovaných zapadlých vlastenců, které bychom rádii oslovili.

Neo: Jak a čím?

Teď si děláme přehled o občanských iniciativách po krajích, a pak s nimi zkusíme organizovat setkání. Budeme už vědět, jakými věcmi se zabývají, co je trápí a zkusíme jim předložit, kde jsou příčiny problémů a jak by se věci mohly změnit. Recept na obměnu státu. Už je jasné, že to, co si lidé slibovali od ANO, nemůže nikdy přijít. Protože to, co bylo za pravice rozprodávání státu, je teď privatizací státu. Byznys šel a ovládl stát ve svůj prospěch – to je ANO. A my potřebujeme, aby tu byla protiváha ekonomické moci ve veřejné moci.

O přistěhovalcích, strachu a strašení

Neo: Říkal jste, že cílíte na ohrožené skupiny. Přitom, pokud se nepletu, jste jediná partaj, která otevřeně podporuje přijetí uprchlíků. Nemyslíte si, že tím tyto voliče zrovna neoslovíte?

Není to úplně tak, že bychom byli strana, která vítá bezbřehý příliv přistěhovalců. Neříkáme: migranti všech zemí spojte se a přijďte sem. Ale pro Zelené je nepřijatelné, abychom se obrnili fasádou lhostejnosti nebo dokonce šikovali k ozbrojené obraně proti nějaké blíže nespecifikované invazi zatím v Česku neexistujících přistěhovalců. Vymezujeme se vůči této pasivní, trochu slabošské, opatrnické pozici vlády. Vláda zatím nepředstavila žádný program pro lidi, kteří sem možná přijdou. Když by řekla jasně: Spočítali jsme to, jsme schopni přijmout 10 tisíc lidí za dva roky, máme na to v rozpočtu tři miliardy korun a za ty budeme schopni zajistit jim bydlení a rozjezd pracovních příležitostí. Peníze budeme posílat primárně do regionů, které dnes trpí velkou nezaměstnaností, takže to bude šance i pro naše občany. A peníze vyjednáme v EU, abychom na to nemuseli používat prostředky, které máme ve státním rozpočtu na jiné věci. Pokud by vláda takový program měla, věřím, že půlka strachu, který ve společnosti je, odpadne.

Druhá věc, vůči které se vymezujeme, je agresivní využívání toho strachu a předsudků některými politiky. Chápu, že velká většina lidí žádného Syřana nikdy neviděla, je tu logický strach z neznámého. A ten je posilněn zkušeností z dob Kalouskovy a Nečasovy pravicové garnitury, která soustavně mobilizovala proti chudým lidem. Říkala, že právě oni můžou za všechno. Tudíž si chudší vrstvy lidí u nás myslí, že přijímání uprchlíků by šlo zase na jejich úkor. Že by to znamenalo, že budou mít nižší sociální dávky, nižší podporu v nezaměstnanosti, že jim Pražáci, kteří to rozhodnou, do jejich vesnic a městeček nastěhují Syřany. Toho se lidi bojí víc než nějakých iluzorních útoků. A pak přijde pan prezident a začne tento strach vířit a vézt se na tom.

Neo: …známý výrok pana prezidenta, že nemáme dávat peníze na syrské děti, když nejsou peníze na Klokánky..?

A podle mě je nutné, aby se proti tomu postavil nějaký hlas, který na začátku bude asi slyšet málo a bude nepopulární. Ale řekne: Dost! Úkolem prezidenta a vlády není strašit lidi. Úkolem je – u vlády – mít řešení. A u prezidenta mírnit vášně a podporovat v lidech to lepší, co v nich je. Být morální autoritou, což prezident není; to je velké selhání.

Neo: Třeba premiér Sobotka se v posledních měsících takovým hlasem stal, nemyslíte?

Ale totéž neplatí o vládě jako celku. Vzhledem k tomu, jak je u nás nastavena azylová legislativa, má v téhle věci největší pravomoci ministr vnitra. On by měl být tím, kdo přichází s řešením. Žádné nepřináší.

Neo: Možná proto, že tady pořád ten problém reálně není, davy migrantů sem nemíří.

Je fakt, že celý ten problém je dost zpolitizovaný a nafouknutý. My se teď snažíme celou debatu přesměrovat k něčemu, co je reálným problémem s přistěhovalectvím u nás. Jde o práva a povinnosti přistěhovalců ze zemí postsovětských republik a jihovýchodní Asie. Žijí tu statisíce lidí, kteří nikomu nevadí, pracují, mnozí z nich se integrovali. A přesto zdaleka nemají stejná práva jako my. Zbytečně je zatěžujeme byrokracií typu prodlužování víz, na které nestačí jít na místní ambasádu, ale musí se vrátit do země původu, což je komplikované a nákladné.

Amazon na pranýři

Neo: Díváte se někdy na průzkumy veřejného mínění?

(smích) Většinou to na mě někde na internetu vybafne.

Neo: Většina Čechů odmítá i uprchlíky z válečných oblastí, názory na cizince, pokud nejsou z bohatého Západu, jsou poměrně odmítavé. A pokud jde o bohatý Západ, ani s naším vztahem s EU to není úplně žhavé. Zajímají vás takové věci, když řešíte programové otázky?

Zajímá nás to víc než preference politických stran, je to doprovodná informace o náladách ve společnosti. Souhlasím se závěry jednoho z těch posledních průzkumů, který říká, že v lidech obecně panuje zklamání z toho, že se začlenění do západního světa nepovedlo. Že je tu stále nízká minimální mzda, že se nepodařilo dohnat minimální mzdu rakouskou či německou a že kupní síla je chabá. Z toho plyne nespokojenost, protože není jasné, co je toho příčinou. Pracujeme hodně, dlouho, peněz bereme málo a kupujeme si za to méně kvalitní věci, než vidíme na Západě.

Příčina je podle mě v tom, že stát byl tak dlouho oslabován rétorikou, jak za všechno může, až přestal umět vymáhat to, co vymáhat musí. Daně, vyšší platy, práva pro zaměstnance. Kvalitu – a dohled nad kvalitou. To jsou všechno úlohy státu, které byly v posledních letech zanedbávány. Když se podíváme na to – a zase je to pan ministr Mládek – co sem vábí vláda za investory? Třeba nadnárodní společnost Amazon, která už má jeden závod kousek za Prahou v Dobrovízi . Tam 1200 či 1500 zaměstnanců takhle vezme balík a takhle ho přendá na jiné místo. To není kvalitní práce, takovou by se sem vláda neměla snažit získávat. Protože Amazon je firma, proti které protestují nejen zaměstnanci, kteří jsou nespokojení s fyzickou náročností a ubíjející rutinou té práce, ale i svazy knihkupců, nakladatelů a distributorů. Ta firma reálně utíká z Německa před hněvem různých vzbouřených skupin, a naše vláda je tak hloupá, že nám sem tento typ nekvalitní, všivé práce snaží dostat. Čímž dá nekvalitní práci lidem bez kvalifikace ve firmě, která neposkytuje skoro žádné sociální jistoty, je to v podstatě námezdní práce, kterou nikdo nevydrží dělat déle než půl roku, a ještě vezme práci těm, kdo pracovali samostatně jako osvč. Kteří měli malé knihkupectví, malou distribuční firmu, typově Kosmas, Tarzan a podobně, které všechny Amazon jako pátá největší firma na světě postupně pohltí. A tohle vláda aktivně dělá, umetá tomu cestu, vyjednává na městě, aby tomu nekladlo odpor.

O komplexu z Havla

Neo: Pojmenoval jste deziluzi ze státu, ale proč to velké zklamání z EU, co myslíte?

V České republice je – myslím – velmi silně vnímán názor prezidentů. Deset let tu byl prezidentem Václav Klaus, člověk, který EU považuje zřejmě za největší zlo na světě, deset let mluvil o tom, jak nás unie obírá o naši svobodu, naši suverenitu a že je v rozporu s národními zájmy být součástí EU. Co dělala EU? Nic strašného, za posledních deset let Česku nic neprovedla. Připomeňme ty miliardy proinvestovaných korun po celé naší zemi. Přesto se na ni názor lidí naprosto změnil a podle mě především proto, že se tu šířily negativní vlny z Hradu.

Pokud současný prezident šíří tentýž druh vln na téma migrace, tak je tady názor veřejnosti na migraci, jaký je. Byl by jiný, kdyby byl jiný prezident, o tom jsem přesvědčen.

Neo: Ovšem máme taky prezidenta, který se tváří jako prounijní, s velkou slávou vyvěsil na Hradě vlajku EU. To se ovšem na náladách, soudě podle průzkumů, moc neprojevilo.

Tvářil se tak v kampani, teď to nijak neukazuje. Je to prezident, který si vysloveně libuje – stejně jako Václav Klaus –, když může udělat něco, co ho v rámci EU zviditelní. A zviditelní se jen jiným postojem na nějakou otázku. Typicky třeba obsazení Krymu.

Možná, že tu tradici trochu nešťastně založil už Václav Havel, který měl ve světě větší autoritu, než by asi za jiných okolností českému prezidentovi náleželo. A je určitým komplexem všech následujících českých prezidentů, že taky musí promlouvat do celosvětových otázek. Jiný způsob, jak do nich promlouvat viditelně, než že se vymezovat vůči většinovému názoru, ale nenacházejí.

POD ČAROU: Dotazník Neovlivní.cz pro Matěje Stropnického

 

Neo: Co si představujete pod pojmem vliv? Co je měřítkem vlivu?

Matěj Stropnický

• Původně novinář, absolvent mediální studia na FSV UK, vyrůstal částečně v Lisabonu a Římě, kde byl jeho otec, někdejší diplomat a současný ministr obrany Martin Stropnický, velvyslancem. Narodil se v Praze před třiatřiceti lety.

• Před vstupem do politiky pracoval v Literárních novinách. Dva roky byl asistentem zelené poslankyně Olgy Zubové.

• V komunální politice se prosadil poprvé v roce 2006, kdy usedl v zastupitelstvu Prahy 3, později tu byl místostarostou. Od posledních komunálních voleb je zastupitelem hlavního města. Krátce byl náměstkem primátorky Krnáčové; skončil po přestřelce nad stavebními předpisy a rozpadu vládní koalice na podzim 2015.

• Je svobodný. Jeho tvář znají nejen ti, kdo sledují politiku. Zahrál si zbojníka ve filmové adaptaci Máchova Máje, Wikipedie o něm prozrazuje, že hrál také v seriálu o rodině Borgiů natočeném v francouzsko-německé koprodukci.

Měřítkem je bohužel často bohatství. Skutečně vlivní lidé jsou ti, kdo si umí svůj vliv zajistit neformálně. Což je špatně, vliv by se měl odvíjet především od přirozené autority ve společnosti, nebo její legitimní formy, tj. zvolení a zastupováním.

Neo: Kdo má podle vás v Česku vliv a uplatňuje ho “pro dobro” společnosti?

Často jsou to ředitelé kulturních institucí, místních i těch celostátních. Jako příklad bych uvedl ředitele Národní galerie Jiřího Fajta. Je to člověk, který do českého prostředí přenáší zahraniční zkušenost a snaží se to tu trochu rozvířit. A pak bych ještě řekl, že jsou to lidé, kteří nejsou lhostejní. Kteří neokopávají jenom svoji zahrádku, ale snaží se pečovat i o veřejnou zahradu. Zapadlí vlastenci, což jsou ve výsledku lokální autority. Ti, co hledají a usilují o prosazování veřejného zájmu.

Neo: Jakými tématy by se lidé, kteří mají vliv, měli zabývat, jaká nastolovat?

Na to odpovídám celým rozhovorem. Demokratická moc a soukromá ekonomická moc jako dvě proti sobě působící páky, což má na různých úrovních různou podobu a je potřeba hledat veřejný zájem a odhalovat partikulární zájmy.

Neo: Změnil jste svůj život s ohledem na společensky odpovědný životní styl?

Ano, některé věci dělám jinak. Nějakou dobu jsem měl auto, ale zjistil jsem, že ve městě auto člověk skoro nepotřebuje. Pokud ho nepotřebuje pro své podnikání, tak na dojíždění do práce a popojíždění na nákupy auto není potřeba. Auta jsem se zbavil. Nevylučuji, že si ho jednou zase nepořídím, ale osobně jsem ho už dlouho nepotřeboval.

Neo: Co pro vás znamená kariéra?

Slovo kariéra má trochu hanlivý přídech, zvlášť v politice. Pokud jde člověk do politiky kvůli tomu, aby dělal kariéru, tak to nemůže dopadnout dobře. Bude hájit svoje vlastní zájmy, nebo zájmy úzké oligarchické skupiny. To se sice v politice děje, ale já kvůli tomu do politiky nešel. Šel jsem měnit nejdřív svoje okolí, pak město, ve kterém žiji, pak zemi, ve které jsem se narodil a pak svět, který nás doběhne, pokud některé věci nebudeme dělat jinak.

Neo: Čili vám je kariéra v podstatě jedno?

Usiluji o to, abych se nemusel řídit rozhodnutími lidí, jejichž strategiím, názorům a zájmům nevěřím. To mě často vede k tomu, že nakonec zjistím, že potřebuji sám vést. Jsem schopen podřídit se autoritě, které budu důvěřovat, ale nenacházím ji úplně snadno.

Neo: Jakou značku, výrobek či firmu byste označil jako synonymum úspěchu?

Já jsem hrozně proti značkám. Dnes už se prodávají spíš značky než výrobky samotné. Celou tu agendu značek a reklamy považuji za integrální součást problémů globalizace. Jmenovat někoho, to by bylo úplně nevhodné. Leda bych řekl Greenpeace – ekologická organizace, která už svým názvem pojmenovává to podstatné o zeleném hnutí.

Neo: Nechtěla jsem slyšet, že milujete Apple, spíš třeba malou firmu, která se vypracovala a je vám sympatická.

Mám rád českou firmu Alpa, ta je mi v mnoha ohledech sympatická. Vyrábí vody po holení a hojivé masti. Líbí se mi, že mají pořád stejné flakonky. Já to používám. Stojí to dvacet korun a mám vodu po holení, místo abych si kupoval něco drahého. A funguje to stejně.

Neo: Francovka po holení? Nepálí to?

Trochu to pálí. (směje se)

Neo: Je nějaká věc, bez které si neumíte představit den?

Práce, četba.

Neo:  Je něco, co vám v Česku dělá radost?

Naše krajina. Líbí se mi, že ať vyjedete z Prahy, nebo jakéhokoli města v republice, kterýmkoli směrem, může se krajina během deseti minut třikrát změnit. Když jsem o tom přemýšlel, říkal jsem si, že to je možná důvod, proč je u nás tolik chatařů a chalupářů. Protože okolo Berlína, co máte? 150 – 200 kilometrů placka, březovo-borové lesy, to je nuda. To samé okolo Paříže. Okolo Varšavy. Kdežto u nás je to rozmanité. To mi přijde na naší zemi nejhezčí.