Svůj podíl beefsteaků už jsem snědl, říká skromný mecenáš

Co znamená mít vliv? Kdo vliv má a používá jej dobrým směrem? Je kariéra důležitá? Petr Sýkora, filantrop a spoluzakladatel nadace Dobrý anděl, která pomáhá rodinám ochromeným nemocí některého ze členů, odpovídal na tradiční sadu otázek Neovlivní.cz.

Od osmnácti do pětatřiceti let budoval Petr Sýkora spolu s kamarádem Janem Černým svůj vlastní byznys. Pak firmu zaměřenou na kancelářské zboží prodali a část peněz, které utržili, věnovali na rozjezd nadace Dobrý anděl v Česku.

Petr Sýkora během rozhovoru pro Neovlivní.cz. Foto: David Binar, Neo

Petr Sýkora během rozhovoru pro Neovlivní.cz. Foto: David Binar, Neo

Sýkorovo donátorství tím nekončí – pomáhá udržet v chodu školu Surya v Indickém Kašmíru, podporuje projekt Promítej i Ty, jehož cílem je umožnit Čechům legální přístup k nejlepším dokumentárním snímkům z festivalu Jeden Svět, přispívá na projekt Brontosauři v Himálájích, podporuje ale třeba i kamaráda – šerpu z Nepálu či cyklostezky na Novém Zélandu.

Co jej motivuje, jak pracuje a jak jeden byznys vyměnil za trochu jiný svět, kde přitom platí pravidla podnikání, popsal Petr Sýkora v profilovém rozhovoru, který si můžete přečíst zde ». Během interview odpověděl i na tradiční dotazník Neovlivní.cz, který vám nyní předkládáme.

Neo: Co si představujete pod pojmem vliv?

Schopnost, možnost ovlivňovat věci, lidi, dění kolem sebe.

Neo: Koho byste označil za osobnost, který má vliv a používá ho dobrým směrem?

Určitě mě napadnou osobnosti ze světa – někteří technologičtí podnikatelé jako Elon Musk, Bill Gates, zakladatel TEDu Chris Anderson. Muhammad Yunus z Bangladéše nepochybně, zakladatel Grameen Bank (poskytuje drobné úvěry chudým lidem bez nároků na ručitele, pozn. red.).

Neo: Napadá vás někdo v Česku?

Českou scénu až tak detailně nesleduji. To mě spíš napadnou podnikatelé – Zbyněk Frolík, který mnoho let budoval firmu a posledních možná pět, sedm let se tak ze třetiny, z půlky svého času angažuje už mimo. A nepochybně je člověk s vlivem Šimon Pánek.

Neo: Jaká témata by lidé s vlivem měli podle vás nastolovat?

Lidé s vlivem, pokud ho opravdu mají, si mohou dovolit nastolovat témata, která jsou dlouhodobá a nejsou vždycky populární. Protože nejsou ani jednoduchá, ani srozumitelná. Témata, ze kterých sami vůbec nic nemají, a v některých případech mohou dokonce tratit. Tím nemyslím jenom na popularitě, ale i v jiných aspektech.

O Petrovi Sýkorovi:

» Rozhovor: Vliv státu je u nás větší, než bych si představoval, říká vrchní Dobrý anděl
» Portrét: Petr Sýkora
» Databáze filantropů

Typicky to může být otázka sociálně vyloučených, zejména Romů, což je téma, které vždy bude kontroverzní, vždycky tady s námi bude, je obtížné si na něm politicky nebo popularitou polepšit, je složité, nemá jednoduché řešení. Nicméně, když se nebude vůbec řešit, tak nám ten problém přeroste přes hlavu.

Neo: Co je pro vás společensky odpovědný životní styl?

Opak životního stylu, kdy jsme soustředěni jenom sami na sebe, popřípadě na svoji nejbližší rodinu. Což je skoro, jako bychom byli soustředěni jen sami na sebe.

Je to životní styl, kdy vnímám lidi kolem sebe, nejdřív v tom nejbližším sociálním okolí, potom v místě kde žiji, potom v České republice a případně dál. To bych řekl, že je jeden rozměr.

Druhý rozměr je nepochybně environmentální. To znamená, že při rozhodnutí, která dělám, neberu ohled jen na to, co chci, co si myslím, že je pro mě dobré, případně pro moji rodinu, ale taky na širší okolí. Pokud si mohu něco koupit, třeba nový mobil, tak jedna otázka je, jestli na něj mám peníze. A druhá otázka, co ty vzácné kovy, které se použily při jeho výrobě, odkud pochází, jakým způsobem se těží a zpracovávají. A jestli ho tedy opravdu potřebuji, nebo ne.

Neo: Změnil jste svůj pohled na životní styl s ohledem třeba na trvale udržitelný rozvoj, ekologii?

To je věc, která se vyvíjí a co si budeme povídat, je nás tady sedm miliard – nevím, jestli je peak u devíti nebo u dvanácti -, to je obrovské množství lidí. Jezdím hodně do Indie a teď mi někdo říkal, že spotřeba cukru je tam kilo na osobu. V Americe je to sto kilogramů. A pokud lidé budou chtít nejenom sladit – to není až takový problém, spíš zdravotní -, ale budou chtít jíst maso a budou si chtít koupit věci, které máme my, pak je to samozřejmě náročné.

Myslím, že cesta dopředu je jednak v tom, že spoustu věcí nám usnadní a umožní technologie, zejména technologie, které souvisí s elektřinou. A druhak – část lidí postupně přichází na to, že když si stále znovu kupuje nové a nové věci, není nevyhnutelně spokojenější. Je to taková kombinace toho, že si člověk v určitých okamžicích umí říct, že už má prostě dost. Věřím, že jako civilizace dokážeme být šetrnější.

Další rozhovory na Neovlivní:

» S Petrem Uhlem: Účtování s levicí a hledání pozitiv na Putinovi
» S klimatologem Alexanderem Ačem: O Evropě za 20 let
» S Milošem Rejchrtem: O chybné snaze sjednocovat i strachu z věčnosti
» S Liborem Winklerem: O světě akcií a politických zločinů
» S Liborem Roučkem: O Sobotkově ČSSD i Zemanovi ve vládě
» S Jiřinou Šiklovou: O ženách, platech a popularitě
» S Matějem Stropnickým: Zelený, nikoli modrý rozhovor

Konkrétně se svou ženou jsme se před lety rozhodli, že nebudeme jíst maso. A to dodávám, že jsem svůj podíl beefsteaků včetně tataráků už snědl. A není to rozhodnutí vedené myšlenkou, že tím budeme zdravější, to si nejsem vůbec jistý. Ale je to čistě environmentální rozhodnutí a taky soucítění s tím obrovským množstvím zvířat, která dnes prochází tím takzvaným výrobním procesem. Výroba masa je absurdní slovní spojení.Připouštím ale, že je to také otázka věku, možností, toho, kde se pohybujeme. V Praze je možné se takto stravovat snadnější než někde jinde.

Neo: Je pro vás důležitá kariéra?

(smích) Teď už asi ne. Moje kariéra nebyla kariérou v klasickém slova smyslu, protože jsem dělal od osmnácti asi do pětatřiceti v podstatě jeden projekt, jeden podnik, a člověk pak v kontextu kariéry úplně nepřemýšlí. A teď už dlouho vůbec ne. Tím nemyslím, že by na kariéře bylo něco špatného. To vůbec ne.

Neo: Kterou značku, firmu, výrobek, považujete za symbol úspěchu?

Mám rád Icebreaker. To je novozélandská značka, která vyrábí oblečení z vlny. Mimo jiné proto, že když se v tom tričku zpotíte a dáte to vyvětrat, tak to na sebe můžete vzít ještě dvakrát, třikrát. To je mi blízké.Teď už to taky není tak silné, ale měl jsem rád značky sportovního outdoorového zboží, to se v průběhu let měnilo. Značky, které vyráběly lyže – Rossignol třeba. Mám rád i automobilové značky, i ty neekologické. Těch mám rád asi pět nebo sedm. (smích). Ale ne nějak zvlášť silně. Naopak mě příliš nepřitahují počítačové značky.Teď jsme byli v Rakousku, na místě, kam rádi jezdíme. Je to Ramsau, kousek od Schladmingu pod Dachsteinem. A oni tam mají heslo “Die Quelle deiner Kraft”, česky “Zdroj tvé síly”. A když tam člověk je, je na těch horách a když mu vyhládne a fouká tam ten studený vzduch, tak se cítí svěží. To je malá značka, hezká značka. Protože místo je také značka. Praha je hezká značka.

Neo: Existuje něco, bez čeho byste si nedovedl představit den?

Já si asi dovedu představit den, ať už by proběhl jakkoliv. Pomineme-li extrémní věci, jako kdyby nevyšlo Slunce, pak by žádný den nebyl. A jinak, když se podívám na rituály a jak den obvykle probíhá, včetně toho, že mám rád kafe a dávám si ho většinou ráno, tak si umím představit i den bez kafe. Čili doufám, že snad bez všeho.