© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Už mnohokrát ji odepisovali. Okoukaná, nudná, s padající důvěrou a partají ztrácející voliče. „Brzký konec éry Angely Merkelové se stal možností, která nemá alternativu,“ psal ještě letos zkraje února v komentáři Der Spiegel. Pandemie nemoci covid-19 alternativu nabídla. Oproti řadě populistických státníků, kteří se dlouho odmítali smířit s tím, že vážně nejde jen o trochu blbější chřipku, Angela Merkelová před hrozbou neuhnula. Dávno před tím, než začali i v Německu přibývat mrtví, vystoupila s varováním, že nákaza může v osmdesátimilionovém národě infikovat až 70 procent populace. A začala systematicky dirigovat spolkové země v zavádění kroků, které dnes Německo řadí mezi státy, které se s koronavirem perou nejlépe. Svět…
Český premiér se v těchto dnech opět chlubí skvělými vztahy s německou kancléřkou. Jak jsme ale popsali v časopise Neovlivní.cz přesně před rokem, Angela Merkelová má k Andreji Babišovi ve skutečnosti velmi rezervovaný vztah. Nedůvěřuje mu a nebere jej jako spolehlivého partnera. Ostatně byl to Babiš, kdo Merkelovou před pár týdny káral, že vyvolává během koronakrize paniku. Dnes je to ale německá kancléřka, kdo sbírá body za své postoje a rozhodnutí během krize. Ukazuje, že lze získat popularitu a přitom nebýt populistou. Příběhu Angely Merkelové se věnujeme v květnovém časopise Neovlivní.cz. Už mnohokrát ji odepisovali. Okoukaná, nudná, s padající důvěrou a partají…
Český premiér Andrej Babiš patří mezi nejštědřejší sponzory německé městečka Wittenberg, kde sídlí jeho chemička na výrobu čpavku a močoviny SKW Piesteritz a také nedávno vybudovaný pekárenský závod. Právě zaměstnanci jeho tamní pekárny ale mezi nejspokojenější rozhodně nepatří. Z údajů na evropském portálu pro posuzování zaměstnavatelů kununu.com vyplývá, že spokojenost zaměstnanců je ve srovnání s průměrem v tomto odvětví mínus 28 procent. Spokojenost s firemní kulturou je pak ohodnocena známkou 2,3 z pěti. Nejistá budoucnost, přesčasy, neuctivé chování manažerů a dokonce slova o bažině. Takový je průřez kritickými hlasy lidí, kteří prošli Babišovým pekárenským závodem v německém Wittenbergu a popsali svoji zkušenost na…
Volba klíčových postů do evropských institucí naplno ukázala skutečný stav vztahů českého premiéra Andreje Babiše a důležitých lidí v Evropě. Jakkoli se Babiš snaží své voliče prostřednictvím fotografií přesvědčovat, že je s francouzským prezidentem Emanuelem Macronem a německou kancléřkou Angelou Merkel víc než za dobře, opak je pravdou. Při jednání o zásadních věcech český premiér stojí stranou. „Bojovali jsme přes 21 hodin a spojenectví V4 se znovu ukázalo jako velmi silný a účinný nástroj i v takto ostrém střetu. Bez něj bychom tohoto úspěchu nikdy nedosáhli,“ komentoval obsazení významných funkcí předseda vlády Andrej Babiš. Za úspěch považuje to, že při…
Agrofert ze svěřenského fondu českého premiéra Andreje Babiše spustil program masivního propouštění a redukce platů v německých pekárnách. A to vše ve východoněmeckém regionu Sasko-Anhaltsko, kde je málo velkých stabilních zaměstnavatelů a související dopravní infrastruktury. Neovlivní.cz přináší rekonstrukci německého byznysového příběhu Andreje Babiše. Příběh začal v roce 2013, kdy Agrofert koupil od italské potravinářské společnosti Barilla německý řetězec pekáren Lieken AG, tamní pekárenskou jedničku. Firma vyrábí čerstvý chléb, celozrnné pečivo značek Golden Toast a Lieken Urkorn, ale i řadu privátních značek, které jsou si objednávají maloobchodní společnosti. Převzetím řetězce Lieken Agrofert zaujal pozici jednoho z největších hráčů na trhu s…
Jaroslav Šonka, politolog, expert na evropskou politiku, který žil léta v Německu a v 90. letech vedl semináře na Evropské akademii v Berlíně, ve své úvaze líčí západoněmecké hledání mediálních svobod. A zamýšlí se nad tím, proč v Česku mechanismy na ochranu nezávislosti médií nefungují. Začátky Německo po roce 1945 řešilo rekonstrukci země, která před tímto rokem způsobila řadu tragických zlomů, organizovala masové vraždy a vycházela z ideologie, která „rozuměla všemu“ a už tedy nikoho přemýšlejícího nepotřebovala. Stačí si přečíst projev Josepha Goebbelse z roku 1936, když připojoval k centralizovanému rozhlasu Německé říše rozhlas Sárska – to se právě k Říši připojilo…
Kdy už bude dobře? Ptají se ve vtipu z komunistických dob posluchači Rádia Jerevan. Odpověď zní: Už bylo. Vtip je připomínkou, že se každý režim musí vypořádat s otázkou, jak zvýšil blahobyt svých občanů. A když neumí uspokojivě odpovědět, pak má problém. Závažnost této otázky připomíná i předvolební Česká republika. Nespokojenost s příliš pomalým růstem blahobytu otevírá prostor pro hnutí, které prostě slibuje, že „bude líp“. Ale – co je to „líp“ a kdy na to dosáhneme? V tuzemských podmínkách má otázka „Kdy bude lépe?“ jasný význam: „Kdy se budeme mít jako Němci nebo Rakušané?“ Tato formulace má nevýhodu v…
David Cameron? Boris Johnson? Nigel Farage? Ne. Pokud hledáte viníky zvrácené nálady ve Velké Británii a halasného „ne“ Evropské unii, máte podle britského spisovatele Toma Bowera hledat jinde než mezi ostrovními politiky. V Berlíně a Bruselu. Byl to šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, šéf europarlamentu Martin Schulz a německá kancléřka Angela Merkel, které v jedné eseji označil za důvod, proč se Unie sype. Juncker a Schulz, byť nemají přímý mandát od voličů, se zjevně považují za nenahraditelné. A alternativa k Merkel? Ta v Evropě neexistuje, a ani se nezdá, že by ji někdo mohl v příštím roce, až se odehrají…