© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Továrna na sny, pozlátko a součást her, které lid potřebuje vedle chleba. To je šoubyznys. Kdo ovšem tu továrnu řídí? O tom, koho bude národ milovat a čí životní příběh bude s napětím sledovat, rozhodují tváře, které diváci a čtenáři bulvárních zpráv často ani neznají. Mediální manažeři, píáristé, celebrity, které ze svého jména vytvořily nezpochybnitelné značky. Deník Neovlivní.cz sestavil žebříček nejvlivnějších lidí v českém šoubyznysu.
Číslo 4: Oldřich Lichtenberg – Podívej, vychází hvězda
Narozen 9. března 1963, muzikálový producent, spolumajitel Divadla Broadway nebo produkční společnosti Cleopatra Musical.
„Musel bych jí urazit ruce. Musí se živit slušně, muzikál je těžký život.“ Tak komentoval před časem producent Oldřich Lichtenberg možnost, že by jeho dcera Anna zasvětila svůj život stejné branži, které se sám věnuje. Dobře ví, o čem mluví. Je nejúspěšnějším představitelem muzikálové produkce v Česku. A podle propočtů Neovlivní.cz mu patří čelní místo v žebříčku vlivných lidí tuzemského šoubyznysu.
Zejména díky jeho schopnosti vydělávat peníze. A víc než slušně živit ostatní. Být slavný a vidět se na stránkách bulváru je pro hvězdy a hvězdičky jedna věc, něco jiného je však pravidelný příjem a stabilní práce. Lichtenberg umí zajistit obojí, přičemž na talentu a schopnostech až tak úplně nezáleží. Při počtu produkcí, které hyperaktivní producent realizuje, si nemůže dovolit takovou vybíravost, jakou prokazuje jeho konkurent František Janeček. U Lichtenberga platí, že známé jméno je víc než hlasový rozsah.
Zároveň ale vládne svým muzikálům pevnou rukou a rozhněvat si ho není moudré. Své o tom ví třeba Míša Nosková. Nepříliš průrazná hvězdička, která prošla soutěží Česko hledá SuperStar, se v roce 2009 upsala muzikálu Děti ráje Sagavna Tofiho pod producentskou taktovkou Viktora Mráze. To mohl Lichtenberg vyletět z kůže. S Dětmi ráje se totiž soudil o práva k písním Michala Davida – svého letitého parťáka v byznysu. Nosková obratem letěla z tehdejšího (lichtenbergovského) nastudování Draculy. „Chápu ji, u nás by hlavní roli nedostala, ale u mě má dveře zavřené,“ prohlásil tehdy kategoricky.
Spor se nakonec urovnal. Síla peněz zasáhla. Děti ráje totiž komerčně uspěly, Michal David z toho měl slušné procento ze zisku a Lichtenberga, s nímž ho pojí produkce muzikálových hitů jako Kleopatra, Tři muškterýři nebo Angelika, ukonejšil.
Schopnost nakonec se povznést nad zákulisní šarvátky a jednat s chladným kalkulem předvedl producent několikrát. Třeba v roce 2004, když se právě kvůli Třem mušketýrům dostal do sporu s dalším vlivným hráčem muzikálového světa, spolumajitelem a producentem divadla Kalich Michalem Kocourkem. Ten mu přetáhl některé hvězdy – Sabinu Laurinovou, Pepu Vojtka nebo Petru Janů. Ze silných řečí o zradách a podrazech nakonec vybruslil Lichtenberg úspěšně a následovala – samozřejmě nepsaná – kartelová dohoda, že hvězdy se nepřeplácejí, k níž se připojil nejen Kocourek z Kalichu, ale i František Janeček z GoJa Music Hall. Limitní částkou tak je podle důvěryhodných informací přibližně 20 tisíc korun za představení pro největší hvězdy.
Ve světě šoubyznysu si to teď sporem s Lichtenbergem zavařil producent a překladatel Adam Novák, jehož živobytí stojí na licencovaných zahraničních projektech jako Pomáda. Rozkmotřili se kolem muzikálu parodujícího 50 odstínů šedi. Ten měl Lichtenberg uvést už vloni na podzim, pak se to odsunulo na jaro – a zatím nic. Novák totiž trval na původní verzi, Lichtenberg chtěl vulgarismy a nahotu zmírnit, aby do projektu dostal herečky zvučných jmen, aby přitáhl diváky.
Jako producent prochází Lichtenberg největším počtem divadelních sálů. „Snil jsem o vytvoření pražské Broadwaye, tedy ulice plné muzikálových divadel, tak mi zbyla aspoň ta Broadway,“ řekl před časem v Radiožurnálu. Skromně opomněl, že produkoval třeba zásadní představení v divadle Ta Fantastika – původního Krysaře Daniela Landy nebo Johanku z Arku. Že kromě Broadwaye je v jeho režii i divadlo Hybernia a s Draculou se prosadil i do Hudebního divadla Karlín.
Vliv Lichtenberga pak posilují rozsáhlé politické kontakty, které bývají při shánění peněz na muzikály klíčové. Už v polovině 90. let stál za kampaněmi ČSSD, které dodával na náměstí hvězdy včetně parťáka Davida. A to se slušnými slevami. Samozřejmě pak byla jen náhoda, když třeba v roce 2010 získala jeho produkce Kata Mydláře na deset milionů z odvodů hazardních firem.
Blízko má díky kontaktům v sociální demokracii i k jednomu z nejvlivnějších lobbistů Miroslavu Janstovi. Ten zaměstnal jako koncipienta i Lichtenbergova syna Oldřicha, který před lety platil za zářný příklad zlaté mládeže (spolu třeba s mladým Bartoškou), jemuž není žádný bar dost velký. Mladý Lichtenberg se pak sám pustil do politiky, když před dvěma lety kandidoval na Praze 1 za nepříliš úspěšné hnutí Pro Prahu miliardáře Zbyňka Passera.
Lichtenberg, který zdatně krmí bulvární média kdejakou drobností ze zákulisí svých produkcí – a tím posiluje svou značku a tvoří nové muzikálové hvězdičky -, má ve své minulosti jediný a dávno už zapomenutý škraloup.
Spolu se svými partnery z Art Production Milošem Zapletalem a Michaelem Kocábem se přichomýtl do neslavné historie privatizačního fondu Trend. Když se v něm ovšem začaly odehrávat transakce, které fond nakonec vytunelovaly, Lichtenberg včas utekl.
A jaká je Lichtenbergova strategie? Prostá. „Divadlo se nedá řídit demokraticky.“
