© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Je odborníkem na kapitálové trhy a když se s ním začnete bavit o algoritmickém obchodování, akciích, nadnárodních korporacích, jde do detailu, aniž by pouštěl ze zřetele, že jeho posluchač nemusí být tak hluboko pod povrchem. Takže ano, i algoritmické obchodování je v jeho pojetí naprosto snadná věc. Libor Winkler, jeden z nejbohatších Čechů, byznysmen a mecenáš.
Jeho doménou je svět velkých peněz, burzy, akcie. Zastává názor, že největším nebezpečím pro finanční trhy jsou veliké korporace a jejich vliv. A rovněž velké banky. “Ty bych svázal, protože představují systémové riziko. Mám v tom sice střet zájmů, podporuji svůj byznys, ale fakt si myslím, že systém postavený na burzách je čistší. Burzy jsou regulované, transparentní, podstatně lepší než systém bank,” říká Libor Winkler na okraj obsáhlého rozhovoru, který poskytl redakci Neovlivní.cz.
Byznysmen a mecenáš Libor Winkler během rozhovoru pro Neovlivní.cz. Foto: Neo
Winkler je předsedou představenstva společnosti RSJ, která obchoduje s cennými papíry. A patří k předním osobnostem české filantropie. O svých pohnutkách, proč se rozhodl rozdávat peníze ze svého, ale i politice či aktuálních projektech, hovořil v první části rozhovoru pro Neovlivní.cz, kterou si můžete přečíst tady ». V druhém díle, který vám nyní předkládáme, mluví hlavně o algoritmickém obchodování, kterému se věnuje.
Neo: Co si má laik představit pod pojmem „algoritmické obchodování“ na burze?
Algoritmické obchodování je vlastně obchodování, kdy rutinní práce svěříte algoritmu. Ono se z toho dělá jakési božstvo, jakási nová entita, jakoby vzniklo něco nad člověkem. Ale v principu by celý ten proces mohl člověk dělat – jistě ne tak rychle a navíc je to hodně rutinní. Nazval bych to autopilotem. Musím přesně vědět, jak to letadlo funguje, jak se přistává, co se dělá a na základě znalostí, činností pilota, toho prostředí, turbulencí a všeho možného, můžu zapnout autopilota. Analogicky – algoritmické obchodování nahrazuje obchodníka, tradera, který dříve běhal na parketu. Teď to za něj dělá počítač.
Neo: Ale bez člověka se to neobejde?
Neobejde. Letadla úplně bez pilota také nebudou létat. Z hlediska zodpovědnosti si nedovedu představit, že by se našla firma, která by jen zapnula počítač.
Neo: Propad akcií na newyorské burze z roku 2010, takzvaný Flash Crash, byl způsobený právě selháním počítačů. Tehdy se během 36 minut vypařil bilion dolarů, Dow Jones se propadl o devět procent.
Také se tomu říká tlustý palec. Ale osobně si myslím, že se strašně přeceňuje. V minulosti tu byly jiné případy, kdy se třeba někdo opil, poslal objednávku a stalo se ve své podstatě to stejné.
Základ je, že v moderním světě je potřeba umět najít správnou míru. Nastavit regulace tak, aby problémy nevznikaly. Nemusím v tu ránu zakazovat počítače nebo vrátit člověka do všech činností. Na základě Flash Crashe se jednotlivé burzy poučily. Teď, jakmile se něco stane, když se například trh propadne během nějaké doby – já nevím – o tři procenta, tak se prostě vypne, stopne obchodování. To fakt není problém.
Libor Winkler |
 |
| • Šestapadesátiletý expert na kapitálové trhy absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Brně, poté přidal ještě matematickou informatiku na Masarykově univerzitě. |
| • Držitelem makléřské licence (kategorie I., II., III.) je od roku 1993. V RSJ a.s. působí od roku 2000, nyní je předsedou představenstva společnosti. |
| • Záběr jeho dalších aktivit je široký. Spoluvlastní vinařství Dobrá vinice, vinné bary Vinograf a pražskou restauraci Field. Kromě toho je členem dozorčí rady Nadačního fondu proti korupci, v roce 2013 spoluzakládal – a je mecenášem – Nadačního fondu Neuron na podporu vědy. Podporuje i umění, je například akcionářem galerie DOX. |
| • Je ženatý, má tři děti. Volný čas rád tráví na kole a v horách. |
Já jsem dlouhodobý investor, mě to vůbec nepostihlo, protože vlastním akcie na dlouhou dobu. Byl to jen krátkodobý, lehce řešitelný výkyv, ze kterého se mediálně udělal problém.
Neo: Jak stabilní je západní finanční systém? Pravidelně se objevují názory analytiků, že hrozí pád dolaru, že opět hrozí pád akcií, že hrozí podobná situace jako v roce 2008. Jaký je váš názor?
Dneska se hledají viníci. Vždycky se něco udá a pak se hledá viník. Jak je ten vtip? ‘Ono se něco stane a pak nastane potrestání nevinných?’
Takže teď se to svádí na finanční trhy, na algoritmické obchodování, na hedgeové fondy. Ale já si myslím, že klíčovým problémem jsou veliké korporace a jejich vliv. Mohou mít větší vliv než vlády, přitom nejsou pod demokratickou kontrolou. Mluvíme o obrovských nadnárodních firmách. Už se ozývají hlasy, jak je regulovat, co s nimi dělat.
Vinu rovněž nesou velké banky, které vytvářely deriváty, finanční nástroje, které na burzách nebyly.
Pořád se skloňuje Goldman Sachs. Jednou jsme měli besedu s Pavlem Bratinkou, bývalým zakladatelem ODA, on byl spíše takový obhájce Goldmanů, ale v jedné věci měl pravdu: Porovnával velikost Goldmanů a velikost Pfizerů a takových těch medicínských komplexů atd. Neviděl bych jenom všude ty Goldmany, jsou to obecně velké korporace. Ty jsou problém a pro mě je to velké téma.
Neo: Jenže pokud by padla finanční korporace – přičemž některé jsou “too big to fail” -, mohou s sebou strhnout celou ekonomiku. Což u farmaceutických koncernů není ten případ.
Samozřejmě. U bank je zodpovědnost větší. Uznávám, že velké banky jsou větší problém, než velké firmy.
Mám v tom sice střet zájmů, podporuji svůj byznys, ale fakt si myslím, že systém postavený na burzách je čistší. Burzy jsou regulované, transparentní, podstatně lepší než systém bank. Důležitá je ochrana spotřebitele, to znamená ochrana klienta, investora před půjčkami. Toho bych měl chránit, ne mu cpát hypotéky, půjčky. Transparentní burzy, ochrana spotřebitele, a investora, půjčovatele atd. – tak, aby tyto věci fungovaly. A pak se samozřejmě musí hlídat, aby banky nedospěly do takových velikostí, že odpovědnost za ně nakonec nese stát.
Neo: Po roce 2008 banky ve Spojených Státech posílily, ty dnešní jsou větší, než byly banky v roce 2008. Prezidentský kandidát za demokraty Bernie Sanders má v úmyslu tyto banky rozbít. Asi se prezidentem nestane, ale tento názor není ojedinělý. Co si o tom myslíte?
O tom hovořili všichni a nikdy se to neuskutečnilo. Banky se vždycky dokázaly z problémů dostat nejlépe. Mají veliký vliv, lobbistickou sílu.
Znovu musím upozornit, že v tomto mám střet zájmů – ale osobně skutečně nejsem zastáncem velikých bank v systému. Jsem zastáncem burzovních trhů, finančních trhů na principu burz, investorů. A banky by se podle mého měly chovat zodpovědně, mají mít pojištěné vklady od klientů, nemají být přílišně velké a mají být hodně konzervativní.
Banky bych svázal, protože představují systémové riziko.
Znovu říkám, každý si chrání svůj chlebíček, ale pro náš byznys nejsou obrovské banky dobře. My potřebujeme pestrost trhu. Aby lidi investovali své peníze sami, skrze burzy si kupovali akcie, penzijní fondy a podobně.
Neo: V případě zavedení daně z finančních transakcí by vaše společnost ztratila základ svého byznysu. Ale ono není vůbec vyloučeno, že časem zavedena bude. Ve Spojených státech se ozývají hlasy požadující zavedení takové daně, v rámci Evropské unie se o tom uvažuje. Kdyby měla být taková daň zavedena, znamenalo by to konec vašeho podnikání?
My jsme market makeři. Laicky řečeno, jsme taková směnárna. Vysvětlím vám to: Euro má dnes hodnotu 27 korun. Kdyby byla v Praze povolena jedna směnárna, dovedu si představit, že by cena eura byla tak 24/30. To by byl spread (spread ve finančnictví představuje rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou daného finančního instrumentu, pozn. red.). My žijeme ze spreadu. Díky tomu, že obchodujeme nejlikvidnější kontrakty na úrokové sazby, je náš job takový, že se spready zužují. Kdybych to srovnal na koruně, tak spread je 26,99 – 27,01. To znamená, že lidi, kteří si směňují peníze, za to zaplatí dva halíře. Spread je náklad.
Pokud by se zavedlo, že z každé směny se zaplatí nějaký poplatek jako daň z finančních transakcí, tak to bude muset zaplatit klient. Kde vy to vezmete?
Když obchodujeme eurový derivát na milion a spread – náklad – je 12,5 euro. Z toho žijeme. Pokud vám na to někdo napálí poplatek, už na to nemáme.
Takže – kdyby se řeklo, za každou směněnou korunu se zaplatí dvacetník, přičemž náš spread je pět halířů, musel by logicky činit dvacet pět halířů. Pět si vezmeme, dvacetník zaplatí klient.
Proto každému říkám, pokud bude daň z finančních transakcích zavedena, bude podstatně menší, než si někde někdo nakalkuloval. A z 95 procent ji nakonec zaplatí klienti.
Někdo tu daň musí zaplatit.
Je to jako svého druhu DPH. To znamená, že se zavede nějaký poplatek, což se stalo ve Švédsku, spadnou obchody, a rozšíří se spready. Jiná možnost není… Je to daň, kterou zaplatí poslední účastník obchodu. Vždycky to v konečném důsledku postihne toho, kdo je v řetězci uživatel systému.
Neo: Takže nevěříte, že se daň zavede?
Daň z finančních transakcí je jako Lochnesska, která se vynoří a zase se ponoří. Podle mě je to velký mýtus a žádný velký prachy z toho nebudou. Je to jedna z daní, která by musela být jednoznačně globální. Nezavést to globálně je nesmysl. Ze států, které by to zavedly, by se byznys přenesl jinam. Existuje dostatek jiných pák, jak systém regulovat, než přes daň z finančních transakcí.
Neo: Třeba?
Ty principy byly vždycky známy. Třeba hypoteční krize. Byla způsobená půjčováním lidem, kteří neměli na splátky, na domy. Kdyby si každý musel naspořit svých třicet procent na svou stavbu a banka by mu půjčila jenom sedmdesát procent, nikdy by žádná hypoteční krize nevznikla. Banky půjčovaly de facto sto procent. Nebo dokonce sto deset procent, protože počítaly s tím, že cena domu půjde nahoru. Jde o to držet se zlatých pravidel, a ve své podstatě bude vystaráno.
Neo: Pak jsou ale ve finančním sektoru tací, kteří chtějí co nejdříve vydělat co nejvíce a ti ohled na důsledky takového jednání neberou. To byl právě případ hypoteční krize.
Kolega Janeček byl v té době v Americe a tam mu neustále cpali hypotéky. V Americe se prostředí vymklo z kloubů ve své podstatě. Najít rovnovážný stav bude pořádný boj. Někdo řekne, že se to musí zregulovat. Ale nemůžete umrtvit finanční trhy. Vznik Applu, Microsoftu a dalších hlavních společností byl umožněn díky finančním trhům. Řekl bych, že to je krev kapitalismu, na tom naše civilizace stojí, i když neříkám, že neexistují alternativní modely. Třeba v Rusku nemají žádné finanční trhy, tam byl bolševik. Plánovací komise jsme už tady také měli. To jsme všechno zažili.
Je těžké hodnotit aktiva, protože trh ty potřeby a to všecko koncentruje. Samozřejmě musí být regulovaný, o tom žádná. Klausovský kapitalismus bez přívlastků, bez komise cenných papírů, už tady samozřejmě nikdo nechceme, ale úplně trh zrušit, udělat z něho socialismus taky nejde. Je těžké najít rovnováhu.
Neo: Sledujete aféru kolem Panama Papers?
Jsem rád, že se to provalilo, protože to podporuje moji teorii. Myslím si, že využívání daňových rájů z daňových důvodů je v naprosté menšině. V podstatě je to ukrývání špinavých peněz.
Jednoduchý příklad. V Rusku za Putina byly daně – já nevím – deset procent nebo kolik. A stejně jsou všichni noví Rusové na Kypru. A nejsou tam kvůli daním. Skrývají tam prachy a v Rusku si hrají si na chudáky. Rus, který by měl své peníze v zahraničí z daňových důvodů, nikdo takový skoro neexistuje.
Ani u nás tomu tak není. V České republice mají fondy pětiprocentní zdanění. Když držíte aktivum, tak to pět let nedaníte. Nedaní se v přímé linii, jako v případě dědění. Proč by u nás někdo ukrýval majetek kvůli daním?
I na korporátní daň si dneska můžou finanční úřady dobře vyšlápnout. Myslím si, že většina peněz, které leží v Panama Papers a podobně, jsou skryté peníze lidí, kteří nechtějí ukázat jejich původ.
Pokud jde o politiky, to je stejný případ. Myslím, že někteří lidé – nechci jmenovat, ale třeba bývalý primátor -, by své peníze rádi zdanili. Když vytáhnu ze státních zakázek miliardu, tak s velkou radostí zaplatím 150 milionu státu a 850 milionů mi zůstane.
Druhá věc: Podle mě je tady příliš velká moc politiků, moc státu. Jak roste moc státu, tak roste chuť schovávat peníze. Jenže problém je pak původ peněz, jinak je daňový systém hodně příznivý. Podle mě by se měla zvednout daň z nemovitostí, a časem bych zvažoval i zavedení dědické daně. Buď dát majetek do nějaké nadace na dobročinné účely, nebo ať se zdaní.
Neměl bych problém se zavedením takových daní z majetku. Myslím, že člověk by měl dostat prostor k tomu, aby něco vybudoval, a potom, třeba podle amerického systému, ať dá hromadu peněz třeba na univerzitu, nebo nějaké nadaci, když ho to přijde levněji, než když to převede na své potomky a musí zaplatit daně.
Neo: V USA je aktuálně obrovské téma nerovnost ve společnosti, propast mezi chudými a bohatými, kde několik desítek rodin vlastní to, co padesát procent všech obyvatel. Malý stát ale znamená taky menší sociální jistoty. Chudoba dětí v USA je největší ve vyspělém světě, obrovské množství lidí tam žije z takzvaných food stamps, z poukázek na jídlo, protože nemohou vyžít z běžného platu. Na druhou stranu máte Skandinávii, ve které je stát velký, ale je transparentní a chudoba tam prakticky neexistuje, sociální síť tam zachytí každého. A ani bohatí tam nemají problém s placením vysokých daní. Co je lepší řešení?
Je potřeba se na to podívat globálně. Moje dcera si bere Američana, tak jsem trochu na Ameriku zatížený. Ano, tam ten stát je malý, ale mají třeba obrovské vojenské výdaje. A myslím si, že my v Evropě jsme trochu černí pasažéři, protože vojensky svou roli neplníme. Mluví se hanlivě o americkém četníkovi. Ale kdyby nezasáhli v Evropě a nezachránili nás před Němci, tak nevím, jak by Evropa vypadala. A jak by to dopadlo, kdyby sem nepřišli, jaký by tady byl vliv Ruska nebo Číny. Párkrát za nás tahali horké brambory z ohně. Když vezmu, jakou porci vědy táhne Amerika. Taky se v tom trochu vezeme.
My si tady kupujeme levné věci – to se týká i Američanů -, které vyprodukují nějací čínští otroci. Teď na to téma máme výstavu “Duše peněz” v Doxu. Myslím si, že to je taky téma pro nás, pro Evropu.
Když řekneme, že skandinávský režim je optimální, tak se musíme ptát, jestli jsme schopni tento skandinávský systém zavést globálně. Ale o tom silně pochybuji. Teď se často mluví o základním nepodmíněném příjmu. Prý bude zaveden v Kanadě. Mě začne zajímat, až bude zaveden třeba v Keni. Co je to pro mě za ukázku, že bude zavedený ve Švýcarsku? To pro mě není fungování systému. Když si nějaký hyperbohatý stát zahraje na něco, jak využívá všech svých výdobytků, jaksi už nezmíní množství ‘energií’, které do něj tečou. V Číně se ničí životní prostředí a my tady máme levné výrobky a díky tomu si na něco hrajeme.
Systém by měl být trvale udržitelný v čase. Mě zajímá, jestli jsem schopen ten systém v nějaké podobě adaptovat na lidstvo v globálu. A tvrdím, že ne. To jsou jen takové lokální experimenty, které v konečném důsledku parazitují na celku.