© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Další rána včera oslabila strojaře Jana Světlíka, státní pojišťovna EGAP po jeho klíčové firmě požaduje v insolvenčním řízení bezmála 19 miliad korun. Kolem Vítkovic krouží finanční žraloci, věřitelé mu vyčítají, že jen slibuje a sliby neplní. A Světlík? Zůstává svůj: “Tři firmy v insolvenci? Jsou jen na léčení. Ono to dobře dopadne.” Vážně? Pojďme se na vítkovický příběh podívat zblízka s uznávanou ekonomickou novinářkou Janou Klímovou.
“Zvěsti, jak se nám nedaří a jak zkrachujeme, slyším po Praze už deset let.”
Takhle mával rukou už před dvěma lety průmyslník a hlavní akcionář strojírenského holdingu Vítkovice Jan Světlík nad pochybnostmi ohledně skutečného zdraví některých důležitých částí jeho ostravského podniku. Jednalo se tehdy hlavně o jednu z největších dceřiných firem, Vítkovice Power Engineering (VPE), která se propadla do stamilionové ztráty. Podle Světlíka šlo ale hlavně o vliv různých účetních operací, tím se situace vyčistila – už napřesrok mělo být zase dobře.
Realita? Pohledávky za více než 20 miliard
Není a nebylo. Realita je dnes vyvěšená v insolvenčním rejstříku- firma VPE, zaměstnávající v Ostravě přes jedenáct set lidí, a další dvě s ní propojené společnosti ze skupiny Vítkovic jsou v insolvenci. Nebyl by to ale Jan Světlík, aby na to neříkal: “Prostě nám nevyšly nějaké projekty a tak jsme tři pacienty poslali do nemocnice, abychom je vyléčili. Ostatní části naší skupiny jsou v pořádku.”
Uzdravení “pacientů” ovšem nebude jen tak jednoduché. Věřitelů se totiž přihlásilo přes 700 a za všemi třemi firmami v insolvenci si dosud nárokovali zhruba 2,5 miliardy korun svých pohledávek. Nejnověji se přihlásila v úvodu zmiňovaná státní pojišťovna EGAP, která požaduje 18,6 miliardy korun.
Další největší věřitelé jsou navíc tuzemské banky, které už přes rok váhají s přefinancováním Světlíkových dalších miliardových půjček v celém holdingu. Jak se jim do další spolupráce s ostravským budulínkem bude chtít teď, je víc než nejasné. Někteří z velkých věřitelů, bankovních nevyjímaje, se navíc cítí být Světlíkem oklamáni, protože jim dlouho tvrdil, že všechno bude dobré. Finanční potíže a narušená důvěra by tak mohly nakonec nákazu tří pacientů roznést dál a přepsat i budoucí podobu celých Vítkovic – tedy kolosu s dnešními více než třemi desítkami dceřiných firem zaměstnávajícím celkem osm tisíc lidí a s rozhodujícím akcionářem Janem Světlíkem v čele.
Světlíkovy začátky
Vidět Světlíka a jeho ostravské strojírny od začátku jen v černých či tmavě šedých barvách by byla zcela jistě chyba. Podsaditý blonďák s výraznou nadváhou je totiž sympaticky jiný typ tuzemských miliardářů, než na jaké jsme většinou zvyklí. Nesportuje, nejachtaří a přes všechny potíže se snaží rozvíjet část průmyslu, která v řadě jiných případů u nás i v dalších zemích Evropy v posledních dekádách spíš kolabovala. O kulatém a hranatém železe, hřídelích či kovových konstrukcích vznikajících v jeho továrnách mluví jako srdcař. Pokud jste ochotní naslouchat, umí vám o světe, v němž tráví celý svůj život ž od absolvování vysoké školy, vyprávět celé hodiny.
To, že ze dnes o Vítkovicích vůbec může mluvit jako o “kolosu” s tržbami přes 14 miliard korun, si navíc sám odpracoval “od píky”. Majitelem Vítkovic se stal poté, co se mu v 90. letech jako jejich manažerovi naskytla příležitost koupit nejméně atraktivní část původního železárenského celku – takzvanou lahvárnu vyrábějící kovové tlakové nádoby. Později přikoupil ještě další části – strojírny – a vybudoval tak spolu s dvěma dalšími společníky z původního vedení současný konglomerát, který relativně úspěšně provedl i hospodářskou krizí v letech 2008 a 2009.
Láska k železu se nakonec promítla i do jeho trochu odlišného projektu Dolní oblasti Vítkovice. Tam vykřesal z opuštěných trosek už nepotřebných částí někdejšího ocelářského areálu určených do šrotu unikátní kulturně-industriální centrum. Z vlastních peněz, umně získaných dotací a za pomoci věhlasného architekta Josefa Pleskota vybudoval druhou nejnavštěvovanější turistickou atrakci v Čechách.
Nesmiřitelní rivalové
A je tu ještě další věc, která ho také odlišuje od zdejší miliardářské populace. Jde o lítý boj se svými bývalými obchodními partnery a také s dalším spolumajitelem strojíren. Je přitom jasné, že právě tento boj se spolu se Světlíkovým stylem řízení- všechno dobře dopadne, a když přijdou problémy, tak je vysedíme – také podepisuje na potížích celého kolosu.
Řeč je hlavně o miliardářích Davidu Beranovi a Karlu Komárkovi (skupina KKCG). Tito dva muži vedou se Světlíkem soudní i mediální bitvu kvůli hádce o akcie Vítkovic už přes deset let. Dnes je zřejmé, že ani jedna strana nehodlá polevit, a to ani za cenu velkých ztrát.
Pro představu – těžko by se našli jiní tak významní muži zdejšího byznysu, kteří si osobně, přes tiskové zprávy či vyjádření svých mluvčích vyměnují tyto věty: “Jan Světlík je jeden z nejhorších lidí, jaké jsem v životě potkal,” pravil například David Beran. Bývalý mluvčí KKCG Dan Plovajko pak před pár lety na adresu Světlíka věštecky přidal, že “je to nabob, který Vítkovice nakonec přivede k bankrotu”. A letos si Světlík vysloužil dokonce i vlastní webové stránky Pravdaosvetlikovi.cz. Kdo za nimi stojí není známo, z článků, které provozovatel na server s udávanou návštěvností sto tisíc čtenářů sází, je však jasné, že má stejné názory jako výše zmínění muži. Že je Světlík neschopný manažer, lhář a bankrotář balancující na hraně zákona.
Momentka z Dolní oblasti Vítkovic, areálu plného historicky a architektonicky cenných průmyslových objektů. Foto: Shutterstock
Sám Světlík má jasno v tom, že právě za velkou částí jeho problémů je msta a snaha KKCG dostat se za pomoci finančníka Davida Berana k většímu soustu akcií Vítkovic. Původně měl totiž David Beran ve vítkovické skupině podíl ve výši 45procent. Díky tomu, že sehnal Světlíkovi peníze na privatizaci strojírenské části. “Bez těchto prostředků by velice pravděpodobně Světlík nebyl tam kde je,ani tím, za koho je dnes považován,” říká Beran.
Jejich společné cesty se ale rozešly už po pár letech. Beran se dohodl s Komárkem z KKCG, že svůj podíl ve Vítkovicíchza několik miliard korun vloží do jeho rodícího se průmyslového holdingu a vybudují tak společně velkou středoevropskou strojírnu. Akce ale skončila v roce 2005 fiaskem. Beran totiž, jak se ukázalo, nějak pozapomněl na to, že Světlík má na jeho akcie ve Vítkovicích předkupní právo. Trojice se tak vzájemně začala tahat po soudech, pře dosud neskončily. Zatím Světlík spor o právo na akcie vyhrává, jak z Berana, tak i Komárka si však vyrobil životní nepřátele.
Soud navíc Beranovi uznal jen původní hodnotu jeho akcií, a to 78 milionů korun, které mu má Světlík za skoro polovinu firmy vyplatit. S tím se ale finančník nesmířil a v dalších sporech požaduje po Světlíkovi další téměř 2 miliardy korun. Beran už mu nabídl i mimosoudní smír, o tom ale Světlík nechce ani slyšet. “Jako že mu mám dát výpalné?,” odpovídá pravidelně otázkou na dotaz, zda by se mu nevyplatilo nějakou dohodou letité spory ukončit.
Ani KKCG se ale nesmířila s tím, že o větší balík akcií vytoužených strojíren přišla. Jako menšinový akcionář tak Světlíkovi “zatápí” jak na valných hromadách, tak i prostřednictvím různých nepřímo propojených firem v dalších soudních sporech. K těm asi nejkrutějším akcím patří nedávné tvrzení neznámé firmy King Dawn, že měla ve svém majetku evidovanou hromadnou akcii na sto procent Vítkovic. Ta prý záhadně zmizela a firma se tak u soudu domáhala jejího potvrzení a tedy i svého nároku na strojírny.
Spor o existenci akcie King Dawn sice prohrál, letos v červnu ale rozjel další bitvu. Po Světíkovi chce náhradu škody ve výši 2,26 miliardy. “Je to jen opakování vyděračského pokusu získat smyšlený vliv na skupinu Vítkovice,” reagoval na to Jan Světlík. Dodává ještě, že je zřejmě jen náhoda, že majitele King Dawnu zastupuje stejný právník, jaký jedná za skupinu KKCG u soudů či na valných hromadách Vítkovic. Sama KKCG nicméně opakovaně popřela, že by s King Dawnem měla cokoliv společného.
Manažerské přešlapy
Vidět Světlíka jen jako oběť sporů? To by bylo také zavádějící. Vlastních manažerských přešlapů má na kontě celou řadu. Insideři soudí, že jedním z jeho velkých problémů je neschopnost podělit se o moc. Dlouhá léta nebyl schopen předat vládu ve firmě mladším manažerům, anebo si ty schopnější v podniku udržet. Někteří dodavatelé a věřitelé, s nimiž redakce Neovlivní.cz hovořila a jejichž identitu zná, zase považují Světlíka za slibotechnu, která neříká věci tak jak jsou.
“Pořád nám tvrdil, že se o zaplacení našich faktu nemusíme bát, že má na cestě půl miliardy. Najednou byla firma v insolvenci a peníze nikde,” říká jeden z podnikatelů, jehož firma dodává vítkovické skupině za desítky milionů korun ročně.
Jiný byznysmen popisuje, za jakých okolností se se štěstím nestal velkým věřitelem. “Chodili za námi z Vítkovic, abychom udělali obchod za stamiliony. A my jsme řekli, tak nám nejdřív zaplaťte těch sto tisíc, co nám dlužíte. Nic se nestalo, takže jsme do žádných obchodů nešli,” popisuje s nadsázkou, na čem velké obchody skončily.
Typické přitom je, že si oba podnikatelé přáli zůstat v anonymitě. Světlík je sice štve, ale uznávají, že je v těžké situaci a nechtějí mu škodit.
Samotný obor těžkého strojírenství, v němž Vítkovice žijí, je kapitolou sám o sobě. Všechny společnosti tohoto typu potřebují velké zakázky. Díky historickým vazbám často sázejí hlavně na východní trhy, které jsou však rizikovější. Příkladem nakonec mohou být i aktuální problémy skupiny ČKD či jihočeského Kovosvitu, které mimo jiné pohořely v Rusku. V momentě, kdy podobně velká zakázka nevyjde, nebo se zpozdí, nastávají pro firmu fatální finanční potíže. A něco podobného potkalo v poslední době hned několikrát i Světlíka. Kromě toho, že z některých dojednaných investic v zahraničí sešlo, se už rozběhlé projekty u nás a v zahraničí pozdržely. Příkladem je značná prodleva při obnově uhelné elektrárny Prunéřov v majetku polostátního gigantu ČEZ. Vítkovice sice za průtahy kvůli potížím s kotlem dodávaným jinou firmou nemohly, jako garant zakázky však ani nemohly inkasovat všechny dohodnuté peníze. Na účtech jim tak až do letošního léta chyběly stamiliony korun.
Momentka z Dolní oblasti Vítkovic, areálu plného historicky a architektonicky cenných průmyslových objektů. Foto: Vítkovice Machinery Group
Politické konexe
Typické pro Světlíka není jen jeho “bude to dobré”, ale i sázka na stát a různé politické konexe. Při poslední prezidentské volbě se Světlík otevřeně přidal na stranu Miloše Zemana, který zase podporuje Světlíkovy oblíbené velké stavby a tím i zakázky pro tuzemské firmy. Společnou řeč našli u projektů, jakými jsou dostavba jaderného Temelína či projekt plavebního kanálu Dunaj – Odra – Labe.
Jistě není náhodou, že v minulých letech coby manažera jedné z firem holdingu Světlík zaměstnal exminista vnitra Martina Pecinu s rozsáhlými vazbami na Zemanovy lidi a do ČSSD. A jeden z manažerů skupiny, Vladimír Šiška, zase odešel dělat náměstka na ministerstvo práce. Jeho mise mimochodem skončila neslavně, když se dostal do hledáčku policie a skončil před soudem kvůli IT zakázkám, do kterých se hlásila i softwarová dcera strojíren Vítkovice IT. (Ta ale v kauze nakonec nebyla obviněna).
V současnosti je pak největším Světlíkovým esem s nádechem politiky podnikatel a lobbista Martin Ulčák. Kdysi byl předsedou Socialistického svazu mládeže, dnes patří k nejvýznamnějším lobbistům, jehož jméno figuruje v pozadí mnoha ekonomických a politických kauz. Jak sám Světlík uznává, Ulčák je pro něj důležitý a do budoucna lze počítat s tím, že se může objevit i mezi dalšími akcionáři Vítkovic. “Seznámili jsme se zhruba před deseti lety. Radil mi jak odolat tlaku, když mě tehdejší akcionáři nutili vyhlásit válku státu. Měl jsem zneplatnit smlouvu mezi Vítkovicemi a státním Osinkem a stát žalovat o miliardy, což jsem neudělal. Od té doby se známe a dělali jsme v zahraničí i doma spousta projektů v řádu desítek miliard,” říká Světlík na jeho adresu.
Byl to mimochodem Ulčák, kdo mu také v nynější kritické situaci pomáhal jednat o platbách za elektrárnu s ČEZ, což se probíralo i za přítomnosti ministra průmyslu Jana Mládka. A byl to také právě Ulčák, kdo Světlíkovi na začátku letošního insolvenčního boje vytrhl jeden finanční trn z paty. Od Reifeissenbanky, která se rozhodla opustit bankovní klub úvěrující Vítkovice, koupil její pohledávku za 800 milionů korun. Přeplatil tak jiné finanční dravce a Světlíkovi tím významně odlehčil. Jak totiž sám průmyslník přiznal, zatím mu dluh splácet nemusí. Ve hře je transakce, že by mu peníze nahradil převodem některých svých dcer, třeba Hutních montáží.
“Těch možností je ale více,” říká bez dalšího upřesnění Světlík. Nijak ani nevylučuje, že další nový investor by mohl přijít do celé skupiny. “My bychom se korektního vstupu silného partnera rozhodně nebránili,” dodává. Žádný seriozní zájemce se ale zatím podle něj neobjevil.
Jak to s Vítkovicemi a Světlíkem dopadne, se vzhledem k rozjetým insolvencím může ukázat ještě do konce roku. Pokud se schválí a povede jejich reorganizace, nebo se objeví zajímavý investor, nemusí dojít k žádným zásadním změnám. Větší část vítkovické skupiny se zatím držela v zisku, což by se nemělo změnit ani v letošním roce. Část svých dluhů se navíc skupina snaží pokrýt i připravovaným prodejem nemovitostí na Ostravsku, majitele už změnila i část vítkovické sbírky obrazů. Továrnu také bude muset do konce roku opustit asi stovka lidí.
Scénář, že by se Vítkovice dostaly do podobných existenčních problémů, jaké mají ostravské doly OKD, si ale Světlík nepřipouští. “Občas prostě nějaký projekt nevyjde,ale my rozhodně nejsme OKD. Jsme moderní firma a věřím tomu, že strojírenství je na rozdíl od těžby uhlí, které prostě za pár let dojde, budoucností Ostravy,” uzavírá tak nějak po světlíkovsku.