© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Vítkovice se dostaly do ztráty 82 milionů *** Vítkovice jsou pod tlakem *** Finanční žraloci útočí. Zadlužené Vítkovice jdou ve stopách Sazky *** Stručný výběr titulků mapuje nejsilnější domácí ekonomickou zprávu týdne, v němž skupina miliardářů naplno rozehrála hru o ostravskou strojírenskou skupinu Jana Světlíka. Nakolik hrozí, že Světlík v rukou neudrží klíče k vlastními impériu? Odpovědi hledal šéfreportér Lidových novin Adam Junek.
V tom příběhu je všechno. Emoce. Nenávist. Hádky. Boj bezmála na život a na smrt. Všechno, co znáte z filmových dramat. Ale tohle se děje v reálu. Ve Vítkovicích.
Druhý největší zaměstnavatel v Moravskoslezském kraji – holding miliardáře a filantropa Jana Světlíka, pro který pracuje na sedm tisíc lidí -, loni prodělal 82 milionů korun. Některé ze společností patřící pod Vítkovice mají po splatnosti stamilionové dluhy. Pohledávky, které drží banky, se mohou snadno stát klíčem k převzetí společnosti.
Šéfreportér Lidových novin Adam Junek. Foto: Marek Sedláček
Že tu takové pokusy jsou, potvrdila pondělní valná hromada, kde se Světlíkovi lidé pokusili získat souhlas k zastavení firemního majetku, aby dosáhli na úvěr od bank. A jejich pokusy torpédovali právníci mocného miliardáře Karla Komárka, jehož skupina KKCG je menšinovým akcionářem Vítkovic. Jejich úsilí hraje do karet i dalším finančním žralokům, jako je David Beran či Pavol Krúpa (psali jsme zde »).
Bouřlivé dění přímo na valné hromadě sledoval šéfreportér Lidových novin, dlouholetý ekonomický novinář Adam Junek.
Neo: Jak je ve skutečnosti vážné riziko, že Jan Světlík přijde o Vítkovice?
V této chvíli až trochu moc předbíháme událostem. Osobně si nemyslím, že by tu bylo riziko, že Jan Světlík přijde o Vítkovice jako takové. Dnes se hraje o to, jak velký vliv si ve strojírenské skupině jako dosud neomezený vládce zachová. A také, jak rozsáhlá skupina bude.
Vítkovický holding se vším všudy představuje sbírku tří desítek firem. A některé z nich – v této chvíli primárně Vítkovice Power Engineering (VPE) – mají finanční potíže. A jak to čtu já, Jan Světlík si nehodlá připustit, že nejlepší cestou by bylo rozsáhlý holding trochu zmenšit, posílit zdravou část a naopak utlumit ty firmy, které jej zatěžují.
Jenže to je pohled “z Prahy”, jak by se to dělalo logicky. Světlík se dlouhodobě profiluje jako ostravský patriot, který zaměstnává sedm tisícovek lidí, navíc rozvíjí region… Připustit, že by se muselo snad proboha propouštět, nebo dokonce nějaký závod zavřít, je pro něj stále ještě nepředstavitelné.
Na druhou stranu mu v tom situaci komplikují jeho zavilí nepřátelé vedení především skupinou KKCG Karla Komárka, která je minoritním akcionářem jak Vítkovic, a.s., pod kterými je schováno asi 24 firem, tak ještě nadřazeného Vítkovice Holding.
Druhý silný nepřítel je David Beran, s nímž původně strojírenské impérium Světlík budoval. Ten je snad ještě zavilejší než na valných hromadách viditelní ostřelovači z KKCG.
Neo: Ekonomičtí novináři přirovnávají situaci k tomu, co se odehrálo před nepřátelským převzetím Sazky. Je ta paralela správná?
Ona se nabízí. Protože řada aktérů bitvy je stejná, nebo minimálně má podobné vzorce jednání. A ve hře jsou rozsáhlé miliardové dluhy, pomocí nichž by Světlíkovi protivníci chtěli dosáhnout toho, že získají na úkor Jana Světlíka vliv nad impériem, které má obrat přesahující jedenáct miliard za rok.
Rozdíl bych v tom ale viděl. Sazka byla v podstatě jedna firma, s jedním byznysem a rozsáhlými dluhy, které nebyla schopna splácet. Ve Vítkovivích je to konglomerát různě provázaných společností. Některé jsou na sobě závislejší, jiné méně. A je pravdou, že například zmiňovaná VPE by mohla velmi snadno stáhnout s sebou třeba další společnost ze skupiny – Gearworks – pokud by se dostala do úpadkové situace. Jiné firmy ale mohou velmi dobře fungovat i bez toho. A jsou schopné splácet své dluhy.
Jan Světlík (vpravo) s ministrem průmyslu Janem Mládkem. Foto: twitter.com/Jan_Svetlik/
Podobnost se Sazkou je ovšem v tom, že se kromě tradičních nepřátel – Světlík versus duo Komárek a Beran – objevili i další finanční žraloci cítící kořist. Pokud to byla u Sazky Penta v čele s Markem Dospivou a na druhé straně nejdřív Radovan Vítek, který pak pohledávky za Sazkou, které získal od bank, přeprodal Komárkovi a Petru Kellnerovi, tak tady vidíme znovu Komárka, opět se objevil i Martin Ulčák.
Ulčák chtěl v Sazce pomoci na straně Penty tehdejšímu vládci Sazky Aleši Hušákovi. Tady hraje roli zachránce Jana Světlíka. Získal totiž dluhy, které držela Raiffeisenbank, o něž usilovali i jiní. Konkrétně Pavol Krúpa – slovenský finanční žralok, který by rozhodně nešel Světlíkovi na ruku, jako půjde jeho dlouholetý obchodní přítel Ulčák.
Neo: Je zadlužení některých částí impéria chybou managementu? Protože Vítkovice stále opakují, že jejich potíže pramení především z pozdních plateb za velké zakázky a tak dále.
Ve výsledku ano. Samozřejmě, že nelze všechno hodit jen na management, když si celá světová ekonomika prošla krizí. Nicméně některé projekty jsou zřejmě příliš megalomanské a nad síly Vítkovic. Z nich pramení také neschopnost plnit své závazky.
Jedním z trablů Vítkovic jsou dluhy firem ve skupině mezi sebou. Neboli, že podstatná část pohledávek po splatnosti připadá na sesterské firmy. Což ve chvíli, když by některá z nich nuceně ze skupiny vypadla, může způsobit potíže napříč celým holdingem.
Neo: Mluvíte o zavilých nepřátelích, kdo po Světlíkovi vystartoval. Je tedy potřeba současné kroky panů Komárka a Berana brát do značné míry jako osobní vendetu? Je to důvod, proč vystartovali právě po Vítkovicích a ne po jiné přeúvěrované společnosti?
Beran s Komárkem jsou se životem Vítkovic dlouhodobě spjati. Beran sháněl peníze, když je Světlík budoval. Pak se rozkmotřili, zřejmě v tom hrála roli i politika, a od té doby vedou vleklou válku. Komárek se do toho přimíchal v podstatě v té době – tedy po roce 2006. Beran mu chtěl odprodat svůj podíl ve Vítkovicích, což Světlík nechtěl připustit, a od té doby běží neskutečně rozsáhlá řada naprosto nepřehledných soudů a arbitráží, kdo komu co dluží a komu vlastně akcie patří.
V této chvíli je to tak, že akcie patří Světlíkovi. Po investicích do akcií a do soudů ovšem už nikdo nechce ten boj vzdát. Takže to bude už navždy bitva na život a na smrt.
Přesto je tam trochu rozdíl. Tak, jak to to vnímám já, je David Beran už zaměřen jen na mstu. V podstatě jediné, po čem touží, je zničit Světlíka; ideálně kdyby to bylo možné i v trestněprávní rovině – tím pádem vězením. Komárek a jeho skupina jsou o poznání pragmatičtější. Od počátku vstupovali do boje kvůli tomu, že by se jim Vítkovice hodily do portfolia firem, tudíž rozmetat strojírenský holding na padrť není jejich zájmem. Notabene, KKCG má v tom utopeny řádově stamiliony blížící se miliardě korun. Vzájemná nevraživost je ale tak silná, že minimálně teď se dohoda zdá nemožná.
Mně přijde zajímavé zjevení Krúpy. Ten dost často krouží jako sup nad pomalu umírajícím. Podobně se přece ukázal jako bojovník v případu OKD.
Neo: Byl jste osobně na valné hromadě Vítkovic, kde se z kraje týdne řešilo, zda banky skupinu podrží. Může se Jan Světlík spolehnout na bankovní klub, že nezačne s rozprodejem pohledávek?
Na to není jednoduchá odpověď. Spolehnout se na něj v této chvíli rozhodně nemůže. Valná hromada mu sice (silou jeho více než 80 procenty hlasů) schválila, že může proti syndikovanému úvěru zastavit v podstatě cokoliv, co ve Vítkovicích najde, ale to žádnou jistotu, že bankovní klub skutečně peníze dá, nepřineslo.
Když jsme se bavili o Sazce, byla to právě Raiffeisenbank, která jako první odprodala dluhy Sazky, a pak se to začalo šířit jako lavina. V případě Vítkovic rovněž Raiffeisenbank prodala dluhy, které držela. Šlo o úvěry za zhruba 800 milionů, které získal E-Invest Martina Ulčáka. Podle neoficiálních informací za pouhou polovinu, což by nesvědčilo o velké důvěře bankéřů ve schopnost Vítkovic splácet.
Zatím se zdá, že především silou vůle Komerční banky, která má vůči Vítkovicím největší expozici, se banky dohodnout chtějí. A Ulčáka, jako náhradníka Raiffeisenbank, k tomu přizvaly. Na druhou stranu nejistota kolem Vítkovice Power Engineering odsunula případné uzavření smluv k syndikovanému úvěru až na konec srpna, přičemž původně se počítalo s koncem června.
A jako trabl se může ukázat i to, že Komárkovi lidé na valné hromadě podali protest proti tomuto hlasování, které zajistilo možnost zastavit vůči bankovním úvěrům pomalu každý šroubek ve vítkovických továrnách.
Neo: Čili v tuto chvíli, dokud se protest nevyřeší, má Jan Světlík v podstatě svázané ruce?
To úplně ne, záleží na bankách, jak na to budou pohlížet. A také na případné vůli obou stran – tedy Světlíkových a Komárkových lidí – zkusit najít společné řešení. Ono… když se nebudou angažovat oba nejvyšší, není zcela nemožné, že by se dala jistá úprava domluvit.
Hlavní otázkou tak zůstává, jestli se do celé operace kolem bankovního klubu zapojí nebo nezapojí VPE. Pokud by totiž skončilo v úpadku, pak součástí nebude. Respektive ani být nemůže.
Neo: Chápu to správně, že očekáváte úpadek VPE?
Situace VPE je rozhodně velmi na hraně. Čelí insolvenčnímu návrhu ze strany dlužníků. Je pravdou, že každý ten dlužník sleduje jiný záměr. Vyvolala ho společnost Wetag, která začala skupovat na trhu drobnější pohledávky. Světlík tvrdí, že jde o Komárkovu akci a že ty pohledávky jsou bezmála smyšlené. Komárkovo KKCG se dušuje, že za tím není…
Neo: A je?
No, tak některé z pohledávek Vítkovice raději uhradily. Takže tolik k té smyšlenosti. A že je za akcí Komárek? Dokázat se to asi nedá, ale tomu rezolutnímu popírání bych také moc nevěřil.
Další věřitelé – třeba Metrostav, který se přihlásil okamžitě po Wetagu, což značí, že strašně chtěl, ale nechtěl být první – si díky nátlaku přes insolvenci dokázal zařídit jiné řešení. Zřejmě do toho vstoupil ČEZ, pro nějž Vítkovice dělaly zakázku, za niž dlužily Mestrostavu. A tak by se dalo pokračovat.
Neo: A ten úpadek VPE? Máme ho čekat?
Na valné hromadě se představenstvo – mimochodem, bez nepřítomného Jana Světlíka – až dojemně kroutilo z odpovědi, zda VPE je, nebo není v úpadkové situaci. Odpovědí pak v zásadě bylo, že se teď má insolvenčnímu soudu dodat soupis majetku a závazků. A na jeho základě pak bude představenstvo schopno odpovědět.
Což mimo jiné značí, že se rozhodne, zda v souladu s insolvenčním zákonem není povinno podat dlužnický návrh na insolvenci.
Neo: Jaká byla atmosféra na valné hromadě?
Adam Junek |
 |
| • V médiích působí od roku 2002. Prošel redakcemi Hospodářských novin, týdeníků Ekonom a Euro a byl u počátků internetového deníku Aktuálně.cz. Před svým angažmá v Lidových novinách psal pro server Česká pozice. Několik měsíců působil jako zpravodaj HN v Bruselu. |
| • Věnuje se politicko-ekonomickým tématům. |
| • Je v podstatě prvním, kdo dokázal v tzv. Panama Papers najít skutečnou českou stopu; v LN popsal příběh miliardáře Petra Speychala, který stojí za skupinou ČKD, napojení na jednu z firem v daňovém ráji, i zájem policie o tuto story, která vede k tunelu Blanka. |
Jak bych to řekl kulantně… No dejme tomu nervózní a uštěkaná. Ale tak probíhají valné hromady v poslední době v podstatě pořád. Právníci KKCG nachystají řadu ostrých otázek, na které se dožadují odpovědí. Právníci Vítkovic se snaží jich co nejvíce odrazit poukazem na obchodní tajemství. Nebo na to, že toto téma se neslučuje s tématem valné hromady. Ze začátku to berou ještě jako sport, ale pak už si jdou očividně na nervy. A ty má vpravdě pevnější Martin Doleček, který zastupuje KKCG. A svou pozici ostřelovače, která je ovšem jednodušší, si vysloveně užívá.
Na druhou stranu mám pocit, že tentokrát přece jen – po částečně hraných a částečně skutečných nevraživostech – vítkovičtí řekli zdánlivě víc, než chtěli. Ale to slovo zdánlivě je podle mě podstatné. Bylo to totiž bez ztráty tváře natažení ruky k alespoň slušné koexistenci, když ne smíru, v zájmu zachování co největší části podniku v životaschopném stavu.
Snad nejzábavnější etuda na valné hromadě, kromě neustálého opakování otázky, zda je VPE v úpadkové situaci, pak bylo neustálé dožadování se Komárkova zástupce, kde je pan Světlík. Ten se totiž valných hromad pravidelně neúčastní. Odpověď vítkovických tedy byla vždycky: představenstvo je takto usnášeníschopné, což pro potřeby valné hromady stačí. A Martin Doleček si každou chvíli neodpustil poznámku, že kdyby tu pan Světlík byl, tak by se to dalo vyřešit snáz.
Neo: Proč tam vlastně Jan Světlík tak urputně nechodí?
Je to pro něj významně pohodlnější. Určitě to souvisí i s tím, že je – řekněme – temperamentní a mohl by při někdy až ironizujícím ostřelování ze strany KKCG lidově řečeno “vybublat”. Přece jen jeho pohled na věc je, že “já jsem toto strojírensko-energetické impérium vybudoval, tak proč se mám nechat obtěžovat někým, kdo tu nepřiložil stéblo”.
Ale podstatnější je, že nemusí čelit mnoha nepříjemným otázkám. Některé akce v rámci Vítkovic rozhodně nejsou to, co by se dalo nazvat transparentní. Například půjčka švýcarské firmě Towit, která se snažila dostat i do proslulé arbitráže Diag Human se sporným nárokem bývalého advokáta Josefa Šťávy a nárokovat si část případně vysouzeného odškodného v této multimiliardové vlekoucí se kauze.
Je v podstatě podivné, že Vítkovice, které zarputile tvrdí, že firmu Towit, jejíž účel krom vlastnictví zámečku ve švýcarském Romanshornu je v podstatě nejasný, neovládají, ji financovaly. Proč? Nejsou přece banka. A Komárkovi lidé neustále opakují otázku, zda někdo z představenstva – rozumějme tedy sám Světlík – za firmou stojí. Takto se představenstvo vyvlíká odpověďmi, že samo představenstvo neví, kdo je konečným vlastníkem Towitu. Sám Světlík ale odpovídat nemusí.
Nebo aktuálně – Vítkovice rozprodaly kvůli přísunu hotovosti část své umělecké sbírky zaměřené na českou modernu. Dle informací z valné hromady šlo o prodeje za 90 milionů korun na základě znaleckých posudků. A půlku odkoupil sám Světlík, který je významným soukromým sběratelem. Nebyly pořádány aukce, což samozřejmě může vzbuzovat pochybnost… Ale akcionářům to Světlík prostě vysvětlovat nechtěl.