V Londýně by Konvičku policie zastřelila, říká ostrovní zpravodaj ČRo Hošek

Hlavní město zažívá poněkud schizofrenní období: Na jedné straně se opevňuje Pražský hrad, na kterém v úterý přibyly bezpečností rámy u vstupů do areálu, na straně druhé magistrát povolí přímo v srdci města akci, při níž se simuluje útok radikálů z Islámského státu a za zvuků střelby vlaje vlajka této teroristické organizace. “V Londýně by něco takového skončilo tragédií, o tom jsem přesvědčen,” říká v rozhovoru pro Neovlivní.cz zpravodaj Českého rozhlasu z Britských ostrovů Jiří Hošek.

Nedělní provokaci Martina Konvičky, bojovníka proti islámu a přistěhovalcům, netřeba dlouze popisovat. Jeho “invaze bojovníků IS” na Staroměstské náměstí byla nevkusná, vyděsila místní i turisty, jen zázrakem se nikdo nezranil – a to vše za asistence policie a se souhlasným štemplem z magistrátu.

Debata, jak je možné, že Praha podobnou akci nezarazila, se zploštila na hledání viníka. Politická reprezentace dává ruce pryč, za všechno prý může jeden úředník. Reakce policie je zhruba taková, že se na místě přesvědčila, že pokud jde o zbraně, jde o repliky, a celou situaci tedy “vyšetřuje pro podezření z trestného činu výtržnictví”.

konvicka_hosek_rozhlas

Reakce stálého zpravodaje Českého rozhlasu v Londýně Jiřího Hoška byla v neděli o dost rychlejší. Konstatoval, že odehrát se něco takového v Londýně, byl by nejspíš Martin Konvička po smrti.

Následující rozhovor s Jiřím Hoškem je věnován právě tomu, jak obě země přistupují v době zvýšené hrozby teroristických útoků k zajišťování bezpečnosti na veřejných místech.

Neo: Povězte: je myslitelné, aby se v Londýně odehrálo podobné představení simulující invazi Islámského státu?

Londýnský zpravodaj Českého rozhlasu Jiří Hošek. Foto: @hosekj

Londýnský zpravodaj Českého rozhlasu Jiří Hošek. Foto: @hosekj

Vzhledem k tomu, že Londýn je celosvětově považován za – v podstatě – potenciální terč číslo jedna pro teroristický útok, a je bráno jako malý zázrak, že se tu od 7. července 2005 žádný velký teroristický útok neodehrál, to je věc naprosto vyloučená.

Velká Británie i samotný Londýn jsou neustále ve střehu. Veřejnost je ve střehu. Zpravodajské služby jsou ve střehu. Policie je ve střehu. Na místech, která by se dala přirovnat k pražskému Staroměstskému náměstí, hlídkují policejní samopalníci, neustále jsou poblíž speciální policejní jednotky, které by se na místo činu, na místo případného teroristického útoku, dostaly v řádu minut – jakkoli jejich přítomnost třeba není až tak viditelná. V Londýně se také neustále cvičí reakce úřadů, nemocnic, médií, ale i obyčejných lidí v případě teroristického útoku.

Pokud by někoho napadlo něco tak mimořádně kreténského, co provedl pan Konvička a jeho souvěrci, jsem skutečně přesvědčen, že by to dopadlo tragicky. Protože policista, který by se dostavil na místo činu a viděl by někoho s replikou zbraně – což samozřejmě na vzdálenost nějakých patnácti, dvaceti, padesáti metrů člověk nepozná -, a slyšel by výstřely, okamžitě by zahájil palbu. Vůbec by ani nestřílel do vzduchu, nebyla by žádná výzva ke složení zbraní, prostě by se snažil chránit veřejnost. A dopadlo by to opravdu tragicky.

Neo: Předpokládejme, že by policisté měli informaci, že se na daném místě má odehrávat nějaká šaráda, že tam budou atrapy zbraní – i tak myslíte, že by ta reakce byla tak drtivá?

Nejsem si úplně jist detaily, ale pokud by se skutečně jednalo o místa typu Trafalgarské náměstí, Parliament Square – ono prostranství mezi budovou Parlamentu a Westminsterským opatstvím, tak tam se samozřejmě můžete bez nahlášení postavit, rozvinout vlajku, uspořádat malou demonstraci. Ale pokud by člověk chtěl zorganizovat nějaký happening, nebo – v uvozovkách – divadelní hru, musel by to nahlásit do všech detailů. Podrobně popsat použití atrap, airsoftových zbraní. A v tomto případě je britská legislativa daleko přísnější než v Česku. Rozhodně je přísnější, pokud jde o přítomnost těchto věcí na veřejnosti, neřku-li jejich použití na nějakém happeningu. Něco takového by zkrátka úřady v žádném případě nepovolily.

Dokáži si představit, že by tam nějaká britská verze pana Konvičky mohla přijet v humvee. Mohli by tam přivést velblouda. Ale už to, že tam přinesli vlajku Islámského státu, by bylo velmi problematické. Tady je to trestný čin, bylo by to bráno jako propagace zakázané teroristické organizace.

Český rozhlas zveřejnil, jak vypadala žádost o povolení akce.

Český rozhlas zveřejnil, jak vypadala žádost o povolení akce.

Neo: Zaznamenala britská média tento pražský úlet?

Jen okrajovým způsobem. V žádném hlavním zpravodajství se to neobjevilo, viděl jsem jen miniaturní články na sociálních sítích. Myslím, že něco málo proběhlo i na BBC, ale v sekci „rarit a kuriozit“.

Neo: V Česku teď druhý den řešíme, jestli za to mohou magistrátní úředníci, nebo je tam politická odpovědnost, primátorka hledá konkrétního viníka, jednoho úředníka… Jak tato agenda funguje v Londýně?

Pokud budeme mluvit o místech, kde platí zvýšená bezpečnostní opatření, je to skutečně otázka povolení. Člověk musí přesně popsat, co tam hodlá dělat, kolik lidí se má dostavit a tak podobně. I když hrajete třeba loutkové divadlo, musí u toho být jasně označení organizátoři s pestrobarevnými vestami, aby bylo každému jasné, že je to nějaká akce. Není možné jen tak bianco přijít a “něco sehrát”. 

Jak to funguje, lze dobře popsat na nedávných demonstracích proti výsledkům unijního referenda. To byla věc nesrovnatelně méně problematická, než akce pana Konvičky. A i tak si pamatuji, že v jednom případě úředníci, potažmo policie tu akci zakázala s poukazem na špatné počasí a na to, že se dostavil daleko větší počet lidí, než pořadatelé předpokládali. Ve strachu o bezpečnost veřejnosti a všech přítomných akci rozpustili ještě předtím, než měla začít.

Když z toho vyjdu, tak pokud by Martin Konvička chtěl něco takového uspořádat v Londýně, musel by velmi přesně popsat, o co jde – a v žádném případě by mu to nepovolili. Nadto by se tu těžko hledal jediný viník, konkrétní úředník, protože každá žádost prochází schvalovacím mechanismem – třemi páry očí a uší.

Neo: Pokud jde o bezpečnostní opatření v Londýně, zpřísnila se v posledních měsících nějak?

Tady dlouhodobě – už několik let – platí druhý stupeň teroristického nebezpečí. Který znamená, že je velmi pravděpodobné, že k útoku dojde, jenom se neví, kdy.

Na druhou stranu je pozoruhodné, jak málo jsou bezpečnostní opatření viditelná. Tady nejsou k vidění obrněné transportéry v ulicích, byť v případě Londýna by něco takového bylo zcela legitimní. Policejní samopalníci nejsou zas až tak všudypřítomní. Ale je tady spousta bezpečnostních opatření, jakou jsou policisté, nebo agenti zpravodajských služeb v civilu. A hlavně – člověk si musí uvědomit, že Londýn je zcela bezprecedentní tím, že tu jsou desetitisíce průmyslových kamer včetně těch v dopravních prostředcích. V Londýně snad není metr čtvereční, který by nebyl pokryt jednou, dvěma, třemi kamerami. Což – mimochodem – i v případě násilných trestných činů, které nemají teroristickou povahu, umožňuje velmi záhy identifikovat pachatele.

Momentka z centra Londýna. Foto: cpaulfell / Shutterstock.com

Momentka z centra Londýna. Foto: cpaulfell / Shutterstock.com

Dále tu platí velmi přísné předpisy týkající se toho, že člověk nesmí chodit zahalený do obchodu, nebo na veřejná místa, nemůže mít ani kapucu na hlavě, musí mu být neustále vidět do tváře. A jakmile by se vyskytl v Londýně podezřelý člověk – v metru, v autobuse, vystoupil by na letišti -, tak by si ho do šedesáti vteřin nějaké policejní nebo zpravodajské složky všimly.

A co je specifické – a navazuje to na to, co jsem říkal, tedy, že je malý zázrak, že se od července 2005 neodehrál žádný velký teroristický útok – způsob, jakým britská vláda komunikuje své úspěšné operace proti teroristům. Pro mediální pokrývání těchto typů akcí nedává naprosto žádný prostor. Na veřejnost se maximálně dostane zpráva, že ve městě Luton byli pro podezření z vyvíjení teroristických aktivit zadrženi tři muži. A pak už jsou všechny soudní procesy vedeny v utajení, do poslední chvíle se neví ani jména obžalovaných. Veřejnost se sice dozví, že byli odsouzeni na pět, deset, patnáct let. Ale už není oznámeno, co za útok plánovali, v jaké fázi příprav byli. Tyto informace právě proto, aby se veřejnost nezneklidňovala, se vůbec nedostanou ven. Padouchům se tu nedává publicita.

Neo: Britský humor je poměrně specifická záležitost. Vybaví si vám, zda se někdo do tohoto tématu, řekněme Konvičkova tématu, pustil?

Žádná veřejná performance se neodehrála, pokud vím. Nebo jinak – považoval bych to za strašně málo pravděpodobné. Bylo by to bráno za něco přehnaného, naprosto nevkusného, nezodpovědného a nebezpečného. A mám pocit, že ani na divadelních prknech se žádná taková imitace teroristického útoku nedělala. Protože je to nevkus. V dnešní době, kdy tu jsou už tisíce pozůstalých po obětech teroru v Paříži, Bruselu, Nice a dalších měst, si ani neumím představit, že by se to dalo vzhledem k utrpení lidí pod pojem humor nějak zahrnout.

Jiří Hošek

• Absolvent politologie na FSV UK je stálým zpravodajem Českého rozhlasu v Londýně od roku 2012.
• V letech 2006 až 2010 byl korespondentem ČRo v Německu, v mezičase mezi oběma misemi vedl zahraniční redakci Radiožurnálu.
• Říká o sobě, že je puntičkářský encyklopedista posedlý sportem. Tenis. Hokej. A především fotbal. Fandí Tottenhamu.

Britský humor je specifický, je černý, ale nevzpomínám si, že by si někdo dělal legraci z Islámského státu a teroristických útoků. Respektive – dělá se legrace z primitivismu, z barbarství Islámského státu. Z toho, že pro ně je největším nepřítelem vzdělanost lidí, vzdělanost dívek a žen. Ale až by někdo imitoval teroristický útok, aby se snažil zvýšit povědomí o nebezpečích uprchlické vlny a potažmo Islámského státu, to tady nikdo nezkoušel.

Neo: Vy jste byl do roku 2010 zpravodajem v Německu. Když jsem se ptala, zda je něco podobného – akce pana Konvičky – myslitelné v Londýně, bylo by to představitelné v Berlíně?

Z Německa jsem už nějakou dobu pryč, ale troufnu si říci, že by znovu platilo – vzhledem k obecné atmosféře; od velkého teroristického útoku v Nice uplynulo sotva pár týdnů – že podobná akce naprosto není kompatibilní s mírou vkusu a obecné slušnosti. Neumím si představit, že by se něco takového odehrálo v nějakém velkém německém městě. že by to berlínský nebo mnichovský úředník připustil.

Pokud se podíváme na politiku, v Pegidě nebo v AfD je spousta pseudokonvičkovců, ale tohle by je strašlivým způsobem zdiskreditovalo. Otázka vkusu je jedna věc, ale to, že udělali něco nebezpečného, by Němci vnímali v první řadě. 

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someone


Simona Holecová

Šéfeditorka Neovlivní.cz. Novinařině se věnuje od roku 1997 - v reportérském oddělení Mf Dnes, Hospodářských novin a online deníku Aktuálně.cz, kde působila devět let jako šéfeditorka. Před příchodem do DeadLineMedia pracovala v Mf Dnes jako vedoucí editorů a regionálních redakcí.


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít