Vlivná instituce Sobotkova přítele pod drobnohledem policie

Nedávné trestní oznámení nejmocnějšího českého strojaře Světlíka na rozhodčí verdikt v jeho sporu s miliardářem Beranem otevřelo policii možnost detailněji se podívat na fungování arbitrážního soudu. Právník a lobbista Radek Pokorný z něj nepozorovaně dokázal vybudovat jednu z nejvlivnějších institucí v zemi.

Jde o rozhodčí soud při Hospodářské komoře. Blízký přítel premiéra Bohuslava Sobotky a jeden z klíčových zákulisních hráčů Pokorný je jeho “pouhým” místopředsedou, jedním ze čtyř. Insideři se ale shodují: nikoli přeseda Zdeněk Somr, ale Radek Pokorný je faktickým šéfem, on jej v jeho současné podobě stvořil.

Arbitrážní řízení coby rychlejší cestu k vyřešení sporu volí raději než klasickou soudní při hlavně soukromé firmy. Desítky případů tam ale řeší i stát, když v uplynulých letech kdosi propašoval zejména do smluv na výstavbu silnic a dálnic rozhodčí doložky. A jde v nich často o miliardy.

Podstata nynějšího trestního oznámení na Pokorného arbitry je známá: majitel Vítkovických železáren Jan Světlík prohrál spor s miliardářem Davidem Beranem a rozhodci mu uložili zaplatit “likvidační” dvě miliardy korun. “Souhrnně bych to nazval pokusem o podvod. Máme informace, že rozhodčí nález byl připravený předem, už několik měsíců po podání žaloby,” popisuje Světlík argumenty pro své trestní oznámení.

Vyšetřující úřady nově pro deník Neovlivní.cz potvrdily, že berou Světlíkovy informace vážně a policie se začala postupem arbitrů zabývat. “Byly zahájeny úkony trestního řízení. Nebudeme ovšem zveřejňovat právní kvalifikaci,” uvedla mluvčí pražských žalobců Štěpánka Zenklová.

Rozhodčí soud podle zákulisních informací za svými lidmi stojí, oficiálně si ale vedení rozhodčího soudu udržuje od případu distanc. “Jakýmkoli vyjádřením rozhodčího soudu by mohla být porušena jednak zásada neveřejnosti, a také zásada rovného postavení sporných stran. Tento princip musí být zachován zvláště v tomto případě, kdy strany mohou ještě činit ve věci právní úkony a jakékoliv vyjádření rozhodčího soudu by mohlo být chápáno jako zvýhodnění postavení některé strany sporu,” tlumočila stanovisko tajemnice soudu Marie Moravcová.

Ani Radek Pokorný se veřejně k případu Světlík versus Beran vyjadřovat nechce. Stejně jako nechce mluvit k rozhodčímu soudu jako takovému. “Víte, že rozhovory nedávám. A nebudu dělat výjimku,” setrval na svém dlouholetém postoji.

Jan Světlík je za poslední roky první, kdo do praktik rozhodčího soudu při Hospodářské komoře šlápl naplno. “Je to jednoznačně selhání těch dvou arbitrů, na které jsme dali trestní oznámení, ale rozhodčí soud a Hospodářská komora by to rozhodně měly řešit,” říká.

Není jediným, kdo – byť anonymně – vyslovuje o některých verdiktech soudu pochybnosti. Mezi odbornou veřejností se totiž poslední roky vede diskuse o důvěryhodnosti rozhodčího soudu, podjatosti některých arbitrů, vlivu velkých advokátních kanceláří, kteří mají u soudu své rozhodce, a příliš velké moci předsednictva soudu.

Radkovi Pokornému se totiž podařilo vybudovat největší arbitrážní soud, který je zároveň vlivovou institucí. A to mimo jiné proto, že mnozí advokáti jsou soudu zavázáni přes odměny, které z často stamilionových či miliardových sporů mají. O tom, kdo bude zapsaný na seznam arbitrů či z něj vyškrtnutý, rozhoduje výlučně předsednictvo soudu. Významným “pozičním” faktorem je i skutečnost, že Pokorný je místopředsedou soudu a zároveň jeho advokátní kancelář zastupuje soukromé firmy ve sporech se státem, které končí právě u “jeho” soudu.

Vedení rozhodčího soudu se pokusilo alespoň částečně obrousit jednu z hlavní výhrad směřující k přílišné koncentraci moci vedení soudu a možnému střetu zájmů: a tou je výběr třetího z rozhodců. Každá strana sporu nominuje svého a pak by se jejich prostřednictvím měly shodnout na třetím. Pokud nedojde k dohodě, podle řádu rozhodčího soudu jmenuje třetího rozhodce předseda soudu. To platí stále, po kritice ale vedení soudu nechává předsedu volit ze zúženého seznamu, kde je alespoň pár arbitrů přijatelných pro obě strany.