Žádný spasitel nepřijde, musíme se postarat sami, říká šéf Jablotronu Dědek

Tento týden bylo o Jablotronu hodně slyšet. Společnost ze severu, která vyvíjí bezpečnostní systémy, investovala svých sto milionů korun na vybudování a provoz domova pro seniory, specielně i pro ty trpící Alzheimerovou chorobou. Pro zakladatele Jablotronu Dalibora Dědka to nebyl zdaleka první počin tohoto druhu: “Člověk nemusí být milionář, aby si uvědomil, že pokud chce žít v podobném prostředí jako Švýcaři, tak pro to musí sám něco udělat.”

Byznys, který Dalibor Dědek dělá, se už dávno odehrává víc ve světě než v Česku. Osmdesát procent všeho, co holding Jablotron vyrobí, prodává do zahraničí. Ale peníze, které firma generuje, “utrácí” doma. Putují na nejrůznější projekty, které mají život v Česku – jednoduše řečeno -udělat lepším.

O budoucnosti, podnikání i čerstvě otevřeném jabloneckém domově se Dalibor Dědek otevřeně rozhovořil v profilovém rozhovoru pro vydavatelství DeadLineMedia. Předkládáme vám první část interview; druhý díl, věnovaný zejména uprchlické vlně, naleznete zde ».

DLM: Takový typický český boháč příliš do bohulibých projektů neinvestuje. Vy patříte spíš mezi ty výjimky. Co vás k tomu vede?

Znám spoustu lidí, kteří do toho jdou. A potkávám spoustu úspěšných českých podnikatelů, kteří neváhají své prostředky v tomto směru použít. Až jsem někdy příjemně překvapen, kolik takových je. To podstatné je – a platí to obecně -, člověk nemusí být milionář, aby si uvědomil, že pokud chce žít v podobném prostředí jako Švýcaři, tak pro to musí sám něco udělat. Nikdo to neudělá za něj, žádný spasitel nepřijede.

Jestli vidíte v parku nějaký bordel, tak máte dvě možnosti. Psát někam petici, anebo jít a uklidit to.

DLM: Anebo se na to vyprdnout, což by asi většina lidí udělala.

Ale já si myslím, že se to mění, že pomalu vymírá generace remcalů, které vychovali komunisti. Lidé tehdy byli nesvéprávní, protože režim jim říkal, co mají dělat. Mladá generace už je jiná. Jsem přesvědčen, že mladí lidé už jsou v tomto ohledu o trošku lepší.

DLM: Na konci září jste v Jablonci otevřel domov pro seniory. Proč domov pro seniory?

Protože jsem Dědek (směje se), tak v čem jiném se mám angažovat, ne? Víte, poté, co jsme si řekli, že chceme dělat nějaké užitečné věci pro veřejnost, tak se těch směrů, kam bychom se mohli vydat, objevilo tolik, že nešlo angažovat se ve všem. Udělali jsme si seznam priorit. Jedna z nich je dlouhodobě zdravotnictví. Tady v regionu podporujeme nemocnice finančně a právě tam vlastně vznikl námět tuto otázku řešit.

Čtěte více: Jablotron vybudoval v Jablonci nad Nisou domov pro seniory »

Společnost stárne a když má starší občan problémy – třeba s udržením rovnováhy, s pamětí atd. -, tak je de facto nereálné o něj pečovat v rodině. Spousta lidí se to snaží řešit tím, že příbuzné vozí do nemocnice. Ale to nejsou lidi, o které by se mohla starat nemocnice.

Takže ta myšlenka vznikla tady v Jablonci, v nemocnici. Původně jsme uvažovali o nějakém společném projektu, ale pak jsme usoudili, že má-li se to porodit relativně brzy a má-li to být  funkční, tak se toho musíme ujmout sami. V podstatě jsme ten objekt postavili a vybrali firmu, která to bude provozovat. Je to firma, která má v oboru velkou zkušenost, má certifikace, dělají to srdcem a my to chápeme jako službu veřejnosti regionu.

DLM: Vypisovali jste na provozovatele klasické výběrové řízení, nebo už jste věděl, koho tam chcete?

Dělali jsme výběrové řízení a viděli jsme spoustu modelů péče o seniory. Ta paleta je skutečně široká. Snažili jsme se vybrat ty nejlepší. A to hlavně z toho pohledu, aby to ti lidé dělali srdcem a nikoliv jinak. Vyhrála to Anavita, společnost s ručením omezeným. Ačkoliv je to obchodní společnost, tak my to máme smluvně ošetřeno tak, že v podstatě vidíme do jejich učetnictví a máme dohodnuté limity toho, jak se firma má chovat, aby si generovala nějaký minimální zisk, aby vůbec mohla existovat.

Pomoc si člověk nenalinkuje

DLM: To máme zdravotnictví. Dále sedíte v dozorčí radě nadačního fondu na podporu vědy Neuron. Co dalšího v oblasti CSR děláte?

Těch priorit, které jsme si stanovili, je spousta. Máme to následovně seřazené: zdravotnictví, školství, věda, podporování bohulibých věcí v regionu. To je systém, který jsme si nalinkovali. Ale v reálném životě ho tu a tam porušujeme, protože jsou někdy věci, které vyplývají z náhlého hnutí mysli.

Stalo se mi, že jsem seděl večer v kanceláři, když tady na přechodu porazilo auto tátu s kočárkem. Byla to velmi vážná nehoda. A to pak vedlo k myšlence nechat osvítit přechody. Takže někdy jsou to i takové věci.

Snažíme se podporovat kulturu. Mě ohromně baví věda, proto jsem byl rád, když Karel Janeček začal udělovat ceny Neuron pro špičkové české vědce – jak já tomu říkám ‘malé české Nobelovy ceny’. Neváhal jsem se do toho zapojit a teď vidím, že se k tomu připojují další a další; mám radost z toho, co zvládá česká věda. Co se týče základního výzkumu, tak tam jsou Češi ve světě opravdu skvěle zapsaní. Všichni, co mrmlají o tom, jak je to v Čechách špatné, by měli například vidět, jakou stopu zanechala Česká republika v CERNu. To je úžasné.

DLM: O tom se v médiích příliš nepíše.

Protože dobrá zpráva = žádná zpráva.

DLM: Investujete taky nějakým způsobem do obnovy kraje? Jsme tady v Sudetech, kde jsou všudypřítomné krásné měšťanské domy s oprýskanými omítkami, polorozpadlé stavby.

Mi přijdou takové ty řeči o Sudetech malicherné. Myslím si, že to už je dávno za námi. Já bych v květnu udělal státní svátek ze dne, kdy jsme se stali členem Evropské unie. Mám ohromnou radost z toho, že přestaly fungovat hranice. Tak, jak jsem plakal nad tím, že už nejsem občanem Československé republiky, na což jsem byl zvyklý, tak si dnes připadám jako občan EU – byť proti ní mám spoustu výhrad a myslím si, že by mohla fungovat lépe. Ale vstup naší země do Evropské unie je největší životní zlom, který jsem zažil.

Co se týče našeho příspěvku k tomu, aby náš region byl k něčemu, tak můžu uvést pár příkladů. Loni jsme koupili na Jizerkách asi šedesát hektarů luk s úmyslem, aby zůstaly loukami. Aby nedošlo k tomu, že z nich někdo udělá terény pro čtyřkolky nebo golfové hřiště. Prostě to bude místo, kde se budou pást jeleni. A když rodiče s dětmi vyrazí do přírody na procházku, tak aby tam ta příroda ještě byla.

Anebo: všichni chodíme na běžky a z vyhlídek koukáme na Frýdlantsko. Tam mě ohromně zarážel kontrast, že naše civilizace létá mimo sluneční soustavu ale není schopna opravit kostel v Hejnicích, který tam předkové postavili s kusem klacku v ruce. Ten kostel tam chřadl vedle kláštera, který opravila Evropská unie. Ačkoliv já mám k církvi hodně daleko, tak jsme nechali ten kostel opravit. A dnes mi dělá radost, když vylezu na Krásnou Máří, rozhlédnu se a vidím, jak tam svítí průčelí toho chrámu. To je nádherné. A lidi z toho mají radost.

“Česko? Jedno středně velké město v Číně”

DLM: Zmínil jste Evropskou unii. Evidentně jste rád, že jsme členem EU. Převažují přínosy členství v EU nad negativy?

Určitě jsem rád. A myslím si, že přínosy převažují. Už jenom ten morální přínos z toho, že přestaly existovat hranice. To hraní si na vlastním písečku je legrační. Pro pána Jána, co je Česká republika?

To chce pobýt nějakou dobu v Číně, v Americe a pak se sem vracet. Teprve pak si tu naši malost uvědomíte, to naše zaměstnávání se politickými aférami. Česko má velikost jednoho středně-velkého města v Číně…

Jsem ohromně rád, že Evropská unie existuje, jenom by měla fungovala lépe, než funguje. Myslím si, že ty modely existují. Vůbec by se mi nepříčila myšlenka Spojených států evropských, kde by struktura byla podstatně vymezenější. Když jsem v poslední době přemýšlel, co mi připomíná Evropská unie, tak je to takový fajn, ohromně krásný, bezvadný, příjemný spolek vesnických hasičů. Němci mají stříkačku, Francouzi hadice, my máme nějaký kohout, který dost dobře nevíme, kam připojit, a nedej Bože, kdyby začalo hořet.

DLM: Jablotron hodně vyváží do zahraničí. Jak to letos vypadá, se všemi těmi krizemi kolem?

Pro nás je zahraniční obchod alfou a omegou. Víc než osmdesát procent všeho, co vyrobí, prodává Jablotron do zahraničí, bez toho bychom nemohli fungovat.

Česká republika je pro nás takovým školním pozemkem, kde si produkt odladíme, kde je zpětná vazba velmi rychlá, snadná, protože je to v jedné řeči. A když je to potom všechno doladěné, tak se s tím jde na světové trhy. Tam už je to pomalejší kvůli jazykovým mutacím, certifikacím a tak dále. Pro nás je trhem svět, Česká republika je příliš malá pro jakéhokoliv výrobce.

DLM: Má na vás nějaký dopad třeba aktuální krize v Číně, kdy se kurzy akcií výrazně propadly?

Ano, nakoupili jsme výhodně některé akcie. Myslím si, že to byla skvělá příležitost pro rozumné dlouhodobé investice.

DLM: Další krize bublá na Ukrajině. Měla tato krize, včetně sankcí vůči Rusku, na vás nějaký vliv?

Byznysově to vnímáme tak, že rozvoj našich prodejů na Ukrajinu a do Ruska není takový, jak bychom očekávali. Ale nemám křišťálovou kouli, abych byl schopen posoudit, do jaké míry a čím je to dáno a co tam hraje skutečnou roli. Samozřejmě, že nejpodstatnější je ekonomický propad Ruska. To, že dneska nemají peníze, je dramaticky znát.

DLM: Jak se tedy Jablotronu daří? 

Jablotronu se dlouhodobě daří dobře díky tomu, že je tady spousta lidí, kteří pracují na tom, aby se firmě dařilo. Ono to nikdy není tak, že “by se dařilo”. Za tím je ohromná práce a byznys, který Jablotron dělá, není ani trochu jednoduchý. To není trh, kde by bylo možné udělat průlom během několika dnů. Je to o pilné práci stovek a tisíců lidí a myslím si, že se nám daří velmi dobře. Ta čísla, která generujeme, ukazují neustálý růst. A to je bezvadné.

 

O talentech a správné škole

DLM : Máte připravené nějaké zajímavé aktuální projekty? Co plánujete do budoucna?

Víte, my hrozně neradi představujeme nové věci, když jsou ještě pod pokličkou, protože pak vznikají očekávání, která se leckdy časově posouvají a podobně. My velkou část peněz investujeme do vývoje nových věcí, protože nás to baví a chceme mít ty nové hračky. A vždycky včas dáme vědět, že už jsme nějakou vypustili.

DLM: V jednom rozhovoru jste uvedl, že nemáte problém sehnat lidi. Nicméně obecně je v Česku problém najít dobré, pracovité lidi, specialisty. Co děláte jinak než ty firmy, které si stěžují?

Říká se, že nouze naučila Dalibora housti. My jsme od prvopočátku měli problém nacházet schopné lidi. Ale celý vtip je v tom, že jsme si našli metody, jak je vyhledat a do Jablotronu přivést. Ohromná deviza je, že jim můžeme nabídnout zajímavou práci. Když hledáte za málo peněz někoho za pokladnu do obchodního řetězce, tak je to úplně něco jiného, než když hledáte kreativního člověka. Když dostane do značné míry svobodu, aby se mohl seberealizovat, tak to je možná ten hlavní atribut, který nám pomáhá přilákat lidi jak z Čech, tak ze zahraničí.

DLM: Má vám tuto práci ulehčit i ta střední škola, kterou plánujete?

Mohla by nám pomoct v tom, že bychom si tam vychovali nějaké techniky. Ale my bychom hlavně chtěli udělat něco pro tento stát, protože se nám nelíbí přešlapovat v řadě a říkat: Státe, dělej s tím něco!. Ministerstvo, co je s těmi školami?

Já tvrdím, že pokud chceme žít v lepším světě, tak pro to musíme my sami něco udělat. Možná budeme korigovat názor, jak se má dělat škola, ale jsme přesvědčeni, že když tam použijeme naše odborníky, aby pomohli studentům nasát ty správné informace, tak budeme schopni generovat objem kvalitních lidí, kteří v českém průmyslu najdou velmi dobré uplatnění.

DLM: Takže první školní rok bude 2017/18? To platí?

To vám ještě nejsem schopen potvrdit. Všechno se to zdrželo, protože vyjednávání s krajem se poměrně vleklo. My jsme se nejdříve snažili jít cestou převzetí nějaké existující školy. Nicméně to se nepodařilo a myslím si, že to je i dobře. Teď budovu máme, v Jablonci, a všechno bude záležet na tom, jak radikální bude muset být její přestavba. Takže termín vám v tuto chvíli ještě nepotvrdím, ale určitě to bude v září (smích).