Zemanův muž Nejedlý: Ať už mi konečně někdo řekne, čemu já škodím

Rozhovory prakticky neposkytuje. A byť je klíčovým rádcem prezidenta Miloše Zemana, pro veřejnost je téměř neviditelný. Martin Nejedlý, byznysmen spojený s ruským energetickým gigantem Lukoil a vrcholný politik SPOZ, prolomil měsíce mlčení a v rozhovoru pro Neovlivní.cz popsal dění na Hradě. I to, jak se rozešel se svým dlouholetým spolupracovníkem Miroslavem Šloufem.

Říká o sobě, že je tím, kdo umí Miloši Zemanovi povědět i nepříjemné věci. Dává mu zpětnou vazbu. “Samozřejmě – to není otázka jednoho člověka, ale týmu lidí. Myslím si, že expertní tým, který si pan prezident vybral, je kvalitní,” uvedl Nejedlý v druhé části profilového rozhovoru pro Neolivní.cz. “Víte, souhlasím s tím, že si po našem příchodu na Hrad vyžadovala situace chviličku času, aby si takzvaně sedla. Chtělo to adaptovat se do nové role, vytvořit expertní týmy, angažovat kvalitní poradce. Pokud se ptáte na mě, jsem ten člověk, který říká panu prezidentovi pravdu, a párkrát jsem mu jí řekl, i když jsem věděl, že přesně to nechtěl slyšet.”

První část interview, v níž Nejedlý bilancuje dva roky na Hradě a poodkrývá například zákulisí lánského puče, naleznete zde.

Neo: Říká se, že Miloši Zemanovi chybí jeho letitý stín Miroslav Šlouf, který jej dokázal usměrnit. Souhlasíte?

Já si inženýra Šloufa velmi vážím, prožili jsme spolu spoustu krásných let. To, že cesty se někdy schází a jindy rozchází, je život. V poslední době však pan Šlouf vypustil z pusy věci, které nejsou pravda. Kdo zná Miloše Zemana, ví, že je to člověk, který v určitý okamžik řekne to, co chce on sám. A proto je taková osobnost, proto je prezidentem České republiky. Pokud by měl existovat tým, který by měl za úkol ovlivňovat Miloše Zemana v tom, co má říkat a dělat, tak promiňte, já bych nechtěl být součástí tohoto týmu. Protože si myslím, že je naopak dobré, když člověk někdy řekne to, co si myslí a co cítí.

Neo: Vaše působení na Hradě je Miloši Zemanovi často vyčítáno. Uvědomujete si to?

Já se jako otloukánek rozhodně necítím. Mám se snažit pořád něco vysvětlovat?

Neo: Tak konkrétně. Říká se, že jste převodníkem Zemana k Rusku. Léta jste tam pracoval, máte společnou firmu s ruským ropným gigantem Lukoil.

Ano, já pracoval na levé straně zeměkoule. Když jsem potkal Miloše Zemana, nemohl jsem se přece zbavit toho, co mi život přinesl, kam mě dovedl. Promiňte, přece peníze na kampaň Miloše Zemana jsme nevzali z žádného Lukoilu, z žádných ruských firem, ani jeden tamní oligarcha nedal na kampaň ani korunu. Já nikdy neprosazoval zájmy Ruska ani ruský kapitál.

Řekněte mi prosím, je dneska proti mně něco hmatatelného z hlediska bezpečnostního či energetického rizika? Není. Kde nic není ani čert nebere.

O Rusku a kritice

Neo: Kritici Miloše Zemana o vás někdy mluví jako o bezpečnostním riziku. A to v souvislosti právě s napojením na Rusko.

Promiňte, ale já přece nebyl vyškoleným ruským agentem, který by absolvoval nějaké školy, kde dostával nějaké hodnosti pod jinými jmény. Ne, já žil reálný život, který mi ušil nějaký kabát. Berme prosím Martina Nejedlého jako člověka, který uplatnil své jazykové schopnosti, pochopil mentalitu Rusů a uspěl tam. Ano, Rusové říkají, že moje ruština je téměř nerozeznatelná od té mateřské. Ale stejně to říkali Němci, když jsem tam žil. Takhle mi to život přinesl. Proč se za tím pořád něco hledá?

Já bych byl rád, kdyby mi už konečně někdo řekl, čemu škodím. Já ničemu neškodím. Až někomu budu škodit, tak odejdu. To je jednoduché.

Neo: Jaký je tedy vás vztah k Rusku?

Jasně říkám: s Rusy jednat jako s partnery, mít transparentní obchodní vztahy. Líbilo se mi vystoupení slovenského premiéra Roberta Fica na sjezdu sociální demokracie. Při otázce na protiruské sankce uvedl nějakou slovenskou vesnici, kde vyrostla továrna s velkým odbytištěm v ruské federaci. Výrazně se tam díky tomu snížila nezaměstnanost. A Robert Fico povídá: “Když nebude mít tato továrna možnost vyvážet do Ruska, budu muset oznámit místním lidem, že jsou bez práce.” Držme se jednoduchých rovnic.

Neo: Peníze ale nejsou všechno, nemyslíte?

Rozhodně. Nemůžeme to brát tak, že se Rusku porobíme v zájmu ekonomických výhod. Promiňte mi, v tom světě bych nechtěl žít. Protože znám velmi dobře ruskou mentalitu, a naopak toho dovedně využívám, tak říkám: pánové velmi opatrně s námi. Možná kde vy jste se učili, my jsme přednášeli. Buďte s námi velmi opatrní. Buď budeme rovnocenní, budeme si pamatovat minulost, ale zaměříme se na budoucnost, a můžeme spolupracovat. Ale ne na úkor toho, že se staneme vaším vazalem. Vazalem a malým člověkem nikdy nebudu. A vůči Rusku rozhodně taky ne.

O vztahu se Zemanem

Neo: Cítíte se jako nejbližší člověk prezidenta?

Rozhodně ne. Jsem člověk, který má tu výhodu, že se stal kamarádem takové osobnosti, jakou je Miloš Zeman. Že mám tu možnost s ním spolupracovat, diskutovat a sedět s ním za jedním stolem. Nedávno se pan prezident zeptal mého osmiletého syna, čím by chtěl být. A můj syn odpověděl, že by chtěl být jako táta. Pan prezident mu řekl: tak to nemáš malé cíle být poradcem prezidenta, to sis vybral správně.

Asi jako prvnímu vám řeknu – ano, možná si pan prezident vezme má slova trošičku víc do hlavy než od někoho jiného z našich kolegů externích poradců. Ale není to nic víc než to, že o tom přemýšlí a otevře o tom diskuzi. Mám právo a možnost říct panu prezidentovi věci, které jsou mu třeba i nepříjemné. Já si vážím privilegia, že o tom přemýšlí.

O svém byznyse

Neo: Můžete odhalit vaše příjmy?

Spoluvlastním společnost LUKOIL Aviation Czech, mám další obchodní společnosti, které jsou postavené na poradenství a obchodu v jiných komoditách. Daňové a finanční úřady mají ke všemu transparentní přístup. Mé zdaněné příjmy mi dovolují žít život, který žiji. Živil jsem se jako obchodník už od chvíle, kdy jsem v roce 1991 odešel z České republiky do Německa a poté do Ruska. Nikdy jsem neutrácel víc, než jsem vydělal. A myslím, že má činnost je velice lehce dohledatelná. Věřte mi, že se nemám za co schovávat.

Neo: Známé je vaše působení ve firmě LUKOIL Aviation Czech, která od doby vlády premiéra Topolánka a vašeho přítele, ministra dopravy Řebíčka, dodává letecký benzín na ruzyňské letiště. Jaké jsou vaše další aktivity?

Jsou zakotveny ve třech nebo čtyřech společnostech, které měly sídlo ve Školské ulici.

Neo: V jaké oblasti podnikají a jaké jsou jejich příjmy?

Obchodovali jsme mnohokrát i s jinými komoditami, než byl kerosin (letecké palivo). Byla to otázka spekulace. To znamená, že jsme nakoupili a prodali. Dodávali jsme také na trh mazut. Vždycky jsem pracoval v tom, v čem jsem se dokázal prosadit bez jakékoliv podpory politické moci.

 

Neo: Plynou vaše největší příjmy ze spolupráce s Lukoilem?  

Rozhodně ne. Je to menšina. Většina je obchodní činnost v oboru komodit.