Zprávy týdne z olympijského zákulisí

Netradiční pohled do světa vrcholového sportu, jak jej přinesl 32. týden roku 2016.

Nebojte se, na úvod tradičního přehledu vás nebudeme trápit s výsledky a rekordy olympijského Ria. Čeká vás drobný exkurz za kulisy: hrstka příběhů, která byla napsána paralelně s olympiádou a otevírá otázky, které si rádi klademe. Jak funguje vrcholový sport. Jakou moc mají média. Sexismus. Politika. Tak pojďme na to.

Příběh první: Tak sexy, že musel na obálku sám

Tvrdě dřete, trénujete. A podaří se vám vyhrát olympijskou medaili. Fotka v novinách? Jen pro vašeho parťáka. Tuto zkušenost má za sebou Daniel Goodfellow, který spolu s Tomem Daleym vybojoval pro Británii bronz v synchronizovaném skoku do vody z deseti metrů. Jenže hned tři deníky – Daily Telegraph, Daily Mail a Daily Expres jej z fotek i z titulků zkrátka vystřihly.  “To jako doopravdy? Jsem Danova maminka a jsem z té fotky hodně překvapená,” psala na Twitteru Sharon Goodfellow. Obrátila se na provinilé redakce, ale podle serveru news.com.au jí na dotazy, kam se poděl její syn, nikdo neodpověděl. Pro Goodfellowa je Rio první olympiádou, s Daleym začal trénovat teprve loni v říjnu. To Daley má už bronz z OH v Londýně v disciplině sólo skoků z 10 metrů, je také mistr světa z roku 2009.

Daley je zkrátka v Británii populární, v televizní šou učil skákat do vody celebrity, natočil minisérii z cestování s batohem po Thajsku, je otevřený gay, který zásnuby s partnerem ohlašuje v Timesech; pravidelně boduje v anketách o nejvíc sexy muže. Jízlivé hlasy teď tvrdí, že Daleyho vyrýsované břišáky prostě novináři museli dát v detailu. Pravda bude jinde: Známá tvář na obálce lépe prodává. Nadto – výsledky z Ria chodí pozdě, redakce už mají stránky rozkreslené a do oblíbeného formátu titulních stran – nudle – dvě vysportovaná těla nenacpete.

Příběh druhý: To je ta manželka, víme?

Jestli je téma, které během OH hodně rezonuje v USA, pak je to připisování zásluh za výsledky sportovkyň/žen – mužům. Své by o tom mohla vyprávět bronzová medailistka v trapu, Corey Cogdell-Unrein. Střelkyně má tu smůlu, že si vzala Mitche Unreina, který hraje v defenzivní lajně za Chicago Bears, profesionální klub amerického fotbalu, což bude zřejmě ten důvod, proč respektovaný list Chicago Tribune zprávu o jejím úspěchu poutal na sociálních sítích ve stylu “žena hráče NFL má medaili”. Prostě tak, bez jména.

Vtipné je, že Chicago Tribune hned v následujícím tweetu avizoval zprávu o sexismu, kterého se měl dopustit komentátor NBC. Dan Hicks referoval o plavání. A když si fenomenální maďarská závodnice Katinka Hosszu vyplavala jednu ze svých zlatých medailí, Hicks oglosoval záběr jejího jásajícího manžela a trenéra v jedné osobě, Američana Shanea Tusupa, slovy: “A tady je chlapík, který to má celé na svědomí.” Stanici vzápětí zaplavila vlna kritiky, protože tím, kdo se dřel a měl to celé na svědomí, byla Katinka Hosszu. Hicks se posléze omlouval. “Je nemožné vyprávět Katinčin příběh bez toho, aniž bych zmínil Shanea. A o to jsem se snažil. V živém vysílání, když se pak ohlédnete zpět, byste si občas přáli říct některé věci jinak.”

Příběh třetí: Make up a pupínky

V podstatě tomu rozumíme. Živé vysílání běží, na place se nic moc neděje, čeká se, až se ke slovu dostanou sportovci, kteří danou zemi zajímají, o čem tedy mluvit? Provaří se veškeré známé pikantérie a statistiky, ale chtělo by to něco nového. Na zpravodajské stanici Fox News při vyhlížení (očekávaného a posléze uskutečněného) vítězného tažení amerických gymnastek pozvali do studia dva experty – muže, kteří řešili, jak důležité je pro sportovkyně mít na olympiádě nanesený make up. Na debatu, která trvala šest minut, upozornil list The Telegraph, který ji obratem zařadil mezi nejpříšernější věci, které se během olympiády odehrály.

Diskutující si pozvala moderátorka Tamara Holder, o líčení debatoval rozhlasový moderátor Mark Simone a Bo Dietl, bývalý detektiv newyorské policie. (Dává vám to nějaký smysl?) Každopádně odpovídali na otázku, jestli se jim také zdá, že jsou ženy na olympiádě víc sexy než kdy dřív. A jestli je to tím, že závodí s make-upem. A jestli to podle nich je nějaké módní prohlášení, nebo se prostě pod šminkami cítí dívky a ženy tak nějak silnější. Muži promarnili svou příležitost mlčet. “Myslím, že když se díváte na nějakého atleta … , proč mám koukat na akné nějaké kočky? Proč ne trochu červeně na rtech a zakrytí pupínků?” usoudil Bo Dietl. Druhou větou řekl, že se nechce dívat na pupínky ani u chlapů. “Když někdo vyhraje a jde si nahoru pro medaili, ať u toho vypadá překrásně.” Krása, o tu na OH tak nějak jde.

Příběh čtvrtý: Zapomenutý plavec

Pokud jste si mysleli, že není nic horšího, než být sprinterem v éře Usaina Bolta, pak si představte, že jste plavcem v éře Michaela Phelpse. Muže, který zbořil veškeré historické tabulky. To je osud Američana Ryana Lochteho, který se v týdnu, tak nějak nepozorovaně, stal druhým nejdekorovanějším olympijským plavcem všech dob. Lochte vyhrál svou dvanáctou medaili v kariéře a překonal jinou legendu, Marka Spitze, kterého už dříve na druhou pozici odsunul právě Phelps (držitel 28 olympijských medailí, z toho 23 zlatých). “Byl bych Michaelem Phelpsem plavání. Kdyby nebylo Michaela Phelpse,” pousmál se v rozhovoru pro NBC Lochte.

Oba Američané jsou přátelé a tvrdí, že závodit proti sobě v nich vždy vybudí to nejlepší. “Mám rád výzvy. A jít proti Michaelovi, to je výzva,” řekl Lochte. Na OH jej Phelps přeplaval na všech frontách, do médií tak spíše než svou dvanáctou medailí pronikl kvůli tomu, že si do Ria odbarvil vlasy na ocelovo-blond, či jak ten odstín nazvat. A, jak se dalo čekat, po mnoha ponorech do chlorovaného bazénu módní výstřelek utrpěl. Peroxid a chlor = zelená, fyzika se obelhat nedá. “Lochte jistě není první člověk, který zjistil, že bělidlo na vlasech způsobí, že tyto po osvěžení v bazénu zezelenají. I když – tento osud je běžně vyhrazen spíše lidem, kteří v bazénu netráví tréninkem každý den v týdnu,” napsal deník The Independent s poznámkou, že jde o poněkud trapnou epizodu.

Příběh pátý: Dítě, které ukradlo šou

Michael Phelps může posbírat medailí, kolik chce, ale drtivé vítězství na OH, alespoň tedy podle ohlasů na sociálních sítích, už má někdo jiný. Jeho syn Boomer. Půlroční Boomer nechyběl u žádného závodu a jakmile se objevil, s protihlukovými sluchátky na uších, už se na sítích řešilo, zda bude chlapeček vzhůru, až si Phelps starší půjde pro medaili. “Máte devatenácté zlato, ale u fanoušků to nevyhrajete. Boomer ukradl šou,” žertovali v Today. A na ABC odvysílali celou sadu fotek z Instagramu, na kterých se Boomer z Ria svěřuje, jak se těší na další tátovo rychlé plavání. Nebo vzkazuje koučovi, že “je připraven” (Phelps starší chce totiž po Riu definitivně skončit). Buď jak buď, Phelps a jeho snoubenka Nicole Jonson mají buď nepřekonatelnou touhu se synkem chlubit, anebo nesmírně propracovaný marketing, nebo obojí. Malý Boomer měl v pátek přes 410 tisíc followerů na Instagramu, což už je značný reklamní potenciál.

Příběh šestý: Je těžké být v Riu za Rusko

Nad účastí ruských sportovců v Riu visel kvůli státem organizovanému dopingu velký otazník, na hry jich nakonec přijel jen zlomek a ani ti, kteří o možnost bojovat pod olympijskými kruhy nepřišli, to nemají snadné. Publikum nečistou hru netoleruje a na ruské sportovce bučí, píská a skanduje “hanba”. Servítky si nebrala ani americká plavkyně Lilly King, která v závodě na na 100 metrů prsa porazila Julli Jefimovu – ruskou šampionku, která měla v minulosti pozitivní dopingové testy. King její soupeřka nadzvedla už po semifinálových plavbách – Jefimova tu svou vyhrála a u bloku ukázala vítězné gesto. “Chytí vás za doping a vy pak zvedáte prst, jako že jste jednička. Tomu tedy nefandím,” řekla. A po výhře se nechala slyšet, že zažívá “neskutečný pocit, protože vyhrála čistě.”

Problémy mají v Riu i ruští novináři. Server iDnes upozornil na incident, který se odehrál po gymnastické soutěži mužů. Stříbrný Oleg Verňajev poskytoval v mix zóně rozhovory. Když zjistil, že proti němu stojí ruští novináři, beze slova se otočil a šel do šatny. Verňajev pochází z Ukrajiny. Konkrétně z Doněcku. Tedy z oblasti, kterou kontrolují ozbrojení povstalci s podporou Putinových vojáků. Lidovky.cz upozornily na jiný politický střet, který oživil osm let starou ruskou invazi do gruzínské enklávy Jižní Osetie: “Tady je tvoje místo. Přesně to znamenalo gesto gruzínského judisty Laši Šavdatuašviliho, které učinil poté, co položil svého ruského soupeře Denise Jarceva na koberec. Nejdřív prstem ukázal na svou gruzínskou vlajku na hrudi a pak namířil ukazováčkem na ležícího Rusa.”

Příběh sedmý: A pro uprchlíky ovace ve stoje

A ještě jednou trocha politiky. Určitě jste si povšimli, že v Riu závodí samostatný tým uprchlíků. Deset špičkových sportovců, kteří museli utéci ze svých rodných zemí. Z jejich příběhů mrazí a výkony, které dokázali podat, jsou obdivuhodné. V Riu se jim při slavnostním zahájení dostalo ovací ve stoje. Obléhají je novináři. Fandí jim populární kanadský premiér Justin Trudeau (“přeju vítězství týmu Kanada, ale v mém srdci stejně tak fandím i týmu uprchlíků”). Tweetuje o nich Barack Obama (“skutečně dokázali, že je možné uspět bez ohledu na to, odkud jste”). Ale, jak poznamenal sloupkař listu The New York Times Roger Cohen: “Ano, svět je pohnut týmem uprchlíků. Ale nedokáže pohnout s uprchlíky. (…) Umírají na moři. Umírají zavřeni v návěsech kamionů. Umírají beze jmen. Staví se ploty, zvedají stěny. Vylepují hanlivé plakáty. Představují nebezpečí a hrozbu. Mluví se o hrozbě pro “evropskou civilizaci” – čtěte křesťanskou Evropu. Mluví se o tom, jak se Spojené státy mají zase stát “velkými” – čtěte bílými. Ne, nikdo nechce uprchlíky…” Až hry skončí, tato myšlenka by neměla zapadnout.

 

Ze světa sportu a zahraničí zpátky domů. Dovolte výběr hlavních zpráv, o nichž jsme psali na Neovlivní.cz.

• Babišův plán pro boj s daňovými úniky

V den, kdy ministerstvo financí oficiálně potvrdilo nástup bývalého šéfa protimafiánského útvaru Roberta Šlachty k celní správě, získala redakce Neovlivní.cz přesná čísla, jak bude boj s daňovými úniky v režii Babišova úřadu vypadat. V příštím roce chce finanční a celní správu posílit celkem o 564 nových lidí. Náklady půjdou do stovek milionů korun. Podrobnosti v této » zprávě

• Obří kontrakt a krátká sirka

Do podpisu smlouvy, která bez výběrového řízení zaručí firmě Kapsch provozování mýta a miliardy na další dva roky, zbývají už jen dny. A Jakub Kopřiva stojí před nejtěžším krokem své profesní kariéry. Je to právě on, kdo má z pozice náměstka ministra dopravy podle zjištění Neovlivní.cz kontrakt podepsat. Svým podpisem na sebe obratem přivolá vyšetřování policie, které avizují podat političtí odpůrci kontraktu. Detaily naleznete tu »

Mimochodem, antimonopolní úřad už smetl ze stolu první politický podnět, který kvůli nestandardnímu postupu ministerstva dopravy musel řešit, více zde »

• Portrét mluvčí, která nebyla

V zákulisí nejvyšší politiky se pohybuje sedmnáct let. Jejích služeb využívali ministři i vládní partaje. Přesto její jméno probleskovalo médii jen sporadicky. Teprve inkognito práce pro sociálnědemokratického hejtmana Michala Haška z ní udělalo veřejně známou postavu. Kdo je tedy Jana Mrencová? A v čem spočívá její kouzlo, které ji roky udržuje v blízkosti nejmocnějších lidí v zemi? Zevrubný profil od šéfredaktorky Sabiny Slonové si můžete přečíst zde »

• Jak přemýšlí Dobrý anděl

Nadace Dobrý anděl zanedlouho završí pět let své existence. Systém pomoci rodinám, v nichž některý ze členů trpí vážným onemocněním, vyvinul na Slovensku současný prezident Andrej Kiska a do Česka jej přenesli dva úspěšní podnikatelé – Petr Sýkora a Jan Černý. Zrovna tehdy prodali svůj vlastní byznys a přemýšleli, do čeho se pustit dál. Jak jejich nový “byznys” funguje? Petr Sýkora v profilovém rozhovoru Neovlivní.cz ukázal do detailu, co dělá. A proč. Interview naleznete na tomto » odkaze. A zde » si můžete prostudovat odpovědi Petra Sýkory na tradiční sadu otázek Neovlivní.cz. Co znamená mít vliv? Kdo vliv má a používá jej dobrým směrem? Je kariéra důležitá?

Děkujeme za pozornost.