„Výsledkem je okno příležitosti na změnu režimu. Pokud by se ekonomický tlak spojil s masovými protesty napříč zemí, mohl by Írán čelit nejvážnější vnitřní krizi za poslední dekády. Írán se blíží ekonomickému zlomu, Spojené státy nechtějí zrušit blokádu bez jaderných ústupků a režim se připravuje na protesty i možnost obnovení války,“ píše bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek.
Írán vstupuje do rozhodující fáze války nikoli proto, že by byl vojensky poražen, ale proto, že americká námořní blokáda začíná zasahovat samotné ekonomické základy režimu. Pokud platí odhady, že íránská ekonomika nemůže vydržet více než šest až osm týdnů blokády, pak se kritické okno otevírá právě kolem poloviny května. Do 15. května se může Teherán ocitnout v situaci, kdy už nepůjde jen o vyjednávací tlak, ale o otázku ekonomického kolapsu, sociálních protestů a schopnosti režimu udržet kontrolu nad zemí.
Největší problém představuje ropa. Írán kvůli blokádě nemůže normálně vyvážet svůj nejcennější export a zároveň naráží na hranice skladovacích kapacit. Odhady uvádějí, že Írán měl kolem 12. dubna přibližně 50 až 55 milionů barelů zásobní kapacity na pevnině, která byla asi ze 60 procent plná. To znamenalo zhruba 13 dní využitelné skladovací rezervy, než by byl režim nucen omezovat těžbu. Pozdější odhad hovořil o 12 až 22 dnech do úplného naplnění skladů. Írán se snaží tuto lhůtu prodloužit používáním starých nádrží ve špatném stavu a dokonce znovu aktivoval třicet let starý velký ropný tanker jako plovoucí sklad.
To je ale nouzové řešení, nikoli strategie. Pokud se zásobníky naplní a vývoz zůstane zablokovaný, Teherán bude muset těžbu omezit nebo zastavit. Jakékoli uzavření ropných vrtů však může trvale poškodit rezervoáry a oslabit schopnost Íránu vyrábět ropu i po skončení války. To je pro režim existenční hrozba, protože ropa není jen zdroj deviz, ale základ rozpočtu, sociální stability, vojenského financování i klientelistické struktury režimu.
Íránský mírový plán: konec války bez ústupků
Íránský nejnovější návrh mírového uspořádání proto nelze číst jako skutečný kompromis. Jde spíše o pokus ukončit válku za podmínek Teheránu. Návrh má tři fáze. V první by se Spojené státy a Izrael zavázaly k trvalému a zaručenému ukončení války. Ve druhé by se jednalo o status Hormuzského průlivu a Spojené státy by zrušily blokádu íránských přístavů. Ve třetí fázi by se teprve otevřela jaderná otázka.