ČSSD. Partaj, které docházejí zdroje

Je to už devatenáct let, kdy Ústavní soud definitivě rozhodl, že se do rukou sociálních demokratů vrací raně barokní palác v centru Prahy. Tehdy jim většina politických rivalů notně záviděla: strana v Lidovém domě získala miliardovou hodnotu a tím také obrovský ekonomický náskok před většinou konkurence, jimiž byly Unie svobody, ODA, ale i ODS. Dnes je tomu přesně naopak. Díky sporu s již zesnulým advokátem Zdeňkem Altnerem, který sociálním demokratům pomohl jejich sídlo vysoudit, se z Lidového domu stala pro ČSSD noční můra. Nad stranou visí hrozba platby 338 milionů korun a pád na finanční dno.

Po posledních sněmovních volbách v říjnu 2017 byl na volební štáb sociálních demokratů dost smutný pohled. Ani ne v deset večer v sídle strany skoro nikdo nebyl, kancelářemi bez života přecházeli tu a tam ti, kdo ještě nestihli odejít domů, na stolech zůstával nepořádek, nedojedené občerstvení a rozpité láhve. Nad vším se vznášel stín ohromné únavy z drtivé volební porážky.

„Co s tím budete dělat? Kde teď vezmete peníze, abyste nezkrachovali?” ptala jsem se tehdy jednoho z mála předáků strany, který ještě v Lidovém domě zůstával. Odpověď byla strohá a stejně unavená jako nálada v domě: „Máme horší problémy než tohle.” Upřímně řečeno, ten klid jsem dodnes nepochopila.

Výsledek voleb, ve kterých sociální demokraté získali jen necelých osm procent hlasů, totiž znamenal ekonomickou katastrofu. Strana, která už tehdy čerpala zhruba 150milionový úvěr od Fio banky, přišla o své hlavní příjmy. A propad to byl zásadní. Zatímco v letech 2013–2017 získala od státu na příspěvcích politickým stranám celkem 315 milionů, v následujících čtyřech letech mohla nově počítat jen se zhruba 130 miliony korun.

A to za situace, kdy už nad ČSSD visela – stejně jako visí dnes – hrozba platby 338 milionů korun právníkovi Zdeňku Altnerovi (dnes jeho potomkům) za zastupování ve sporu o restituci Lidového domu.

Kampaně na dluh

Sociální demokraté se do finančních potíží dostali v časech předsedy Jiřího Paroubka a jeho volebního manažera Jaroslava Tvrdíka. Velkolepé kampaně za stovky milionů postupně vysály stranické peníze.

V roce 2010 si tak strana musela na volby půjčit a hned na sebe strhla pozornost. Celkem 180 milionů korun jí totiž nabídla poměrně malá družstevní záložna Fio, která krátce před tím získala velkou zakázku od ministerstva zemědělství. Resortu, který v tehdejší úřednické vládě Jana Fischera držel nominant ČSSD Jakub Šebesta. Nadto: dva měsíce po dohodnutí půjčky získala Fio bankovní licenci.

„Oslovili jsme několik finančních institucí a nabídka Fio byla prostě nejlepší,“ vysvětloval pro tehdejší MF DNES šéf volební kampaně Jaroslav Tvrdík, jak se stalo, že strana sáhla po Fio, nikoli po některé ze zavedených velkých bank, které jí úvěr rovněž nabízely. V politickém zákulisí se tehdy mluvilo o tom, že za dohodou stály především vazby Jiřího Paroubka na vedení banky, díky nimž byl úvěr dojednán.

Strana ve sněmovních volbách v roce 2010 nakonec neuspěla podle očekávání. Vypadly předpokládané příjmy za hlasy a mandáty, nepomohly ani nejrůznější účetní čachry, které náklady mírnily. A tak za kampaní zůstaly dluhy, které se dodnes nepodařilo zcela splatit. V dalších letech sice sociální demokraté občas dokázali dluh zmenšovat, když občas hospodařili s výraznějšími přebytky, ale už třeba v roce 2013 si opět výrazně půjčovali na předvolební kampaň. Ani ta nevedla k drtivému vítězství.

Od roku 2016 se ČSSD propadla do – zatím – trvalých ztrát.

Jak je možné, že vládní strana navzdory rozsudku odmítá zaplatit dědicům právníka Altnera? A až nakonec zaplatí, z čeho bude partaj žít? Odpovědi jsme přinesli v tištěném magazínu Neovlivní.cz. Cesta k předplatnému vede tudy: