© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek o to, jak moc je pravděpodobné, že Írán rozpoutá rozsáhlý konflikt.
Všichni čekají, až Írán zaútočí na Izrael. Vojenský potenciál Izraele je nesrovnatelně vyšší, ale válka s Íránem by mohla být mnohem obtížnější než s Hamásem. Írán bude muset něco udělat, aby si zachoval tvář, nicméně se nedomnívám, že by Írán a jeho Osa odporu plánovali rozsáhlý konflikt. Zde jsou důvody:
Zahájí Írán válku?
Izrael se již několik dní připravuje na útoky ze strany Íránu a jeho zástupců – ozbrojených skupin v Libanonu, Sýrii, Iráku a Jemenu. Pro případ raketových útoků byly ve velkých městech rozmístěny speciální armádní záchranné jednotky. V Tel Avivu, aby narušili naváděcí systém raket, ruší signál GPS. Vládní zaměstnanci dostali satelitní telefony – úřady přiznávají pokles pravidelné komunikace.
Zhoršení začalo po 27. červenci, kdy bylo v důsledku ostřelování libanonským Hizballáhem v Izraeli zabito 12 dětí. Izraelci v reakci na to zlikvidovali jednoho z hlavních velitelů skupiny Fuada Šukra v libanonském hlavním městě Bejrútu. A v noci 31. července byl v Íránu při výbuchu zabit šéf politbyra Hamásu Ismail Haníja. Izraelci za jeho smrt oficiálně nepřevzali odpovědnost.
Írán reagoval prohlášením, že vraždu Haníji nenechá bez odpovědi, a vůdce Hizballáhu Hassan Nasralláh slíbil údery z Íránu, Libanonu a Jemenu. Americký ministr zahraničí Antony Blinken v sobotu varoval své protějšky z G7, že Írán může udeřit během jednoho až dvou dnů. Stanice CNN také uvedla, že vedení USA útok očekávalo. Další předpokládaný termín útoku na Izrael je 12. a 13. srpna, tedy v den židovského svátku Tiš’a be-av.
Velká válka na Blízkém východě je ale pro Írán nevýhodná. Vedení země chápe, že síly jsou nerovné a horký konflikt s Izraelem by mohl skončit katastrofou, protože budou muset bojovat se spojenci Izraele, včetně Spojených států. Horlivými odpůrci války jsou Saúdská Arábie a především Jordánsko, jehož vzdušný prostor se v dubnu stal místem vojenských operací – izraelské letectvo a jeho spojenci včetně samotných Jordánců tam sestřelili íránské drony a rakety. Tyto země dělají vše, aby zabránily novému konfliktu.
Přes všechny tyto faktory je však určitá forma vojenského konfliktu mezi Íránem a Izraelem s největší pravděpodobností nevyhnutelná. Írán se zjevně připravuje na útok, ale pokusí se udělat vše tak, aby škody pro Izrael byly snesitelné a nevyvolaly odvetu. I tak ale nelze vyloučit vážnou eskalaci, už jen proto, že Írán již v dubnu učinil bezprecedentní krok a poprvé v historii zasáhl Izrael ze svého území.
Porovnání armád
Vojenský potenciál Izraele a jeho spojenců, především Spojených států, je nesrovnatelně vyšší než potenciál Íránu a proíránských skupin v Libanonu, Sýrii, Iráku a Jemenu. Přímé srovnávání množství a kvality vojáků a vojenské techniky ale nedává moc smysl. To musí být provedeno s přihlédnutím k tomu, jak protivníci povedou válku a jaké zbraně se budou navzájem konfrontovat. Zde jsou dva možné scénáře:
1. Raketový úder
S největší pravděpodobností Írán použije taktiku jediného úderu a vypustí co nejvíce raket a dronů.
Přesně to se stalo už v noci na 14. dubna, kdy Írán ze svého území vypustil do Izraele více než 300 projektilů, včetně asi 170 útočných dronů a asi 120 balistických střel. Izrael a jeho spojenci se s útokem vyrovnali: pouze čtyři balistické střely pronikly systémem protivzdušné obrany a podle Izraelců způsobily menší škody na letecké základně Nevatim. Většina dronů se nedostala do Izraele – byly sestřeleny letouny izraelského, amerického, britského a jordánského letectva. Povolení Jordánska sestřelovat bezpilotní letouny nad svým územím bylo zásadní, protože se vyhnulo riziku přetížení své protivzdušné obrany a zaměřilo se na ničení raket. Írán s největší pravděpodobností nebude schopen výrazně zvýšit počet raket a dronů pro jednorázový úder.
Izraelská víceúrovňová protivzdušná obrana je postavena tak, že různé systémy sestřelují rakety různého doletu. Komplex Arrow-3 provádí mimoatmosférické zachycení raket s dosahem 2,5–3 tisíc kilometrů. S její pomocí už Izraelci sestřelili rakety odpálené jemenskými Husíji. Druhou úrovní protivzdušné obrany je systém Arrow-2, který dokáže zachytit rakety s dosahem až 1,5 tisíce kilometrů. Dále je tu Davidův prak, určený pro střely krátkého doletu (do 300 kilometrů), „nejnižší“ úrovní je systém „Iron Dome“, vyvinutý proti neřízeným střelám krátkého doletu (do 70 kilometrů). V posledních letech byl Iron Dome modernizován, jeho protiraketové střely nyní dokážou sestřelit rakety s dosahem 120 kilometrů a někdy i drony.
Hlavní hrozbou pro izraelskou protivzdušnou obranu jsou balistické střely.
Se sestřelováním dronů z letadel mimo izraelský vzdušný prostor by ani tentokrát neměly být problémy. Ministři zahraničí Jordánska a Saúdské Arábie v úterý Teheránu řekli , že nedovolí, aby byl jejich vzdušný prostor použit k úderům na Izrael.
Situace se může změnit, pokud militanti Hizballáhu zahájí masivní raketový útok současně s Íránem. K dosažení Izraele potřebuje Írán použít rakety s dosahem 1100–1500 km. Munice je drahá a obtížně vyrobitelná, v dubnu odhadli američtí úředníci její množství asi na 3000 kusů. Podle různých odhadů má Hizballáh 120 až 200 tisíc různých typů raket, včetně těch vysoce přesných. Současné údery z různých směrů znamenají výzvu pro protivzdušné systémy Izraele. Vše bude opět záležet na tom, co a v jakém množství se Íránci a jeho spojenci v regionu rozhodnou tentokrát využít.
V určitém okamžiku, pokud by útoky trvaly déle, jedné straně jednoduše dojdou rakety. S tímto vývojem událostí musí Izrael počítat a jistě doplňuje své zásoby raket protivzdušné obrany, zejména záchytných raket pro systém Iron Dome. Významná část této munice se vyrábí ve Spojených státech amerických. To vše hraje do karet i pro Američany: čím lepší bude situace protivzdušné obrany Izraele, tím efektivněji bude schopen odrážet íránské útoky, tím méně bude potřeba odvetný izraelský úder proti Íránu a dalším hráčům. Přímým zájmem Spojených států nyní není jen chránit Izrael, ale zabránit velké válce na Blízkém východě.
Pokud by došlo na vleklou válku, která je málo pravděpodobná, tak by dalším důležitým faktorem byla účinnost izraelských leteckých úderů. Zde je Írán ve složité situaci – jeho protivzdušná obrana bude těžko odolávat izraelským úderům. Íránská armáda má staré americké systémy, které se snaží modernizovat, a o něco modernější čínské a ruské systémy, včetně S-300 a Tor-M1. Ruský systém S-300 byl však zničen letos v dubnu, když Izrael zahájil odvetný úder na Írán. Íránci také vyvíjejí své vlastní systémy protivzdušné obrany, ale kolik jich je a jak jsou účinné, není známo. V minulé týdnu list New York Times napsal , že Rusko začalo dodávat moderní radary a zařízení protivzdušné obrany, ale není známo, kdy a v jakém množství se zbraně dostanou do íránské armády vzhledem k potřebám ruské armády.
Situace s vojenskými letouny v íránské armádě je ještě horší než s protivzdušnou obranou. Íránci mají několik desítek starých amerických a sovětských letadel. Loni se objevily zprávy o dodávkách ruských Su-35 do Íránu, ale ty nebyly v boji nasazeny a každopádně několik takových letounů situaci zásadně nezmění. Íránci vždy věděli, že nebudou schopni odolat izraelským a americkým náletům, a byli na to připraveni. Například ukládají rakety hluboko pod zem a odpalovací zařízení maskují jako civilní nákladní auta.
Izraelci i bez ohledu na Spojené státy a další spojence mají oproti Íránu velkou výhodu v počtu letadel a ještě větší v kvalitě. Izraelské letectvo je vyzbrojeno více než 250 letouny , většinou americkými F-15, F-16 a F-35 . Nejnovější model má na Blízkém východě pouze Izrael. Neméně důležitou roli bude hrát účinnost izraelských úderů na skladiště raket Hizballáhu. Od druhé libanonské války v roce 2006 jsou izraelské zpravodajské služby pravděpodobně lépe informovány o umístění munice v Libanonu, včetně přesně naváděné.
2. Válka na zemi a na moři
Eskalace konfliktu by mohla vést k zahájení pozemních operací. Velikost íránské armády je asi 580 tisíc lidí plus 200 tisíc záložníků, asi 170 tisíc lidí slouží v IDF a dalších 465 tisíc je v záloze. Teoreticky by Íránci mohli přesunout svou armádu na hranici s Izraelem přes Irák a Sýrii, ale toto je nepravděpodobné.
I kdyby Íránci chtěli přesunout své jednotky, bylo by to z logistického hlediska velmi obtížné. Útok mohou provést proíránské síly poblíž hranic s Izraelem, jako je Hizballáh, Kataib Hizballáh ( Irák ), Hamás. Nejvážnější silou mezi íránskými zástupci je libanonský Hizballáh. Analytici odhadují její sílu na 100 tisíc bojovníků. V Iráku je několik milicí sponzorovaných Íránem, počet těch, které se v posledních letech zúčastnily útoků na Izrael, může dosáhnout 80 tisíc lidí. Počet proíránských skupin v Sýrii nepřesahuje 20 tisíc lidí, tato země je pro Írán důležitá i tím, že se zde vyrábějí, modernizují a skladují zbraně. V Jemenu může Írán počítat podle různých odhadů s 10-30 tisíci Husíjů, ale jejich přeprava k hranicím s Izraelem je ještě obtížnější než íránská armáda.
Navzdory takovým odhadům počtu íránských proxy je útok na Izrael skupinami desítek tisíc lidí s největší pravděpodobností nemožný. Před začátkem současné války měl Hamás také až 30 tisíc bojovníků, ale po 7. říjnu se tyto síly velmi ztenčily. Dalším důležitým bodem je, že nyní izraelští oponenti nebudou schopni zahájit překvapivý útok.
Co se týče vojenské techniky pro pozemní operace, Hizballáh by teoreticky mohl obdržet sovětské tanky T-54/55, T-62 a T-72 ze Sýrie. Soustředit obrněná vozidla na libanonském území je však stěží možné: s největší pravděpodobností je objeví a zničí Izraelci.
Pravděpodobná je také eskalace nepřátelství na moři. Nyní hlavní role patří jemenským Húsíům. Ve Středomoří může Hizballáh udělat totéž. Má protilodní střely a možná i bezpilotní čluny. Možná nezasáhnou válečné lodě, možná nepoužijí mnoho raket, ale civilní lodní společnosti mohou říci: ‘Nebudeme posílat žádné další lodě, je to příliš nebezpečné.” A Izrael se v podstatě ocitne v námořní blokádě.
V této válce tedy mohou být rizika, která s klasickou válkou přímo nesouvisí. Stále máme spoustu neznámých, ale zatím vše nasvědčuje tomu, že tato válka se omezí pouze na útok podobný tomu z dubna, rozšířený o rakety poslané zejména z Libanonu, Jemenu, Iráku. Pro Izrael to bude nebezpečnější, ale zvládnutelné.
Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com