Od covidu se lékařská péče jen zhoršuje, říká lékařka, která to chce změnit v Senátu

“Lidi jsou unavení a hodně naštvaní. Mnozí nevědí úplně přesně, co se kolem nich odehrává a mají strach. A vláda s nimi málo mluví,” míní Andrea Švojgrová v rozhovoru pro Neovlivní.cz.

Jeden z nejvíce sledovaných soubojů o senátorské křeslo se odehraje v Benešově. Kandiduje tam bývalý reprezentační gólman Dominik Hašek, ale také třeba současný senátor Zdeněk Hraba nebo bývalá Babišova ministryně Helena Válková. Jakkoli mají výhodu známého jména, je v benešovském obvodu ještě jeden kandidát, o kterém bude bez ohledu na výsledek voleb v budoucnu slyšet.

Andrea Švojgrová, primářka rehabilitačního oddělení nemocnice v Rakovníku.

Říká, že hlavním motivem její kandidatury byl pocit bezmoci, který zažila při své práci lékařky. “Zlomový okamžik, kdy jsem se rozhodla, že mi nezbyde nic jiného, než vstoupit do politiky a pokusit se ve zdravotnictví něco změnit, byl, kdy jsem nedokázala pro mého pacienta zajistit revmatologické vyšetření v rozumném termínu. Ta nemohoucnost pro mě byla strašná a já se rozhodla, že udělám maximum pro to, aby se mi to, pokud možno, už nikdy neopakovalo,” říká v rozhovoru pro Neovlivní.cz.

Stav českého zdravotnictví dlouhodobě kritizuje a věří, že v Senátu by to dokázala změnit: “Nelíbí se mi, jak to jde s českým zdravotnictvím z kopce. Od covidu se dostupnost zdravotní péče jen a jen zhoršuje. Praha asi ještě jakž takž ujde, ale mimo ni je to mnohem horší. Viděla jsem to v Říčanech a vidím to i v Rakovníku.”

Neo: A je kvůli tomu třeba vstoupit do politiky? Nejde situace změnit jinak?

Dlouho jsem se snažila protlačit některé změny sama. Před covidem jsem několik let bojovala za zjednodušení podmínek postgraduálního vzdělávání lékařů, ale zjistila jsem že samotný jedinec, no name z periferie, nemá šanci cokoliv ovlivnit.

Neo: Spojila jste se s Piráty, nechtěla jste kandidovat sama za sebe?

Jsem hodně týmový hráč, jsem zvyklá tak fungovat z rehabilitace. Tam bez svých kolegů nedokážu nic. Jasně, že vždycky musí mít někdo tu koncovou odpovědnost, ale bez podpory týmu bych do toho nešlo.

Neo: A proč právě Piráti?

V rozhodování, ke které politické straně se přidám, hrálo velkou roli, jak na mě působily ženy angažující se v politice za tu kterou stranu a také to, jak jsou v té straně zapojováni mladí lidé. Byla jsem v kontaktu s koordinátorkou pirátských dobrovolníků ze Středočeského kraje, chtěla jsem poznat, jak funguje ta strana uvnitř. A pak přišla nabídky od senátorky Adély Šípové, jestli za ně nechci kandidovat ve Středních Čechách. Na Pirátech se mi líbí právě to, že zapojují mladé lidi a také to, jak fungují. Takové holky z předsednictva, Jana Leitnerová a Klára Kocmanová, jsou hodně proaktivní. Líbí se mi, jak spolupracují a vzájemně si pomáhají v kampani.

Neo: Mluvíte o mladých lidech, vy sama vedete studenty rehabilitací. Ve svých příspěvcích na sociálních sítích o nich mluvíte vždycky s velkou mírou laskavosti. Proč jste se zaměřila právě na mladé?

Ráda bych, aby vyrostli na tom, co já sama umím. Vycházím z vlastní zkušenosti. Když jsem sama studovala, pořád nás strašně „jebali“, bylo to náročné, prostě hodně hodně těžké. Když jsem pak s malou dcerou po studiu přicházela do praxe, bála jsem se, že ten pojeb bude pokračovat. Ale na rehabilitaci jsem zažila, jak pracuje šéf postgraduálního studia a to bylo něco neuvěřitelného. Měl velmi lidský přístup a mě to do budoucna strašně ovlivnilo. V rehabilitaci je obecně málo učebnic a spoustu věcí navíc stejně v učebnicích nenajdete. A teď mám prostě pocit, že nemám důvod věci, ke kterým jsem v potu tváře došla, nepředat dál.

Neo: Jste se svými studenty v intenzivním kontaktu. Máte pocit, že to jsou sněhové vločky, které se hroutí z každé malichernosti? Že vydrží méně než vy?

Nemyslím si. Jsou jiní, více mluví o svých vnitřních pocitech, nebojí se ukázat, že jsou zranitelní. To, že jsou na rozdíl od nás otevření a dovedou o tom mluvit, je dělá silnější. Myslím, že obecně některým lidem chybí pohled do vlastní minulosti. Všichni jsme to měli těžké. Jen o tom moje generace nemluvila, o svém strachu, nejistotách a bolestech. Pamatuji si, jaké nároky se na studenty medicíny kladl: Ty to dokážeš, stejně jako generace před tebou. A nestěžuj si.

---

ČTĚTE TAKÉ: Na zdravotní péči dětí kašleme, říká lékařka

---

Neo: Jak chcete lidi přesvědčit, že právě vás by měli poslat do Senátu?

Téma zdravotnictví je aktuální naprosto pro všechny. U mladých je to téma porodů, prevence civilizačních chorob, dostupnost praktických lékařů pro ně a pro jejich děti. V případě seniorů paliativní péče onkologická i neonkologická, propojení se sociálními službami. Pro zdravotníky prevence syndromu vyhoření, zvýšení autonomie nelékařských zdravotnických oborů. A jako zásadní věc pro všechny bez rozdílu je digitalizace zdravotní dokumentace a snížení byrokratické zátěže.

Neo: To ano, ale proč právě vy?

Možná bych raději tu otázku poupravila na: další lékař v politice  – v čem jsem jiná? Já jsem rehabilitační lékařka. To znamená, že znám velmi dobře prostředí následné péče – léčebné rehabilitace, péče v léčebnách dlouhodobě nemocných, paliativní péči. Ve veřejném prostoru se prezentují hlavně témata akutní péče – roboticky asistované operace, mikrochirurgie, pokroky v onkologické léčbě. Toto je samozřejmě velmi důležité, ale nesmíme zapomínat právě na tu následnou péči. Je super, když vám voperují speciální kyčelní endoprotézu, ale bez důkladné rehabilitace je to v podstatě na nic.

Neo: Proti vám kandiduje ve Středních Čechách bývalý hokejový reprezentant Dominik Hašek nebo současný senátor Zdeněk Hraba. Jak se s touhle ostrou konkurencí hodláte vypořádat?

Myslím, že nemá moc velký smysl se nějak zásadně vymezovat proti ostatním kandidátům. Moje témata jsou čitelná a pochopitelná. Přiznám se, že nejsem ten typ, který by natvrdo šel do svých konkurentů, jako jsme toho byli svědky například. ve volbách do evropského parlamentu. Agresivity v politice i ve společnosti je přespříliš, proč přilévat olej do ohně. To, že nechci vést agresivní kampaň, ale neznamená, že se neumím “porvat”. Chci v kampani nést jako hlavní téma to, co chci, co umím a co nabízím, ne napadat a očerňovat ostatní.

Neo: Měla jsem na mysli, jestli si věříte, že můžete uspět proti populárnímu „zlatému hochovi z Nagana“?

Věřím, že mám šanci. To za prvé. Za druhé je to můj první krok směrem k politice. A já pořád doufám, že se lidé – nebo alespoň část – vrátí k tomu, že o světě kolem sebe, a teď i o kandidátech, budou přemýšlet. A rozhodovat se na základě faktů. Má smysl bojovat za to, abychom se vrátili ke kritickému myšlení a ověřování faktů. Je třeba to zkusit, když to nezkusíme, tak to ani nemůže vyjít.  

Neo: Chápu to tedy správně, že když nevyjde Senát s politikou nekončíte?

Nekončím. Dál chci lidi vzdělávat ohledně prevence civilizačních chorob, mám na to blog, sociální sítě a dál budu spolupracovat s Piráty, s jejichž ideovým programem souzním. Zkrátka nabídnu své vědomosti a schopnosti, ráda bych, aby Pirátská strana uspěla i v příštích volbách.

Neo: Máte za sebou kampaň mezi lidmi. Nezalitovala jste zatím?

Ne.

Neo: Vnímáte, jak moc jsou lidé naštvaní?

Bylo to v kampani cítit. Lidi jsou unavení a hodně naštvaní. Mnozí nevědí úplně přesně, co se kolem nich odehrává a mají strach. A vláda s nimi bohužel mluví nedostatečně. Když řeším s pacientem nějakou vážnou diagnózu, vím, jak moc důležité je s ním o tom pořád mluvit. Dnes zítra, pozítří. Pořád je nutné se ptát, jestli mi rozumí, za čtrnáct dní se zeptat znovu a dát mu najevo, že má možnost mi kdykoli zavolat, napsat. A taková zpětná vazba mi od vlády chybí.

Neo: Jste připravená, že to ženy v politice a ve veřejném životě obecně nemají poslední roky právě jednoduché?

Na to žena asi nikdy nemůže být úplně připravena. Veřejný prostor hrubne, což může ženy odrazovat se aktivně v politice angažovat. Já si ale myslím, že bychom to my ženy neměly vzdávat. Musím vyzdvihnout to, jak mě v mé snaze veřejně podpořilo několik političek. Vidím v mém rozhodnutí kandidovat smysl. Člověk má bojovat proti příkoří a snažit se zlepšit svět kolem sebe.

Neo: Co na vaše rozhodnutí řekly doma děti?

Pokývaly hlavou… (smích). Hodně to vnímají, synovi je třináct, dceři sedmnáct. Vidí, že se máma snaží o něco, co není úplně jednoduché. Jdu hlavou proti zdi a jsem ráda, že jim můžu dát nějaký vzor. Nejsem ideální matka, ale snažím se udělat něco pro jejich budoucnost a zlepšit veřejný prostor.

---

Andrea Švojgrová

• Přes 15 let pracuje jako lékařka v oboru rehabilitace a pomáhá pacientům s pohybovými obtížemi.
• V roce 2012 nastoupila na Rehabilitační oddělení nemocnice v Říčanech, kde se vypracovala až na post primářky. Mezitím vypomáhala na interním oddělení a během pandemie covidu-19 působila při očkování v místním centru.
• Nyní vede oddělení rehabilitace v Masarykově nemocnici v Rakovníku a učí budoucí fyzioterapeuty*ky na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.
• Volný čas věnuje lepení modelů letadel.

---

Zdroj náhledové foto: Archiv Andrea Švojgrová