Premiér na tapetě EU: Rovní a rovnější žadatelé o dotace

Bývalý šéf Czechinvestu Ondřej Votruba píše k aktuálnímu hrozbě, že Česká republika přijde o miliardy kvůli svému premiérovi

Na dotace není právní nárok, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

Tato obecně platná větička ze Zákona o rozpočtových pravidlech je v tuto chvíli velmi důležitá. Pomůže nám totiž pochopit jednu ze dvou umně vykonstruovaných lží, kterými se nyní až příliš loajální ministři a ministryně české vlády snaží obhajovat svého chlebodárce a za tím účelem zmást veřejnost.

Tento komentář rozebírá Babišův kolosální střet zájmů, který byl potvrzen finální verzí evropského auditu, a to, jak lživými argumenty se snaží vedení české státní správy, pod tlakem samotného premiéra, bránit jeho soukromý business na úkor českých daňových poplatníků, ostatních žadatelů o dotace a na úkor celkové reputace naší země.

Když jsem dělal generálního ředitele CzechInvestu, bylo to ještě v době, než se agentura rozdělila, a tedy kdy ještě administrovala dotace z operačního programu OPPI (dotační program v gesci ministerstva průmyslu – MPO), často jsem podepisoval tzv. „zamítáky“. Jednalo se o zamítací dopisy žadatelům o dotace, kterým dotace nebyla udělena. Důvody mohli být různé – nemuselo jít jen o nesplnění podmínek, nebo nedosažení potřebného minimálního počtu bodů, mohlo se jednat „jen“ o to, že lepší projekty plně vyčerpaly alokaci daného programu a na jinak také kvalitního žadatele už prostě nezbylo.

A ani v těchto případech nepřipadalo v úvahu, aby se daný odmítnutý žadatel obrátil na soud. Tedy, samozřejmě mohl, ale nedělal to, protože by to byla ztráta času a peněz – prohrál by. Na dotaci totiž opravdu není právní nárok. Někdy jsme takto zamítli i dotaci Agrofertu. To si už potom dlouhé roky nikdo nedovolil (až do minulého měsíce). A představa, že bychom k tomu nějaké soudní rozhodnutí potřebovali my, potažmo ČR, byla jako z jiného vesmíru.

Mimochodem, když jsem takto po nástupu do funkce podepisoval už asi čtvrtou rundu zamítáků, zeptal jsem se kolegů, jaktože se ke mně ještě nedostaly k podpisu žádné schválené dotace. Šéf divize strukturálních fondů mi s hořkým úsměvem sdělil: „Ondro, dobré zprávy sděluje žadatelům výhradně MPO!“. Považoval jsem to spíše za dobrou zprávu, protože jsem tušil, co kolem toho může být za tlaky – a to se psal teprve rok 2014, kdy byl Babiš teprve měsíc ministrem financí. I tak to na mě přes Faltýnka zkoušel – jednalo se tehdy o projekty dceřinných firem Agrofertu Preol a Wotan Forest – ale sdělil jsem mu, že projekty budou zhodnoceny nezávislými odbornými hodnotiteli a já do toho nebudu nijak zasahovat.

Ale zpět k první z těch dvou aktuálních lživých strategií, kterými vláda záměrně mate veřejnost. Jak jsem zmínil výše, odmítnutí žadatelé se v drtivé většině neodvažují o dotaci se státem soudit, protože to nejen nemá smysl, ale ještě to zvyšuje náklady – na soudní výlohy a hlavně na penále, které narůstá, pokud stát rozhodl, že se má již proplacená dotace vrátit. Různí podnikatelé, ale také třeba obce apod. prostě musí respektovat státní vůli. Třebaže právo soudit se mají, nebývá využito.

Ještě nikdy jsem však neslyšel, že by se nejdřív musel soudit stát, aby vůbec mohl dotaci zabavit (či neproplatit). To je naprostý nesmysl. V momentě, kdy audit EU ve své závěrečné (nezměnitelné) zprávě dokázal, že firmy holdingu Agrofert nesmí dostávat žádné dotace, musí české resorty a finanční úřady konat a neprodleně vyzvat firmy Agrofertu k vracení všech dotací. Odpovědní úředníci se totiž jinak zřejmě dopouštějí trestního činu a riskují tím nejen své kariéry. Agrofert pak samozřejmě má právo se soudit, ale to ať si rozhodnou tam, s ČR, kterou (a jejíž všechny žadatele) si bere premiér Babiš jako rukojmí, to nesouvisí. Odvolávání se na to, že to musí vyřešit soud a ČR se proto musí soudit, je chytře vymyšlené, ale zcela zavádějící – a lživé.

Teď dokonce vláda zkouší jakýmsi „pokusným balónkem“ požádat Brusel o jednu dotaci pro Agrofert, což je neuvěřitelný hazard. Samozřejmě, že ji EK neproplatí, ale hlavně bude mít o důvod víc pozastavit ČR kompletně všechny dotace. Podmínky jsou i pro takto drsné rozhodnutí splněné. A já bych to na místě EK udělal. Špatný příklad Česka bude jinak k podvodům svádět i jiné státy (padají slova typu že Babiš a Agrofert jsou jenom vrcholem ledovce) a celý dotační systém by se pak teoreticky mohl zhroutit jako domeček z karet.

A pak je tu ještě druhá lež, která se – alespoň zatím – nezmiňuje tak často. Důvody jsem k tomu v zásadě dva: jednak tak trochu čeká v záloze, až ČR prohraje případný soud s EU (jinak to dopadnout nemůže) a jednak má ta lež, která jinak posiluje Babišovu pozici – i svou nevýhodu. Tou je fakt, že Babiš sedí v české vládě s krátkou přestávkou už od roku 2014. Jde totiž o to, že údajná legalita dotací Agrofertu má spočívat v tom, že dle českého zákona o střetu zájmů (z roku 2017) je údajně vše v pořádku. A ten zákon byl schválen vládou, v které ANO už samozřejmě dlouho bylo. A pokud bychom opravdu měli tak nekvalitní zákon, který odporuje evropským pravidlům, pak by měla máslo na hlavě celá tehdejší vláda.

Jenomže je to jinak!

Všichni víme, že Babiš po schválení novely zákona o střetu zájmů převedl Agrofert do dvou svěřeneckých fondů a tím údajně zákon naplnil a je vše v pořádku. Jenomže zákon nemluví o žádných svěřeneckých fondech, nedává jim žádnou výjimkou a podobně. Naopak, zákon jasně v § 4c říká, že „Je zakázáno poskytnout dotaci … společnosti, ve které veřejný funkcionář … nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti.“

Může být pravdou, že Babiš nevlastní podíl přímo, nicméně jednoznačně jej vlastní jím ovládané osoby, poněvadž si je sám vybral a jmenoval je, sám je může kdykoli odvolat, a to bez důvodu, a také celá obchodní společnost (Agrofert) se mu automaticky vrací do přímého vlastnictví v okamžiku, kdy odejde z pozice veřejného funkcionáře. A logicky bude raději, když bude v tu chvíli Agrofert mít dvojnásobnou velikost a zisk než poloviční oproti situaci, kdy jej do svěřeneckých fondů dočasně odklonil. To, že správci fondů jsou jeho manželka a dlouholetý společník, je už jenom třešnička na dortu.

Tudíž druhou lží je tu a tam zmiňovaná informace, že podle českého zákona je údajně vše v pořádku a jenom „zlý“ Brusel se nás (myšleno ČR) snaží okrást o naše peníze.

Ve skutečnosti ani podle českého zákona, který není zase tak špatný, není nic v pořádku a Brusel se jenom snaží dohlížet na spravedlnost rozdělování svých peněz a rozhodně je nechce ČR vzít, pouze Agrofertu, a to je sakra rozdíl. Je myslím naprosto přirozené, že dánský farmář, holandský obchodník, švédský učitel nebo německá europoslankyně nechtějí, aby byly peníze z jejich daní posílány do kapsy východoevropskému oligarchovi, který spolupracoval s komunistickou státní bezpečností.

Jenomže zdaleka nejdůležitější (a v řadě případů také jedinou) devízou Babišových ministrů je jejich bezmezná loajalita za jakýchkoli okolností svému chlebodárci, jsou to lidé, kteří dali přednost ambici před morálkou. Jsou to vlastně komunisté v převlečených kabátech. Kvůli nim jsou si v ČR v oblasti dotací všichni žadatelé rovní – ale někteří jsou si ještě rovnější.

Protože Bruselu se budou muset všechny dotace proplacené Agrofertu od určitého data vrátit, reálně hrozí, že Černý Petr financování Agrofertu zůstane na nás – daňových poplatnících. Zvláště, pokud by Babiš zůstal i po volbách ve vysoké politice.

Autor pracoval devět let ve státní agentuře CzechInvest, která v té době mimo jiné administrovala dotace pro české podnikatele.