© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Je to právě týden, co – abychom citovali premiéra Bohuslava Sobotku – lídr hnutí ANO Andrej Babiš „překročil tenkou hranici mezi populismem a náckovstvím“. Týden, ve kterém se nečekaně do headlinů vrátil osmnáct let omílaný a za osmnáct let nevyřešený případ Lety: Že na místě, kde v zoufalých podmínkách koncentračního tábora umírali lidé, stále ještě pochrochtávají vepři. Stačil k tomu jediný popisek pod fotkou. Tradiční rozhovor o médiích nemůže být s nikým jiným, než s jeho autorem, fotoreportérem Aktuálně.cz Ludvíkem Hradilkem.
Má svébytný rukopis i pohled na svět kolem sebe, jeho komentované fotosérie – tu z předvolebního mítinku, tu o zničených památkách, jindy třeba z pražské tramvaje – můžete už desátým rokem najít na zpravodajském serveru Aktuálně.cz.
Autorka tohoto rozhovoru s Ludvíkem Hradilkem pracovala téměř deset let v jedné redakci a jeho pracovní postupy dobře zná: v terénu pozoruje, ptá se, rýpe a hlavně – fotí.
Stejně probíhala úplně běžná reportáž, na kterou se vydal s šéfem hnutí ANO, vicepremiérem Andrejem Babišem, do Varnsdorfu. Babiš se tu zastavil na několika místech, ve škole, v pivovaru, na ubytovně. A nakonec také ve vyloučené lokalitě Kovářská, kam město vystěhovalo sociálně slabé. A kde také řekl to, co později Hradilek zapsal pod fotografií těmito slovy: „Byly doby, kdy všichni Romové pracovali. To, co píšou v novinách, ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“ (Podrobněji tu »)
“Ani náhodou jsem nečekal, že to bude mít takový dopad, takový ohlas,” říká teď s odstupem týdne Ludvík Hradilek. “Když jsem tu větu uslyšel, zbystřil jsem a hned jsem si ji zapsal. Říkal jsem si, že teď a tady ministr popírá holokaust. Jenže – kolem politiků, na různých mítincích, se pohybuji často. A podobných výroků slýchám každou chvíli tunu. Takže mě to ani nějak nešokovalo, nebo nepřekvapilo. Ani jsem si nemyslel, že by to něco mohlo rozpoutat. Protože když se může střílet na Staroměstském náměstí a říká se, že je to v pořádku, tak mi tohle přijde vlastně … Že to jsou jen slova. Odporná, ale jen slova.”
Neo: Vím, že jsi ve Varnsdorfu na Kovářské fotil už několikrát. Proč jsi tam jel znovu, byť tentokrát s Babišem?
Bavili jsme se v redakci, co budeme dělat k prvnímu školnímu dni. Samozřejmě se nabízel Miloš Zeman, ale já jsem se přimlouval za Babiše. Všiml jsem si, že je tam jednak návštěva té vyloučené lokality, plus tam měl návštěvu pivovaru, takže pro mě to byla snadná úvaha: Půjde tam pořídit pěkné obrázky. Navrhl jsem to, v redakci to schválili, tak jsem jel.
Přímo ve Varnsdorfu jsem si uvědomil, že to byla dobrá volba. Jak je Andrej Babiš ještě poměrně čerstvý v politice, nechová se jako panák. Skutečně se zajímal o věci kolem sebe, bavil se otevřeně s lidmi, snažil se chovat jako člověk.
Neo: Teď už popisuješ, jak se choval přímo na Kovářské?
Pro představu: Jde o sídliště, několik paneláků, proti kterému bydlí přes cestu starousedlíci v rodinných domcích. Je to vyloučená lokalita. Byl jsem tam s ministryní práce Marksovou, s ministrem vnitra Chovancem, taky s Jiřím Dienstbierem. Oni si to tam vždycky celé prošli, navštívili několik místních rodin, vyptávali se jich na jejich problémy, mělo to klasický průběh. Pak vždycky zašli k těm domkařům naproti, vyposlechli si jejich strádání a odjeli.
Andrej Babiš šel napřed k těm bílým přes ulici, v podstatě s nimi strávil devadesát procent času. Vykládali mu totéž, co předtím Marksové a spol.: Jak je tam hluk, smrad, že Romové zneužívají sociální dávky a podobně. On to poslouchal, přikyvoval. A pak se šel podívat dovnitř. Byl ve dvou panelácích, potkal se s jedním Romem, kterého se ptal, proč není v práci. Potkal se s pár dětmi, těch se ptal, proč nejsou ve škole. A zase šel ven. Strávil tam – řekl bych – tak deset minut, možná ani to ne.
Vyšel ven viditelně otřesený. Oni mu pověděli, že jsou tam štěnice. A je tam zápach. A jsou tam otlučené zdi. Na Babišovi bylo vidět, že mu to tam evidentně není příjemný.
Neo: Bavíme se o miliardáři; skoro se asi dá předpokládat, že v podobných podmínkách se doposud nepohyboval.
Přesně. Působil zděšeně – on to asi vážně nikdy v životě neviděl. Vyšel ven a vrátil se k těm bílým starousedlíkům. A v tom rozpoložení, co byl, začal hledat řešení. Prostě tam nahlas přemýšlel, co by se s tím dalo dělat. Ptal se místních, jestli tam byla Marksová. Mimochodem, o té teda mluvil hrozně. Každopádně mu řekli, že tam byla, ale nic se nestalo. A Babiš na to, že se to musí řešit. Pak šel dávat rozhovory pro média, já jsem si šel fotit.
Před odjezdem se pak znovu vrátil ke skupince bílých, kteří tam postávali u plotu. A začal – jakoby mimoděk – rozvádět, jak je důležité, aby Romové pracovali. A začal mluvit o Letech; to je ten výrok pod fotkou, kvůli kterému teď spolu mluvíme.
Neo: Ještě mi vysvětli, jakým myšlenkovým pochodem se ke koncentráku v Letech dostal.
Stál tam s těmi lidmi, pořád mu opakovali, jaká je to tam hrůza, a že lidi ze sídliště nepracují. A on na to: ‚Já mám jednoho známého, který si pamatuje dobu, kdy všichni Romové pracovali‘. V té chvíli nepochybně citoval někoho jiného. Jenže pak přešel k tomu, že začal mluvit sám za sebe. Začal nadávat novinářům do blbečků a jak byl tábor v Letech pracovní, nikoli koncentrák.
Ludvík Hradilek |
• Fotoreportér, kmenový autor redakce Aktuálně.cz, serveru z vydavatelského domu Economia, kde pracuje od roku 2006. |
• V médiích začínal ještě před Sametovou revolucí. Od roku 1985 spolupracoval se samizdatovou redakcí Revolver Revue. V Listopadu 1989 pomáhal vyrábět Informační servis, ze kterého vznikl týdeník Respekt. V něm působil jako fotograf šestnáct let. V roce 2005 psal komentáře pro Hospodářské noviny. |
• Pominout nemůžeme jeho dětskou hereckou zkušenost. Byl představitelem Havranpírka ve filmové trilogii o lovcích z doby kamenné – Osada havranů, Na veliké řece a Volání rodu. |
Tím to v podstatě skončilo. Chvíli tam ještě tak jako bezradně postával nad tou katastrofou, se kterou si nevěděl rady, a pak řekl, že to musí řešit Marksová a rozloučil se.
Neo: Z pohledu novináře, co se dělo pak? Hlásil jsi do redakce, že tam padl takhle silný výrok?
Já jsem v rychlosti připravil fotogalerii, aby ji mohli dát na web. A upozornil jsem fotoeditora, že tam Andrej Babiš popírá holokaust. Pak jsem sedl do auta a jel do Prahy. Asi za hodinu mi volala zástupkyně šéfredaktora a ujišťovala se, že jsem něco nezkreslil. Že si skutečně stojím za výroky, které pod fotkami jsou. Potvrdil jsem jí, že všechno, co jsou citace, jsou autentické citace, které jsem si zapsal do bloku.
Neo: Andrej Babiš ovšem mnohokrát veřejně zpochybnil, že řekl, co jsi napsal. Co bys na to odpověděl?
Jsem si jistý, že jsem si ty věci napsal do notýsku tak, jak je řekl.
Neo: Takže když teď tvrdí, že jsi to vytrhl z kontextu?
Leda v tom smyslu, že jsem nepopsal celou debatu, která předcházela a následovala. Tři čtvrtě hodiny tam mluvili o zneužívání sociálních dávek.
Ale od Andreje Babiše je pochopitelné, že říká, že to takhle nikdy neřekl. Protože co má dělat jiného? Vždyť popírání holocaustu je skutečně trestný čin.
Pro mě je důležitější jeho prvotní reakce hned ten večer. To bylo v době, kdy ještě nevěděl, jestli to mám, nebo nemám nahrané. A tehdy to všechno přiznal, jenom říkal, že to tak nemyslel. Tvrdší vyjádření – že je to lež – začal vypouštět až poté, co věděl, že nahrávka neexistuje.
Neo: No právě, nahrané to nemáš, takže teoreticky, kdyby se chtěl soudit, bylo by to tvrzení proti tvrzení. Byla chyba to nenahrávat?
Nemyslím si, že to jde skloubit. Já především musím fotit. A fotím na akcích, které trvají čtyři, pět hodin. Většina z toho, co tam zazní, jsou fráze, floskule, tisíckrát se opakující věci. Politici při návštěvě nějakého místa většinou říkají během každého vystoupení to samé. Pořizoval bych úplně zbytečný záznam. Navíc, já jako fotograf odcházím, přicházím, neslyším všechno. Takže – asi jsou foťáky, se kterými se dá nahrávat zvuk, technicky by to nejspíš nějak šlo. Ale mě vyhovuje pracovat takhle postaru, s propiskou v kapse. Pracuji tak posledních deset let a nikdy jsem s tím neměl problém.
Neo: Možná ta propiska a notýsek způsobí, že se pohnou ledy a vláda vepřín v Letech vykoupí.
Jestli to pomůže tomu, aby prasečák zmizel, tak zaplaťpánbu za to.