Aféra Signalgate: V jiných časech by šéfové tajných služeb končili

Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek o těžko uvěřitelném příběhu, v němž klíčové postavy USA prostřednictvím aplikace Signal diskutovali o plánech na bombardování Jemenu 15. března a „omylem“ přizvali do skupiny i novináře Jeffreyeho Goldberga.

Představitelé amerických tajných služeb tvrdí, že uniklé zprávy o plánovaném útoku na Húsíe v Jemenu nebyly utajovaného charakteru. Přesto je obtížné uvěřit, že konkrétní cíle, načasování a použité zbraně nepodléhaly režimu utajení.

Pro doplnění je třeba dodat, že oba představitelé amerických zpravodajských služeb, tedy John Ratcliffe a Tulsi Gabbardová, nikdy před nástupem do úřadů nepůsobili ve strukturách zpravodajských služeb a tudíž evidentně nemají základní návyky. Ratcliffe, než byl jmenován šéfem CIA, působil jako kongresman za Texas a krátce jako ředitel národní zpravodajské služby (DNI) ve správě prezidenta Trumpa, kde se profiloval jako výrazný zastánce tvrdé bezpečnostní linie.

Za prvé, zarážející je, že pro komunikaci o citlivé vojenské operaci byla použita běžně dostupná aplikace Signal. Ačkoli jde o relativně bezpečný nástroj, využívaný širokou veřejností i odborníky, není pochopitelné, proč nejvyšší bezpečnostní představitelé – včetně ředitele CIA Johna Ratcliffa – nevyužili zabezpečené vládní systémy.

Za druhé, samotné použití komerční aplikace pro takto citlivou diskusi ukazuje na přezíravý přístup k zásadám operační bezpečnosti. Zejména z úst ředitelky pro zpravodajských služeb USA Tulsi Gabbardové je to překvapivé – sama Gabbardová, bývalá kongresmanka za Havaj a veteránka války v Iráku, se ve své kariéře prezentovala jako člověk, který klade důraz na vojenskou disciplínu a hodnoty. Je šiřitelkou i neověřených ruských informací například o existenci 25 biologických amerických laboratořích na Ukrajině. V normálním prostředí by takové selhání mělo za následek přinejmenším vyšetřování nebo odvolání odpovědných osob.

Za třetí, konverzace vedená přes nezabezpečený kanál, do něhož byl omylem přidán novinář, mohla být kompromitována i dalšími zahraničními aktéry. Tím mohla být ohrožena celá operace proti Hútíům i životy amerických vojáků.

Čtvrtou znepokojivou oblastí je zmínka o tzv. „vytěžení návratu“ z Evropy – tedy zvažování, jak politicky vytěžit americkou angažovanost. To, spolu s výroky viceprezidenta J. D. Vancea o „špatné Evropě“, signalizuje, že současná administrativa nahlíží na transatlantické vztahy čistě transakčně. Vance, který v minulosti otevřeně kritizoval NATO, tak dále posiluje v Evropě obavy z toho, že USA opouštějí svou roli spojence, jakou hrály od konce druhé světové války.

Současný postoj Trumpovy administrativy k ochraně globálních námořních cest – tedy zajištění svobodného obchodu a strategické stability – se liší od dlouhodobé politiky předchozích vlád. Zatímco dříve byla tato role vnímána jako přirozená odpovědnost USA, dnes je považována spíše za břemeno.
Tato aféra bezpochyby naruší důvěru mezi Washingtonem a jeho spojenci, kteří se nyní oprávněně ptají, jak je zajištěna ochrana sdílených citlivých informací. Pokud se tyto informace mohou nedopatřením dostat k novináři, co teprve k nepřátelským aktérům?

V dřívějších obdobích by takové selhání vyvolalo vyšetřování, systémové změny i personální důsledky. Dnes je však pravděpodobnější, že incident rychle vyšumí bez zásadních dopadů.

A nakonec je tu role samotného novináře Jeffreyho Goldberga, který byl omylem přidán do komunikace. Měl včas oznámit svou přítomnost a odmítnout pokračovat ve čtení citlivé konverzace? I když účastníci nevědomky sdíleli informace, šlo o obsah s možnými důsledky pro národní bezpečnost. Zůstává tak otázkou, zda novinářská etika v takové situaci převažuje nad odpovědností vůči veřejnému zájmu a bezpečnosti.

Aktualizováno: Jak únik vojenských plánů mohl ohrozit životy vojáků

Jeffrey Goldberg z Atlanticu je zkušený novinář, takže bylo jasné ze ve svém prvním článku nezveřejní všechno. Naopak si počkal na vyjádření aktérů a pak vydáa druhý článek. Navíc ředitelé zpravodajských služeb Gabbardová a Ratcliff lhali na slyšení zpravodajského výboru Senátu. Co si tedy aktéři příběhu psali na Signalu o útoku na Husíje?

1.  Pete Hegseth (ministr obrany):
•   “ČAS NYNÍ (1144et): Počasí je PŘÍZNIVÉ. Právě potvrzeno s CENTCOM, že jsme připraveni na spuštění mise.”
•   “1215et: F-18 VZLÉTAJÍ (1. úderová skupina)”
•   “1345: ‘Trigger Based’ F-18 1. úderové okno začíná (cílový terorista je na známém místě, takže by to mělo být včas – také startují drony (MQ-9))”
•   “1410: Další F-18 VZLÉTAJÍ (2. úderová skupina)”
•   “1536 F-18 2. úder začíná – také startují první námořní Tomahawky.”
•   “Momentálně jsme v pořádku s OPSEC” (operační bezpečnost) 
2.  J. D. Vance (viceprezident):
•   “Řeknu modlitbu za vítězství.” 
3.  Michael Waltz (poradce pro národní bezpečnost):
•   “VP. Budova se zřítila. Měli jsme pozitivní identifikace. Pete, Kurilla, IC, skvělá práce.”
•   “Píšu příliš rychle. První cíl – jejich hlavní raketový chlap – jsme ho identifikovali, jak vstupuje do své přítelkyně budovy, a teď se zřítila.”
•   “Další údery pokračují několik hodin dnes v noci a zítra poskytneme úplnou počáteční zprávu. Ale na čas, na cíl a dobré výsledky.” 
4.  John Ratcliffe (ředitel CIA):
•   “Dobré začátky” (v reakci na pokrok úderů) 

⸻

Analýza:

Tento text ukazuje na hluboké bezpečnostní selhání v komunikaci mezi vysokými americkými představiteli a naznačuje, že tento incident mohl vážně ohrozit národní bezpečnost a životy amerických vojáků. Zde je několik klíčových bodů, které nám text odhaluje:

1. Bezpečnostní selhání v komunikaci

Použití běžně dostupné aplikace Signal pro sdílení takto citlivých informací, jako je plánování vojenských operací, je zásadní bezpečnostní selhání. Signal je bezpečný nástroj, ale pro takto strategické a důležité informace by měly být použity vládní šifrované komunikační kanály. To ukazuje buď na nedostatečnou opatrnost, nebo na přehnaný optimismus o bezpečnosti komunikačních nástrojů. Tento krok ukazuje na zcela nezodpovědný přístup k operační bezpečnosti.

2. Narušení národní bezpečnosti

Sdílení informací o načasování útoků, pohybech vojenských jednotek a identifikaci cílů ve veřejně přístupné komunikaci je velkým ohrožením národní bezpečnosti. Pokud by se tyto informace dostaly do nesprávných rukou – například k nepřátelským silám, jako jsou Hútíové – mohlo by to mít katastrofální důsledky pro bezpečnost amerických vojáků a úspěch vojenské operace. Podle textu Hegsethových zpráv byl plán útoku sdílen ve velmi krátkém časovém intervalu před samotným útokem, což Hútíům by neposkytlo dostatek času na přípravu, pokud by se informace dostaly k nim.

3. Potenciální ohrožení životů amerických vojáků

Pokud by informace o přesných časech startu letadel a cílích byly zveřejněny nebo sdíleny s nepřátelskými silami, mohli by se Hútíové připravit na útok. Připravenost cíle na nadcházející vojenský zásah by drasticky snížila šance na úspěch operace a ohrozila životy amerických vojáků. Pokud by například piloti věděli, že jsou cílem připravené obrany, mohla by to mít fatální důsledky.

4. Nedostatečná reakce administrativy

Tento incident odhaluje i hlubší problém v administrativním řízení a reakci na bezpečnostní selhání. I když byl tento útok plánován na velmi vysoké úrovni, neexistovaly dostatečné kontroly, které by zabránily uniku informací. Administrativa se pokusila zlehčit závažnost tohoto úniku, což naznačuje, že neměla plně jasné pochopení rozsahu této bezpečnostní hrozby. Navíc obvinění, že The Atlantic lhal o obsahu zpráv, jen zvyšuje obavy o neadekvátní reakci vlády na tento incident.

5. Porušení operační bezpečnosti (OPSEC)

Zprávy, které byly sdíleny mezi představiteli vlády, naznačují, že existovala určitá míra „komfortu“ s porušením základních pravidel operační bezpečnosti. Využití běžných komunikačních kanálů pro výměnu informací o „časových oknech“ pro útoky, spuštění útoků a identifikace cílů ukazuje na velkou nedbalost vůči kritickým bezpečnostním protokolům.

⸻

Závěr:

Tento incident vypovídá o vážném selhání v ochraně národní bezpečnosti. Sdílení takto citlivých informací prostřednictvím nechráněného kanálu, jako je Signal, poskytlo potenciálně nepřátelským aktérům čas na přípravu a ohrozilo životy amerických vojáků. Tento incident ukazuje, jak snadno mohou být základní bezpečnostní protokoly porušeny a jak vážné následky může mít taková nezodpovědnost pro národní bezpečnost. Představitelé administrativy, kteří se podíleli na této chybě, by měli být podrobeni vyšetřování a měli by čelit důsledkům za selhání v ochraně citlivých vojenských informací.

Zdroj náhledové foto: Andrew Harnik / Shutterstock.com