Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek: „Summit na Aljašce ukázal, že mezery mezi Washingtonem a Moskvou jsou příliš hluboké…Pro Ukrajinu ale summit žádnou úlevu nepřinesl – válka pokračuje, civilisté dál čelí ruským úderům a armáda musí bojovat na hranici vyčerpání.“
Začněme tím podstatným: je dobře, že jednání vůbec začalo. To samo o sobě je krok správným směrem, přestože nikdo realisticky neočekával zásadní průlom. Donald Trump po skončení summitu naznačil, že „na některé velké věci se delegace nedohodly“. Podle mého názoru mohl při rozhovorech po Vladimiru Putinovi žádat územní kompromis – například Záporožskou a Chersonskou oblast – výměnou za ukončení bojů. Nelze to chápat jako nabídku výměny území za jiná, například celé Doněcké a Luhanské oblasti.
Problém je v tom, že Rusko nechce část – chce celek. Kreml potřebuje udržet a rozšířit pozemní koridor na Krym, což je pro Putina strategická priorita. Zklamáním ovšem je, že summit nepřinesl ani minimální výsledek: alespoň zastavení ruských leteckých úderů na ukrajinská města. Takový krok by byl výhodný i pro samotné Rusko, protože Ukrajina mezitím stále útočí na ruské území a infrastrukturu.
Průběh summitu
Setkání Donalda Trumpa a Vladimira Putina se uskutečnilo 15. srpna na základně Elmendorf-Richardson v Anchorage na Aljašce. Původně plánované jednání mezi čtyřma očima se z nejasných důvodů rozšířilo na formát tři na tři. Kromě obou prezidentů se ho zúčastnili ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, prezidentský asistent Jurij Ušakov, americký ministr zahraničí Marco Rubio a zvláštní vyslanec pro Blízký východ Steve Witkoff.