Analýza: Stát jako bankéř selhává a střet zájmů politici neřeší

Kvartální zpráva Neovlivní.cz o ekonomické agendě. V posledních třech měsících roku 2018 jsme publikovali zjištění, že stát jako bankéř selhává a stav veřejných financí nevyvolává optimismus. Přinesli jsme hned několik původních zpráv o střetu zájmů českých politiků v návaznosti na veřejné peníze a podívali se na to, zda je opravdu možné udělat Prahu bohatší.

Ekonomika se již přehřála a začíná se ochlazovat – odhad růstu HDP snížila Česká bankovní asociace (ČBA) i Česká národní banka (ČNB). Negativně vnímají stav a budoucnost veřejných financí čistě odborné a nezávislé instituce jako Nejvyšší kontrolní úřad nebo Národní rozpočtová rada, a to i přes několikaletý hospodářský růst. Příjmy státního rozpočtu ze státem vlastněných společností jsou na několikaletém minimu

Klíčové ukazatele z dokumentu Národní rozpočtové rady Zdroj: NRR

Vláda si pod taktovkou premiéra Babiše stále počíná jako by finančních prostředků bylo neomezeně a nabírá stále další úředníky. Dle návrhu rozpočtu jich má jen v příštím roce přibýt 16 tisíc (popsali jsme zde). Kabinet rovněž navyšuje platy, sociální transfery a obecně mandatorní výdaje. Byť marginální položkou ve státním rozpočtu, je plánované 20 % navýšení poslaneckých platů jednoduchou demonstrací  rozhazování současné vládní koalice.

Vláda vytváří strukturální deficit. Tedy deficit, který se vytváří v době ekonomické konjunktury. V poslední době však vyšlo najevo několik negativních informací týkajících se kondice a budoucnosti českých veřejných financí. Kriticky se k počínání vlády v době ekonomické konjuktury vyjádřil NKÚ a nejnověji se přidala s nelichotivou analýzou stavu veřejných financí i Národní rozpočtová rada. Ignorováním negativních ekonomických ukazatelů a ekonomických analýz odborníků může přivést stav veřejných financí do značných potíží.

Stát jako bankéř? Špatné

A současně se ukazuje, že stát jako bankéř selhává.  Po pádu bankovních domů v devadesátých letech, které stály daňové poplatníky 240 miliard korun, zůstaly na českém finančním trhu jen tři čistě státem vlastněné společnosti. Naučil se od té doby stát své finanční ústavy řídit? Spočítali jsme, jak si stát jako bankéř vede od chvíle, kdy ministerstvo financí převzalo hnutí ANO.

Objem smluv České exportní banky Zdroj: ČEB

Česká exportní banka (ČEB), Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) a Českomoravská záruční a rozvojová banka. Nikdy jste o nich neslyšeli? Není divu. Jsou to specializované finanční instituce především pro české a zahraniční podniky nebo pro veřejné subjekty. Retailovým bankovnictvím se nezabývají a běžný střadatel tak nemá možnost jejich služeb využívat.

Zajímat by ale tyto subjekty měly české daňové poplatníky, jelikož jejich ztráty v hospodaření kryje svými dotacemi stát, tedy každý z nás. A ukazuje se, že stát jako bankéř se z chyb v devadesátých letech příliš nepoučil.

Z výše zmíněných bankovních institucí jsou z pohledu významnosti a velikosti zajímavější ČEB a EGAP, tedy specializované instituce pro podporu českých exportérů.

Jen za posledních pět let, tedy od chvíle, kdy ministerstvo financí ovládá hnutí ANO, podle údajů z výročních zpráv těchto společností do nich státní kasa nasypala zhruba 14,3 miliardy korun. Server iDnes nadto uvedl, že jen letos EGAP obdržel další 4 miliardy. To je tedy za posledních 6 let minimálně 18,3 miliardy korun z eráru.

A účet není konečný, v portfoliu obou společností jsou stále špatné úvěry v desítkách miliard. V praxi většina obchodů ČEB funguje tak, že poskytnutý úvěr pojistí státní EGAP, a ten tak na sebe přenese většinu rizika. ČEB má skrze EGAP zajištěno okolo 80 % svých úvěrů. Z pohledu rizika státu je to ale v zásadě jedno, ztráty jsou sanovány u obou těchto společností.

Praha jako bohatý evropský region?

Úspěchy svého primátorství shrnoval kdysi Pavel Bém jedinou větou: „Praha je pátý nejbohatší evropský region.“ V první řadě šlo o krásnou pohádku, která využila povrchní statistiky Eurostatu. Přesto pověst žije dalším životem a třeba do komunálních voleb vstoupila heslem kandidáta ANO Petra Stuchlíka „Uděláme Prahu bohatší“. Tedy bohatší než Lucemburk, Brusel, Hamburk a Londýn, které byly v Bémových dobách před námi? Může být Praha ještě bohatší? Může se české hlavní město stát jednou z metropolí Evropy?

Výrok Pavla Béma o tom, jak je Praha pátý nejbohatší region, se ve skutečnosti hodí maximálně jako ukázka, jak daleko se může statistika vzdálit realitě, i když ji nikdo nezfalšoval.

Vychází ze srovnání takzvaných regionů NUTS II, při němž experti zjišťovali, jak velký mají tyto regiony hospodářský výkon (HDP) v přepočtu na obyvatele a na jejich kupní sílu. V této statistice byly zvýhodněny oblasti s velkými finančními, případně průmyslovými podniky. Firmy nemusely v regionu vyrábět, ale stačilo, když tam odváděly daně. Další výhody měly regiony, které zahrnovaly jen užší městské aglomerace a nepočítaly s širším zázemím. Lidé z periferií sice v metropolích vydělávají, odvádějí pojistné a nakupují, jako obyvatelé metropolí se však už nepočítají. Nakonec Eurostat ještě zvýhodnil východní Evropu, když započetl, o kolik vyšší kupní sílu tam má euro. Praze hrály do karet všechny tyto úpravy, a proto byla ve statistice za rok 2007 skutečně pátá, a v roce 2009 dokonce čtvrtá jenom za Lucemburkem, Bruselem a Hamburkem, vesměs městskými regiony s mnoha obchodními firmami.

Už o rok později se přestala skvělá bilance slavit, protože se pražská metropole propadla na sedmé místo. Předstihly ji nejen Londýn a Paříž, za ztrátu prestiže bylo možné považovat, že se před Prahu dostala i Bratislava, která ze svých těsných administrativních hranic dokázala vytěžit ještě víc. Od té doby se na žebříčku nic významného nezměnilo.

Tato hra s čísly má jediné využití – v nezodpovědném marketingu. Případně ještě při snaze ukázat, jak se v Evropské unii vyrovnávají rozdíly mezi bohatým Západem a chudým Východem. Přitom se zakrývají informace o tom, jaká je skutečná hospodářská síla regionů. Pochopit, jak je Praha bohatá, proto znamená sestoupit k základům a namísto byrokraticky definovaných regionů NUTS II prozkoumat, jak prosperují velké metropole, tedy největší města s přilehlým okolím dodávajícím pracovní sílu a zázemí menších firem. V případě Prahy to znamená skoro celý Středočeský kraj a část Ústeckého.

Nejen premiér. Problém má i Toman

Evropský úřad pro boj proti podvodům OLAF dostal po kauze premiéra Andreje Babiše na stůl další případ spojený se členem české vlády. Tentokrát jde podle zjištění Neovlivní.cz o ministra zemědělství Miroslava Tomana. OLAF nyní rozhoduje, zda zahájí vyšetřování pro podezření ze střetu zájmů.

Případ se týká evropských dotací, které čerpá firma příbuzných ministra zemědělství Miroslava Tomana. Evropská unie letos zpřísnila pravidla hry pro politiky, a to právě v souvislosti s dotacemi. Unie si chce lépe ohlídat přidělování dotací a nově mezi osoby, které jsou ve střetu zájmů, zařadila i ty politiky, kteří mají možnost ovlivňovat rozpočet.
Sám ministr Toman tvrdí, že ve střetu zájmů není a nechal si na to dokonce zpracovat analýzu. Podle zjištění Neovlivní.cz ale nově dostal případ na stůl Evropský úřad pro boj s podvody OLAF.

Úřad informaci o obdržení konkrétního podnětu nepopřel. Na dotaz Neovlivní.cz vyšetřovatelé z Bruselu odpověděli, že “podle svých všeobecných pravidel analyzují došlé informace jako podněty pro vyšetřování podle standardních pravidel.”

Specializovaní experti takové informace posuzují z pohledu:
• působnosti OLAF (souvislosti s ohrožením finančních zájmů EU, například EU fondů),
• existence dostatečného podezření z podvodu, korupce nebo jakékoli protiprávní činnosti ovlivňující finanční zájmy EU,
• priorit vyšetřovací politiky úřadu OLAF.

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít