„Ruská vojenská rozvědka, známá po celém světě pod akronymem GRU, patří k nejméně transparentním, a zároveň nejproblematičtějším složkám ruského bezpečnostního aparátu. Od sabotáže muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014 až po hybridní operace během totální války proti Ukrajině se GRU proměnila z uzavřené vojenské struktury v symbol agresivních akcí Kremlu proti Západu,“ píše bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek.
GRU vznikla už v éře Sovětského svazu jako vojenská kontrarozvědka s globálním dosahem. Disponovala vlastními speciálními jednotkami, sítí ilegálů i kapacitami k tzv. „aktivním opatřením“ – sabotáže, ovlivňování veřejného mínění či atentáty.
Po rozpadu SSSR se rozvědka ocitla ve zmatku: chyběl jí jasný nepřítel, rozpočet klesl a část elit se odtrhla. Změny přišly až s válkami v Čečensku, Gruzii a Jugoslávii, kde GRU znovu našla své místo. Nejodvážnější akcí se stalo obsazení letiště Slatina v Kosovu v červnu 1999, kdy se ruští výsadkáři na příkaz GRU postavili proti NATO.
Nástup Vladimira Putina ovšem přinesl i čistky. Lidé z KGB a FSB se snažili vojenskou rozvědku oslabit, reorganizace za ministrů Ivanova a Serďukova zredukovaly speciální jednotky a dokonce se hovořilo o jejím podřízení civilní SVR. GRU se ocitla v hierarchii bezpečnostních složek níže než její civilní rivalové.
Skandály, selhání a ztráta prestiže