Polární ekoložka Šabacká, lékařka Švojgrová, sportovec a novinář Povýšil či byznysmen Štěpánek v časopise Neovlivní.cz pravidelně odpovídají na otázky, které si možná kladete i vy.
Kvido Štěpánek, majitel Isolit Bravo
Dobrých rad jsem dostal naštěstí hodně, ale ke své škodě – ne vždycky jsem se jimi dokázal řídit. Jedna velmi dobrá a z nejlepších, kterou se snažím plnit, je od mého táty: Udělej vždy pro správnou věc všechno, co je v tvých silách. Kdyby se i přesto nepovedla, pak buď v klidu a bez výčitek svědomí, protože jsi udělal všechno, co jsi mohl!
Andrea Švojgrová, lékařka
Nevím, jestli nejlepší, ale rada, kterou se opakovaně řídím, je: „Můžeš upadnout, ale nesmíš moc dlouho ležet“.
Ono se to v životě docela hodí. Těch pádů, přešlapů a krizí – osobních i pracovních – si člověk zažije opravdu hodně, to je přirozená součást života. Na to navazuje další rada, nebo spíš životní postoj: „Z každé krize vede cesta ven, vždy to má nějaké řešení.“
Ani nevím, kde jsem k těmto radám přišla, skoro mi to přijde jako nějaký plytký citát ze seberozvojových stránek, kterými se sociální sítě jen hemží, ale i v blátě se občas najde drahokam.
Jan Povýšil, sportovec, novinář a fotograf
„Teď bych si vzal tu radu.“ Až ten třetí princ si řekl obchodníkovi o radu. Byl moudřejší než jeho dva bratři? Možná, i když na něj nezbyla ani jedna Libuška Šafránková a musel sám sebe rozdělit mezi kovářovy dcery. Jenže, vzal si tu radu. V životě nám radí kdekdo. Od mala většinou rodiče, nebo prarodiče. „Nesahej na to, spálíš se.“ Taková z těch nejlepších rad, kterou se řídím v případě ohně dodnes. A můj táta má dvě rady, které mi přijdou až buddhisticky klidné na to, jak je táta aktivní cholerik. „Nech to koňovi, ten má větší hlavu.“ Když je ten problém fakt velký a vy nemáte šanci ho vyřešit. Jen je to občas až moc rezignační. A „když nejde o život, jde o ho*no.“ To je sice hezký, ale nemám výcvik z ašrámu v Rišikéši, abych se stoickým klidem dokázal projet třeba ranní zácpou v Praze. Přestože nejde o život!
Taky jsem dostával rady ohledně sportu od trenérů a od kdekoho, kdo šel náhodou kolem bazénu a měl potřebu mi sdělit, že to celý dělám úplně blbě. Že bych si z toho něco vzal? Občas. Ale nic, co by byla nejlepší rada pro život.
Když se ohlédnu, bylo dost rad, které byly skvělé, jako třeba: „Kup si bitcoin“, „kup si akcie Rheinmetal“ a podobně. Ty jsem poslechnout měl.
Taky bylo dost rad, které byly dobře míněny: „Nedělej to, to není dobrý nápad.“ A ty jsem taky poslechnout měl.
Ale asi nejlepší rada, kterou jsem dostal, byla od Jindřicha Štreita: „Pane kolego, já bych to být tebou udělal barevně.“ Tuhle jsem poslechl, dostal se na Institut tvůrčí fotografie… a teď přemýšlím, jestli to byla vážně tak dobrá rada, když se podívám, kolik toho potřebuju nafotit a odevzdat.
Za dobu, kdy pracuji v médiích, to zase byla rada: „Buď trpělivej, dělej svoji práci pořádně, uč se, dělej si svoje věci vedle a jednoho dne z tebe bude skvělej moderátor.“ Pořád nevím, jestli mám v sobě dost trpělivosti.
Máma mi poslední dobou radí, ať hlavně nikde nahlas neříkám svoje názory. No, tak tuhle radu jsem neposlouchal nikdy. A nikdy poslouchat nebudu. Taky mi máma radí, že mám šetřit, jak mám uklízet, jak vařit, jak nakupovat, jak žít, jak si vybrat ženu, jak vychovávat dceru, jak… prostě máma. A maminky, ty se maj poslouchat.
Ještě bych měl probrat knihy. Ty zásadním způsobem ovlivnily i rady, které se mi dostaly do života. „Oooooook“ ano, lidoopům není radno říkat opice, pokud jsou to knihovníci. „Vzít si fefrmintovej bonbón na cestu z hospody, seržo, je vždycky dobrej nápad.“ Ono vůbec by se u Pratchetta našla spousta rad do života.
Ale ty nejlepší? Ty nejlepší rady vždycky vymyslí děda Lebeda, který přemýšlí pořádně nahlas, když kluci konečně vyletí ven. Vyplývá mi z toho, že nejlepší rada mého života byla mít trpělivost a neříkat lidoopům, že jsou opice. A ten fefrmintovej bonbón, ten je vždycky dobrej nápad, seržo.
Marie Šabacká, polární ekoložka
Nejlepší rady v životě většinou nezní jako rady. Spíš se pomalu vynořují z opakujících se zkušeností, až se z nich jednoho dne stane věta, kterou bychom sami řekli dál. U mě to asi nejvíc souvisí s tím, že člověk se musí starat o sebe po všech stránkách: fyzicky, mentálně i emočně. Perfektně fungující tělo je k ničemu, když je člověk nešťastný. Pomáhá si uvědomit, že většina lidí o vás přemýšlí mnohem méně, než si myslíte. Toho, co v noci analyzujete do detailu, si jiný člověk možná ani nevšiml. Je to překvapivě osvobozující zjištění. Když se přestanete točit kolem toho, co si kdo pomyslí, zbude vám spousta energie na věci, které mají skutečný smysl.
A nakonec jsem zjistila, že nejrychlejší cesta ven z vlastních starostí vede přes pomoc někomu jinému. Když se věnujete cizímu problému, váš mozek si konečně odpočine od těch vlastních. Vědecky by se to dalo popsat jako přepnutí kognitivního rámce; prakticky je to prostě dobrý způsob, jak se nezbláznit.
Petr Karvánek, ředitel ZŠ a MŠ Antonína Čermáka v Praze
Když se snažím „zalistovat“ ve své paměti, začínám si uvědomovat, že jsem za prvé až tolik rad nedostal, a pokud si některé vybavuji, tak mi nepřijdou úplně zásadní, nebo nejlepší.
Mám-li ale nějakou radu vzpomenout, byť je velmi osobní, tak je to možná rada, kterou mi dali kamarádi mé druhé ženy, když jsme se brali: „Buď na ni hodnej, nebo si to s tebou vyřídíme.“ Bylo v tom z mého pohledu poměrně hodně furiantství, ale řekl jsem si tenkrát, že se nad možným obsahem zmíněné rady zamyslím. Moje žena milovala a stále miluje sjezdové lyžování, a tak jsem se rozhodl naučit se znovu lyžovat, abych s ní mohl trávit společný čas v zimě na horách. Postupem času jsem zjistil, že hraje ráda na kytaru (brali jsme se totiž po třech měsících známosti a zas tolik jsme o sobě nevěděli), a tak jsem se začal učit hrát na kytaru, což při absenci hudebního nadání a ve věku čtyřiceti pěti let není až tak jednoduché.
Nevím, zda jsem tím dodržel radu, kterou jsem na začátku svého druhého manželství dostal, ale vím, že to náš vzájemný vztah upevnilo a dnes jsme spolu více jak 23 let. Zatímco všichni kamarádi mé ženy, autoři zmíněné rady, jsou již rozvedení. Inu, není nad to dostat dobrou radu.