Máte z prvních měsíců fungování současné vlády obavu, že se Česká republika vydá směrem Maďarska v Orbánově éře či Ficova Slovenska? Nebo není tak zle?
Kvido Štěpánek, majitel Isolit-Bravo
Ano, mám tu obavu a bohužel je tu i realita v tomto smyslu a směru. Přešlapy, trapnosti a špatné činy této vlády jmenovat jistě netřeba, každý, kdo není hluchý a slepý, je slyší a vidí. Bohužel nemusí být ani příliš od věci názor, že pád Orbána pro nás vlastně není moc příznivý; že totiž roli ruského maňáska převezme Andrej Babiš. To ještě uvidíme, ale obavu z toho mám.
A když už jsme u slova obava, pak svoji obavu z jednání pánů Babiše, Okamury, Macinky, Zůny a spol. chápu jako sekundární, jsou to totiž jenom plody vlastností našeho národa. Ezoterikové říkají, že když se sejdou tři a více lidí se společným cílem, vytvoří tím duchovní bytost, nazývanou Egregor. Já k tomu dodávám, že když se sejde polovina a více národa se špatnými vlastnostmi, vytvoří tím už nejenom Egregora, ale přímo i fyzické produkty. A to jsou tito pánové. Takže má primární obava je o náš národ.
Marie Šabacká, polární ekoložka
Obavu mám, přestože jsou u nás pojistky demokracie zatím silnější než v Maďarsku nebo na Slovensku. Právě to nás ale může ukolébat. Naše demokracie je navíc poměrně mladá a nedokonalá. Když se podíváme na vývoj v USA, tedy v jedné z nejstarších a nejstabilnějších demokracií, vidíme, jak rychle se mohou posouvat věci, které se ještě nedávno zdály nepředstavitelné, a jak obtížné je ten posun zastavit. Část naší politické reprezentace se tímto stylem zjevně inspiruje.
Důvěra spojenců, finančních trhů i vlastních obyvatel se buduje roky, ale zničit ji lze během chvíle. A mám pocit, že to se dnes děje, někdy za zavřenými dveřmi, jindy zcela otevřeně.