Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek píše o aktuální vývoji na Blízkém východě poté, co prezident uprchnul z Sýrie a povstalci hlásí dobytí Damašku.
Bášár Asad padl a nyní se pravidla hry mění. Za prvé, rozšiřuje se schopnost Turecka a jí podporované Syrské národní armádě diktovat si podmínky. Dříve to dělalo Rusko a Írán.
Rusko nyní hledá „ukrajinskou stopu“. Moskva už měsíce obviňuje ukrajinské Hlavní zpravodajské ředitelství ze spolupráce s Haját Tahrír aš-Šám. Neexistují pro to žádné objektivní důkazy, ale samotný scénář nelze zcela vyloučit.
Dalším bodem obratu byla válka mezi Izraelem a libanonským Hizballáhem. Izraelské letectvo provádělo pravidelné údery na cíle Hizballáhu a dalších pro-íránských skupin v Sýrii a zničilo téměř 270 vojenských cílů Asadovi armády a Iránských revolučních gard. Kurdové se také cítili terčem. Velení Syrských demokratických sil (SDF), jejichž hlavní údernou silou jsou kurdské milice, vyhlásilo všeobecnou mobilizaci na území, které kontroluje na severu a severovýchodě země. Připomeňme, že Turecko spojuje kurdské YPG a YPJ s Kurdskou stranou pracujících, kterou uznává jako teroristickou stranu.
V posledních letech Ankara, s podporou syrské ozbrojené opozice, provedla několik operací v severní Sýrii proti Kurdům s cílem vytvořit nárazníkovou zónu podél hranic. Příměří bylo dosaženo prostřednictvím jednání a vzájemných závazků mezi Tureckem a Ruskem, Tureckem a Spojenými státy. Od Haját Tahrír aš-Šám (HTS) lze čekat cokoli. Situace se může vyvíjet podle těch nejnepředvídatelnějších scénářů. Rozhovory o příměří již probíhají, ale prozatím se strany pokusí vymáčknout maximum z toho, co se děje na zemi. HTS a jejich spojenci – obsadit co nejvíce území. Skutečná vyjednávání začnou ve chvíli, kdy si jedna ze stran uvědomí, že bylo dosaženo hranice možností.