Asadův pád může vést i k rozdělení Sýrie a občanské válce

Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek píše o aktuální vývoji na Blízkém východě poté, co prezident uprchnul z Sýrie a povstalci hlásí dobytí Damašku.

Bášár Asad padl a nyní se pravidla hry mění. Za prvé, rozšiřuje se schopnost Turecka a jí podporované Syrské národní armádě diktovat si podmínky. Dříve to dělalo Rusko a Írán.

Foto: Shutterstock.com

Rusko nyní hledá “ukrajinskou stopu”. Moskva už měsíce obviňuje ukrajinské Hlavní zpravodajské ředitelství ze spolupráce s Haját Tahrír aš-Šám. Neexistují pro to žádné objektivní důkazy, ale samotný scénář nelze zcela vyloučit.

Dalším bodem obratu byla válka mezi Izraelem a libanonským Hizballáhem. Izraelské letectvo provádělo pravidelné údery na cíle Hizballáhu a dalších pro-íránských skupin v Sýrii a zničilo téměř 270 vojenských cílů Asadovi armády a Iránských revolučních gard. Kurdové se také cítili terčem. Velení Syrských demokratických sil (SDF), jejichž hlavní údernou silou jsou kurdské milice, vyhlásilo všeobecnou mobilizaci na území, které kontroluje na severu a severovýchodě země. Připomeňme, že Turecko spojuje kurdské YPG a YPJ s Kurdskou stranou pracujících, kterou uznává jako teroristickou stranu.

V posledních letech Ankara, s podporou syrské ozbrojené opozice, provedla několik operací v severní Sýrii proti Kurdům s cílem vytvořit nárazníkovou zónu podél hranic. Příměří bylo dosaženo prostřednictvím jednání a vzájemných závazků mezi Tureckem a Ruskem, Tureckem a Spojenými státy. Od Haját Tahrír aš-Šám (HTS) lze čekat cokoli. Situace se může vyvíjet podle těch nejnepředvídatelnějších scénářů. Rozhovory o příměří již probíhají, ale prozatím se strany pokusí vymáčknout maximum z toho, co se děje na zemi. HTS a jejich spojenci – obsadit co nejvíce území. Skutečná vyjednávání začnou ve chvíli, kdy si jedna ze stran uvědomí, že bylo dosaženo hranice možností.

Rusko a Írán nemají tolik zdrojů, aby zvrátili situaci, jako měly před několika lety. Moskva zabředla na Ukrajině, Teherán je v konfrontaci s Izraelem. To však neznamená, že jsou připraveni se Sýrie vzdát. Obě země mají co ztratit, jak jsem psal v článku Proč musí Putin zabránit Asadově porážce.

Jak pro Moskvu, tak pro Teherán je syrské území klíčem k Blízkému východu. Jejich vliv v regionu je přímo závislý na stabilitě jejich pozic v Sýrii. To je obzvláště důležité v kontextu dalších konfliktů na Blízkém východě, jako je palestinský a libanonský konflikt. A obecně je zde otázka síly íránsko-ruské osy proti Západu.


ČTĚTE TAKÉ: Schwarzenberg mi za setrvání v Sýrii děkoval, říká diplomatka Filipi


Všichni regionální hráči si pamatují původ HTS, chápou také, že v průběhu let se ideologie této struktury od al-Káidy a Islámského státu příliš neodklonila, i když se skupina snaží vytvořit nový obraz bojovníka proti režimu a obránce civilního obyvatelstva. HTS apeluje na vnější hráče, včetně Ruska, a zdůrazňuje, že je připravena spolupracovat s každým a nebude hrát proti zájmům nikoho, až bude Asadův režim svržen.

To vše však nikoho neuvádí v omyl, i když je možné, že v určitém okamžiku vstoupí do dialogu s HTS, jako to udělali v Afghánistánu s Talibanem. Musí však prokázat svou schopnost kontrolovat území. V Idlibu HTS uspěla, ale objemy rostou a je třeba vycházet s ostatními skupinami a jejich ambicemi. Doposud v takových případech všechno končilo zúčtováním různých sil. A jakýkoli chaos a anarchie vedou k prudkému nárůstu teroristické aktivity. To již bylo v regionu provedeno – jak v Iráku, tak v Sýrii. Islámský stát je navíc stále poměrně aktivní.

Proto je nejpravděpodobnějším scénářem přerozdělení nových zón vlivu v Sýrii. I když tento scénář není jediný. Nelze vyloučit nic. Může dojít i k občanské válce.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email

Štítky: , , ,