Britský dramatik a mimo jiné také bývalý zeť Karla Schwarzenberga Peter Morgan napsal neskutečně úspěšnou hru Audience u královny. V rozhovorech s jednotlivými premiéry, kteří úřadovali za jejího neuvěřitelně dlouhého panování, mapuje Alžběta II. milníky i menší události svého života. Možná by si své pokračování divadelní hry zasloužil i Karel III. Těch dramatických událostí má za první tři roky na trůně dost. Rakovina, zbavení titulů vlastního bratra, sílící hlasy, že monarchie je přežitek. Mohly by to být třeba Královy monology. Zkusme to.
Obraz první – Královská snídaně
Král Karel III. sedí jednoho červencového rána 2025 u prostřeného stolu nad otevřenými novinami. Po tváři se mu rozlévá úsměv. Otáčí se k fotografii své matky královny Alžběty II.
„Taky by ses usmívala, mamko. Podívej na ten titulek: ‚Nevídané. Král mění pravidla odívání v Buckinghamském paláci!‘ Skoro bys čekala, že jsem dovolil, aby tu lidi pobíhali v latexu, plavkách, nebo nahatí. A přitom jsem jen zrušil to prastaré pravidlo, že na královských kurtech se smí tenis hrát výhradně v bílém. A ti experti na naši rodinu se už předhánějí v tom, aby to zhodnotili jako jasný důkaz, jak modernizuji monarchii. Přitom jen pokračuji v tom, co jsi dělala ty. Krůček po krůčku ruším různé z dnešního pohledu nesmyslné tradice. A že jsme jich za ta staletí nasbírali, co?“
Neslyšně vstupuje komorník.
„Vaše Veličenstvo, smím vás upozornit, že vás čekají u královského vlaku na focení, jak se s ním loučíte?“