Autor je publicista, bývalý šéfredaktor serveru Česká škola, dnes působí v publicistice webu SeznamZprávy.
To nejcennější, co máme, jsou děti. Přesto je už roky ponižujeme nepovedeným systémem přijímacích zkoušek a pak je stejně nenecháme studovat.
Neudělali nic. České školky a školy se opakovaně potýkají s nedostatkem kapacit a nedostatkem učitelů.
Český olympijský výbor se dál zdráhá mluvit o bojkotu olympiády, pokud na ni budou vpuštění Rusové a Bělorusové.
Britská vláda přesvědčuje sponzory olympiády, aby tlačili na organizátory kvůli jejich snaze vrátit ruské sportovce do soutěží. Mezinárodní olympijský výbor se zuby nehty drží svého stanoviska, že politika do sportu nepatří. Vážně?
Mezinárodní olympijský výbor umožní ruským a běloruským reprezentantům startovat na Olympijských hrách 2024 v Paříži, pod bílou neutrální vlajkou.
Covid, válka, prezidentské volby. Byl to jen momentální stav vzájemné nedůvěry? Nebo začátek konce společnosti, kterou známe?
Okupační stávky studentů, vrcholné klimatické summity politiků. Ale co každý z nás? Jaká je naše osobní uhlíková stopa?
Chytré technologie a příbytky jako bezpečná oáza v nebezpečném světě jsou iluzí. V přímém přenosu vidíme, že nejsou odolné proti vojenské agresi.