Státní důchodový systém stojí těsně před krachem a mladší generace vůbec nemohou se slušnou penzí počítat. Taková temná proroctví nevystihují situaci. Už dnes státní důchod nezajistí důstojné stáří mnohým, kdo celý život pracovali. A premiér nemůže penzistům přidat víc. Ani kdyby chtěl. Jen jim to ještě neřekl.
Smyslem života je příprava na důchod. Tímto ironickým výrokem katolický básník Charles Péguy kdysi vyzýval, ať se lidé raději věnují duchovním hodnotám. Dnes však stejná slova zcela vážně vystihují, jaký přístup k životu mají lidé v řadě evropských zemí včetně Česka. Připomínají také bezmála náboženský rozměr, který lidé instituci důchodů připisují.
Proto je pro každého premiéra vždycky delikátním úkolem vysvětlovat, jak se budou v příštím roce zvyšovat důchody a proč není možné přidat něco navíc.
Když počátkem léta probleskly zprávy o tom, že příští rok vláda zvýší průměrný důchod o 300 korun, tedy o jeden a půl procenta proti letošku, byl přirozeně oheň na střeše včetně titulků o „okrádání důchodců“. Přitom sám premiér Andrej Babiš (ANO) ani nic nemusel říkat. Zmíněná valorizace o něco víc než 300 korun přesně odpovídá předepsanému vzorci, podle kterého se důchody zvyšují o inflaci za posledních dvanáct měsíců a o třetinu loňského růstu reálných mezd. Mzdový růst se ovšem už čtvrtým rokem ignoruje, protože reálné mzdy dosud nepřekročily úroveň před velkým zdražováním v letech 2022 a 2023. Zvyšovat penze je tedy možné jen o aktuální inflaci, která právě v rozhodujícím měsíci červnu dosáhla nečekaně nízké hodnoty 1,5 procenta.
Obhájit bez ztráty dobré politické pověsti třísetkorunové navýšení je pro Babiše takřka nemožné. I proto může očekávat kritické články, že všichni senioři „zchudnou“, nemluvě o tom, že se průměrný důchod propadne těsně nad hranici padesáti procent čisté mzdy, pod kterou se v posledních dvaceti letech nikdy nedostal.