Bedřich Moldan: Je to mimořádně vážné

Vláda o ochraně klimatu jen mluví, pan Babiš tomu nerozumí, říká mezinárodně uznávaný ekologický odborník

Nebezpečí klimatických změn doprovázených hurikány, rozsáhlými požáry nebo povodněmi je ještě větší, než si jsme v „pohodlí“ české kotliny ochotni připustit. „Myslím, že situace je opravdu mimořádně vážná,“ říká někdejší ministr životního prostředí a mezinárodně uznávaný ekologický odborník Bedřich Moldan.

Současná vláda Andreje Babiše podle něj o ochraně klimatu více mluví, než něco reálně dělá. A odmítá premiérovu představu, že Česko nemůže splnit ambiciózní evropské závazky na razantní omezení emisí skleníkových plynů bez dalšího rozvoje jaderné energetiky. „Pan Babiš tomu samozřejmě nerozumí,“ tvrdí Moldan. Nabízí vizi České republiky jako jakéhosi evropského energetického dispečera, z níž by pro zemi plynula i možnost získávat dostatek elektřiny z jiných regionů starého kontinentu. „Je to pro nás ohromná příležitost,“ dodává.

Bývalý ministr životního prostředí Bedřich Moldan vyzval spolu se svými následovníky v ministerském křesle Liborem Ambrozkem, Martinem Bursíkem, Janem Dusíkem a Ladislavem Mikem, aby Česko přestalo spalovat uhlí v elektrárnách už do roku 2030. To je ještě o tři roky dříve, než s čím počítá nejsmělejší varianta Uhelné komise, která pro vládu připravuje plán na útlum těžby uhlí v zemi. Posuzuje roky 2033, 2038 a 2043. „Napsali jsme dopis ministrovi životního prostředí Richardu Brabcovi, který spolupředsedá Uhelné komisi, aby se energicky zasadil o přijetí co nejbližšího termínu odchodu od uhlí,“ říká Moldan.

Neo: Není rok 2030, který prosazujete, přece jen moc brzy? Dá se to zvládnout?

Je zapotřebí na to odpovědět trochu šířeji. Musíme vycházet z toho, že základním evropským závazkem, který nakonec podepsal i premiér Andrej Babiš (ANO), je dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Je to silný závazek, který současně není jednoduchý. A je zapotřebí nastartovat mnohá opatření co nejdříve, jakkoli se zdá, že rok 2050 je daleko. Když si uvědomíme, že každý větší investiční projekt obvykle funguje desítky let, není na co čekat. Měl by se proto připravit velmi komplexní program, který povede k tomu, že uhlíkové neutrality skutečně dosáhneme. Musí mít celou řadu provázaných kroků. Současně je třeba říct, že klíčovým odvětvím – byť zdaleka nikoli jediným – je energetika, protože produkuje nejvíce skleníkových plynů. Chceme-li skutečně dosáhnout uhlíkové neutrality, musíme fosilní paliva škrtnout. Úplně. Stoprocentně. A z fosilních paliv je nejšpinavější právě uhlí, o tom není sebemenšího sporu. Účinnost nejlepších uhelných elektráren je přitom pouze okolo čtyřiceti procent, takže je jasné, že spalování uhlí musí skončit. Je první na řadě. Je to nejsnadnější způsob, jak skleníkové emise zredukovat, a to velmi rychle a razantně. Další důvod je ekonomický, protože se očekává významný růst ceny emisních povolenek, které využívání uhlí silně prodraží. Podle mě ale tato vláda pořád nebere vážně, že je zapotřebí udělat něco radikálního. A radikální znamená začít včera.

Neo: Čím bychom měli uhlí nahradit?

To se nedá tak úplně jednoduše říct. Vláda by měla vypracovat jasný a zřetelný program, který samozřejmě zahrne rovněž podporu obnovitelných zdrojů, která je u nás velmi zanedbaná, stagnuje. Dostali jsme se na jedno z nejhorších míst v Evropě, ne-li na vůbec nejhorší. Druhá věc je, že máme stále vysoké rezervy v účinnosti využívání energie. Navíc stále patříme mezi významné exportéry elektrické energie. Různé studie přitom ukazují, že moderní energetika přestává být otázkou zdrojů, protože zdrojů je v principu dost – ať už to je fotovoltaika, nebo vítr, je to celý mix zdrojů. Jak jsem už říkal, musí jít o celý komplex opatření včetně toho, že se musí věnovat velká pozornost uskladňování energie – rovněž z obnovitelných zdrojů.

Dovolte mi odbočku: Jsem členem poroty ekologické soutěže Energy Globe. Jeden z projektů, který se nám líbil, bylo největší české bateriové úložiště, které od loňského září funguje v Plané nad Lužnicí. Když nám tvůrci vyprávěli, kolik legislativních překážek museli překonat, bylo to neuvěřitelné. A to samozřejmě nejsou zdaleka jediní, kdo něco takového zažívá.

Pokud se tedy ptáte, co má vláda dělat, tak úplně na začátku celého komplexu opatření to musí být právě dobře nastavené zákony. To je opravdu základní věc. A to mi na současné vládě skutečně hodně vadí. Chybí mi vlastní pohled dopředu. Nezaznamenal jsem třeba ani to, že by nějaký program podporoval komunitní energetiku (občané, obce, místní podnikatelé se dohodnou například na vybudování vlastního zdroje energie, třeba větrné či fotovoltaické elektrárny. Vyrobenou elektřinu pak mohou jako podílníci či členové komunity odebírat za výhodnějších podmínek. Případné přebytky mohou dodávat do sítě a zisk využít na další rozvoj komunity – pozn. red.). V Evropě to funguje. Je hodně větších měst i menších obcí, které svou energetiku řeší komplexně.

Celý rozhovor najdete v Zimním speciálu Neovlivní.cz.

Měsíčník Sabiny Slonkové

“Bedřich Moldan je legenda. A taky moc príma člověk. Pamatuju si ho z devadesátých let, kdy byl prvním polistopadovým ministrem životního prostředí. Už tehdy, kdy politika byla méně formální, vyčníval. A už tehdy narážel. Ti, co fakticky vládnou, totiž ekologii považují za něco okrajového. Něco, na co není potřeba věnovat čas a peníze. Jenže se hluboce mýlí. Rozhovor s Bedřichem Moldanem, který pro Zimní speciál pořídil kolega Pavel Baroch, přesvědčí i vás. Časopis můžete věnovat i jako dárek pod stromeček.”
Předplatné časopisu Neovlivní

Zdroj náhledové foto: Pavel Baroch

Sdílet článek

Facebook

Twitter

email