Bez důvěry to nepůjde, píší ekonomky

Co čeká Fialovu vládu a co můžeme čekat od ní analyzovaly pro Neovlivní.cz ekonomky Eva Zamrazilová a Adéla Zubíková.

Pětibarevná vláda Petra Fialy přebírá zemi v neradostném stavu. Nejde jen o covid, ale o ekonomickou situaci. Roste státní dluh, roztočila se kola inflace, ceny bydlení jsou v astronomické výši, do toho energetická krize… Dříve než se ministři rozkoukají v útrobách Strakovy akademie, požádali jsme o rozbor, co má a musí nová vláda udělat pro to, aby se ekonomická kondice Česka vylepšila, dvě respektované ekonomky. Svá doporučení společně sepsaly předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová a Adéla Zubíková, ekonomická analytička Úřadu národní rozpočtové rady.

“Nová vláda bude v obtížné situaci. Budou před ní stát jak úkoly, které bude třeba řešit velmi akutně v co nejkratším časovém horizontu, tak i úkoly řešitelné během jejího čtyřletého funkčního období. Nemluvě o dlouhodobých výzvách, které nejsou řešitelné krátkodobě ani střednědobě, nicméně to, jak se jich nastupující vláda zhostí, položí základy tomu, jaký budou mít život naše vnoučata a pravnoučata.

Úkolem, který nesnese odkladu, je nastavení opatření souvisejících se zvládnutím pandemie covidu-19. Nalezení optimálního kompromisu mezi kapacitami zdravotního systému na straně jedné a co možná nejmenším omezením chodu hospodářství na straně druhé se již dva roky podobá legendární Sophiině volbě. Bez jakékoli kritiky odcházející vlády, která byla z tohoto úhlu pohledu v kleštích, lze uvést náměty, od kterých by se nastupující vláda mohla odrazit.

Opatření je třeba takříkajíc kalibrovat na lékárnických vahách bez ohledu na vliv různých zájmových skupin, tedy čistě racionálně.

Epidemiologické modely začínají vykazovat vyšší spolehlivost než na počátku pandemie. Návazná opatření by měla být primárně založena na analýze dat, predikci vývoje v dalších dnech a týdnech a měla by být věrohodně anoncována v souladu s nejpravděpodobnějšími scénáři vývoje, tak aby se na ně mohli zaměstnavatelé, podnikatelé i zaměstnanci co nejlépe připravit.

Pouze takto se dá budovat zlepšující se důvěra obyvatel vůči státu, jež je nezbytnou podmínkou toho, aby se zlepšovalo celkové ekonomické a společenské prostředí v Česku. A pouze touto cestou lze navodit pozitivní očekávání obyvatel – ať již spotřebitelů, nebo podnikatelů – a takto vytvořit podmínky pro hospodářský růst.

Rovněž opatření spojená s pomocí postiženým subjektům by měla vycházet z vyhodnocení efektivnosti opatření přijímaných v předchozích vlnách. Méně plošnosti a více adresnosti by bylo namístě.

Akutním problémem, na nějž čeští spotřebitelé i podnikatelé po mnoha letech cenové stability téměř zapomněli, je současný vzestup inflace. Sociálně velmi citlivý fenomén drahých energií by měl být řešen obdobně jako opatření související s covidem – co nejadresněji a co nejméně plošně.

Institucí, která má v péči cenovou stabilitu, je nezávislá domácí centrální banka. Tato instituce se dlouhodobě těší vysoké důvěře obyvatel. I vláda by měla její roli plně akceptovat, byť má plné právo se ke krokům centrální banky vyjadřovat a s doporučujícím hlasem se účastnit měnověpolitických jednání.

Zde znovu vyvstává potřeba koordinace měnové a fiskální politiky v domácí ekonomice, protože obě hlavní součásti hospodářské politiky spojuje zásadní fenomén, kterým je množství peněz v národním hospodářství. Obě hlavní instituce, zodpovědné za hospodářskou politiku, by měly táhnout za jeden provaz. V minulosti byla tato žádoucí koordinace spíše výjimečným jevem pramenícím především z politických motivů vlád, které se odvíjely od fáze volebního cyklu.

V každém případě, pokud obě tyto instituce vysílají do ekonomiky rozdílné signály, je efekt pro spotřebitele i podnikatele matoucí a nepřispívá to k již zmíněné potřebě důvěry občana ve stát.

Před hospodářskou politikou budoucí vlády stojí i řada dlouhodobě neřešených problémů. Problém bydlení pro vrstvy nejen sociálně slabší, ale rovněž pro střední třídu eskaloval s rostoucími cenami nemovitostí i nájmů do sociálně závažných rozměrů. Potřeba sociálního bydlení je akutní a lze ji do značné míry řešit v rámci čtyřletého volebního období. Související výzvou je zlepšení dopravní infrastruktury cílené na usnadnění dojíždění za prací především do větších aglomerací – občané se při vysokých cenách nemovitostí ve velkých městech poměrně masivně stěhují do jejich okolí a otázka možností dojíždění za prací je pro ně každodenní realitou.  

Veřejné finance jsou základním problémem, který stojí před budoucí vládou ve střednědobém i dlouhodobém horizontu.

V horizontu střednědobém jde zejména o to, vyrovnat strukturální nesoulad mezi vládními příjmy a výdaji. Aktuálně je návrat k zákonnému pravidlu maximálního limitu strukturálního schodku na 1 % HDP oddálen až na rok 2031. Nesoulad ve struktuře veřejných financí byl prohlouben dvojí novelizací zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Novelizace byly formálně taženy bojem s covidem, ale dle Nejvyššího kontrolního úřadu i hodnocení Národní rozpočtové rady bylo rozvolnění na příjmové i výdajové straně zhruba z poloviny taženo jinými důvody. Při hledání úspor ve státním rozpočtu by nastupující vláda měla projevit větší vstřícnost právě vůči nálezům NKÚ, které mohou ukázat konkrétní příklady plýtvání veřejnými penězi.

Zvláštní pozornost by vláda měla věnovat podmínkám podnikání. Aby se malé a střední podniky mohly stát protiváhou velkých nadnárodních firem v národním hospodářství, potřebovaly by zejména zjednodušení a zprůhlednění byrokratických povinností. Finanční kontroly by se měly naopak více věnovat velkým nadnárodním koncernům operujícím v České republice.

Souvislost s konsolidací veřejných financí je evidentní. Podrobnější sledování účetní optimalizace mezi zahraničními matkami a domácími dcerami by mohlo přinést do státního rozpočtu další zdroje.

V úkolech, které je potřeba řešit, aby byl vytvořen základ pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, stojí samozřejmě i penzijní reforma. Jejím stěžejním mottem musí být konsenzus napříč politickým spektrem i celou společností. Dosavadní pokusy v tomto směru selhaly právě proto, že tento konsenzus neexistoval. Jde nejen o minulost tzv. druhého pilíře, ale i pokusy odcházející ministryně práce a sociálních věcí prosadit nejnovější verzi penzijní reformy prostřednictvím poslaneckých návrhů, aniž by existovala alespoň elementární shoda ve vládní koalici.

Veškeré nové kroky (nejen) v oblasti veřejných financí bude třeba důvěryhodně vysvětlit.

Hlavní úlohou je tedy nejen najít peníze na výdajové, případně příjmové straně veřejných rozpočtů, ale také vhodnou formou přispívat k tomu, aby občané vládní kroky akceptovali. Utažení opasků určitě nebude natolik razantní jako v devadesátých letech, kdy byl sociální smír úspěšně zachován. Komunikace budoucí vlády s veřejností tedy bude klíčem k obnovení narušené makroekonomické rovnováhy Česka v oblasti veřejných financí a také k vyšší důvěře občana ve stát.”

Eva Zamrazilová, předsedkyně Národní rozpočtové rady

Adéla Zubíková, ekonomická analytička Úřadu národní rozpočtové rady

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com