Bursík: Velká malá domů a ministr Brabec

Andrej Babiš chce ovládnout byznys s recyklací obalů. Podmínkou je však získání autorizace od ministra životního prostředí. V konfliktu zájmů se tak ocitá nejen on, ale i jím nominovaný ministr životního prostředí Richard Brabec. Sledujeme dvojitý konflikt zájmů v režii hnutí Ano.

Místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš usiluje o ovládnutí dalšího odvětví, tentokrát recyklace obalů. Zájem Agrofertu o recyklaci není veden jeho láskou k přírodě – tu prokazuje provozováním k životnímu prostředí chemických továren Synthesia, Precheza, Lovochemie, Deza či Fatra – ale penězi. Ročně se v byznysu recyklace obalů protočí 1,6 miliardy korun. Jde o peníze, kterými firmy uvádějící obaly z plastů, skla, papíru, nápojových kartónů a kovů na trh hradí náklady na jejich sběr a recyklaci. Známe to všichni, ve více než šesti tisících obcí narážíme na modré, zelené, bílé, žluté, oranžové a černé kontejnery, anebo alespoň na některé z nich.

Aby mohla firma Interseroh CZECH a.s. (ve které má Agrofert podíl 22,5%) v oboru recyklace obalů začít podnikat, potřebuje autorizaci od ministerstva životního prostředí. Ministerstvo ji napoprvé autorizaci neudělilo a firma proti tomuto rozhodnutí podala odvolání. O tom, zda Agrofert – prostřednictvím Interseroh CZECH – vstoupí do obalového byznysu či nikoli rozhodne přímo ministr životního prostředí svým podpisem. V tomto ohledu jde o výjimečnou a zajímavou situaci. Do konfliktu zájmů se dostává nejen Andrej Babiš, jehož firma je akcionářem žadatele o autorizaci, ale i Richard Brabec, který o udělení autorizace rozhoduje. Jsme svědky dvojitého konfliktu zájmů v režii politického hnutí Ano.

Na místě je samozřejmě otázka, jak je vůbec možné, že místopředseda vlády a ministr pokračuje v podnikání po dobu výkonu veřejné funkce, když podle zákona musí všechny své podnikatelské aktivity, vyjma tvůrčí činnosti a správy vlastního majetku, pozastavit? Odpověď je překvapivě prostá: podle výkladu právníků Andrej Babiš nepodniká. Je akcionářem, není podnikatelem. Držení akcií totiž není podnikáním, ale správou vlastního majetku.

A tak „nepodnikatel“ Babiš spravuje vlastní majetek společnosti Agrofert, která ovládá přes 200 firem z oblasti zemědělství, potravinářství a chemického průmyslu. Jeho Lovochemie je největším výrobcem hnojiv v republice, jeho firmy zpracovávají maso (Kostelecké uzeniny, Vodňanská drůbež, masozávod Krahulík Krahulčí či Kmotr (sic!) Kroměříž), má mlékárny (Olma a Hlinsko), mlýny a pekárny (Penam) a dominuje na trhu s biopalivy (Preol a Ethanol Energy). Vedle toho vlastní vydavatelství MAFRA, které vydává deník DNES a Lidové noviny. Jeho vydavatelství AGF media vydává týdeník 5plus2. Vlastní Rádio Impuls. Jeho firmy Wotan Forest a Uniles jsou významnými hráči  v lesnictví a zpracování dřeva. Vlastní výše jmenované chemičky. A nově ovládl prostřednictvím společnosti Hartenberg Holding osm specializovaných klinik poskytujících umělé oplodnění. Přesto, nic z uvedeného není v případě Andreje Babiše podnikání, jde o pouhou správu vlastního majetku.

Podobně pak touha ovládnout podnikání v oblasti recyklace obalů také není podnikáním, ale opět pouhou správou vlastního majetku.

Problém, který musí ministr Brabec řešit, je daleko širší než pouhé rozhodnutí o tom, že odmítne stranickému šéfovi poskytnout „malou velkou domů“. Systém recyklace obalů ovládá monopolně akciová společnost EKO-KOM, která ročně vybere od původců obalů zhruba 1,6 miliardy korun, které pak přerozdělí obcím podle jejich úspěšnosti při sběru druhotných surovin. Samotný systém sběru a recyklace pak zajišťují obce samy, za asistence EKO-KOMu. Ten o tom vede evidenci, kterou poskytuje ministerstvu.

Slabým místem systému je skutečnost, že takzvanou „neziskovost“ EKO-KOMu nikdo pořádně nekontroluje. NKÚ na firmu nedosáhne, protože nehospodaří s prostředky státu, ale s prostředky, které poskytují původci odpadů. A zákon nestanoví, jaké jsou přípustné náklady za výkon funkce monopolního správce systému. Jen tak se může stát, že z 1,6 miliardy korun vybraných od původců odpadů se do obcí dostane jen 1,25 miliardy a 350 miliónů korun si nechává „neziskový“ EKO-KOM na správu systému, což obnáší i nehorázné platy vedení firmy v průměrné výši 244 tisíc korun měsíčně. To je „neziskovost“ par excellence.

Ministr Brabec je v situaci, kdy vybírá ze dvou špatných řešení. Buď zachová nekontrolovaný monopol EKO-KOMu anebo vpustí do systému dalšího hráče, který je však krystalicky čistém konfliktu zájmů.

A co když systémové řešení problému leží někde úplně jinde? Co kdyby ministerstvo životního prostředí převzalo činnosti, které dnes poskytuje s nehoráznou marží EKO-KOM, do vlastní správy? Vést evidenci recyklace, osvětové kampaně či přerozdělování peněz by dokázalo. Jenže jak nalézt řešení v situaci, kdy se privátní podnikatelské zájmy prolínají se zájmem státu? Z tohoto začarovaného kruhu se dostaneme teprve tehdy, až z něj vystoupí jeho tvůrce, Andrej Babiš.

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít