Bursík: Velká malá domů a ministr Brabec

Andrej Babiš chce ovládnout byznys s recyklací obalů. Podmínkou je však získání autorizace od ministra životního prostředí. V konfliktu zájmů se tak ocitá nejen on, ale i jím nominovaný ministr životního prostředí Richard Brabec. Sledujeme dvojitý konflikt zájmů v režii hnutí Ano.

Místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš usiluje o ovládnutí dalšího odvětví, tentokrát recyklace obalů. Zájem Agrofertu o recyklaci není veden jeho láskou k přírodě – tu prokazuje provozováním k životnímu prostředí chemických továren Synthesia, Precheza, Lovochemie, Deza či Fatra – ale penězi. Ročně se v byznysu recyklace obalů protočí 1,6 miliardy korun. Jde o peníze, kterými firmy uvádějící obaly z plastů, skla, papíru, nápojových kartónů a kovů na trh hradí náklady na jejich sběr a recyklaci. Známe to všichni, ve více než šesti tisících obcí narážíme na modré, zelené, bílé, žluté, oranžové a černé kontejnery, anebo alespoň na některé z nich.

Aby mohla firma Interseroh CZECH a.s. (ve které má Agrofert podíl 22,5%) v oboru recyklace obalů začít podnikat, potřebuje autorizaci od ministerstva životního prostředí. Ministerstvo ji napoprvé autorizaci neudělilo a firma proti tomuto rozhodnutí podala odvolání. O tom, zda Agrofert – prostřednictvím Interseroh CZECH – vstoupí do obalového byznysu či nikoli rozhodne přímo ministr životního prostředí svým podpisem. V tomto ohledu jde o výjimečnou a zajímavou situaci. Do konfliktu zájmů se dostává nejen Andrej Babiš, jehož firma je akcionářem žadatele o autorizaci, ale i Richard Brabec, který o udělení autorizace rozhoduje. Jsme svědky dvojitého konfliktu zájmů v režii politického hnutí Ano.

Na místě je samozřejmě otázka, jak je vůbec možné, že místopředseda vlády a ministr pokračuje v podnikání po dobu výkonu veřejné funkce, když podle zákona musí všechny své podnikatelské aktivity, vyjma tvůrčí činnosti a správy vlastního majetku, pozastavit? Odpověď je překvapivě prostá: podle výkladu právníků Andrej Babiš nepodniká. Je akcionářem, není podnikatelem. Držení akcií totiž není podnikáním, ale správou vlastního majetku.

A tak „nepodnikatel“ Babiš spravuje vlastní majetek společnosti Agrofert, která ovládá přes 200 firem z oblasti zemědělství, potravinářství a chemického průmyslu. Jeho Lovochemie je největším výrobcem hnojiv v republice, jeho firmy zpracovávají maso (Kostelecké uzeniny, Vodňanská drůbež, masozávod Krahulík Krahulčí či Kmotr (sic!) Kroměříž), má mlékárny (Olma a Hlinsko), mlýny a pekárny (Penam) a dominuje na trhu s biopalivy (Preol a Ethanol Energy). Vedle toho vlastní vydavatelství MAFRA, které vydává deník DNES a Lidové noviny. Jeho vydavatelství AGF media vydává týdeník 5plus2. Vlastní Rádio Impuls. Jeho firmy Wotan Forest a Uniles jsou významnými hráči  v lesnictví a zpracování dřeva. Vlastní výše jmenované chemičky. A nově ovládl prostřednictvím společnosti Hartenberg Holding osm specializovaných klinik poskytujících umělé oplodnění. Přesto, nic z uvedeného není v případě Andreje Babiše podnikání, jde o pouhou správu vlastního majetku.

Podobně pak touha ovládnout podnikání v oblasti recyklace obalů také není podnikáním, ale opět pouhou správou vlastního majetku.

Problém, který musí ministr Brabec řešit, je daleko širší než pouhé rozhodnutí o tom, že odmítne stranickému šéfovi poskytnout „malou velkou domů“. Systém recyklace obalů ovládá monopolně akciová společnost EKO-KOM, která ročně vybere od původců obalů zhruba 1,6 miliardy korun, které pak přerozdělí obcím podle jejich úspěšnosti při sběru druhotných surovin. Samotný systém sběru a recyklace pak zajišťují obce samy, za asistence EKO-KOMu. Ten o tom vede evidenci, kterou poskytuje ministerstvu.

Slabým místem systému je skutečnost, že takzvanou „neziskovost“ EKO-KOMu nikdo pořádně nekontroluje. NKÚ na firmu nedosáhne, protože nehospodaří s prostředky státu, ale s prostředky, které poskytují původci odpadů. A zákon nestanoví, jaké jsou přípustné náklady za výkon funkce monopolního správce systému. Jen tak se může stát, že z 1,6 miliardy korun vybraných od původců odpadů se do obcí dostane jen 1,25 miliardy a 350 miliónů korun si nechává „neziskový“ EKO-KOM na správu systému, což obnáší i nehorázné platy vedení firmy v průměrné výši 244 tisíc korun měsíčně. To je „neziskovost“ par excellence.

Ministr Brabec je v situaci, kdy vybírá ze dvou špatných řešení. Buď zachová nekontrolovaný monopol EKO-KOMu anebo vpustí do systému dalšího hráče, který je však krystalicky čistém konfliktu zájmů.

A co když systémové řešení problému leží někde úplně jinde? Co kdyby ministerstvo životního prostředí převzalo činnosti, které dnes poskytuje s nehoráznou marží EKO-KOM, do vlastní správy? Vést evidenci recyklace, osvětové kampaně či přerozdělování peněz by dokázalo. Jenže jak nalézt řešení v situaci, kdy se privátní podnikatelské zájmy prolínají se zájmem státu? Z tohoto začarovaného kruhu se dostaneme teprve tehdy, až z něj vystoupí jeho tvůrce, Andrej Babiš.



Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít